Videoklipy

V Metalovém okénku přišla řada na legendární Judas Priest, praotce koženého oblékaní, cvočků, pyramidových doplňků a heavy metalu obecně. Kapela vznikla už v roce 1970 v anglickém Birminghamu. Zakládajícími členy tenkrát byli K. K. Downing, Ian Hill a John Ellis, kteří přibrali zpěváka Ala Atkinse. Sestava se mnohokrát měnila hlavně na postu bubeníka. Ještě před vydáním debutového alba Atkins ze skupiny odešel a na jeho místo přichází Rob Halford. Jeho sestra tehdy chodila s Hillem, a tak svého bratra na tento post navrhla. První singl Rocka Rolla a stejnojmenné album spatřilo světlo světa v roce 1974. V roce 1976 však na albu Sad Wings of Destiny vychází skladba Victim of Changes, která podle některých předznamenala nový směr metalu a byla zvolena jako jednou z nejlepších heavy metalových skladeb vůbec. Se čtvrtou deskou Stained Class je spojován pokus o sebevraždu dvou mladíků po poslechu Better By You, Better Than Me. Do této písně byl prý zakomponován podprahový vzkaz „Udělej to!“ Jeden z mladíků přežil, ale o tři roky později se předávkoval prášky proti bolesti. Velmi proslavené album je British Steel z roku 1980, z nějž pochází i Breaking the Law notoricky známá díky svému úvodnímu riffu. Další velkou peckou je Painkiller (1990). Painkiller by měl být jedním z fiktivních mesiášů, kteří byli sesláni na zem, aby zničili zlo a zachránili lidstvo před zkázou. Po turné k tomu albu opouští kapelu Rob Halford, střídá ho Tim Ripper Owens a nahrává s Judas Priest dvě alba. Po více než deseti letech odloučení se však Halford vrátí, už veřejně přiznaný ke své homosexualitě, a Jidášovi kněží vydávají další dvě desky, Angel of Retribution (2005) a Nostradamus (2008). Kdo chce slyšet Breaking the Law trochu jinak, ať si pustí třeba verzi od Doro Pesch. Zní to zajímavě a smyčce v tom mají jisté kouzlo. K Diamonds and Rust je nutno dodat, že je to cover originálu od Joan Baez (1975). Inspirací jí byl telefonát od staré lásky a všechny ty dobré i zlé vzpomínky, které přinesl. Rovněž jde o jednu z mých nejoblíbenějších metalových balad. Breaking the Law Diamonds and Rust

V dalším díle Epických rapových bitev historie se proti sobě utkají dva největší kouzelníci fantasy světa, kterými není nikdo jiný než Gandalf a Albus Brumbál. Tak schválně, kolik fanoušků Pána prstenů a Harryho Pottera navštěvuje VideaČesky?

Jako vánoční dárek vám přináším překlad jedné z nejlepších písní od Jona Lajoie. V průběhu roku si o ni několik desítek z vás psalo, a tak jsem její překlad konečně dotáhnul do konce a vy můžete vidět výsledek. Jon si v této písni utahuje z nesmyslnosti některých rapových songů a zároveň zvládl napsat velice vtipný text, do kterého zahrne mimo jiné i Smrtonosnou zbraň. Přeju bohatého Ježíška a užijte si video! Upozorňuji, že píseň je dost sprostá, takže rozhodně nic vhodného pro děti a mládež!

Je tu další pátek, kdy se naším Alternativním okénkem pokusíme rozšířit vaše obzory, co se týče hudby. Zase jednou jsem si dovolil zafušovat do cizího okénka a děkuji BugHer0vi za to, že mi to umožnil, snad vás nezklamu. Nesu vám totiž tu nejpozitivnější a nejpohodovější píseň, která se momentálně nachází na vrchních místech mého playlistu. Skupině s nezvykle dlouhým názvem Edward Sharpe & The Magnetic Zeroes, která pochází z USA, by se dal přiřadit žánr pop rock či alternativní rock a musím říct, že veškerá jejich tvorba je opravdu zajímavá a dosti líbivá. Na kontě mají zatím jen jedno album s názvem Up from Below, ze kterého bych vám doporučil například ještě písničky 40 Day Dream, Om Nashi Me či Janglin. Přeji hezký den a užívejte života jako zpívající dvojice v následujícím klipu! BugHer0: Tady se můžete podívat na studiové vystoupení kapely, kde lépe uvidíte její členy. Kdo pozná blondýnku s harmonikou, dostane ode mě stříbrného bludišťáka! :-)

