Janis Joplin byla legendární americká bluesová a rocková zpěvačka a hudebnice, která zemřela na předávkování drogami ve svých 27 letech a zařadila se tak do Klubu 27 po boku Jimiho Hendrixe nebo Jima Morrisona. Rozhovor s Howardem Smithem z týdeníku The Village Voice vznikl jen čtyři dny před její smrtí a stal se tak jejím posledním rozhovorem vůbec.
30. ZÁŘÍ 1970 4 DNY PŘED SMRTÍ JANIS JOPLIN Vzpomínáte si, že jsme měli už kdysi dělat rozhovor? A zrovna vyšel nějaký článek v Rolling Stone, co vás shazoval. - Jo. - A to vás velmi rozrušilo. Pořád se tak cítíte, když vás v článcích shazují? Měla bych to být schopná přejít, ale holky chtějí ujištění. Může to chtít kdokoliv, ale holky to tak podle mě mají zvlášť.
I když vím, že to jsou jen k*eténi, co neví, o čem mluví, prostě bych měla dál hrát. A měla bych je buď pozvat na tu show, ať si ji poslechnou, nebo ať vysmahnou. Měla bych to být schopná udělat, ale uvnitř to bolí, když mě někdo nemá rád. Je to hloupé. JANIS JOPLIN O ODMÍTNUTÍ ROZHOVOR HOWARDA SMITHE Tehdy vás to hodně rozrušilo.
Byly to pro mě těžké časy. Bylo pro mě velmi důležité, zda mě lidé přijmou, nebo ne. Spousta žen říká, že celá sféra rockové hudby je jen velká mužská šovinistická zlodějina. - Opravdu? - Ano. A když se jich zeptám, co taková Janis Joplin, ta to dokázala, ony na to: Jo aha, ona. A zdá se, že spoustě lidí z ženského hnutí vadí, jak otevřená jste ohledně své sexuality.
To je jejich problém. Ne můj. Nikdy jsem s nikým z toho hnutí moc nemluvila. Ještě mě nikdo nenapadl. Jak by mohly ony? Představuju všechno, co tvrdí, že chtějí. Rozumíte mi? Mám na tohle názor. Něco ve stylu: Jste tím, s čím se spokojíte.
S čím se spokojíte, takový jste. Pokud se ony spokojí s tím, že dělají myčku, to je jejich problém. Pokud se s tím nespokojíte a bojujete proti tomu, můžete se stát čímkoliv. Proč se do mě naváží? Jen dělám, co chci a co se zdá správné. Nespokojila jsem se jen tak s něčím, jak se na mě za to můžou zlobit? Jedna známá mi řekla: Proč nemá v žádné své kapele žádné ženy? Ukažte mi dobrou bubenici a najmu ji.
Ukažte mi dobrou holku. Stejně s sebou žádný holky nechci. - Nechcete? - Už tak mám konkurenci. Ne, ráda se obklopuji muži. Znělo to, co jsem řekla o holkách, blbě? Ne, řekla jste, co jste chtěla. Neblbněte. No, nechci nikoho urazit. Jde jen o to, že… žiju za určitých okolností. Víte co, utlačování při výchově a tak.
To jsem taky zažila. Myslíte snad, že jsem to v Texasu nezažila? Štvalo mě to, tak jsem s tím bojovala. Ale nemůžete nikoho přesvědčit, aby s tím bojoval. Pokud to nemají v sobě, že potřebují víc. Rozumíte mi? Jenom prostě potřebovat víc. A v tom to vězí. Pokud potřebují víc, dostanou víc. Budou požadovat víc. Chápete? - Dobře.
Mockrát děkuju. Na shledanou. - Jasně. Nashle. POSLEDNÍ ROZHOVOR JANIS JOPLIN Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
ElTigrePublikováno: 4 let
