Inkoustové náplně jsou podvod
Americký youtuber Austin McConnell vytvořil na základě vlastní pracovní zkušenosti zajímavé video, poodhalující praktiky výrobců inkoustových tiskáren a jejich náplní. Na jaké úrovni se v tomto oboru pohybují rozdíly mezi prodejními cenami a výrobními náklady? Jakým směrem se ubírá vývoj tiskových technologií? Do jaké míry se při koupi tiskárny stáváte jejím opravdovým vlastníkem z pohledu výrobce?
Přepis titulků
Uvnitř Austinovy garáže sedí osamělá tiskárna. Austin vchází zprava, nese si kladivo. Toto je video o inkoustu. Fajn, tady je příběh. Návrat téměř o desetiletí zpět. Pracuji v nejmenovaném telemarketingovém centru jako asistent technické podpory pro oddělení nejmenovaného výrobce laptopů.
Znáte to, voláte na podporu a v 9 z 10 případů vás spojí s někým z cizí země, vy nerozumíte jim a oni nerozumí vám. A já byl ten jeden případ, kdy jste se dovolali někomu z USA. A pomohl jsem vám o dost rychleji. A pokud jste někdy museli volat na technickou podporu, asi jste postřehli, že zhruba 20 % času věnují vašemu problému a ve zbylých 80 % vám zkoušejí něco prodat. K tomu jsou cvičení. Firma, od které jste si pořídili laptop, potřebuje prodávat i své další produkty, často jde o předražené myši, záložní disky...
Velmi časté jsou antiviry, ty se snadno prodávají počítačově neznalým lidem. Cokoli pro další výdělek, zatímco zkoušíte opravit rozbitou věc, za kterou už jste vyplázli peníze. Nezním trochu unaveně? Může to ovlivnit náš příběh. A jednoho dne si sedím za stolem, řve na mě rozzuřený zákazník z Georgie a systém upozornění mi zašle poznámku. Výrobce musí každých pár týdnů zlikvidovat staré produkty, protože je nahradí nové modely.
A naším úkolem bylo tyto produkty prodávat za plnou maloobchodní cenu zákazníkům, kteří netušili, že půjdou do výprodeje. Mírně pochybná součást práce. Týpek z Georgie mi nakonec zavěsil a o chvíli později se mi dovolala žena z Nevady s velmi jednoduchou otázkou. Zrovna si pořídila laptop a nevěděla, jak si nainstalovat textový editor.
Rychle jsem ji navedl a zjišťoval jsem, jestli jí můžu něco prodat, a zjistil jsem, že zrovna míří do prvního ročníku univerzity. Říkáte univerzita? A máte vůbec tiskárnu na všechny ty eseje, které budete psát? Úplně takto jsem se neptal. O vlastní tiskárně jsem neuvažovala. No dobrá, mohu ji objednat ještě dnes a doručí vám ji až ke dveřím hned zítra. Takže jsem přešel z naší obchodní stránky do sekce tiskáren. Malá rychlá poznámka k této stránce: Když jsem se zaměřil na produkt, zobrazily se mi k němu dvě ceny, jedna červená a jedna černá.
Černá cena byla prodejní, za tolik se produkt prodával po telefonu. Červená částka byla výrobní cena. Jinak řečeno kolik firmu stála výroba tohoto produktu. Proč nám něco takového vůbec říkali? Nemám tušení. Možná nějaká spojitost s tím, že se podobný systém používá v účetnictví? Nevím, promiňte.
Kdeco mě rozptýlí. Takže projíždím různými modely tiskáren a povídám o různých vlastnostech, které každá z nich nabízí. A ve spodku obrazovky letmo zahlédnu cenu inkoustových náplní a spadne mi brada. Standardní kapacity vícebarevných sad náplní jsme prodávali za 59,95 dolarů. A výrobní cena? 23 centů! Byl jsem tak ohromený, že jsem dívku z Nevady nechal čekat a přivolal jsem svého vedoucího.
