Videoklipy

Vítám vás u dnešního vydání Aktuálních hitů. :) Jelikož byl BugHer0 s mým předposledním a posledním hudebním výběrem až moc spokojený, rozhodla jsem se, že dnes to bude něco, s čím budu nadmíru spokojená já. :D Vybrala jsem si proto housový letní song od švédského DJe Tima Berga (také známého pod pseudonymy Avicii a Tom Hangs). :) Jak to vypadá s vašimi plány na léto? Přijedete se za námi podívat na Festival fantazie do Chotěboře? :)

Tuto kapelu jsem objevil ani ne před týdnem, ale od té doby stihlo jejich album Conditions na mém Last.fm profilu zaevidovat už přes 120 poslechů. Narazil jsem na ně právě díky této písni. Skvělá hudba, neuvěřitelně úderný refrén a k tomu jeden z nejlepších videoklipů, co jsem kdy viděl. Co víc si přát? The Temper Trap je australská indie kapela, která se dala dohromady teprve v roce 2005. Debutové album Conditions (2009) je zatím jejich jediným a všem milovníkům indie rocku ho musím vřele doporučit.

Před nedávnem Sabaton vydali nový klip, takže tu samozřejmě nemůže chybět. ;) Navíc, když zde skladba 40:1 slavila takový úspěch. Screaming Eagles je čtvrtá skladba z alba Coat of Arms popisující obléhání belgického města Bastogne za druhé světové války během snahy Němců o získání kontroly nad Ardenami. Americký generál McAuliffe se proslavil svou jednoslovnou odpovědí na německý požadavek  kapitulace, která zněla prostě: "Blbost!" Všem šťastným, kteří jedou na Metalfest přeji super zážitek a "Ještě jedno pivo!" ;)

Víte, co je dneska za den? Ano. Dneska je Den dětí! Proto jsem se rozhodl zafušovat bakeLitovi do řemesla a přeložit pro Hudební klenoty 20. století tuhle hudební pecku, na kterou jsem se už dlouho chystal, protože ji mám rád a při každém poslechu mi připomíná dětství. Kdo ji ještě neslyšel, jako by nežil. :-) Hanson je bratrské hudební trio, které vzniklo v roce 1997. Hansoni se nejvíce proslavili právě touto písní, hitem MMMBop, za který byli v tomtéž roce dokonce nominováni na Grammy. Myslím, že kdybych po vás chtěl vyjmenovat další jejich písně, ani si neškrtnete, stejně jako já. Ale to vůbec nevadí, protože tu máme MMMBop a můžeme si ho pouštět pořád dokola! :-D Přeji příjemný den a pozdravujte děti.

Švédská kapela The Sounds funguje už od roku 1999, ale letos se o ní dozvěděla spousta nových fanoušků (včetně mě). Proč? Jelikož hned dvě jejich skladby se objevily na soundtracku k Vřískotu 4. Jejich kombinace rocku s elektronikou je velmi chytlavá a není těžké si pak jejich písně broukat i několik dní poté. Pokud by vás tato skupina zaujala, tak vězte, že už mají na svědomí čtyři desky a tento hit pochází z letošního stejnojmenného alba. Toto video je poměrně zručně sestříhanou kombinací traileru na čtvrtý Vřískot a záznamu živého vystoupení The Sounds z předávání hudebních cen v Oslu. Zašli jste do kina na Vřískot 4? Jak se vám líbil? A jaký máte vztah k této dnes již klasické hororové sérii?