5. září 1946 se narodila jedna z největších ikon rockové hudby v historii. Muž, který si dokázal každé své vystoupení užít opravdu naplno. Muž, který spolu s Queen (We Are the Champions) změnil muziku. Muž, který umřel na nemoc AIDS. Dnes by této legendě bylo 65 let a bezpochyby by stále oblétávala svět a dělala radost všem fanouškům té nejlepší muziky. Freddie Mercury natolik ovlivnil dějiny, že by byl hřích si nepřipomenout alespoň zlomeček jeho skvostné tvorby. Tento fakt vzal na vědomí i internetový gigant Google a na své stránce dal Freddiemu prostor v podobě krásného videa, které je vlastně jakýmsi krátkým videoklipem k písni Don't Stop Me Now. Něco takového jsem od Googlu čekal a vyhlížel jsem půlnoc, abych vám toto video mohl přinést ještě dnes. Zavzpomínejte si s námi!

V dnešním díle country okénka vám představím country duo Sugarland. Sugarland byl založen v roce 2002 Kristen Hall a Kristianem Bushem a po přibrání Jennifer Nettles se stalo triem, po třech letech Hall odešla a skupinu nyní tvoří jen Bush a Nettles. Do této doby vydali čtyři studiová alba, z nichž se každé stalo několikanásobně platinovým. Jsou také držiteli několika ocenění, byli čtyřikrát nominování na cenu Grammy - dvakrát vyhráli díky písni Stay (za kterou obdrželi i několik dalších cen), za klip k písni Stuck Like Glue (z nejnovějšího alba Incredible Machine) získali cenu CMT Award.

Pod každou písničku, co jsme tu od Eminema zatím měli, bylo několik proseb právě o tento song. Budiž tomu tak. Poslechněte si Eminemovu písničku When I’m Gone z alba Curtain Call, ve které je vyobrazen jeho život, jeho dvě různé já. Jedno, které staví rodinu na první místo, a druhé, které zasvěcuje svůj život hudbě a fanouškům. Problém je v tom, že najít rovnováhu mezi těmito dvěma já je nadmíru složité, a do popředí se tak obvykle dostane to já, které prahne po úspěchu a lásce fanoušků. Na webu již máme písničku Mockingbird, která je na podobné téma a mohla by vás také zajímat. P.S. Pro fanoušky rapu a hip hopu: Brzy můžete očekávat něco od Notorious B.I.G., ačkoliv jsem již dopředu smířen s vlnou kritiky.

Vítám vás! Dnes jsem se stal hostem hudebního okénka Urban music já a vybral jsem song, který mi posledních pár dní zní v hlavě. Hlavně jeho beat. Ano, dnes vám přináším písničku od jednoho z nejzasloužilejších producentů rapové a hip hopové scény, Dr. Dre, jehož beaty jsou opravdu unikátní a dokážou se dostat pod kůži. A do toho všeho ještě tehdy nezaprodaný Snoop Dogg. Tomu říkám stará škola! Po rozevření tohoto článku uvidíte pár vysvětlivek k překladu. - Dre Day je ve zkratce Fuck wit Dre Day, což je song z prvního alba Dr. Dre - chce tím říct, že je stále oblíbený - Ohrnutý khaki džíny s pukama - typický L.A. Compton vzhled - World Class Wreckin' Cru - úplně první skupina, ve které Dr. Dre působil, viz odkaz - Aftermath - vydavatelství Dr. Dre

