Keltská mytologie – Ostrov osudu

Vítejte zpět. Pohodlně se usaďte u ohně, tento týden vybrali přispěvatelé jako téma gaelskou mytologii. Moc vám všem děkujeme. Na tyto dva příběhy se tedy přesuneme do Irska zvaného Inis Fáil, Ostrov osudu. Z nicoty vznikl tvar, z tvaru vznikla Země a ze Země vyklíčil strom. Byl to mocný dub zavlažovaný nebeskou řekou Danu.



Z tohoto dubu spadly dva žaludy, ze kterých se zrodili první bohové, Dagda a Brigid. To byli první z lidu bohyně Dany, z Danaů. Lid bohyně Dany se časem rozrůstal a vystavěl 4 velkolepá města na březích řeky Danu. Tato města vzkvétala a v každém byl vyroben mocný artefakt. V jednom měli Kámen osudu, který vzkřikl radostí, když na něj stoupl spravedlivý vládce.



Jinde měli Mstitele, nejlepší meč, jaký byl kdy ukovaný. Ve třetím městě Rudý oštěp, který nikdy neminul cíl, ať se nepřítel skrýval kdekoli. A nakonec ve čtvrtém městě byl Kotlík hojnosti, který nakrmil celý lid bohyně Dany, a přesto nebyl prázdný. Jednoho dne si Dagda přivolal nejlepší potomky ze všech měst a sdělil jim jejich úděl. Nemohli zůstat u posvátné řeky Danu, měli vyrazit k ostrovu, u kterého zapadalo slunce.



Než se vydali na cestu, Brigid je varovala: Na ostrově nebudou sami, budou si ho nárokovat jiní. S tímto varováním se Danaové vydali do nového domova a s sebou si na ochranu vzali své čtyři poklady, nebyli si totiž jistí, co na Ostrově osudu najdou. Tak se to alespoň říká. Podle jiných přiletěli na temných mracích neznámého původu a přistáli na vrcholku hory.



Jinde se říkalo, že přišli z měst za oceánem, kde se naučili vědu a magii, a když připluli, spálili své lodě v sázce na to, že Irsko dobudou. Jisté ale je, že když začali objevovat zamlžené pláně Inis Fáilu, narazili na podivný národ Firbolgů, který zde už žil. Nejprve se chtěli dohodnout, Danaové požádali o polovinu Irska, na které by se mohli usadit a žít v míru. Firbolgové odmítli, takže bylo rozhodnuto, že dojde k bitvě.



Ale bitva byla tehdy úplně jiná, než jak si ji představujeme dnes. Šlo o otázku cti. Danaové vytvořili pro Firbolgy kopí a Firbolgové na oplátku vyrobili oštěpy pro lid bohyně Dany. Dohodli se, kolik vojáků každá strana přivede a kde se střetnou, dokonce i kolik dní bitva potrvá. Nakonec se sešli v průsmyku Balgatan, kde shromáždili všechny své jednotky. Řady bojovníků v zářivé zbroji s třpytivými kopími se vrhaly do vyrovnaného boje.



Chvíli měli navrch jedni, pak druzí, až se uprostřed bojiště setkali vůdci obou stran, Núadu na straně Danaů a Sreng v čele lidu Firbolgů. Postupně se od nich rozšířilo mlčení, boje utichly a obě strany uvolnily svým šampionům prostor pro duel. Jejich meče se oslnivě třpytily a pohybovaly se nevídanou rychlostí. Střetávali se ránu za ránou, pak se Srengovi podařil titánský úder, jeho ostří prorazilo Núadův štít a jedinou ranou oddělilo paži od těla.



Núadu se omráčen zapotácel, zdálo se, že přišel jeho konec. Pak zasáhl samotný Dagda a odčaroval Núadu z bojiště. Přenesl ho k bohu léčiteli, pánu lékařů zvanému Dian Cecht, který mu vytvořil novou paži z čistého stříbra, jež se hýbala jako paže z masa a kostí. Od té doby byl zván novým jménem, Núadu Argatlám, Núadu Stříbrná ruka.



A máš to, Bucky! Možná si myslíte, že Danaové při pohledu na padlého vůdce propadli strachu, že je porážka jejich krále zlomila, ale to není pravda. Bres, bojovník lidu bohyně Dany s bystrou myslí a krásným vzezřením sebral královu ruku a zdvihl ji nad hlavu. Ten pohled jeho spolubojovníky nahněval, přísahali pomstu a vrhli se na bojovníky Firbolgů. Tolik Filborgů bylo pobito, že jejich tvrz byla známá jako Tvrz smeček, pojmenovaná po smečkách divokých psů, kteří ji obklopili, aby mrtvé sežrali.



Firbolgové byli poraženi. Zbylo 300 bojovníků, které vedl Sreng, jejich šampion. Rozhodli se bojovat do posledního muže, a tak naposledy slavně vyrazili do útoku. Sreng a Núadu se znovu střetli, ale tentokrát nemohl být boj spravedlivý, protože Núadova paže byla useknuta.



Statečnost Firbolgů však udělala na lid bohyně Dany dojem, tak jim nabídli jakoukoli provincii Irska. Firbolgové si za svůj domov vybrali Connacht. Tradice Danaů určovala, že jim může kralovat pouze muž s neporušeným tělem. Slavili vítězství, věděli ale, že musí vyřešit poslední záležitost. Núadu už jim nemohl vládnout. Jeho paže sice byla nahrazena paží z čistého stříbra, ale jeho tělo už nebylo úplné, a proto nemohl být králem.



Rychle si vybrali za vůdce Brese kvůli jeho odvaze, šarmu a bystrosti. Bres byl ale napůl Fomóir. To jméno jsme ještě neslyšeli, ale brzy se o něm dozvíme více. Ve své vládě byl více Fomóir než člověk z lidu bohyně Dany. Ale vláda Brese a válka proti starobylým, podivným Fomóirům je příběhem pro příště. Na stříbrnou ruku bych si uměl zvyknout.



Hele, jak uzvednu to poleno. Překlad: jesterka www.videacesky.cz