Tato taneční píseň z Jižní Koreje dobyla internet, a tak snad pro vás není velkým překvapením, že si našla cestičku i na tento server v podobě otitulkované verze. PSY je populární jihokorejský zpěvák, kterému se podařilo vytvořit natolik chytlavou píseň s natolik bláznivým klipem, že se stala velmi rychle virálním videem a v současnosti má téměř 500 milionů zhlédnutí. O čem ale vůbec text je? To se samozřejmě dozvíte z titulků, ale ještě zde doplním několik informací: - "Oppa" je korejský výraz užívaný ženami, které jím vyjadřují úctu a obdiv k staršímu muži. V písni zpěvák PSY toto slovo používá k označení sama sebe ve třetí osobě. V tomto kontextu by se toto slůvko možná dalo přeložit jako "strejda", ale radši jsem se rozhodl ho ponechat v originále. - Gangnam je čtvrť v Soulu, která je známá tím, že ji obývají samí "trendy" a "cool" lidi. Aspoň se podobní lidé často k této čtvrti hlásí. - Tento song je tedy ve skutečnosti jakousi parodií na tyto korejské "hipstery". Podle zpěváka představuje "holka", o které se v písni zpívá, ve skutečnosti čtvrť Gangnam. P.S. Překlad vznikal z anglického překladu, takže je možné, že nebude zcela přesný.

Dnes si v rámci pravidelných Hudebních klenotů 20. století připomeneme romantickou pecku, která rozbrečela nejednoho diváka filmu Duch. Všichni si určitě vybavíte scénu, při které si Patrick Swayze a Demi Moore pohrávají s hlínou a k poslechu jim hraje tato podmanivá melodie. The Righteous Brothers bylo hudební duo složené z Billa Medleyho a Bobbyho Hatfielda, které existovalo od roku 1963 a vystupovalo až do roku 2003. Již v 60. letech měli The Righteous Brothers na kontě několik hitů včetně dnešní Unchained Melody, kterou nahráli v roce 1965. Píseň se ale doopravdy proslavila až v roce 1990, kdy zazněla ve slavném snímku Duch, za který dostala dokonce Whoopi Goldbergová Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Fanoušky zachvátilo šílenství a začali písničku hromadně znovu poslouchat a vyžadovat v rádiích, což vedlo vydavatelství Polygram k tomu, aby ji do rádia znovu vypustilo a zároveň vydalo reedici alba s názvem The Very Best of The Righteous Brothers... Unchained Melody. 10. března roku 2003 byli The Righteous Brothers uvedeni do Rokenrolové síně slávy. V roce 2003 byl Bobby Hatfield půl hodiny před jejich koncertem nalezen na hotelovém pokoji mrtvý. Příčinou smrti byl údajně kokain, který způsobil Hatfieldovi selhání srdce.

Konečně mám na chvíli pokoj od školy, takže se vrátím také k překladu písní. Narozdíl od bakeLita, který překládá povětšinou profláklé hity, se budu věnovat indie scéně a interpretům, kteří nejsou v ČR tak hraní a známí, jak by si zasloužili. Do této skupiny patří podle mě i výborná zpěvačka Florence, jejíž album Lungs poslouchám průběžně už přes rok a stále se mi neohrálo a baví mě. V květnu jsem pro vás přeložil její singl You've Got The Love a nyní tu pro vás mám další písničku. Nečekám příliš vysoké hodnocení, ale já prostě její hlas miluju. Zkuste se trochu zaposlouchat a třeba přijdete Florence na chuť i vy. :-)

Vítám vás u dalšího dílu speciálu Aktualní hity. Pro dnešek jsem vybral One Republic a jejich píseň Secrets. Píseň je unikátní tím, že promlouvá k posluchačům. Má několik významů stejně jako už dříve přeložená píseň Waiting for the End od skupiny Linkin Park, ale dnes vám je odtajňovat nebudu. Místo toho pište do komentářu, o čem podle vás je.

Písničku J’en ai marre (Mám toho dost) nazpívala Alizée v roce 2003 ve svých 18 letech a singl se zakrátko umístil na 4. místě francouzského žebříčku. Autorkou textu je zpěvačka Mylène Farmer, která si Alizée všimla v talentové soutěži a napsala pro ni první dvě alba. Text písničky sice není z nejsofistikovanějších, ale hudba je chytlavá a mužská polovina publika pravděpodobně stejně bude věnovat pozornost spíše vizuální stránce klipu než titulkům.    Fanoušky počítačové hry World of Warcraft možná bude zajímat, že podle tance Alizée v tomto klipu vytvořila později společnost Blizzard tanec nočních elfek ve WoW. Všimněte si obzvlášť pasáže od času 3:18. ;-)   