Ukázal jsem na obrazovku a zeptal se: "To je vážně výrobní cena?" On pohledem přelétl monitor, zasmál se a zahlásil: "Jo!" Nevěřícně jsem se na něj podíval: "To je totální bouda!" A on řekl: "No jo, co naděláš." A to nás přivádí k dnešku. Dnes s tím něco udělám. Toto je inkoustová kazeta a uvnitř ní je tiskový inkoust. Nejdražší kapalina na světě.
Hned za jedem kobry, škorpiona, Chanelem číslo pět, inzulinem a rtutí. Napřed vyjasnění: Budu nadávat jen na inkoustové tiskárny, jako je tato. Laserovým tiskárnám dám pokoj. Toto je tiskárna mé matky. Asi pátá, kterou jsem tento týden koupil. Vyniká ve dvou věcech. Zaprvé, inkoustové kazety neustále potřebují výměnu. A zadruhé, je pořád rozbitá. Vážně, naplno pracovala asi minutu a pak přišly staré dobré bílé pruhy. Zažili jsme je asi všichni.
Zavolal jsem na technickou podporu a jejich první dotaz byl: "Neměnil jste nedávno inkoustové kazety?" Pojďme se pobavit o úžasném podrazu s inkoustovými kazetami. Tady je jeden vnitřek, snadná výroba, jen pár kousků plastu, tudy teče inkoust. ale prodávají se kolem 50 dolarů. Krmí nás jednoduchým zdůvodněním: "Inkoustové náplně jsou drahé, protože je drahá inkoustová technologie." HP údajně utrácí na vývoj tiskových technologií každoročně miliardu dolarů, Ale co se vlastně na kazetách za tu dobu skutečně změnilo?
Po pravdě téměř nic. Jak jsem řekl, plastová nádobka s inkoustem. Ukázalo se, že veškerá technologie se hromadí zde. Všimli jste si, že toto stojí vždy zhruba stejně jako tohle? Nepřipadá vám to šílené? A co kdybych vám řekl, že je tak vše navržené? Asi nevíte, že většina tiskáren se prodává se ztrátou. A ztracené peníze se získávají zpět přes inkoust.
Takovému marketingu se říká "model žiletky a strojku". Jedna položka se prodává levněji, aby zvýšila prodeje komplementárních výrobků, které jsou často spotřební a musí se doplňovat. Zjednodušeně: Dejte jim strojek, prodávejte žiletky. U nás jde o trik: Dejte jim tiskárnu, prodávejte inkoust. Dejte přirážku na spotřební část a samotná tiskárna se brzy zaplatí. Ale ukázalo se, že tato metoda náhrady nákladů není vždy úplně ctnostná. Spousty inkoustových kazet se vyrábí s tímto malým čipem.
Tiskové firmy nám tvrdí, že jejich účelem je monitorování kvality inkoustu. Čip vám dá vědět, když tiskárně začne docházet určitá barva. Čip usnadní instalaci nového firmwaru pro lepší výkon. To vše jsou nesmysly. Čip je navržen tak, aby z vás dostal více peněz. Například řekněme, že ve vašich kazetách dochází cyan. Čip řekne tiskárně, aby přestala pracovat, i kdyby byly všechny další barvy plné, dokud tato jediná nebude vyměněna.
Ale má to háček. Čip často hlásí, že dochází inkoust, i když to není pravda. Falešná upozornění na málo inkoustu jsou vážně běžná. Po pravdě u příštího hlášení možná zjistíte, že s trochou technického vúdú a resetováním čipu vám uvnitř ještě spousta inkoustu zbývá. Co to má být? Představte si, že nádrž vašeho auta má čip, který auto úplně zastaví, když vyprázdníte půlku nádrže. V ulicích by byly nepokoje, protože jako zákazník máte právo vyjet ten křáp do sucha a pak ho dotankovat, až se vám to bude hodit, správně?
A co kdybych mohl doplňovat i prázdné inkoustové kazety podobně jako auta? Čip je navržen tak, aby i tomuto předcházel. Řada společností navrhuje své čipy tak, aby detekovaly zákazníkovy pokusy o doplnění použité kazety a zareagovaly – jak asi tušíte – kompletním zablokováním tiskárny. V loňském roce se právě v této věci konal velký soudní případ mezi společnostmi Impression Products a Lexmark, prošel všemi instancemi a nejvyšší soud rozhodl ve prospěch spotřebitele.
