Conan jde po vzoru Melisandry z Hry o trůny do nahaCONAN
142
Dalším Conanovým videem z Comic-Conu je tento klip, ve kterém se Conan vžije do role kněžky Melisandry z oblíbeného televizního seriálu Hra o trůny. Dívejte se pouze na vlastní nebezpečí. Kdo není na nahé Conanovo tělo připraven, nechť raději rychle zavírá prohlížeč! :-D
Přepis titulků
Čtvrté patro. Konečná! Nesmírně si vážíme toho,
že jste přijel k nám do San Diega! - Děkuji.
- Já mám rád všechny druhy zábavy. Větší hvězdu jsme tu neměli od roku 2007,
kdy byl na Comic-Conu Michael Chiklis! - Ten byl skvělej.
- Je výbornej. Hodně lidí obdivuje Hulka,
ale já osobně mám radši Thinga. Podle mě si musí každý vybrat,
i když někteří tvrdí, že mají rádi oba. Rozhoupejte se!
Doufám, že si půjdete prohlédnout námořní základnu. - Slibte mi to. - Uvidím, jak budu stíhat. A Mořský svět. To je povinnost. Asi jste slyšel, že vyhodili velryby. - Jo, vím o tom. - Je to smutný. Co si ty velryby teď počnou? Myslíte, že je někde jen tak vezmou? Měly dobrou práci! Taky můžete zkusit LEGOLAND.
Už jste tam někdy byl? - Ne, nebyl. - Má to jeden háček. Jako dospělého vás tam nepustí, pokud nejdete s dítětem. Přijde vám to normální? Když se tam chcete podívat, musíte si prostě sehnat dítě. Klidně vám nějaký seženu, jestli chcete. Ne, to nebude třeba. Zrovna mám dvě v merku, i když ten hoch už trochu vyrostl. - Nepokračujte.
- Ale má mladistvý vzhled. - A jsme u vašeho pokoje? - To je můj pokoj? Přesně tak! - Tamhle je výtah. - Já vím. Jste ubytován hned u výtahu. - Proč jsme to obcházeli? - Ten vozík špatně zatáčí doleva, takže to vždycky radši obcházím opačným směrem. - Už bych se docela natáhnul. - Nedivím se vám. - Máte kartu?
- Jo. Dřív jsem míval univerzální kartu ke všem pokojům. - Vzali mi ji. - Co jste provedl? - Tím bych se radši nechlubil. - Promiňte, jak že se jmenujete? - Frederick. Kdybyste něco potřeboval, zvedněte telefon, zmáčkněte devítku, hvězdičku, sedm, sedm, pak zavěste, zase to zvedněte, zmáčkněte znova devítku, pak třikrát nebo čtyřikrát šestku, minutku počkejte a měl bych to vzít. Pokud teda nebudu na pauze nebo to nebude fungovat.
- Půjdu už na pokoj. - Jasně. Chápu. Dobrou noc. Ať se vám tu líbí. Výborně. Děkuju a na shledanou. Nechcete ještě pomoct zprovoznit krb? - Ne, to zvládnu. - Určitě? Tak dobrou noc! Jasně. Zdravíčko. Nerad ruším, ale přinesl jsem vám led! - Asi se bez něj obejdu.
Díky. - Může vám něco pěkně vychladit. Ano, tím je led poměrně dost známý, ale teď ho nepotřebuju. Dobrá. Promiňte mi to. - Toblerone! - Já Toblerone moc nemusím. Určitě? Je z mé soukromé zásoby. Nedám si, ale díky. Děkuju mockrát. To si dělá prdel! Tohle asi znáte. Nepotřebujete? Ani ne.
Budu chodit jen na malou. Jen na malou? Až do rána? - Teda, pane O'Briene... - Podívejte. Mám nabitej program, jsem utahanej a potřebuju se vyspat. Jejda! Vážně musím jít pro novou kartu osobně až na recepci? Jo, taková jsou pravidla. Občanku u sebe máte, že jo? - Ne!
Kam bych ji asi dal? - To nevadí. Vás přece každý pozná.
Doufám, že si půjdete prohlédnout námořní základnu. - Slibte mi to. - Uvidím, jak budu stíhat. A Mořský svět. To je povinnost. Asi jste slyšel, že vyhodili velryby. - Jo, vím o tom. - Je to smutný. Co si ty velryby teď počnou? Myslíte, že je někde jen tak vezmou? Měly dobrou práci! Taky můžete zkusit LEGOLAND.
Už jste tam někdy byl? - Ne, nebyl. - Má to jeden háček. Jako dospělého vás tam nepustí, pokud nejdete s dítětem. Přijde vám to normální? Když se tam chcete podívat, musíte si prostě sehnat dítě. Klidně vám nějaký seženu, jestli chcete. Ne, to nebude třeba. Zrovna mám dvě v merku, i když ten hoch už trochu vyrostl. - Nepokračujte.
- Ale má mladistvý vzhled. - A jsme u vašeho pokoje? - To je můj pokoj? Přesně tak! - Tamhle je výtah. - Já vím. Jste ubytován hned u výtahu. - Proč jsme to obcházeli? - Ten vozík špatně zatáčí doleva, takže to vždycky radši obcházím opačným směrem. - Už bych se docela natáhnul. - Nedivím se vám. - Máte kartu?
- Jo. Dřív jsem míval univerzální kartu ke všem pokojům. - Vzali mi ji. - Co jste provedl? - Tím bych se radši nechlubil. - Promiňte, jak že se jmenujete? - Frederick. Kdybyste něco potřeboval, zvedněte telefon, zmáčkněte devítku, hvězdičku, sedm, sedm, pak zavěste, zase to zvedněte, zmáčkněte znova devítku, pak třikrát nebo čtyřikrát šestku, minutku počkejte a měl bych to vzít. Pokud teda nebudu na pauze nebo to nebude fungovat.
- Půjdu už na pokoj. - Jasně. Chápu. Dobrou noc. Ať se vám tu líbí. Výborně. Děkuju a na shledanou. Nechcete ještě pomoct zprovoznit krb? - Ne, to zvládnu. - Určitě? Tak dobrou noc! Jasně. Zdravíčko. Nerad ruším, ale přinesl jsem vám led! - Asi se bez něj obejdu.
Díky. - Může vám něco pěkně vychladit. Ano, tím je led poměrně dost známý, ale teď ho nepotřebuju. Dobrá. Promiňte mi to. - Toblerone! - Já Toblerone moc nemusím. Určitě? Je z mé soukromé zásoby. Nedám si, ale díky. Děkuju mockrát. To si dělá prdel! Tohle asi znáte. Nepotřebujete? Ani ne.
Budu chodit jen na malou. Jen na malou? Až do rána? - Teda, pane O'Briene... - Podívejte. Mám nabitej program, jsem utahanej a potřebuju se vyspat. Jejda! Vážně musím jít pro novou kartu osobně až na recepci? Jo, taková jsou pravidla. Občanku u sebe máte, že jo? - Ne!
Kam bych ji asi dal? - To nevadí. Vás přece každý pozná.
Komentáře (0)