Opět nastal čas přispět na náš web další písničkou od Eminema, o kterou si spousta z vás psala. Tentokrát nebudeme mít možnost nahlédnout do Eminemova intimního života, ale zaměříme se na téma války mezi rapery, konkrétně na spory nahrávacích studií Aftermath a Murder Inc. (50 Cent, později Eminem vs. Ja Rule), a také zde Eminem zmíní svou při s magazínem The Source a jeho editorem, který si říkal Benzino. Válku kdysi odstartoval Ja Rule, když na konci své písničky Loose Change pronesl tuto větu: "Eme, tvrdíš, že tvoje matka je vyhulená závislačka a Kim (Eminemova bývalá manželka) je známá coura. Tak co bude z Hailie, až vyroste?" Když Eminem říká, že se za celou svou kariéru o "..." nikdy nezmínil, měl na mysli Suge Knighta, tehdy nejobávanějšího muže v rapovém byznysu, spoluzakladatele studia Death Row Records (smrt Tupaca). Ten vedl s Dr. Dre již delší dobu válku a právě Dre je Eminemovým učitelem, mistrem (o tom v písničce I Need a Doctor) Muž, který hraje postřeleného, je bývalý člen Eminemovy skupiny D12, Proof, a potkal ho smutný osud. Rok po natáčení smrti Bugze, dalšího člena D12, totiž zemřel při ostré výměně názorů.

Ellie Goulding je nejen krásná žena, ale především skvělá anglická zpěvačka a skladatelka. Celým jménem Elena Jane Goulding se narodila 30. prosince 1986 v Herefordu, vyrostla v Kingtonu a nyní žije v Londýně. Nejřívě se věnovala na Kentské univerzitě několik let herectví, ale poté se přestěhovala do Londýna, aby se mohla naplno věnovat hudbě. Svůj debutový singl Under The Sheets vydala 15. listopadu 2009. V roce 2010 obsadila první příčku v žebříčku BBC Sound of 2010, která představuje každý rok největší vycházející hvězdy. V únoru 2010 dokonce vyhrála cenu kritiků v uznávané anketě BRIT Awards, kterou v předchozích ročnících získala například Adele nebo Florence + The Machine. Její debutové album Lights vyšlo 1. března 2010 a pochází z něj i dnešní píseň Every Time You Go.

Nevím, jak moc známí jsou pro širší okruh posluchačů Deathstars, příznivci industrial metalu nebo pravidelní návštěvníci MORu je však určitě znají dobře. Bývají často přirovnáváni k Rammstein (s nimiž se letos vydávají na turné) a podobnost najdeme i s Marylin Manson. Jejich image a vizáž budí diskuze a někteří lidé je označují za pouhé pozéry. První album Synthetic Generation spatřilo světlo světa v roce 2002, respektive 2003. Jeho vydání předcházelo několik demo nahrávek, z nichž je zajímavá například Razor End, protože obsahuje ženské vokály. Nahrávání druhého alba Termination Bliss (2006) se trochu zpozdilo kvůli ukradenému vybavení při návratu z vystoupení v Německu. Jediným členem, který kapelu opustil, je kytarista Erik Halvorsen. Od té doby se sestava ustálila ve složení Andreas „Whiplasher Bernadotte“ Bergh – zpěv, Jonas „Skinny Disco“ Kangur – basová kytara, vokály, Emil „Nightmare Industries“ Nödtveidt – kytara, klávesy, Ole „Bone W Machine“ Öhman – bicí, Eric „Cat Casino“ Bäckamn – kytara. Zatím poslední deska Night Electric Night vyšla v roce 2009. Kapela o ní říká, že je temná, tvrdá, zároveň ale svůdná a plná vášně popisující noční stránku města, jak napovídá sám název. Na tomto album najdeme píseň Via the End od Nightmare Industries, kterou napsal, když se dozvěděl o sebevraždě jeho bratra a na textu je to patřičně znát, i když texty Deathstars jsou temné všeobecně.

