Perseus: Plány bismarckovského rozměru

V Argu před mnoha staletími žil král jménem Akrisios. Měl jediné dítě, dceru oslnivější než všechny ostatní ženy na světě. Toho dítěte si však nevážil, toužil totiž po synovi. Víte však, co se říká. Dávejte pozor, co si přejete.



Akrisios, král Arga, se ve své touze po synovi vydal do Delf, aby se zeptal kněžek, jestli ho bude mít. „Ne,“ řekly mu. Jako bonus obdržel druhou část proroctví zdarma. Prozradily mu, že jeho dcera porodí syna a že ten syn ho později zabije. Úplně zděšený se rozhodl, že jediný způsob, jak se tomu vyhnout, něco, o čemž by věděl, že dělat nemá, kdyby znal nějaké mýty, byl zavraždit vlastní dceru.



Obával se však Lític. Jejich trest byl obzvlášť krutý pro ty, kteří spáchali zločin proti své vlastní krvi. Zdravá mysl a bystrý úsudek, což někdo, kdo chce zabít vlastní dceru, jistě má, ho dovedly k tomu nejsnazšímu řešení.



Jednoduše postaví bronzový dům pod zemí a nechá jen malý otvor, aby mohla jeho dcera dýchat. Pak ji tam uvnitř uvězní navždycky. Skvělý plán, měl však jednu fatální chybu. Dia. Akrisiova dcera byla opravdu krásná a Zeus byl… no, Zeus, takže k ní nakonec sestoupil v podobě deště, pronikl otvorem a oplodnil ji.



Protože, však víte… on to tak dělal. Dokázala těhotenství utajit před otcem a dokonce na chvíli ukryla i chlapce, který se narodil. Ale Akrisios na to nakonec přišel. Teď už opravdu potřeboval tu vraždu. Ale pořád narážel na stejný problém, tedy Lítice.



A pak ho to napadlo. Vymyslel ještě lepší plán. Pokud je oba zavře do truhly a tu shodí do moře, pak za jejich smrt rozhodně nebude odpovědný. Chápete? Takhle je určitě zabije moře, nikoli on. Udělá to moře, chápete? Tahle logika na Lítice určitě zabere.



S tímto dokonalým a spolehlivým plánem je oba zamkl do truhly a tu shodil přes okraj lodi do moře. Ukázalo se však, že jeho plán byl jak nedokonalý, tak nespolehlivý. Ve své impozantní genialitě totiž truhlu zapomněl… no, však víte, potopit. Přesně. Zamkl je do plovoucí truhly a zapomněl ji zatížit. Pořád ale byli zamčení v truhle, takže z jejich pohledu nic moc.



A tak pluli a houpali se na vlnách, dokud se neozvalo žuchnutí a pohyb neustal. Moře je vyplavilo na pláž, kde se k nim obrátilo štěstí. Našel je rybář a slitoval se nad nimi. Sám děti neměl, vzal je tedy domů a se svou ženou pomohl chlapce vychovat. Jmenoval se Perseus.



Z Persea vyrostl silný muž, který se věnoval dědečkovu řemeslu a žil prostý život se svou rodinou jako rybář. Klid mu však nebyl souzen. Bratr jeho adoptivního dědečka Polydektés, krutovládce ostrova, si začal všímat jeho matky, která byla stále velice krásná, a toužil po ní. Ne však po jejím synovi.



Polydektés byl prohnanější než ten dříve zmíněný král a vymyslel lstivý plán. Jako první se spřátelil s Perseem a řekl mu o skupině nestvůr, které žily na dalekém ostrově. Říkalo se jim Gorgony. Měly hady místo vlasů, hrůzná křídla, jimiž mlátily do vzduchu, a když se na ně někdo podíval, proměnil se v kámen.



Už nežil. Za druhé, pověděl Perseovi o svém velkém přání. Více než cokoli jiného chtěl vlastnit hlavu jedné z Gorgon. Za třetí, pozval všechny významné obyvatele ostrova na hostinu a oznámil, že se bude ženit. Věděl, co přijde.



Každý z hostů vstal, připil mu na zdraví a řekl, že mu k svatbě daruje koně. Ale Perseus byl chudší než oni a žádného koně neměl. Vzedmula se v něm pýcha, vstal a prohlásil, že přinese hlavu Medúsy, jediné smrtelné ze tří Gorgon, jako svatební dar.



Hosté ztichli úžasem. Tyran se však usmál. Všechno šlo podle jeho vskutku prostého plánu. Perseus vyrazil a nastoupil na loď do Řecka, než jeho matka zjistila, co hodlá udělat. A než se jí stačil zeptat, co by mohl mít tyran za lubem. Jelikož měl v tu chvíli asi stejně dobrý plán jako všichni ostatní, vydal se do Delf, aby se dozvěděl, co má dělat.



V Delfách byli jako obvykle nápomocní a řekli mu, aby se vydal do země, kde lidé jedí pouze žaludy, a naštěstí jako člověk vychovávaný rybářem, který nikdy neopustil ostrov, uhodl odpověď hned napoprvé a věděl přesně, kam se má vydat. A tak se vydal do Dodóny, kde mluvící duby pronáší Diovu vůli a lidé jedí pouze žaludy.



Bohužel mu nedokázali prakticky vůbec pomoci, neměli totiž tušení, kde se Gorgony nacházejí. Byl sklíčený a chvíli se bezcílně toulal, dokud nenarazil na pozoruhodného mladíka. Měl jemné rysy a sotva mu začaly rašit vousy, měl zlatou hůl, okřídlené sandály a okřídlenou helmu.



Ihned mu došlo, že to musí být Hermés. Hermés mu řekl, že pro boj s Medúsou potřebuje lepší vybavení, jmenovitě jisté věci, které vlastnila skupina nymf. Bohužel, a řekněme na rovinu, jak se dalo čekat, nemohl Perseovi prozradit, kde se nymfy nacházejí. Mohl mu říct pouze o Graiách, jen ony věděly, kde nymfy najít. A tak řekl Perseovi o zemi stínů zahalené věčným hávem, kde nesvítilo slunce ani měsíc, ale samostatná síla tam, kde ty tři ženy žily.



Ale tyto ženy nebyly jako ty smrtelné, které Perseus znal. Kdepak. Byly sešlé a šedivé, ale nestárly. K tomu všemu měly labutí těla a lidské hlavy. Ještě překvapivější bylo, že tři sestry měly dohromady jedno oko.



V používání se střídaly, vyňaly si ho z čela a podaly té další, která byla na řadě. To k nim se musel vydat, aby pokračoval ve své výpravě za nejdivnějším svatebním darem vůbec. Tento příběh si však už necháme na příště. Podá mi někdo marshmallow? Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz