Ragnar a obléhání Paříže

Toto video sponzoruje Vikings: War of Clans. Pokud vás někdy zajímala historie a chtěli jste prožít svět mečů, dobývání a říší, potom byste měli kouknou na Vikings: War of Clans, což je strategická hra zdarma, kde ze svého klanu vybudujete národ. Jak svoji říši vybudujete, je jen na vás. Rozdrťte své nepřátele velkými armádami, vybudujte národ obchodníků s přáteli s pomocí diplomacie nebo postavte nedobytná města, která vytrvají celé věky.



Stažením hry z popisku nás nejen podpoříte v tvorbě obsahu, ale také započnete svoji cestu s 200 zlaťáky a ochranným štítem na začátek cesty za ovládnutím klanů. Je polovina devátého století. Skutky oslavovaného Karla Velikého se za posledních 30 let vytratily, protože říše, kterou stvořil, byl neustále oslabována interními i externími hrozbami.



Karlův jediný žijící syn a dědic Ludvík Pobožný bojoval o udržení moci a kontroly s neukázněnými místními vladaři, ale i s přihlédnutím k jeho talentům byl Ludvík vládce menšího kalibru v porovnání s jeho slavným otcem. Jeho vláda byla poznamenána několika vyčerpávajícími občanskými válkami a hraničními spory, a i když Ludvík dělal mnohé pro udržení své moci a zabezpečení budoucnosti Karolínské říše, výsledky jeho snahy jsou nevýznamné.



Ludvík Pobožný zemřel v roce 840 ve věku 62 let a jeho tři žijící synové, neschopni naplnit otcova přání, vztyčili prapory a bojovali o Ludvíkovo dědictví. Znovu se tak Franská říše ponořila do občanské války, která trvala po další tři roky a vymazala jakoukoliv zbývající jednotu mezi stranami. V roce 843 válka skončila podepsáním Verdunské dohody, která rozdělila Karlovu říši na tři samostatné části, kterým vládli tři synové posledního vladaře Ludvíka Pobožného.



Výsledkem toho se Ludvíkův nejmladší syn Karel Holý stal prvním králem Západofranské říše, nejzápadnější části rozdělené říše. Jeho výchozí pozice byla stěží záviděníhodná. I když se dědický rozpor mezi bratry zdál alespoň na nějakou dobu zažehnaný, Karel nebyl příliš populární ve své říši a jen pár vazalů mu složilo věrnost. Jeho vláda nad regiony jako Bretaň nebo Akvitánie byla ve skutečnosti jen nominální, neboť tyto oblasti byly na pokraji vzpoury.



Ale Karlův největší problém přicházel z vnějšku. Jeho raná vláda se kryla s expanzí skandinávských nájezdníků – Vikingů, kteří od konce osmého století pustošili pobřeží Britských ostrovů a západní Evropy a hledali bohatství a slávu. Seveřané se dobře orientovali v místní politice franských států a využili nedostatku soudržnosti – plavili se po řekách a pustošili vesnice. Franští vládci, kteří byli zaneprázdněni boji mezi sebou, neudělali moc, aby ochránili zemi před mořskými nájezdníky.



Těžkopádným řešením na snížení zranitelnosti proti vikingským útokům bylo dovolit jim usadit se podél franského severního pobřeží a řek v naději, že ochrání vnitrozemí proti jiným seveřanům. Nebyla to oblíbená taktika mezi Vikingy v první polovině 9. století, ale přesto byly nějaké dočasné osady založeny. V roce 841 jeden ze severských náčelníků zvaný Ragnar obdržel zemi v severní Francii a stal se vazalem Karla Holého. Je to stále předmětem diskuze, ale je dokonce možné, že král Karel daroval zemi legendárnímu Ragnaru Lothbrokovi, známému vikingskému hrdinovi a vládci.



Ale protože pro tuto teorii existuje jen velice málo důkazů, budeme o této postavě mluvit jen jako o Ragnarovi. Po několika letech ztratil Ragnar půdu v severní Francii spolu s přízní krále Karla. Severští náčelníci zatoužili po pomstě a chtěli potrestat franského krále za jeho nedostatek podpory a spolupráce.