Úplně poslední prázdninový den nastal. Tento smutný fakt můžou spravit už jen Hudební klenoty 20. století! A že si dnes dáme klenot… Písničku, o kterou jste si mockrát psali. Krásný hlas s nádhernými kytarami, přičemž vše vrcholí houslovým sólem, to vše od skupiny Kansas! Hitovka se jmenuje Dust in the Wind a mnoho lidí zná kapelu Kansas jen díky tomuto songu. Krátké info sepsal jako tradičně Kari. Dust in the Wind byla nahrána roku 1977 a vyšla o rok později na 5. studiovém albu skupiny s názvem Point of Know Return. Největší úspěch zaznamenal song právě v tomto roce, téměř ihned po vydání se ocitl na 6. místě americké hitparády Billboard Hot 100. Jednu z prvních akustických písní skupiny napsal Kerry Livgren. Filozofický text a pomalá melodie písně ji odlišuje od ostatních hitů skupiny. Kytarový part hrají dva kytaristé na šestistrunné kytary, jedna je ve standardním ladění a druhá v tzv. Nashvillském ladění, takže celkový dojem působí jako jedna dvanáctistrunná kytara. Píseň byla mnohokrát coverována a zazněla v nejrůznějších seriálech (Family Guy!) a filmech. Kansas je americká rocková kapela, kterou členové pojmenovali podle státu, ve kterém vznikala v 70. letech minulého století. Zakládajícími členy byli kytarista Kerry Livgren, basák Dave Hope a bubeník Phil Ehart, trojice, která spolu hrála již během studií na vysoké škole. První Kansas line-up se vedle baskytary a bicích skládal ze dvou kytaristů hrajících i na klávesy, dvou vokalistů, flétny a saxofonu. Skupina zpočátku hrála skoro zadarmo na srazech motorkářů a také na netypických akcích, jako např. rodea. Jejich největším prvním úspěchem bylo zahřívání obecenstva před koncertem The Doors. Dalším obrovským úspěchem bylo vydání dnešního klenotu. Kapela koncertuje dodnes a za svojí bohatou kariéru vydala velké množství hudebních nosičů a objela spoustu koncertů po celém světě.  

Prvním coverem od Your Favourite Martian nemůže být žádná jiná píseň než Stalkin' Your Mom od rapera Waxe. V povedeném klipu uvidíte některé fígle, které se případným zájemcům o postarší ženy mohou hodit.

Jak jsem se zmínila v komentáři u minulého dílu country okénka, dneska vám představím zpěváka, kterého jsem objevila asi před čtrnácti dny, když jsem v rádiu slyšela song Tomorrow a okamžitě se do něj a jeho hlasu zamilovala až tak moc, že už mám na cestě z USA všechna tři jeho alba a nejradši bych vám přeložila všechny jeho songy :D. Tak tedy, Christopher Alan Young se narodil 12. června 1985 v Tennessee, v roce 2006 vyhrál soutěž Nashville Star (obdoba Superstar pro country music) a podepsal smlouvu s nahrávací společností a ještě v tom roce vydal své debutové album, ze kterého pochází singl Drinkin' Me Lonely. V roce 2009 mu vyšlo druhé CD s názvem The Man I Want To Be, všechny tři singly (Gettin' You Home, The Man I Want To Be, Voices) z tohoto alba se dostaly na první příčku country hitparády a album se stalo zlatým. Druhý dnešní klip, píseň Lost, je z jeho aktuálního alba Neon, první singl Tomorrow se opět dostal na první příčku hitparády.Pokud byly pro někoho některé písničky v okénku příliš mainstreamové, pak vězte, že hudba Chrise Younga je čistokrevné country. A ještě jedna poznámka, na YouTube jsem viděla i hodně jeho vystoupení na živo a musím říct, že live zní úplně stejně jako na studiových písničkách, z čímž jsem se snad ještě nesetkala (možná krom Brada Paisleyho).Voices (Song byl původně vydán v roce 2008, kdy se dostal "jen" na 37. místo v hitparádě, roku 2010 byl však znovu vydán a již se dostal na 1. příčku. Lidé v klipu jsou členové Chrisovy rodiny.):

Dnes tu máme další videoklip na vaši žádost. Jedná se o videoklip k písni Many Men s alternativním názvem Wish Death od 50 Centa. Všechno se točí okolo pokusu o vraždu, kdy byl 50 Cent devětkrát střelen a přežil. Ode dneška se budu snažit přidávat pod videa vysvětlivky, ať mají všichni lepší představu o různých přirovnáních, metaforách atd. Ali - Muhammad Ali - jeden z nejlepších boxerů světa v těžké váze Paulie - postava z filmu Mafiáni Malcolm - Malcolm X - bojovník za práva afroameričanů Slim - Charles “Chaz” Williams - 50 Centův manažer a bankovní lupič Pac - 2Pac - legenda Tut - Walter "King Tut" Johnson - postřelil 2Paca Hommo - Darryl "Hommo" Baum - postřelil 50 Centa; z videoklipu víte, jak dopadl

Většina z vás asi zná Toma Becka (nar. 1978) jako parťáka Semira v nekonečném německém seriálu Kobra 11. Já jsem nedávno při brouzdání na YouTube objevila, že Beck má i hudební ambice. Při zjišťování informací pro tenhle popisek jsem (k mému dalšímu překvapení) například zjistila, že mimo herectví studoval i tanec, a tak zvládne třeba balet nebo step, věnuje se šermu, a že kromě kytary hraje na bicí, varhany či akordeon. V březnu letošního roku mu vyšlo album Superficial Animal, první singl z tohoto CD s názvem Sexy se po dvou týdnech dostal na žebříček Top 50 nejlepších německých songů. Já jsem si pro vás připravila akustickou verzi písničky Sit Tight Here With Me.  

