Bitva o jih Ukrajiny

VAROVÁNÍ Toto video obsahuje drastické záběry Mykolajiv, Ukrajina Raz, dva, tři! Ruce na břicho. Situace se tu opravdu vyostřuje, do této nemocnice teď přijíždí jeden civilista za druhým. Zabili mi manžela! - Kolik vám je?

- Dvacet. - Přivážejí další? - Teď jich bude hodně. Kurva, moje noha. Moje koleno. Vydržte, dostanete léky na bolest. Rozřežte tu botu, rozřežte ji! - Vezměte ho hned na JIP. - Střelná rána. Udělejte rentgen hlavy. CT nefunguje, udělejte rentgen hlavy a hrudníku. Tato nemocnice se nachází v přístavním městě Mykolajiv na jihu Ukrajiny, asi 100 kilometrů od nyní Rusy okupovaného Chersonu.

Zdravotníci pracují bez přestání s vědomím, že nemocnice byly v posledních dnech také cílem bombardování. Krvácím… Už jen chvíli, zlatíčko. Už to bude. Bolí vás ruce? Co se stalo vašemu manželovi? Byl na balkóně, zavíral okno.

Bylo ticho, žádný poplach. Najednou bum, bum, výstřely. V okně byly dvě díry, netuším odkud. Roztrhalo mu to hrudník a plíce. Přestalo mu bít srdce. V jakém je teď stavu? Ztratil spoustu krve, je v kómatu. Je na tom opravdu špatně.

Teď ho musí nějak zachránit, protože já bez něj žít nedokážu. Jsem na Putina strašně rozzlobená. Udělala mu Ukrajina něco špatného? Zničil vše, co jsme měli. O několik dní později Alexandřin manžel zemřel. Dobrý den, viděla jsem vás před pár dny. Jak se vám daří? Stáli jsme dnes ve frontě před obchodem.

Najednou byl strašný hluk a bylo po všem. Lidé nestihli utéct. Na místě zbylo několik mrtvých těl. Pár lidí přežilo, já byla mezi těmi šťastnými. Celá se třesete, určitě jste z toho hrozně traumatizovaná. Dnes mám narozeniny. Musel mě zachránit můj anděl a dát mi druhý život, druhé narozeniny.

Strašné narozeniny. Moc mě to mrzí. Rusové už týdny drtí obyvatele Mykolajivu a snaží se prorazit na jih země. Toto město je pro Rusy klíčové, aby získali přístup k Oděse a zablokovali Ukrajině přístup k Černému moři. Oběti, které jsme potkali v nemocnici, byly všechny z jednoho jediného útoku, který trval sotva pár vteřin.

Výbuch zasáhl supermarket a obytný dům, které jsme navštívili o hodinu později. Lidé stáli ve frontě do obchodu. - Čekali, než se dostanou do supermarketu? - Ano, šli si pro jídlo. Dorazil starosta Mykolajivu Oleksandr Senkevyč, aby viděl následky zásahu. Toto je obytný dům. - Zbraň jste začal nosit nedávno? - Ano. - Dříve to asi v popisu práce nebylo? - To opravdu ne. Byl jsem na to připraven, ale nečekal jsem, že to bude nutné.

- Tady bomba dopadla. - Ano, vidím. Je to kazetová bomba. Toto je její tělo a tady jsou uloženy malé bomby. Ukázali jsme zbytky několika expertům na střelivo, kteří potvrdili, že to kazetová bomba opravdu je. Tyto bomby rozesejí desítky menších bomb na plochu o velikosti fotbalového hřiště. Některé po dopadu nevybuchnou a při došlapu na ně se chovají jako miny.

Většina zemí světa je kvůli vysokému počtu civilních obětí, které působí, zakázala. V tomto případě bylo 13 civilistů vážně zraněných a dalších 9 zahynulo. Nebyl to ojedinělý incident. Jsou důkazy o použití kazetových bomb při dalších alespoň dvou útocích na město. Tady na zemi jsou ty nevybuchlé? Ano, tady jedna nevybuchlá spadla. Hlavně na to nesahejte!

Musí to pro vás být těžké, pro starostu, který má takovou zodpovědnost, myslím pro vás osobně? Jistě. Ale snažím se na to nemyslet. Jak vidíte, je tu válka. - A co když přijdou Rusové? - Budeme s nimi bojovat. Budeme bojovat a zabijeme je, protože se snaží zabít nás. Naše rodiny, naše ženy, naše rodiče, naše děti. Snažíte se co nejvíc lidí evakuovat? - Ano.