Znovu potvrdil zákazníkovo právo na opravy a modifikace zboží po jejich zakoupení. Nedává smysl, aby se něco takového dostalo až před nejvyšší soud. Ale ve světě tisku je zneužívání zákazníků zavedeným pravidlem. Věděli jste například to, že řada tiskáren úmyslně přidává trochu cyanové barvy do každého vašeho černobílého tištěného dokumentu?
Správě. Vy si říkáte: "Budu tisknout černobíle, ušetřím za barevné kazety." Ale tiskárny jsou navrženy na tisk s trochou barvy, aniž by vám to hlásily. A jak už jsme zmínili, když jediná kazeta zaregistruje málo inkoustu, celý přístroj se vyřadí. Společnosti tvrdí, že tato špetka barvy navíc vytvoří "čistší černou". Tak to nefunguje! A za žádnou cenu to nezkoušejte nějak obcházet, ani se nesnažte opravovat rozbitou tiskárnu, protože ve chvíli, kdy se začnete šťourat v součástkách, vám většina výrobců ihned zruší záruku.
A věřte mi, že se rozbijí. Znovu a znovu a znovu. Tiskové hlavy se vychýlí, zašpiní, poškodí, dorazí už rozbité. A na každou spuštěnou diagnostiku a vytištěnou testovací stránku Budete používat ty skvělé inkoustové kazety. Více a více a více. Doslova musíte platit za to, aby vám již zakoupená věc stále pracovala tak, jak od ní čekáte.
Není to skvělé? A nezáleží na tom, jakou společnost zvolíte, všechny tiskárny očividně trpí těmi samými problémy. Inkoust je předražený, neustále potřebuje vyměnit, tiskárny mají problémy s ovladači, bezdrát nikdy nefunguje, všechny modely mají rozhraní, ve kterém se nedá vyznat. Osobně si myslím, že je čas říct: Dost! Už dost placení obřích částek za produkt, jehož výroba nestojí téměř nic.
Produkt, který půlku času ani nefunguje, a když zrovna ano, jeho výrobce vám zakazuje jeho plnohodnotné používání. Produkt, který se každoročně mění. Produkt navržený tak, aby přestal pracovat a donutil zákazníka koupit další produkt, i když s původním produktem není vlastně nic špatně! Pro příklad se podívejme na tuto tiskárnu. Patří mé matce, používá ji na tisk dopisů. Ale netiskla je správně, takže musela utratit 60 dolarů za nové inkoustové kazety a myslela si, že tím vyřeší problém.
Poté, co celý den zápasila s jejich zatracenou instalací, se pokusila opět vytisknout dopis, ale problém to nevyřešilo. To celé jsem si vyslechl po telefonu. Musel jsem k ní zajet a tiskárnu dovézt k sobě, kde jsem vyplácal zbytek nových kazet na tisku hromady bezvýsledných diagnostik ve snaze zjistit, proč netiskne správně. V momentě, kdy jsem zjistil, že tiskárna má sice běžnou, ale z nějakého důvodu neopravitelnou závadu hardwaru, jsem přišel na nejlevnější možnost: Nechat si tiskárnu vyměnit.
Ale to nejde, protože se každý rok obměňují modely tiskáren, takže musím koupit nový, vylepšený model. A v něm nemůžu použít staré inkoustové kazety, protože nový a vylepšený model používá úplně jiný typ. Proto musím utratit dalších 50 dolarů za nové a vylepšené kazety, ve kterých je – jak se ukázalo – pouze o něco delší kousek plastu.
A když mám novou a lepší tiskárnu připravenou, zjistím, že její ovladače nejsou kompatibilní s matčiným počítačem, takže musím jít na výrobcův přihlouplý web a použít jejich autodetekční nástroj který nefunguje, pro nalezení správných ovladačů. A ve snaze ruční instalace ovladačů musím zjistit, zda používá počítač s 32bitovým či 64bitovým operačním systémem. Asi si umíte představit, že většina matek na něco takového obvykle neumí odpovědět.