Dnes vás u Alternativního okénka nepřivítá BugHer0, ale doufám, že vás ani můj výběr nezklame. K poslouchání této kapely mě přivedl Dorten, který si pro vás připravil i následující info. Díky! Skunk Anansie je anglická kapela založená r. 1994, pro jejichž popis se nejčastěji používají výrazy „alternative rock/alternative metal“. První část jména „Skunk“ jistě mnozí z vás znají jako výraz pro marihuanu a nijak jinak tomu není ani tentokrát, druhá část Anansie je postava z tradičních afrických a karibských příběhů, napůl člověk a napůl pavouk. Kapelu tvoří: Skin (Deborah Anne Dyer), zpěvačka ohromujícího hlasu a osobnosti, kromě Skunk Anansie se věnuje i tvorbě vlastní, angažuje se hodně v módě a dělá příležitostnou modelku. Vzhledem k její barvě kůže, pohlaví a bisexuální orientaci to neměla v Anglii ze začátku vůbec lehké, ale postupem času dobyla uznávanou pozici průkopnice a stala se jednou z nejvlivnějších žen na anglické hudební scéně. Tvorbu Skunk Anansie sama popisuje jako „clit-rock“ (od clit jako klitoris), a to sice jako „směs heavy metalu a černé feministické zuřivosti“.  Její tvorba čítá dvě alba: Fleshwounds (2003) a Fake Chemical States (2006) Cass (Richard Keith Lewis), výrazný bassák s typickými dredy a černým kabátem s vysokým límcem. Ace (Martin Kate), kytara. Mark (Mark Richardson), bubeník, nahradil původního Robbieho France. 1994 – Mají první koncerty, při druhém z nich - v den, kdy zemřel Kurt Cobain - přítomný zástupce jejich prvního labelu One Little Indian řekl: „Úplně jsem zapomněl na Kurta Cobaina. Kterákoli kapela, díky které zapomenu na Kurta Cobaina, musí být opravdu dobrá.“ 1995 – Jsou zvoleni čtenáři britského magazínu Kerrang! za nejlepší britskou kapelu, na předávání cen si najdou náhradu za Robbieho France – Marka Richardsona. Vydávají album Paranoid and Sunburnt. 1996 – Zvoleni za Kerrang! jako nejlepší živé vystoupení. Vydávají album Stoosh. 1997 – Nominování Europe MTV na nejlepší živé vystoupení a nejlepší kapelu. 1998 – Změna nahrávacího labelu z One Little Indian na Virgin. 1999 – Vydávají Post Orgasmic Chill. 2001 – Oznamují rozpad kapely, každý si jde vlastní cestou. 2002 – Cass nahrává s Garym Moorem album „Scars“ a zapůjčuje svůj hlas jako druhý vokál. 2008 – Mark Richardson oznamuje návrat kapely. 2009 – Vydávají kompilaci největších hitů spolu se 3 novými písničkami na albu Smashes and Trashes. 2010 – Vydávají čtvrtou studiovou desku Wonderlustre. 2011 – Jeden z posledních tvůrčích výkřiků byl soundtrack pro film Sucker Punch. Musím říct, že výběr klipu na překlad Snowi vůbec nezávidím, protože jejich tvorba se nese přes ostrou kritiku rasismu, přes vztahy až po politiku a nutno uznat že každý klip od nich má vysokou hodnotu a je dobře udělaný, takže pokud se vám tato kapela líbí a nebo ji už znáte, a stejně si chcete klipy projít, mrkněte na jejich oficiální kanál na YouTube.com.