Nyní je evakuace… - Panebože! To znělo opravdu blízko. Kam můžeme jít? Musíme se odsud přesunout, ta bomba byla slyšet opravdu blízko, vše, co tu zbylo, jsou ta mrtvá těla na zemi, která kvůli té situaci nemůžou zatím odvézt. Jdeme. Jeho tělo je v pořádku, ruce a tak. Oblečeme ho do uniformy. Ale hlava… Chci, abyste věděla, není v perfektním stavu.

Liliya právě přišla o svého syna Jaroslava, který ve válce bojoval. Přišla si do márnice vyzvednout pozůstatky synova těla. Musíte ho obléct, moc vás prosím. Nebo to mám udělat já? Oblékám ho, nebojte, rozumím. Říkám, slyšel jsem vás. Obléknu ho v Chmelnytském. Nemusíte ho nikam vozit.

Co jste mu přivezla? Vlajku, uniformu, čepici. Ukrajinskou vlajku. Ta je pro nás všechno. Víte, co se mu stalo? Jak zemřel? Nevím. Hlavně ho odtud musím odvézt. Řádně ho pohřbít.

Je to hrůza. Tolik těl. Zdá se, že je nemají kam dávat, prostě je dávají na zem, kam se dá. Kolik zemřelých jste tu od začátku války v minulých týdnech měli? Počet úmrtí výrazně narostl. Před pár dny tu byly dvě sestry. Jedné bylo kolem šestnácti, možná sedmnácti let, té druhé bylo šest.

Jak to zvládáte vy, jakou si to vybírá mentální daň? Je to samozřejmě velice těžké, zejména když vidíte těla mrtvých dětí. Nedokážu zadržet slzy, když to přijde. Pane bože. Všichni tito lidé zahynuli v této zbytečné válce. Někteří z nich jsou vojáci, kteří bránili Ukrajinu.

Někteří z těch mrtvých jsou civilisté. Protože v našich chladicích boxech není dost místa pro všechny, musíme je zatím nechávat tady. Můj mladší syn je také v armádě. Musíte se o něj strašně bát. Samozřejmě se o něj bojím. Nesmí to už trvat dlouho. Celý svět uvidí, co se tu děje. Doufám.

Všichni tu doufáme. Nikdo neví, jak dlouho bude tato válka trvat. Většina nechce riskovat své životy, aby to zjistila. Přes polovinu obyvatel Mykolajiva již uteklo. Ne všichni ale mohou. Anna a Maksym zůstávají, aby pomohli s válečným úsilím. Svou dceru Olyu posílají pryč. - Kolik ti je? - Čtyři. - Čtyři roky? - To je tvoje máma?

- Mama. - A táta? - Papa. - Jak se daří vám? - Přišli jsme se rozloučit s dcerou. Mám o ni velkou starost. Ještě je malá, má ještě všechno před sebou. Muselo to být hrozně těžké rozhodnutí, poslat svou dceru se svými rodiči pryč ze země. Slovy se to ani nedá vyjádřit, musím se odloučit od svého dítěte.

- Jak je tobě, Olyo? - Fajn. - Fajn. Vždycky jí bude fajn, když jí máma řekne, že to bude fajn. Jsme jako jedna. Bude se ti po mámě stýskat, viď? Tak pojedete. Pojď pro ty kufry. Pojďte, jedeme. Juro, Maksyme, rychle. Pusu a jedeme, pojďte. Pospěšte, všichni!

Pozor! Těm, kteří zůstávají, zbývají rozbořené domy, školy a obchody. Pětadvacetiletá Olya je, nebo spíše byla, animátorka. - Dneska se sem řítíš jako torpédo. - Jojo, jdeme, jdeme. Nyní pomáhá svému dědovi do a ze sklepa, aby se ukryl před ostřelováním. Co se tu stalo? Prostě, výbuchy. Během mžiku jsme přišli o střechu.

A za chvíli bylo po domě. Tady byl zasažen? Bože. Jako mnoho zdejších lidí má Olya v Rusku blízké příbuzné. Jednou za pár dní volá své tetě Světlaně. - Haló, jak jste na tom, v pořádku? - Včera tu bylo dost výbuchů. Přemýšlím, že odjedu, ale nechci tu nechat dědu a babičku samotné. Počkej chviličku. Je lepší odjet, nikdo neví, co přijde.

Opravdu bych chtěla vědět, co vám u vás říkají? Budou v tom pokračovat? Nic konkrétního. Nacisté mučí lidi, ukazují v televizi, jak ubližují dívkám a mladým. Jak je znásilňují a zneužívají. Olyo, oni vám to zatajují. Ruská vojska Ukrajinu osvobozují od nacistů. Právě sedíme u rozbombardované budovy.

Umírají tisíce lidí a další jsou zranění. Miliony lidí jsou odloučené od rodin. Vy pořád prezidenta Putina podporujete? To je těžké. Podporuji, protože máme informace, že osvobozuje Ukrajinu od nacistů. V takovém případě Putina všichni podporují. Co říkáte na to, že nevěří vaší verzi příběhu? Přijdu si jako ve filmu, jako bych žila ve lži.

Střílejí na naše domy, ničí nám domy. A dělají to se zvrácenou představou, že tu ukrýváme zbraně, že jsme nacisté. Pro Olyu a mnoho Ukrajinců je nedůvěra od jejich příbuzných za hranicí v hořkém kontrastu s destrukcí, kterou tu zažívají. Jediné, k čemu upínají své naděje, jsou ukrajinské ozbrojené síly, které statečně bojují.

Začátkem měsíce Rusko postupovalo, ale podle satelitních snímků a internetových zdrojů během posledních dvou týdnů Ukrajinci vytlačili Rusy z letiště a dále směrem na Cherson. Navštívili jsme 79. brigádu na okraji města. Právě jsme na frontové linii u ukrajinských obránců. Tito muži musí pořád kopat nové zákopy a přesouvat své pozice, protože Rusové na město útočí ze severu i z jihu.

Poslední dva dny byly tyto pozice neustále bombardovány, takže jsou všichni opravdu ostražití. Tady právě zabavili ruské taktické vozidlo. Cisterna zabloudila a pokusila se prorazit přes oddíl čtyř lidí. Vozidlo jsme zničili a posádku zajali. Před pár týdny byl Andrej pracovník ostrahy. Pozor, kam šlapete, jsou tu větve, ať nezakopnete a nespadnete, pozor.

V den, kdy začala válka, narukoval. Tady můžete nakouknout, jak tady žijeme. Tady spíte? Co je důležitější, tady se schováváme, když nepřítel útočí ze vzduchu nebo nás ostřeluje samohybnými děly. Kdy na tuto pozici naposledy zaútočili? Ve dvě v noci byl nálet, když nás ostřelují, tak vstáváme. Putin to nazval vojenskou operací, řekl, že chce denacifikovat a demilitarizovat Ukrajinu, má pravdu?

Putin je blázen a jeho megalomanie přináší smrt jeho vlastním lidem. Ať si zůstanou v tom zasraném Rusku a nestrkají ty své špinavé ksichty sem. Přišli jste už o nějaké bojovníky? Ano. Byl to můj kamarád, bratr, bratr ve zbrani. Byli jsme si blízcí.

Je to těžké procházet tím? Přijímáme to. Nic jiného nám nezbývá. Víme, proč tu jsme. Víme, že tu večer být nemusíme. Ale budeme žít, abychom bránili svou zemi a porazili to zasrané, zkurvené Rusko. Musíte odsud co nejdříve zmizet, abyste byli v bezpečí. Nežertuji. Teď je tu klid, ale to se může rychle změnit. O pár chvil později jeden z vojáků zpozoroval na nebi ruské letadlo.

- Co se děje? - Nevím. Utíkala jsem, protože utíkali všichni. Jsou pryč, tak rychle odjeďte. Rozumíte? Co se stalo? Víte? Mohl to být nálet na předsunuté pozice. O dva dny později byly nedaleko této pozice při bombardování kasáren ve spánku zabity desítky jejich spolubojovníků. Byl to jeden z nejsmrtonosnějších útoků od začátku tohoto konfliktu.

Galina Ševčuková je další matkou, která prožívá tuto srdcervoucí realitu války a ztráty. Můj Serjožka! Vstaň! Sláva tobě, Hospodine! Sláva tobě! Buďme pokorní! Hospodin vzkázal lidem, kteří k němu přišli: „Mluvím k těm, co mi naslouchají, ti, kteří mě vzývají, budou mít život věčný.“ Smrt je život.

Je mi to moc líto, nedokážu si to ani představit. Žádná matka by to neměla zažít. Přišla jsem o svého syna. Hrdinu, vojáka. Chránil všechny, ale sebe ochránit nedokázal. A duši božího služebníka, zabitého vojáka Serhyje, dopřej mu věčný život na nebi.

Mám dvě malá vnoučata, musím jim pomoci. Co byste vzkázala prezidentu Putinovi? Chci, aby jeho děti a žena musely začít ještě něco horšího, než jsem musela zažít já. Podívej se, jak jsi vyprovázen. Překlad: Dr. Don www.videacesky.cz