Pravděpodobně ten nejznámější počin od skupinky autotunerů The Gregory Brothers, kteří dopomohli k hvězdné kariéře Antoinu Dodsonovi. Tato reportáž, ve které popisuje Antoine napadení své sestry neznámým násilníkem, několikrát obletěla celý svět a byla mnohokrát citována, ať už v Equals Three, nebo v jiných parodiích a scénkách. Edit: Omlouvám se a přidávám přeloženou originální reportáž. Originální video Píseň od The Gregory Brothers

Jestli vás včerejší AC/DC zmátli a mysleli jste si, že jsme Hudební klenoty 20. století přesunuli na úterý, jste na omylu, protože ty přicházejí jako klasicky ve středu! Dnes zabrousíme až do roku 1971, kdy přišla na svět písnička Baba O'Riley od britské rockové kapely The Who, o které vám opět něco řekne Kari. V článku se můžete dočíst, že tuto písničku a kapelu proslavil mimo jiné i jeden americký seriál. Dokážete uhodnout jaký? Baba O'Riley byla vydána roku 1971 a složil ji kytarista Pete Townshend. Skladbu mohli fanoušci The Who poprvé slyšet na albu Who's Next. Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše "Don't cry, don't raise your eye, it's only teenage wasteland". Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. Známá je díky své inovativní fúzi hard rockového zvuku The Who a Townshendovu elektronickému hudebnímu experimentován. Townshend původně napsal Baba O'Riley pro svůj projekt Lifehouse, rockovou operu, která měla následovat operu The Who – Tommy. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by na začátku alba zpíval skotský farmář Ray při svolávání své ženy Sally a dvou svých dětí, aby započali svůj exodus do Londýna. Když byl Lifehouse vyřazen, většina songů byla později vydána na již zmiňovaném albu Who's Next. Baba O'Riley se stala první písní na tomto albu. Je také v Rock and rollové síni slávy jako jedna z 500 skladeb, které formovaly Rock and Roll. Kdo z vás sleduje televizní seriál Kriminálka New York, ten ví, že právě tato písnička představuje jeho úvodní znělku. Ovšem písně od The Who můžeme slyšet ještě v Kriminálce Miami a Las Vegas. No co, tvůrci tuto kapelu asi museli zbožňovat. The Who je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1964. Původní sestava vypadala následovně: Roger Daltrey (zpěv), Pete Townshend (kytara), John Entwistle (basa) a Keith Moon (bicí). The Who se zavedli jako skupina vzpurných, nekompromisních rockerů. Na pódiích ničili nejen hudební konvence, ale i vlastní nástroje; jejich divoké skrumáže kytarového kvílení, zběsilých akordů, razantního bubnování a adolescentních výkřiků vzpoury se staly legendou. Pro muzikanty, kteří se zavedou tímto způsobem, není nikdy lehké stárnout. A pro The Who to platí obzvlášť silně: nejčastěji připomínaný verš z jejich repertoáru totiž zní: "Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu." Dva členové The Who - bubeník Keith Moon a baskytarista John Entwistle - už to bohužel opravdu mají za sebou. Kytaristovi a hlavnímu skladateli Peterovi Townshendovi je dnes 61, zpěvák Roger Daltrey je o rok starší. Ve své době byla kapela největším konkurentem Beatles na poli popové scény. Je považovaná za jednu z nejlepších a nejvlivnějších skupin na celém světě.