Nizozemská Epica se začala čím dál více objevovat v požadavcích, takže je konečně tu. Všichni dobře známe souznění operního hlasu Simone Simons a growlu Marka Jansena. Původně se kapela jmenovala Sahara Dust, ale v roce 2003 se název změnil. Byl inspirován albem od amerických Kamelot, se kterými si Simone několikrát zazpívala. Ještě jako Sahara Dust vydali demo Cry for the Moon, později se skladba objevila na debutovém albu The Phantom Agony (2003). Cry for the Moon je jedna ze série 10 skladeb, které dohromady dávají soubor The Embrace That Smothers (Objetí, které dusí), jehož hlavním strůjcem je Mark Jansen. Texty se zaměřují na nebezpečí organizovaného náboženství. Čtyři skladby najdeme ještě v tvorbě After Forever, kde Jansen působil, tři jsou na již zmiňovaném albu The Phantom Agony, zbylé tři na desce The Divine Conspiracy (2007). V pořadí druhé album Consign to Oblivion (2005) je inspirované mayskou civilizací a začíná na něm další sága, A New Age Dawns, čítající sedm skladeb, z nichž tři pokračují na Design Your Universe (2009). Nové, páté album by mělo vyjít 9. března 2012.

Dobré středeční ráno. Představujeme vám další Hudební klenot 20. století. Jde o hitovku, kterou si jednou pustíte a už ji nemůžete dostat celý den z hlavy. Řeč je o skladbě Lemon Tree, kterou přivedla na svět německá skupina Fools Garden. Své středeční informace nese Kari. Lemon Tree byla nahrána roku 1994, objevila se na Dish of the Day a o rok později vyšla jako singl. V roce 1996 se tento song stal hlavním mezinárodním hitem. Skladba obsadila 1. místo v domácí německé hitparádě. Novou verzi této písně nahrála skupina v roce 2009 pro kompilaci High Times - The Best of Fools Garden. Dodnes je tento song velmi známý a dobře prodávaný po celém světě. Fools Garden je německá skupina, která vznikla v roce 1991 v Pforzheimu (tehdy se ještě jmenovala Fool's Garden) ve složení: Peter Freudenthaler (zpěv), Volker Hinkel (kytara), Thomas Mangold (basa), Roland Röhl (klávesy) a Ralf Wochele (bicí). Kapela vydala celkem 7 alb, z nichž největší zlom a slávu jí zajistilo v pořadí 3. album s názvem Dish of the Day. Na tomto albu se totiž nacházel dnešní klenot, díky kterému zná kapelu většina lidí. Skupinu v roce 2003 opustil baskytarista, kytarista a bubeník. Všichni 3 byli nahrazeni a kapela hraje v této obměněné sestavě dodnes. Po nahrazení jednotlivých členů se kapela přejmenovala z Fool's Garden na Fools Garden (zajímavé). Na koncertech hrají často covery britských rokenrolových skupin, jako například od The Beatles (Help!) či The Who (Baba O’Riley). Pár coverovaných písní od skupiny The Beatles se dokonce objevilo na albech samotných Fools Garden. Máte nějaký soukromý tip na to, co by se tu příští středu mělo objevit? Neváhejte a napište nám do komentářů, třeba příště vybereme právě ten váš oblíbený song.

V dalším kresleném klipu se Your Favourite Martian spojil s raperem DeStormem, aby tak složili poctu těm nejznámějším konzolovým bojovníkům... a následně je všechny složili na jednu hromadu. Hráli jste nebo hrajete nějakou bojovou arkádu? Pochlubte se v komentářích.

Před dvěma týdny jsem tu měl žádost o britský hip-hop. Vybral jsem tedy píseň Champion od Chipmunka a Chrise Browna. Z britských zpěváků se do budoucna můžete těšit například na Wretch 32 nebo Jessie J.