Na jaře roku 845 vedl Ragnar více než stovku drakkarů po řece Seině a rychle zaútočil a vyplenil město Rouen. Karel po obdržení zpráv rychle svolal několikatisícovou armádu a poslal ji na západ bránit bohaté osady a kláštery ležící podél řeky Seiny a strategicky důležité město Paříž. Seveřané a Frankové se střetli v polovině března severně od města. Frankové byli rozděleni do dvou oddílů stojících na obou březích řeky a Ragnar se chopil příležitosti a zaútočil na slabší oddíl.



Následovala bitva, ale Dánové byli početnější a rychle nepřítele přemohli. Franská jednotka byla vyhlazena a ti, kteří na bojišti zůstali, byli zajati. Sledující střetnutí z druhého břehu řeky, morálka druhého franského oddílu opadla a Karlovi muži upustili od plánu zastavit nájezdníky a ve zmatku se rozutekli. Královo rychlé rozhodnutí zastavit Dány ztroskotalo. Díky počátečnímu vítězství si Ragnarovi muži otevřeli cestu na Paříž. Dánové dosáhli okraje města 28.



března a začali se připravovat na obléhání. Aby zlomil morálku obránců, přesunul Ragnar ukořistěné zajatce, které ukořistil v potyčce před pár dny, na ostrov na řece Seině a oběsil je, aby měšťany vyděsil. Město bylo většinou nebráněné a nepřipravené na útok nebo dlouhé obléhání. Ragnar si toho byl pravděpodobně vědom a z rána dalšího dne, Velikonoční neděle, se pokusil obsadit hradby. Nedostatečná posádka a špatně udržované opevnění nepředstavovaly vážou hrozbu pro pět tisíc severských nájezdníků.



Útok byl rychlý a brutální. Ragnarovi muži se probili do města a brzy začali plenit pařížské kostely a chrámy. Král Karel měl velký problém, neboť jeho armáda byla rychle poražena a jedno z nejdůležitějších měst říše padlo do rukou dánským nájezdníkům. Mohl se pokusit shromáždit armádu dostatečně velkou na poražení Ragnara, ale toto rozhodnutí vyžadovalo podporu šlechticů Západofranské říše, mezi kterými Karel nebyl příliš oblíbený a jejichž loajalita byla přinejlepším pochybná.



Karel se proto rozhodl použít královskou pokladnici a vyplatit Ragnarovi výkupné, a zachránit tak Paříž před zničením. Nebylo to nejlepší řešení, ale Karel neměl na výběr. Koupil si čas na vyřešení nejpalčivějších otázek svého království a možná na přípravu své říše proti dalším možným severským útokům. Více než dva tisíce kilogramů zlata a stříbra bylo přivezeno usmířit seveřany do okupované Paříže.



Možným faktorem, který ovlivnil Ragnarovo rozhodnutí, bylo to, že po dobytí města byli Vikingové postiženi morem, který oslabil jejich armádu. Karlova nabídka však byla pro Dány dostatečně štědrá, aby souhlasili s odchodem z přijatelně nedotčeného města. I když Ragnaovi vojáci plundrovali franský venkov na cestě zpět k moři, Karel Holý se na čas severských nájezdníků zbavil. Vyplenění Paříže je asi nejzvučnější událostí rané vikingské éry.



Dobytí tak důležitého města donutilo franské vládce uvědomit si, jak zranitelná jejich říše je proti skandinávské hrozbě, která se od poloviny devátého století stala hlavní obavou pro každého franského vládce po dalších dvě stě let. Po dobytí města vypukl v Ragnarových táborech mor. Když se modlení k jejich bohům ukázalo zbytečné, následovali údajně radu jednoho pařížského křesťana a dopřáli si denní půst.



Říká se, že půst výrazně oslabil mor ve městě. Verdunská dohoda podepsaná v roce 843 měla jen vyřešit rozpory mezi Ludvíkovými syny, ale rozdělení přetrvala po staletí a položila základy pro Německo a Francii. Dvacet let po vyplenění Paříže vydal Karel tzv. Edictum Pistense. Nařízení, které spolu s protiopatřeními jako mostními opevněními a zákazu obchodu se zbraněmi s Vikingy naléhalo na franské šlechtice zformovat jízdní jednotky, které by mohly na další nájezdy rychle reagovat.