The Key of Awesome je skupina z YouTube, která pravidelně paroduje nejznámější mainstreamové videoklipy, a to po kompletní audiovizuální stránce. Několik jejich parodií jste u nás již vidět mohli, avšak za tu dobu vznikla spousta nových a mým cílem bude vám většinu z nich postupem času představit. Dnes vás čeká letní hit Give Me Everything od komerčního rapera Pitbulla a R&B zpěváka s přezdívkou Ne-Yo. Stejně jako u všech ostatních parodií doporučuji nejprve zhlédnout originální klip, spousta narážek se od něj totiž odvíjí. Navíc tu pro vás máme malý pokus. Už kdysi jsme tu zveřejnili jedno video s duálními titulky - v češtině a v angličtině, ale stěžovali jste si na to, že je nepraktické mít kvůli tomu dvě videa pod sebou. Nyní jsme objevili možnost, jak přepínat mezi českými a anglickými titulky přímo ve videu. Stačí, když po spuštění kliknete na ikonu "CC" vpravo nahoře a vyberete si, které titulky chcete zobrazit. Poté mezi nimi můžete přepínat i v průběhu videa, aniž by bylo potřeba celé video znovu načítat. U dalších videí se vám na začátku automaticky načtou titulky, které jste měli aktivovány posledně. V anketě pod videem hlasujte, jestli byste měli o duální titulky zájem, a pokud bude hlasování jednoznačně pro, zkusili bychom pravidelně jednou týdně přidávat videa s duálními titulky, abyste se zároveň mohli zábavnou formou učit anglicky. Co vy na to? [poll id="10"]

Co se může stát, když popadne pětice lidí jednu kytaru a začne na ni společně hrát a přitom zpívat? V mnoha případech by to určitě dopadlo katastrofálně, ale ne pokud je ta pětice tvořena talentovanými hudebníky. To je naštěstí případ kanadské kapely Walk Off The Earth, která je autorem osobité cover verze písničky Somebody That I Used to Know od zpěváka, který si říká Gotye. Toto video zaznamenalo za měsíc na YouTube 43 milionů zhlédnutí a vy se můžete nyní podívat proč. Pokud vás písnička zaujala, můžete si ji stáhnout v mp3 za necelé 1 euro na iTunes nebo na webu kapely, tak neváhejte a podpořte dobrou muziku. ;-)

Lily Allen i tuhle píseň určitě hodně z vás dobře zná, takže jen stručně... Lily se narodila v květnu 1985 a jejím otcem je známý komik a hudebník Keith Allen, nicméně Lily dokázala před pár lety celému světu, že rozhodně nepatří mezi dlouhou řadu celebrit, o kterých se píše jen proto, že mají známé rodiče. Obě Lilyina alba - Alright, Still (2006) a It's Not Me, It's You (2009) - jsou napěchována chytlavými popovými skladbami, které si s chutí poslechnou i zastánci naprosto odlišných hudebních žánrů. Za svou kvalitní tvorbu si Lily vysloužila zasloužené nominace na Grammy Awards, BRIT Awards i MTV Video Music Awards a spousta jejích fanoušků už určitě očekává další zdařilou desku. Snad ani přiště nezklame. Píseň Smile je asi jejím nejznámějším, a především úplně prvním singlem. Sice je to píseň pojednávající o vztahu, kterých tu bylo, je a bude nespočet, ale přeci jenom má své kouzlo. Lilyina hudba je neuvěřitelně hravá a dynamická a dojem z písně umocňuje výborný videoklip, který vypráví vtipný příběh o Lily a jejím mužském protějšku. Dobře se bavte.  

Darius Rucker se narodil 13. května v roce 1966 v Jižní Karolíně. Slavným se stal jako zpěvák rockové skupiny Hootie & the Blowfish, kterou založil na vysoké škole v roce 1986. Skupina celkem vydala pět studiových alb. V roce 2002 vydal sólové r'n'b album. Poté o šest let později, tedy v roce 2008 jako country zpěvák podepsal smlouvu s nahrávací společností v Nashvillu. Do této doby vydal pod hlavičkou této společnosti dvě alba. Rucker se stal prvním černochem, který vyhrál cenu New Country Artist od Country Music Association (CMA) a teprve druhým černochem v historii, který kdy od CMA nějaké ocenění získal. VIDEO JE MOMENTÁLNĚ NEDOSTUPNÉ  