A když konečně to vše vyřešíte a tisk začne pracovat, zůstává vám zjevná otázka: Proč máme takové problémy v 21. století? Vždyť jsme vystřelili auto do vesmíru! Na tohle jsem se těšil... Hned je mi líp. Lidi, spolu to dokážeme. Sdílejte toto video a začněte revoluci. Řekněte společnostem, že už stačilo. Chceme dostupnější inkoust, chceme funkční tiskárny a chceme tiskárny, které vydrží.
Odřel jsem si tvář. Překlad: L1ght www.videacesky.cz
Znáte to, voláte na podporu a v 9 z 10 případů vás spojí s někým z cizí země, vy nerozumíte jim a oni nerozumí vám. A já byl ten jeden případ, kdy jste se dovolali někomu z USA. A pomohl jsem vám o dost rychleji. A pokud jste někdy museli volat na technickou podporu, asi jste postřehli, že zhruba 20 % času věnují vašemu problému a ve zbylých 80 % vám zkoušejí něco prodat. K tomu jsou cvičení. Firma, od které jste si pořídili laptop, potřebuje prodávat i své další produkty, často jde o předražené myši, záložní disky...
Velmi časté jsou antiviry, ty se snadno prodávají počítačově neznalým lidem. Cokoli pro další výdělek, zatímco zkoušíte opravit rozbitou věc, za kterou už jste vyplázli peníze. Nezním trochu unaveně? Může to ovlivnit náš příběh. A jednoho dne si sedím za stolem, řve na mě rozzuřený zákazník z Georgie a systém upozornění mi zašle poznámku. Výrobce musí každých pár týdnů zlikvidovat staré produkty, protože je nahradí nové modely.
A naším úkolem bylo tyto produkty prodávat za plnou maloobchodní cenu zákazníkům, kteří netušili, že půjdou do výprodeje. Mírně pochybná součást práce. Týpek z Georgie mi nakonec zavěsil a o chvíli později se mi dovolala žena z Nevady s velmi jednoduchou otázkou. Zrovna si pořídila laptop a nevěděla, jak si nainstalovat textový editor.
Rychle jsem ji navedl a zjišťoval jsem, jestli jí můžu něco prodat, a zjistil jsem, že zrovna míří do prvního ročníku univerzity. Říkáte univerzita? A máte vůbec tiskárnu na všechny ty eseje, které budete psát? Úplně takto jsem se neptal. O vlastní tiskárně jsem neuvažovala. No dobrá, mohu ji objednat ještě dnes a doručí vám ji až ke dveřím hned zítra. Takže jsem přešel z naší obchodní stránky do sekce tiskáren. Malá rychlá poznámka k této stránce: Když jsem se zaměřil na produkt, zobrazily se mi k němu dvě ceny, jedna červená a jedna černá.
Černá cena byla prodejní, za tolik se produkt prodával po telefonu. Červená částka byla výrobní cena. Jinak řečeno kolik firmu stála výroba tohoto produktu. Proč nám něco takového vůbec říkali? Nemám tušení. Možná nějaká spojitost s tím, že se podobný systém používá v účetnictví? Nevím, promiňte.
Kdeco mě rozptýlí. Takže projíždím různými modely tiskáren a povídám o různých vlastnostech, které každá z nich nabízí. A ve spodku obrazovky letmo zahlédnu cenu inkoustových náplní a spadne mi brada. Standardní kapacity vícebarevných sad náplní jsme prodávali za 59,95 dolarů. A výrobní cena? 23 centů! Byl jsem tak ohromený, že jsem dívku z Nevady nechal čekat a přivolal jsem svého vedoucího.
Ukázal jsem na obrazovku a zeptal se: "To je vážně výrobní cena?" On pohledem přelétl monitor, zasmál se a zahlásil: "Jo!" Nevěřícně jsem se na něj podíval: "To je totální bouda!" A on řekl: "No jo, co naděláš." A to nás přivádí k dnešku. Dnes s tím něco udělám. Toto je inkoustová kazeta a uvnitř ní je tiskový inkoust. Nejdražší kapalina na světě.
