Dějiny Ruska

Rusko je největší zemí na planetě. Rozprostírá se na 17 milionech kilometrech čtverečných. A určitě vás stejně jako mě zajímá, jak se stalo tak velkou zemí a tak vlivnou politickou a sociální proměnnou moderního světa. Nepřísluší mu jen titul nejlidnatější země a nejlidnatějšího města v Evropě, ale rozprostírá se i mimo Evropu, přes Ural až do Asie, kde zabírá většinu kontinentu. Jeho historie ve východní Evropě začíná lidmi, kterým staří Řekové říkali Slované.

První ruský stát vznikl, když východoslovanský kmen, později známý jako Rusové, zvolil v roce 882 za svého prince vikingského náčelníka, aby vládl oblasti mezi Volnou a Dněprem. Stát se rychle rozšířil o země kdysi obývané stepními lidmi z Asie. Nejdůležitější město, které bylo dobyto, byl Kyjev, proto historikové mluví o Rusku v této době jako o Kyjevské Rusi. Rusové mluvili východní slovanštinou, která se pomalu vyvinula v dnešní ruštinu a ukrajinštinu.

Středověká Rus přijala křesťanství v roce 988, když Vladimír I. představil ortodoxní víru z Byzantské říše. Proto Rusové píší cyrilicí a ne latinkou jako jiné křesťanské země. Ruský stát se po smrti Jaroslava I. Moudrého v 11. století pomalu rozpadl na několik soupeřících regionů. Rus byla často ve válce s nomádskými kmeny, které budeme zjednodušeně nazývat stepními lidmi.

Tito stepní lidé hráli důležitou roli v asijské historii a na celém kontinentu žilo několik jejich frakcí. Většina jich pochází z východoevropských stepí. Byli velice dobrými jezdci a lučištníky a řadí se mezi ně třeba Volžští Bulhaři, Chazarové a Chipcahkové. A tím se dostáváme k Mongolům, které Rusové nazývali Tatary. Pod Čingischánem a Bátúem napadli Kyjevskou Rus, založili stát zvaný Zlatá horda a z Rusů učinili své vazaly.

Mongolská říše se rychle rozpadla do několika soupeřících chanátů, což umožnilo vzestup silných států jako Polsko-litevské unie a Moskevského knížectví. Do roku 1480 dobyly obě země většinu území Zlaté hordy, což z nich učinilo rivaly. Do roku 1547 se Moskevské knížectví stalo silnou regionální mocností a Ivan Hrozný byl jmenován první carem, jak Rusové říkali césarovi, protože se považovali za duchovní nástupce Římanů a poslední pozůstatek ortodoxního křesťanství.

Ivan rovněž přejmenoval zemi na Rusko a to po Rusech, kteří ji obývali. V roce 1580 dobylo Rusko Sibiřský chanát, což bylo poprvé, kdy se Rusko rozšířilo východně od Uralu dále do Asie. Rusové pojmenovali záhadnou novou zemi , Sibiř, po chanátu, který dobyli. Myslíte, že se tady zastavili? Pozor, spoiler. Odpověď je ne. V roce 1601 čelili Rusové na počátku Období zmatků nástupnické krizi. V zemi panovala anarchie a hrozilo její obsazení Polskem. Třetina Rusů zemřela kvůli válkám, hladomoru nebo moru.

V roce 1613 zvolili jako nového cara Michaila I. Fjodoroviče a jeho dynastie zůstala u moci po zbytek ruských dějin. Michail ukončil války a pomalu začal rozdělenou zemi obnovovat. Od této chvíle až do 19. století stála ruská ekonomika na nevolnictví, což ochránilo bohaté a vlivné, protože se jejich poddaní stali otroky. Historie je někdy na houby. V roce 1667 bylo Rusko natolik silné, že vyhrálo rusko-polskou válku a to s pomocí poddaných stepních lidí neboli kozáků.

Rozšířilo tak své území o jihovýchodní část Polska. Poláci a Rusové přezdívali získané zemi Ukrajina, což je odvozené ze slovanského slova pro pohraničí. Chápete? Tvořila hranici mezi Ruskem, Polskem a kozáky. Velmi kreativní. Každopádně... Jedním z nejznámějších carů byl Petr I. Veliký a byl to reformátor. Modernizoval armádu, vybudoval první námořnictvo, procestoval západ a přinesl s sebou myšlenky osvícení a francouzskou módu.

Rovněž rozšířil ruský vliv do Baltského a Černého moře. Ten chlap západ zbožňoval. Po dobytí švédského baltského přístavu ve velké severní válce vybudoval Petr nové město a prohlásil ho hlavním městem – Petrohrad. Rusko také bojovalo v sedmileté válce, kde bojovalo o moc s evropskými sousedy. Dalším obdivuhodným ruským vládcem byla Kateřina Veliká, která byla... ne přímo Ruska, byla narozena v Německu. Zabila svého muže a uzmula si trůn pro sebe.