Konečně se mi podařilo splnit přání spousty našich návštěvníku. O tuto písničku jste si psali několikrát a myslím si, že oprávněně. Tento singl z nadcházejícího alba Detox od nejzasloužilejšího rapového a hip hopového producenta všech dob, Dr. Dre, pojednává o jeho desetileté absenci ze scény a o tom, jak moc je postrádán. Většinu písně zpívá Eminem (v překladu si všimnete slova cracker, což by se dalo přeložit jako otrokář, a vyjadřuje Eminemovu dominanci nad těmi, kterým rap přísluší víc - černým raperům), který si zde vylévá své city, protože to byl právě Dr. Dre, který se ho ujal a dotáhl ho tam, kde je dnes. Refrén zpívá nadějný objev - Skylar Grey. Aftermath je vydavatelství Dr. Dre, pod jehož křídly je kromě Eminema například i raper 50 Cent. Na konci uvidíte jistý nápis na hrobě. Jedná se o rapera Eazy-E, který to kdysi s Dr. Dre táhl v kapele N.W.A. Život mu bohužel vzal AIDS.

Další autorskou písní Raye Williama Johnsona z jeho YouTube kanálu Your Favourite Martian je tentokrát tato balada, která nesmí uniknout žádným fanouškům seriálu Simpsonovi... a nejen jim.

Po nějaké době také přispěji v uvozovkách "normální" písničkou, která pochází od kalifornské kapely Queens Of The Stone Age. Vybral jsem pro vás píseň z alba Songs for the Deaf (2002), která asi nejlépe přiblíží její žánrové zařazení a jejíž klip je velice zajímavě stylizovaný a plný sexuálního symbolismu.

Zástupci norského symphonic, gothic metalu vám představují svou skladbu The Other Side. Kapelu založil v roce 2001 Morten Veland, který byl do té doby členem Tristanie. Kvůli různícím se názorům na hudební směr skupiny se Veland rozhodl odejít a nahrát album dle vlastních představ. Odešel s pár dalšími muzikanty do Francie, kde našli zpěvačku Fabienne Gondamin. První a poslední album s jejími vokály je At Sixes And Sevens (2002). Díky kladným ohlasům na debutové album nachází Veland stálé členy kapely a zpěvačku Henriette Bordvik. Ta se však pro velkou koncertní zátěž nakonec rozhodla po albu An Elixir For Existence a EP Sirenian Shoers odejít. Na desce Nine Destinies And A Downfall obsahující píseň The Other Side zní hlas dánské Moniky Pedersen. Ani třetí zpěvačka nenahrála s kapelou víc jak jedno album, protože i Monika pro neshody sestavu opustila. V současné době se však zdá být post ženských vokálů trvale obsazen Španělkou Ailyn. Sirenia ve svých písních často využívá chorály zpívané v latině a fanoušci se marně pokouší zjistit jejich význam, jako právě v The Other Side. Tuto kapelu můžete vidět letos na Masters Of Rock. ;)  

Písnička od Falca na návrh uživatele Hanz. ;) Tato hudba není úplně mým šálkem kávy, ale možná někoho z vás osloví. Máte nějakou jinou oblíbenou písničku od Falca? :)  

Posluchači Hudebních klenotů 20. století, buďte zdrávi! Minule jsme brázdili vody pohodové muziky a tento týden v nich i zůstaneme. S Karim jsme si pro vás připravili uvolněnou písničku z 80. let s nádechem jazzu a reggae - Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Don't Worry, Be Happy je nejznámější píseň Bobbyho McFerrina. Vyšla v roce 1988 na albu Simple Pleasures a velmi brzy obsadila přední příčky mnoha hitparád. Bobby McFerrin díky ní získal 3 ceny Grammy - za nejlepší nahrávku roku, nejlepší skladbu roku a nejlepší popový zpěv mezi muži. Píseň byla inspirována, stejně jako Baba O’Riley od The Who, filosofem a náboženským vůdcem indického původu Meherem Babou, který často používal právě heslo „Don't worry, be happy“. Na Internetu je v mnoha případech mylně označován za interpreta této písně Bob Marley (No Woman, No Cry), který však zemřel 11. května 1981, 7 let před jejím složením, a nikdy ji tedy nazpívat nemohl. Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v Manhattanu. Bobby je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal právě dnešním klenotem. První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír. Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet. V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent. V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album, Vocabularies, bylo vydáno v roce 2010.