Hned za jedem kobry, škorpiona, Chanelem číslo pět, inzulinem a rtutí. Napřed vyjasnění: Budu nadávat jen na inkoustové tiskárny, jako je tato. Laserovým tiskárnám dám pokoj. Toto je tiskárna mé matky. Asi pátá, kterou jsem tento týden koupil. Vyniká ve dvou věcech. Zaprvé, inkoustové kazety neustále potřebují výměnu. A zadruhé, je pořád rozbitá. Vážně, naplno pracovala asi minutu a pak přišly staré dobré bílé pruhy. Zažili jsme je asi všichni.
Zavolal jsem na technickou podporu a jejich první dotaz byl: "Neměnil jste nedávno inkoustové kazety?" Pojďme se pobavit o úžasném podrazu s inkoustovými kazetami. Tady je jeden vnitřek, snadná výroba, jen pár kousků plastu, tudy teče inkoust. ale prodávají se kolem 50 dolarů. Krmí nás jednoduchým zdůvodněním: "Inkoustové náplně jsou drahé, protože je drahá inkoustová technologie." HP údajně utrácí na vývoj tiskových technologií každoročně miliardu dolarů, Ale co se vlastně na kazetách za tu dobu skutečně změnilo?
Po pravdě téměř nic. Jak jsem řekl, plastová nádobka s inkoustem. Ukázalo se, že veškerá technologie se hromadí zde. Všimli jste si, že toto stojí vždy zhruba stejně jako tohle? Nepřipadá vám to šílené? A co kdybych vám řekl, že je tak vše navržené? Asi nevíte, že většina tiskáren se prodává se ztrátou. A ztracené peníze se získávají zpět přes inkoust.
Takovému marketingu se říká "model žiletky a strojku". Jedna položka se prodává levněji, aby zvýšila prodeje komplementárních výrobků, které jsou často spotřební a musí se doplňovat. Zjednodušeně: Dejte jim strojek, prodávejte žiletky. U nás jde o trik: Dejte jim tiskárnu, prodávejte inkoust. Dejte přirážku na spotřební část a samotná tiskárna se brzy zaplatí. Ale ukázalo se, že tato metoda náhrady nákladů není vždy úplně ctnostná. Spousty inkoustových kazet se vyrábí s tímto malým čipem.
Tiskové firmy nám tvrdí, že jejich účelem je monitorování kvality inkoustu. Čip vám dá vědět, když tiskárně začne docházet určitá barva. Čip usnadní instalaci nového firmwaru pro lepší výkon. To vše jsou nesmysly. Čip je navržen tak, aby z vás dostal více peněz. Například řekněme, že ve vašich kazetách dochází cyan. Čip řekne tiskárně, aby přestala pracovat, i kdyby byly všechny další barvy plné, dokud tato jediná nebude vyměněna.
Ale má to háček. Čip často hlásí, že dochází inkoust, i když to není pravda. Falešná upozornění na málo inkoustu jsou vážně běžná. Po pravdě u příštího hlášení možná zjistíte, že s trochou technického vúdú a resetováním čipu vám uvnitř ještě spousta inkoustu zbývá. Co to má být? Představte si, že nádrž vašeho auta má čip, který auto úplně zastaví, když vyprázdníte půlku nádrže. V ulicích by byly nepokoje, protože jako zákazník máte právo vyjet ten křáp do sucha a pak ho dotankovat, až se vám to bude hodit, správně?
A co kdybych mohl doplňovat i prázdné inkoustové kazety podobně jako auta? Čip je navržen tak, aby i tomuto předcházel. Řada společností navrhuje své čipy tak, aby detekovaly zákazníkovy pokusy o doplnění použité kazety a zareagovaly – jak asi tušíte – kompletním zablokováním tiskárny. V loňském roce se právě v této věci konal velký soudní případ mezi společnostmi Impression Products a Lexmark, prošel všemi instancemi a nejvyšší soud rozhodl ve prospěch spotřebitele.
Znovu potvrdil zákazníkovo právo na opravy a modifikace zboží po jejich zakoupení. Nedává smysl, aby se něco takového dostalo až před nejvyšší soud. Ale ve světě tisku je zneužívání zákazníků zavedeným pravidlem. Věděli jste například to, že řada tiskáren úmyslně přidává trochu cyanové barvy do každého vašeho černobílého tištěného dokumentu?