Její vláda přinesla mnoho reforem, podmanila si Krymský chanát a otevřeně podporovala osvícenství. V polovině 18. století se v důsledku parlamentního patu zhroutila polská vláda a sousední Rakousko, Prusko a Rusko si zemi rozdělily na tři části, čímž ji smazaly z mapy světa po celé další století. A je čas na napoleonské války. Rusko se jako jiné evropské monarchie bálo následků francouzské revoluce a přidalo se do druhé, třetí i čtvrté koalice proti Napoleonovi, ale obecně celkem prohrávali.

Francouzská armáda obsadila opuštěnou Moskvu v roce 1812, ale Rusové namísto kapitulace spálili pole, na která Francouzi spoléhali. Po několika měsících vyčkávání se Napoleon kvůli nedostatku zásob stáhl a když udeřila zima a zabila většinu francouzské armády, válka se obrátila v ruský prospěch. Ruská rozpínavost byla tak ambiciózní, že vyvolala válku s Francií a Anglií, které pomohly Osmanům v krymské válce.

V roce 1861 Rusko zrušilo nevolnictví v procesu známém jako emancipace. Je nutno podotknout, že mezi napoleonskými válkami a emancipací rozšířilo Rusko území o Turkestán, Čínu, jižní Kavkaz, Finsko a Ruskou Ameriku. A dopadnout krymská válka jinak, získalo by i celé Černé moře. Rusko zbožňovalo území. V roce 1894 se Mikuláš II. a mystik Rasputin, o kterém se říkalo, že cara ovládá, stal posledním ruským carem. Díky desítkám let trvajícím rebeliím proti politickému systému a monarchii začalo Rusko ztrácet svoji moc.

Jako srbský spojenec cítilo Rusko za povinnost ochránit balkánské Slovany před rakousko-uherskou invazí na počátku první světové války. Zmatek a hladomor způsobený válkou vedl ke dvěma ruským revolucím. První zbavila cara moci a ustanovila prozatímní vládu ovlivněnou sověty. Sověti byli prakticky odboráři inspirováni Marxismem. Bolševická strana Vladimíra Lenina se dostala k moci a během říjnové revoluce se ujala vlády, což vedlo ke vzniku RSFSR a vypuknutí občanské války mezi Bělogvardějci a Rudou armádou.

Občanská válka vedla k nezávislosti Polska, baltských států a Finska. V roce 1922 byla RSFSR přejmenována na SSSR, což je mnohem chytlavější jméno. Po smrti Lenina se k moci dostal nejslavnější ruský diktátor Josef Stalin. Ten se narodil ještě v Ruské říši v dnešní Gruzii, byl agresivním dobyvatelem a zamýšlel rozšířit komunismus do celého světa.

Nemohl se rovněž smířit s územními ztrátami z občanské války. Zavraždil a vyhnal do exilu miliony lidí, které považoval za protirevoluční. Po ztroskotání diplomacie se západními evropskými zeměmi podepsal Stalin pakt o neútočení s nacistickým Německem v naději, že získá většinu území ztraceného během první světové války v Polsku a pobaltí. 1. a 17. září 1939 napadlo Německo a Rusko Polsko, následně si jej rozdělilo a začala tak druhá světová válka. Počáteční aliance s Hitlerem nevydržela a Německo napadlo Sovětský svaz.

Na této frontě zemřelo více lidí než na kterémkoliv jiném válčišti a německé armády se dostaly až 24 kilometrů před Moskvu. Nicméně udeřila silná zima, což hrálo v sovětský prospěch. Po pádu nacistického Německa začlenil Stalin sověty okupovaná území do SSSR nebo tam nainstaloval komunistické loutkové vlády. Západ se k Sovětskému svazu stavěl podezřívavě. Sověti následně vyvinuli jadernou bombu a stali se jednou z nejmocnějších zemí v dějinách. Sovětský svaz dostal jako první člověka do vesmíru, a porazil tak Američany ve vesmírném závodě.

Po desetiletích strádání, politických nepokojů a několika zástupných válkách bojovaných se Spojenými státy se Sovětský svaz pod tíhou komunistické vlády zhroutil. Na demokratických základech vznikla Ruská federace. Dva nejdůležitější komunistické státy, Polsko a východní Německo, se vymanily z ruské kontroly a odtrhly se rovněž západní části Ruska a vzniklo tak Bělorusko a Ukrajina.

Vzestup Vladimíra Putina, bývalého agenta sovětské KGB, na post předsedy vlády a následně ruského prezidenta přinesl nový směr zahraniční politiky. Rusko se zapojilo do války v Sýrii, podpořilo separatisty na Ukrajině a vměstnalo se do politika mnoha východoevropských zemí. Budoucnost moderního Ruska je stejně nejistá jako záměry ruského prezidenta, avšak země zůstává v míru, v roce 2018 bude hostit fotbalové MS a znovu získává pověst světové supervelmoci.