Formující momenty - Steve Wozniak

Garáž je mýtus. Přesnější je, že naše začátky byly skromné. A když začínáte skromně a jste bez peněz, spolupracujete se spolužáky ze střední a scházíte se u vás doma. Nikdy jsme se o produktech v garáži nebavili, ani jsme tam žádný nevymysleli. Nikdy jsme tam nemluvili o specifikacích, to jsme dělali na různých místech, ale lidé si mysleli, že máme garáž, a tak jsme se tam scházeli. Ne. VE SPOLUPRÁCI S GOOGLE CLOUD FORMUJÍCÍ MOMENTY V HLAVNÍ ROLI STEVE WOZNIAK Jmenuji se Steve Wozniak a jsem spoluzakladatel Apple Computer.

Lidé mě znají pod přezdívkou Woz. Bylo mi asi osm nebo sedm let, táta se mi hodně věnoval, byl elektroinženýr, a já se rozhodl, že budu inženýr jako můj táta. Dostal jsem nejhodnotnější přístroj v životě – tranzistorové rádio. Mohl jsem si ladit rádio a poslouchat hudbu celou noc.

Rodiče mi pořídili sadu. Byla pro mě opravdu důležitá. V sadě byl manuál, který říkal, co v jakém pořadí sestavit, sešroubovat, a sletovat dohromady. Sestavení trvalo týdny. Seděl jsem tam dole a mačkal klávesu pro morseovku... a byl jsem prostě operátor rádia, takové věci se ve škole neučily. Ani o tom nebyly knihy v knihkupectví. Nikdo to neznal.

Ale já ano. Vyrostl jsem v Silicon Valley. Abychom se dostali z domu, museli jsme projet ovocným sadem, který se táhl přes celé údolí. Ale protože se do Mountain View přestěhoval vynálezce tranzistoru, přibývaly i další společnosti, které vyráběly tranzistory. Jak rostl "křemíkový průmysl", první čipy si mohli dovolit jen vláda a armáda. Můj otec pracoval pro raketovou divizi společnosti Lockheed v Sunnyvale. V komoře jsem objevil deník, který by mohl mít jen inženýr.

Deník začínal popisem toho, jak mohou být čísla reprezentovány jako jedničky a nuly. Cvičil jsem si to na papíře, psal jsem jedničky a nuly a snažil se to pochopit. Řekl jsem: "Páni, to je snadné. Není třeba pokročilé matiky, abych znal to co počítač." Stačí jen matematika z páté třídy. V šesté třídě mi táta navrhl, ať vymyslím stroj, který bude hrát piškvorky. Takový stroj se dá udělat? Tak jsem hrál každou možnou hru piškvorek.

Zabralo mi to dva dny, na papíře. A pak jsem začal vytvářet pravidla. Když je v jednom a druhém políčku X a ve čtyřech O, bude následovat tento tah. A já tomu všemu rozuměl. Ale vůbec jsem si nemyslel, že jsem nějak výjimečný. Můj učitel elektroniky na střední už věděl, že budu dělat lumpárny, a tak mi jednou týdně zařídil přístup do společnosti, která měla počítač. Dostal jsem manuál k novému minipočítači a vytvořil bych návrh. Měl jsem do dvou dní vytvořit návrh. Byl jsem pyšný na to, že znám něco, co ostatní neumí, ale nikdy mě nenapadlo, že někdy budu navrhovat digitální logiku nebo počítače.

Nemyslel jsem, že je to povolání. Když jste byl inženýr, tak jste jako můj otec stavěl rádia, televize a naváděcí systémy. Všechny ty analogové věci. Nemyslel jsem, že je to povolání. Ale měl jsem to moc rád. Řekl jsem si, že to bude moje životní vášeň a držel jsem se toho. Pak začal Homebrew Computer, Steve byl mimo město. První noc v tomto klubu mi změnila život.

O čipu mikroprocesoru jsem nevěděl vůbec nic. Šel na mě strach, když mě napadlo, že se do toho klubu nikdy nevrátím. Tu noc jsem si domů vzal domů produktový list mikroprocesoru. Při čtení instrukcí mě napadlo: "Páni. To je úplně jako minipočítače, které jsem navrhoval na střední." A Steve řekl: "Měli bychom začít podnikat." Nejdřív jsem musel jít do Hewlett-Packard, nemohl jsem jim to udělat za zády. A nabídl jsem jim své nápady na osobní počítač.

A když mě Hewlett-Packard poprvé ze šesti pokusů odmítl, Steve řekl: "Postavme PC desku." a na této premise jsme postavili Apple. Pak místní obchod chtěl koupit počítač se všemi jeho částmi. Steve mi jednou zavolal do práce, Hewlett-Packard, a povídá: "Sedíš? Máme objednávku na 50 tisíc dolarů." Byl to naprosto bizarní moment. Panejo! Právě jsme to rozjeli. Nicméně jsme věděli, že se jedná o krátkodobý produkt, z těchto důvodů: Věděli jsme, že Apple 2 změní svět.

Tohoto počítače se už nebudeme chtít vzdát. Z obchodu High-Technology vám představujeme Apple 2. Snadno ovladatelný domácí počítač. Jmenuje se Apple 2. Osobní počítač. Na ekonomických školách dnes snad každá univerzita vyučuje podnikání. Ale někdy studenty učí, že musí napsat plán, promyslet ho, přijít s nápady, získat peníze, a najmout inženýry.

Ti mohou být z Ruska, Indie, no odkudkoliv. Já říkám – ne. Inženýr by měl být součástí týmu od začátku a přicházet s nápady, jaké služby nebo produkty budete dělat. A nikdy byste se neměli dívat na to, jestli má Ph.D. a vystudoval vysokou. Minimálně je ale třeba mít někoho, kdo je obchodník. Kdo chce podnikat a mít společnost, která si na sebe vydělá. A kdo chce dobýt svět. To jsou lidé, které chcete poznat. A měli byste mít někoho, kdo se zabývá marketingem. Někoho, kdo chce váš produkt, kdo je váš trh.

Kdo chce to, co máte, tak moc, že se postará o to, aby váš produkt fungoval, nebyl neohrabaný a neprodejný. Na začátku se Steve Jobs učil marketing od Mikea Markkuly. A naučil se to velice dobře. Naučil se mluvit a přesvědčovat lidi. A na tohle se měl použít počítač. Měli jsme komunikovat jako nikdy předtím, měli jsme mít lepší zábavu i vzdělání. Miloval jsem to. A já si říkal: "Jaký je můj talent?" Navrhování počítačů. A to byl cíl, který byl tak hluboce zakořeněn, že jej nebylo možné opustit.

DĚKUJEME KOMUNITĚ PODNIKATELŮ, KTEŘÍ UMOŽNILI VZNIK TÉTO SÉRIE. Překlad: sethe www.videacesky.cz