Správě. Vy si říkáte: "Budu tisknout černobíle, ušetřím za barevné kazety." Ale tiskárny jsou navrženy na tisk s trochou barvy, aniž by vám to hlásily. A jak už jsme zmínili, když jediná kazeta zaregistruje málo inkoustu, celý přístroj se vyřadí. Společnosti tvrdí, že tato špetka barvy navíc vytvoří "čistší černou". Tak to nefunguje! A za žádnou cenu to nezkoušejte nějak obcházet, ani se nesnažte opravovat rozbitou tiskárnu, protože ve chvíli, kdy se začnete šťourat v součástkách, vám většina výrobců ihned zruší záruku.
A věřte mi, že se rozbijí. Znovu a znovu a znovu. Tiskové hlavy se vychýlí, zašpiní, poškodí, dorazí už rozbité. A na každou spuštěnou diagnostiku a vytištěnou testovací stránku Budete používat ty skvělé inkoustové kazety. Více a více a více. Doslova musíte platit za to, aby vám již zakoupená věc stále pracovala tak, jak od ní čekáte.
Není to skvělé? A nezáleží na tom, jakou společnost zvolíte, všechny tiskárny očividně trpí těmi samými problémy. Inkoust je předražený, neustále potřebuje vyměnit, tiskárny mají problémy s ovladači, bezdrát nikdy nefunguje, všechny modely mají rozhraní, ve kterém se nedá vyznat. Osobně si myslím, že je čas říct: Dost! Už dost placení obřích částek za produkt, jehož výroba nestojí téměř nic.
Produkt, který půlku času ani nefunguje, a když zrovna ano, jeho výrobce vám zakazuje jeho plnohodnotné používání. Produkt, který se každoročně mění. Produkt navržený tak, aby přestal pracovat a donutil zákazníka koupit další produkt, i když s původním produktem není vlastně nic špatně! Pro příklad se podívejme na tuto tiskárnu. Patří mé matce, používá ji na tisk dopisů. Ale netiskla je správně, takže musela utratit 60 dolarů za nové inkoustové kazety a myslela si, že tím vyřeší problém.
Poté, co celý den zápasila s jejich zatracenou instalací, se pokusila opět vytisknout dopis, ale problém to nevyřešilo. To celé jsem si vyslechl po telefonu. Musel jsem k ní zajet a tiskárnu dovézt k sobě, kde jsem vyplácal zbytek nových kazet na tisku hromady bezvýsledných diagnostik ve snaze zjistit, proč netiskne správně. V momentě, kdy jsem zjistil, že tiskárna má sice běžnou, ale z nějakého důvodu neopravitelnou závadu hardwaru, jsem přišel na nejlevnější možnost: Nechat si tiskárnu vyměnit.
Ale to nejde, protože se každý rok obměňují modely tiskáren, takže musím koupit nový, vylepšený model. A v něm nemůžu použít staré inkoustové kazety, protože nový a vylepšený model používá úplně jiný typ. Proto musím utratit dalších 50 dolarů za nové a vylepšené kazety, ve kterých je – jak se ukázalo – pouze o něco delší kousek plastu.
A když mám novou a lepší tiskárnu připravenou, zjistím, že její ovladače nejsou kompatibilní s matčiným počítačem, takže musím jít na výrobcův přihlouplý web a použít jejich autodetekční nástroj který nefunguje, pro nalezení správných ovladačů. A ve snaze ruční instalace ovladačů musím zjistit, zda používá počítač s 32bitovým či 64bitovým operačním systémem. Asi si umíte představit, že většina matek na něco takového obvykle neumí odpovědět.
A když konečně to vše vyřešíte a tisk začne pracovat, zůstává vám zjevná otázka: Proč máme takové problémy v 21. století? Vždyť jsme vystřelili auto do vesmíru! Na tohle jsem se těšil... Hned je mi líp. Lidi, spolu to dokážeme. Sdílejte toto video a začněte revoluci. Řekněte společnostem, že už stačilo. Chceme dostupnější inkoust, chceme funkční tiskárny a chceme tiskárny, které vydrží.
Odřel jsem si tvář. Překlad: L1ght www.videacesky.cz
Komentáře (0)