Dnes se v pravidelném Alternativním okénku po delší době vrátíme k indie, tentokrát konkrétně k indie folku. Noah And The Whale jsou poměrně novou kapelou, která vznikla teprve v roce 2006 v Londýně. Jejími současnými členy jsou Charlie Fink (zpěv a kytara), Tom Hobden (housle a klávesy), Matt "Urby Whale" Owens (basová kytara), Fred Abbott (klávesy a kytara) a Matthew Petulla (bicí). Název kapely je prý odkazem na film Sépie a velryba (The Squid and the Whale) a jeho režiséra Noaha Baumacha. Své debutové album s názvem Peaceful, The World Lays Me Down vydali v srpnu 2008 a najdete na něm i píseň 5 Years Time, která se umístila v britské hitparádě v TOP 10. O rok později - po rozchodu Charlieho Finka s Laurou Marling, která předtím v kapele zpívala a hrála na kytaru - vydali Noah And The Whale koncepční album s názvem The First Days of Spring, které je napsáno právě o Lauře. Charlie se dokonce ujal režie filmu, který natočila kapela právě k tomuto albu. Na kapelu Noah And The Whale jsem narazil teprve minulý týden, ale od té doby mi doma její album Last Night On Earth, které vydala letos, běží neustále dokola. Tahle parta mě prostě dostala a doufám, že si získá i vás. Líbí se mi hlavně, že mají hodně často přímočaré texty, které vypráví nějaký příběh. Osobně nejsem zastánce písní, o kterých člověk říká, že jsou "zajímavé", protože existuje milion různých interpretací jejich textů a člověk si není jistý, jestli píseň vůbec pochopil. Noah And The Whale vám to řeknou pěkně na rovinu, ale stejně to spolu s působivou hudbou, ve které zaujme u většiny písní především kombinace houslí s piánem, funguje skvěle. Pro dnešek jsem si pro vás vybral již zmiňovanou 5 Years Time z debutového alba, v jejímž klipu uvidíte i uslyšíte Charlieho bývalou partnerku Lauru, a poté písničku Tonight's The Kind Of Night, která je pro změnu z alba zatím posledního. ;-) 5 Years Time Tonight's The Kind Of Night

Kanadští The Agonist jsou asi méně známá, přesto zajímavá kapela. Jejich styl je zařazen jako melodic death metal nebo metalcore. Vznikli v roce 2004 pod názvem The Tempest, s podpisem smlouvy u nahrávací společnosti Century Media Records si museli změnit jméno. V roce 2007 vydávají své první album, Once Only Imagined. Videoklip ke známé skladbě Business Suits and Combat Boots dosáhl šesté pozice pro rok 2007 v Headbanger's Ball na MTV2. Díky úspěchu debutového alba se The Agonist vydávají na turné s kapelami jako Sonata Arctica, Visions of Atlantis, Epica, Enslaved atd. Vydání druhého alba, Lullabies for the Dormant Mind, přichází v roce 2009. Byly natočeny tři klipy a velkou popularitu si skupina získala jak písní ...And Their Eulogies Sang Me To Sleep, tak i Thank You Pain. V současnosti kapela pracuje na vydání dalšího alba, které by mělo spatřit světlo světa ještě letos. Zpěvačka Alissa White-Gluz ohromí svými čistými vokály, screamem i svou krásou. Dvakrát byla časopisem Revolver zvolena jednou z nejkrásnějších dam metalu.

Přejeme vám krásné středeční ráno okořeněné poslechem dalšího Hudebního klenotu 20. století. Dnes jsme vybrali nejznámější hit od skupiny, která se objevila i na letošním Sázavafestu jako jeden z headlinerů. Jedná se o německou skupinu Alphaville a hit, který zajisté všichni znáte. Článeček sepsal Kari, který by mimo jiné také nejraději zůstal navždy mlád a zítra slaví narozeniny. Forever Young je titulní píseň stejnojmenného debutového alba, které vyšlo roku 1984. Ačkoliv tento hit nikdy v Evropě ani v USA moc nezabodoval, stal se tzv. signature songem kapely a byl coverován mnoha umělci, z nichž můžeme jmenovat například rappera Jay-Zho či našeho zlatého Slavíka Karla Gotta. Alphaville tento song sami zremixovali na taneční verzi. Ve videoklipu k písni se objevuje kapela hrající na koncertě v hale Holloway Sanatorium v Anglii. Mnoho otrhaných lidí, od dětí až po seniory, se probouzí a sledují skupinu, pak jdou pěšky do zářícího portálu ve tvaru diamantu. Song byl také užit v mnoha televizních seriálech, filmech a reklamách. Alphaville je německá skupina, která asi nejvíce proslavila žánr zvaný synthpop. Jejich počátky a vznik se datují do 80. let minulého století. Jejich rodištěm se stalo město Münster v roce 1982. Zpočátku vystupovali pod jménem Forever Young. Zakládající sestava vypadala takto: Bernhard Lloyd (bicí, klávesy), Marian Gold (zpěv) a Frank Mertens, kterého ovšem v roce 1985 vystřídal Rick Echolette (klávesy, basa, kytara). Skupina původně experimentovala se složitým jevištním projevem, avšak postupem času se přiklonila k bezproblémovému popu. Postupně se skupina posouvala od klávesového zvuku do rockovějších poloh. Poněkud dancefloorové album Salvation natáčeli již bez Franka Mertense. Jejich zatím poslední album Catching Rays On Giant vyšlo 19. 11. 2010. Kapela je velmi oblíbená u českého publika, několikrát Českou republiku navštívila a v roce 2009 tu dokonce oslavila své 25. narozeniny – konkrétně na pražském Žofíně, kde si s ní na jednom pódiu zazpíval i Karel Gott.