Dnes vznikne na našich stránkách perfektní trilogie. K videoklipům Péro v krabici a Milovník matek přibude další kousek, jehož ústřední dvojici Andyho Samberga a Justina Timberlakea tentokrát doplní Lady Gaga. A aby těch trojek nebylo málo, za vším samozřejmě stojí oblíbené trio The Lonely Island.

Jerrod Lee Niemann se narodil v roce 1979 v Kansasu. Jeho tvorba nepatří k typickému country, ale sám se k tomuto žánru hlásí. Své první album Long Hard Road vydal v roce 1999 vlastními prostředky, stejně jako v roce 2004 i druhé CD Jukebox of Hard Knocks. V roce 2001 podepsal smlouvu s nahrávací společností Mercury Records, ale pod touto záštitou nevydal žádné album. Poté, co odešel od Mercury Records absolvoval evropské turné s kapelou Christiana Kanea. Následovala ještě jedna nepříliš úspěšná spolupráce s dalším vydavatelstvím. Až v roce 2010 podepsal smlouvu s hudebním vydavatelství Arista Nashville, konkrétně s divizí, kterou spoluvlastní Brad Paisley. Ve stejném roce vydal CD s názvem Judge Jerrod & The Hung Jury a singl Lover, Lover, jehož rytmus se vám dostane pod kůži a refrén nedostanete z hlavy. Původně jsem chtěla přeložit tento song, opakuje se v něm ale jen jedna sloka a refrén, takže to moc za překlad nestojí. Proto jsem si vybrala jeho druhý singl z toho alba - What Do You Want - který napsal Jerrod. Niemann o něm říká: "To je první song, který jsem napsal skutečně od srdce. Nesnažil jsem se napsat hitovku, jen jsem to ze sebe potřeboval dostat. Chyběla mi bývalá přítelkyně, zrovna jsem se přes ní začal dostávat, když mi zavolala." O vokály se v této písničce postarala Rachel Bradshaw. Na albu najdete i velmi vtipné písničky, jako například For Everclear, One More Drinkin' Song nebo Buckin' Song (nápověda: v textu zaměňte "B" za "F" ;) ).  

Vítám vás u dnešních Aktuálních hitů. Dnes se opět podíváme mimo mainstreamové vody - tentokrát na anglickou folkovou skupinu Mumford & Sons. Hlavním zpěvákem, po kterém má tato kapela také jméno, je Marcus Mumford. "The Cave" je jednou z těch písní, které mohou pro každého z nás znamenat něco jiného. V tomto textu se objevují prvky víry a náboženství. Text se dá vysvětlit tak, že vypráví o "znovuprobuzení" duše člověka a osvobození se od dosavadního života. Jaký aktuální hit byste tu chtěli vidět příští týden? Své návrhy pište do komentářů. ;)

Jelikož je tu období maturit, rozhodl jsem se přeložit tenhle starší kousek z dílny College Humoru. Všem úspěšným maturantům gratuluji a těm, které to teprve čeká, přeju hodně štěstí. Snad dopadnete po maturitě lépe než hrdinové dnešního videa. ;-)  

V dnešním vydání Alternativního okénka se podíváme na další hudební styl, kterým je reggae. Pokud nevíte, čím se tento hudební styl vyznačuje, odkážu vás na Wikipedii, protože nemá smysl, abych sem to samé vypisoval vlastními slovy. Osobně si reggae poslechnu spíš příležitostně a nemám v něm takový přehled, nicméně jsem jednou narazil na album Nile (2005) a byl jsem z něj nadšen. Patrice Bart-Williams se narodil 9. července 1979 německé matce a otci ze Sierry Leone, ale nebojte se, německy nezpívá. Jinak bych ho ani neposlouchal. :-) Nicméně jeho písně mají hodně silné hudební motivy a zajímavé texty, a proto jsem se rozhodl pro vás na dnešek přeložit skladbu Today z již zmíněného alba. Konkrétně uvidíte vystoupení z koncertu, který se konal v Paříži v roce 2006. Doufám, že mě za toto odbočení od méně známých rockových interpretů neukamenujete a jsem zvědav na vaše názory.

