Jak je to s Vatikánem?CGP Grey

Vatikán. Hlavní město katolické církve, domov papeže, majitel působivých uměleckých a historických sbírek. To všechno za hranicemi nejmenší země na světě, kterou je příhodně možné pěšky obejít za pouhých 40 minut. Kde se tato zemička vlastně vzala? Ve zkratce za to může Mussolini. Dlouhá odpověď je ďábelsky složitá. Tady máte zjednodušenou střední verzi. Papeži kdysi vládli Papežskému státu, který se rozprostíral po velké části dnešní Itálie.

Během této zhruba tisícileté vlády papeži vybudovali baziliku svatého Petra, největší kostel na světě, a postavili zeď kolem úpatí kopce Vatikán, na němž bazilika stála. Sousední Italské království mělo za to, že by byl Řím skvělým hlavním městem, a Papežský stát dobylo. Papež se následně schoval za zdmi Vatikánu, kde protichůdně odmítal uznat existenci Italského království, zatímco si stěžoval, že je vězněm Italského království, které podle něj neexistovalo.

Než aby Italské království kvůli papeži riskovalo náboženskou občanskou válku, rozhodlo se vyčkat v domnění, že se jednou vzdá. Náboženství je ale tvrdohlavé a o pět papežů a 60 let později se nic nezměnilo. To nás přivádí k Benitu Mussolinimu, tehdejšímu premiérovi Itálie, kterému se už nechtělo poslouchat, jak si papež stěžuje italským katolíkům. Mussolini si myslel, že politicky zaboduje, když se s ním dohodne následovně.

Itálie zaprvé dá území Vatikánu papežovi a zadruhé se mu omluví hromadou peněz. Papež na oplátku uzná existenci Itálie a zadruhé slíbí, že zachová neutralitu v politice a válce, kdyby Mussolinimu náhodou vyšlo tohle. Dohoda byla podepsána a zrodila se nová země, Vatikán. Dnes má tato zemička na kopci všechno, co byste od země čekali. Vlastní vládu, která vydává vlastní zákony, které vymáhá vlastní policie, která lidi zavírá do vlastního vězení.

Má také vlastní banku, známky a poznávací značky. Na jeho území ale můžou řídit jen jeho občané. Podle všeho tomu tak je kvůli hrůznému parkování. Stejně jako každá pořádná země má i vlastní doménu nejvyššího řádu. Tečka VA. Navzdory tomu všemu se ale Vatikán nepodobá žádné jiné zemi. Držte si apartní klobouky, protože budete koukat. Abyste rozuměli Vatikánu, musíte vědět o dvou lidech a dvou věcech. O slavném papeži, nesmírně matoucím Svatém stolci, Městském státu Vatikánu a takřka neznámém králi Vatikánu.

Nejdřív je tu papež, který sedí na vlastním trůně, na kterém působí jako biskup všech katolíků v Římě. Všichni biskupové katolické církve mají vlastní trůn. Protože je ale římský biskup zároveň papežem, má svůj zvláštní trůn, který má své zvláštní jméno. Svatý stolec. Kdykoliv papež zemře nebo abdikuje, nastane taková hra o trůny, která rozhodne o tom, který biskup na svatý stolec usedne jako další.

Přestože se papeži střídají, trůn je věčný. Název Svatý stolec se nevztahuje jen k trůnu, ale i ke všem pravidlům, která utvářejí katolickou církev. Mussolini ve dříve zmíněné dohodě území Vatikánu teoreticky daroval Svatému stolci, což je, věřte nebo ne, právnická osoba v mezinárodním právu. Když uslyšíte slovní spojení Svatý stolec, představte si Katolickou církev a.s., jejíž generálním ředitelem je papež.

Zpátky ke králi. Král Vatikánu má na jeho území absolutní, neomezenou moc. Vatikán je díky němu jednou z pouhých šesti absolutních monarchií na světě, včetně Bruneje, Ománu, Kataru, Saudské Arábie a Svazijska. Kvůli králově absolutní moci Vatikán nemůže vstoupit do EU. Smí tam totiž jen demokracie. Přestože má Vatikán zákonodárnou větev vlády složenou z kardinálů, které jmenuje papež, král Vatikánu jejich rozhodnutí může kdykoliv zamítnout. Proč o králi Vatikánu nikdy neslyšíme?

Přestože jsou papež a král dvě různé role, zastává je jedna osoba. Protože papeže, který je volen, a krále, který má neomezenou moc, zastává ta samá osoba, je Vatikán jedinou volenou nedědičnou absolutní monarchií. Právě kvůli této dvojité roli je Vatikán tak těžké rozluštit. Papež totiž v závislosti na situaci jedná buď jako král Vatikánu, nebo jako papež Svatého stolce. Už to chápete? Ne? Tady máte analogii. Představte si, že má mocná mezinárodní společnost, řekněme Grey Industries, generálního ředitele, který USA přesvědčil, aby mu daly jeden ze svých ostrovů.

Z ostrova by se stala nová země, Greytropole, kde by vládla absolutní monarchie a zákon, že je králem Greytropole generální ředitel Grey Industries. Je jasné, že by měl generální ředitel přesunout své sídlo do nové země, aby mohly zákony země prospívat společnosti a aby globální dosah společnosti prospíval zemi. Co se týče hlavy země, někdy se hodí být ředitelem a někdy králem. Tak v podstatě funguje Vatikán.

Pokud vás to ale stále mate, nedělejte si starosti. Nepořádek v tom mají i ostatní země. Členem OSN je například Svatý stolec, ne samotná země Vatikán. Svatý stolec vatikánským občanům vydává pasy, které ostatní země přijímají, přestože tyto pasy nevydává stát, ale společnost. Když už jsme u vatikánských občanů, jsou asi tím nejzvláštnějším důsledkem papežovy dvojité role jako náboženského vůdce a monarchy. Zatímco jiné země nové občany získavají populárním procesem reprodukce, ve Vatikánu to tak není.

Vatikánským občanem se nikdo nerodí. Není tomu tak jen proto, že nejsou v podstatě žádné Vatikánky. Občanem se můžete stát, jen když vás jím jmenuje král Vatikánu. Král vás jím jmenuje, jen když pracujete pro papeže, který je zároveň králem. Protože je král všemocný, vaše občanství závisí na jeho rozmaru. Když u papeže dáte výpověď, král, který je zároveň papež, vaše občanství zruší. Kvůli těmto pravidlům Vatikán nemá žádné trvalé obyvatelstvo. Má asi 500 plnohodnotných občanů, což je míň lidí, než v mnoha zemích žije v jediném mrakodrapu.

Všichni tito občané pro Svatý stolec pracují jako kardinálové, diplomati, papežovi strážci nebo zastávají další pozice spojené s katolickou církví. Na Vatikán je lepší se dívat jako na suverénní sídlo společnosti, která svým manažerům uděluje dočasné občanství, než jako na skutečný městský stát jako Singapur, který má množící se populaci občanů, která se věnuje hospodářským činnostem. Obojí Vatikán postrádá.

Světu na Vatikánu nicméně nezáleží kvůli občanům za jeho zdmi, ale kvůli miliardě členů církve mimo ně. Překlad: qetu www.videacesky.cz