Portal 2. Dle mého gusta nejlepší hra za posledních pár let. Kdo hrál, pochopí. Pokud si ještě pamatujete na song Still Alive z prvního dílu, který běžel v závěrečných titulcích, víte, o co se jedná teď. GLaDOS opět rozechvívá své hlasivky a hezky se s vámi po dokončení druhého dílu loučí. Doporučená je znalost příběhu hry. :D

Dnes jsem si pro vás připravila klip k songu, který vyšel minulý týden. Sice tady už jednu písničku od Chrise Kanea máme (The House Rules), ale Kane je můj nejoblíbenější zpěvák, tak se musím podělit i o další song. :) Píseň Let Me Go je jednou ze tří písniček na albu The House Rules, na kterých se Kane autorsky nepodílel. Říká, že doslova pronásledoval její autory po městě a prosil, aby mu ji daly, protože se pro něj přesně hodí. Nakonec uspěl a autoři jistě nelitují, protože od vydání tohoto klipu se drží na prvním místě v Top žebříčku na CMT (Country Music Television). Pro více informací o Kaneovi si klikněte na popisek ke klipu The House Rules. Song Let Me Go má na svém druhém albu i Jason Michael Carroll, od kterého tady máme klip I Can Sleep When I'm Dead, jeho verzi si můžete poslechnout zde a podělit se v komentářích o váš názor, která verze se vám líbí víc. :)

Tak dnes tu máme The Real Slim Shady od Eminema. Jedná se o jeden z jeho nejvtipnějších klipů a také za něj obdržel několik ocenění. Obsahuje spoustu narážek na různé americké celebrity. Tento hit napsal Eminem jen pár hodin před dokončením alba.

Jeden klip Epických rapových bitev historie jsme tu už měli, to když se proti sobě utkali Darth Vader a Adolf Hitler. Tentokrát je tu něco pro všechny teoretické fyziky, astronomy, Sheldony Coopery a hiphopové fanoušky. Souboj mezi největšími génii 20. století, Albertem Einsteinem a Stephenem Hawkingem. Epic Rap Battles of History je projekt YouTubera s přezdívkou Nice Peter a jeho kamaráda Lloyda Ahlquista. Klipy jsou vytvářeny v losangelském Maker Studios, kde se například natáčí i pořady Kassema G nebo produkuje a stříhá Equals Three a vlog Raye Williama Johnsona.  

Paloma Faith je britská zpěvačka, skladatelka a herečka. Teprve v roce 2009 vydala svůj debutový singl Stone Cold Sober a nedlouho poté album Do You Want The Truth or Something Beutiful?, které se stalo platinovým. Svou hereckou kariéru odstartovala Paloma v méně známých britských seriálech, ale v roce 2009 si zahrála malou roli v poměrně známém filmu Imaginárium Dr. Parnasse. Paloma Faith byla také v roce 2011 nominována na BRIT Award v kategorii nejlepší sólová zpěvačka a na slavnostním předávání cen si zazpívala spolu se Cee Lo Greenem jeho hit Forget You (Fuck You). Dnešní písnička Upside Down je nesmírně energická a má skvělý text, který by vás měl vybídnout k tomu, abyste se vykašlali na všechna zažitá pravidla a názory lidí kolem vás a užívali si života po svém. Tak směle do toho. ;-) Pokud vás Paloma zaujme, doporučuji zhlédnout i její další klipy k písním Stone Cold Sober, New York, Smoke and Mirrors a Do You Want The Truth Or Something Beautiful?. Do komentářů pak napište, která píseň se vám líbí nejvíc.