Po minulém vydání Metalového okénka dnes trochu přitvrdíme muziku. Američané Slayer jsou druhou kapelou z velké thrash metalové čtyřky, která se tu objevuje. Po pár změnách na postu bubeníka je momentálně sestava stejná jako při založení roku 1981: Kytara - Kerry King a Jeff Hanneman, baskytara a zpěv - Tom Araya, bubny - Dave Lombardo. Velkých úspěchů dosáhla kapela s alby Reign in Blood,  Seasons in the Abyss, God Hates Us All bylo nominováno na Grammy a náhodou vyšlo ve stejný den, kdy se odehrál teroristický útok na newyorská dvojčata. Slayer jsou kontroverzní nejen svými obaly desek. Několikrát byli nařčeni ze sympatizování s nacisty, mimo jiné i kvůli dnešní písni Angel of Death. Pojednává totiž o ďábelských pokusech "doktora" Mengeleho na vězních v Osvětimi. Ačkoliv Jeff Hanneman se o nacistické Německo zajímá a vlastní doma sbírku medailí, kterou mu dal jeho otec, kapela taková nařčení razantně odmítá.  

Další středa v květnu znamená další hudební klenot 20. století. Opět pokračujeme ve zkoumání hlubin hudby a jejích stylů. Možná si říkáte, jaký styl jsme tu ještě neměli, ale určitě jich pěkná řádka ještě bude. Dnes si dáme snad nejpohodovější hudební styl ze všech. Rastamani, zbystřete! Na řadu totiž přichází zakladatel a dalo by se říci i král reggae. Přesně před týdnem uplynulo neuvěřitelných 30 let od jeho smrti. Nemůže to být nikdo jiný než Bob Marley a jeho pohodovka No Woman, No Cry. Předávám slovo Karimu. No Woman, No Cry je reggae píseň od Boba Marleyho & The Wailers . Píseň mohli posluchači slyšet poprvé v roce 1974 prostřednictvím studiového alba Natty Dread. Pravděpodobně nejznámější verze skladby je na živém albu s názvem Live! I když Bob Marley mohl napsat píseň nebo její melodii, celý text sepsal Vincent Ford. Ford byl Bobův přítel, který vařil polévku pro bezdomovce v Trenchtownu, tj. ghetto z Kingstonu na Jamajce, kde Marley vyrůstal. Ford dostal licenci, která mu zaručila přežití a provozování kuchyně i nadále. Někteří však tvrdí, že píseň napsal Marley sám a autorství přiřkl Fordovi, aby tak svého přítele podpořil honoráři. No Woman, No Cry se podle hudebního časopisu Rolling Stone umístila na 37. místě  500 nejlepších písní všech dob. V názvu písně a refrénu prosí Bob ženu, aby nebrečela. Píseň má asi 61 coverů, všechny jsou vypsané zde. Ti, z vás, kteří sledují soutěž Česko-Slovenská Superstar 2011, určitě vědí, že Michal Šeps zazpíval tuto píseň v kole „Můj idol“ a jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley, se narodil 6. února 1945 v Saint Ann Parish na Jamajce a zemřel 11. května 1981 v Miami na Floridě, USA. Marley byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel hudebního stylu reggae. Krátce po jeho narození ho opustil otec. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trenchtown. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou. V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později založil kapelu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh), kterou pojmenoval Wailers (Kvíleči). V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali. Spolu s nimi se v rytmu reggae hýbal i celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Bob byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s jeho manželkou Ritou. Andersonovou v čele. Díky úspěchu s albem Natty Dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu. Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení. Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon By Bus, které je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby. Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic. Zemřel 11. května roku 1981 v miamské nemocnici na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu: „Za peníze život nekoupíš“. Byl pochován v rodném městečku spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí.