Herní zlozvyky
Minulý týden jsme po vás chtěli v rámci soutěže, abyste nám doporučili nějaký vlog. Ze zaslaných doporučení jsme společně vybrali KickThePj, kterého navrhla Tereza Rašilovová (děkujeme)! Jde o nadšeného a neskutečně kreativního kluka, jehož videa doslova srší nápady a často i drobnými detaily, připomínajícími film Scott Pilgrim proti zbytku světa (zvuky v pozadí, malůvky místo reálných fotek atd.). Pj navíc nenatáčí jen vlogy, ale i kraťasy. Co na něj říkáte? Chcete toho od něj vidět víc?
Toto video bylo přeloženo v rámci soutěže Staň se tipařem. Pokud se chcete také zúčastnit, sledujte každý den ve 20:00 stránku VideaČesky.cz na Facebooku, kde najdete zadání pro aktuální den. Pošlete nám tip na video vyhovující našim požadavkům a třeba vybereme právě vás!
Toto video bylo přeloženo v rámci soutěže Staň se tipařem. Pokud se chcete také zúčastnit, sledujte každý den ve 20:00 stránku VideaČesky.cz na Facebooku, kde najdete zadání pro aktuální den. Pošlete nám tip na video vyhovující našim požadavkům a třeba vybereme právě vás!
Přepis titulků
Za tip na video děkujeme
Tereze Rašilovové! Mám doma hodně her. Jakože fakt hodně her. Ve škole jsem býval Nintendo děcko. Pořádal jsem párty,
na kterých se hrálo Super Mario Kart. A myslím,
že mi hraní celkem šlo. Hrál jsem už od pěti let,
trpělivě řeším hádanky a mám rychlé reakce.
Ale ať už si myslím, že jsem jakkoli dobrý, mám několik herních zlozvyků, kvůli kterým to se mnou jde z kopce. A můžu si za to sám. Tady je jen hrstka z mých hlavních hráčských vad. Vada číslo jedna. Na prvním místě je nostalgie. Jsem nostalgií zaslepený. Hlavně proto, že bylo mé dětství plné Maria, Zeldy a Metroida.
Jsem tak moc nostalgický, že si sem tam řeknu: "Mám chuť si zase zahrát Pokémon Red." Spoustu konzolí, které nepoužívám, jsem nechal doma u rodičů. Ale protože si ty hry chci fakt zahrát, tak jdu na eBay a objednám si původní GameBoy a Pokémon Red. Čekám. Balík dorazí. Zasunu hru a hraju asi deset minut.
Ta hudba! Ty úvodní titulky! Vybírání startovacího pokémona! Jako bych byl zpátky v roce 1999. Je mi devět let a miluju pokémony! Pak si začnu všímat drobných nedostatků. Neberte to špatně. Ve své době byl Pokémon Red revoluční. Ale nemůžu si pomoct a porovnávám ho s dalšími díly. Ta pomalá chůze, nedostatek útoků, nedostatek kombinací pokémonů.
Už to není to, co to bývalo. Co jsem to udělal? Takže zabalím GameBoy a pošlu ho rodičům domů. Na výšce jsem to udělal několikrát. Teď mám dva původní GameBoye, dvě NES, dvě Super Nintenda a dvě N64. Občas se nevyplatí vracet se do dětství. Přesto pořád miluju Super Nintendo. Vada číslo dvě. Dělal jsem jednu takovou blbost - kupoval jsem si japonské hry, protože se mi líbily ty krabičky.
Takové jsme tady neměli. Hru jsem na svém PAL systému nemohl hrát, protože... je to PAL. Takže jsem se na ně jen díval. Bylo to směšné, byl ze mě kramář. Určitě vás potěší zpráva, že jsem šel do sebe a přestal s tím. Vada číslo tři. Ze všeho, co jsem zatím řekl, musí být nejhorší to, čemu říkám Sebouzapřičiněné nedokončování her.
Dělám to, že si koupím hru, na kterou jsem dlouho čekal. Čekal jsem na ni fakt dlouho a šíleně se na ni těším. Hraju pár dní a jsem unešen. Úžasné, že? Splňuje všechny moje očekávání! Mluvím s každou postavou, vše prozkoumám a dělám každou misi. Ale pak mi dojde: "Co když to hraju moc rychle?"
"Měl bych zpomalit, nechci to mít hned dohrané." Takže zpomalím. Ještě déle se všemi mluvím, zkoumám do větší hloubky a dávám si načas se všemi úkoly. Takhle si prodlužuju požitek ze hry, a asi by se to tak nemělo dělat. Pak přijde problém. Jsem tak ponořený do příběhu, že nechci, aby skončil. Co s tím můžu dělat? Přestanu hrát. Dám tu hru bokem a začnu hrát něco, čím jen tak zabiju pár hodin.
Třeba Minecraft nebo Borderlands. A tu původní hru už většinou nedohraju. Za pár měsíců si na ni vzpomenu a řeknu si: "Nikdy jsem to nedohrál, chtěl bych vidět konec, byla to sranda." Takže se pokusím dostat zase do hry, ale nevím, čím jsem skončil. A to je špatné, hlavně u dlouhých RPGček. Nepamatuju si, co jsem dělal naposled, tak si řeknu, že začnu znova od začátku. Bude to tak dobré jako napoprvé, ne?
Takže začnu hru znovu a připomenu si, jaká je to sranda. Ale s přibývající obtížností si přeju, abych hru nerestartoval. Uvědomím si, že mi bude trvat dostat se tam co předtím. Začnu být frustrovaný, hodím ovladačem o zeď a hru nechám být. Nikdy ji nedohraju. A nikdy neuvidím konec, na kterém vývojáři tak pilně pracovali. Tohle je zaručeně můj nejhorší herní zlozvyk... ne, ne, ne... Nejspíš můj nejhorší zlozvyk vůbec. Protože jsem kvůli němu nedohrál spoustu dobrých her.
Jako Pokémon Black 2, Fire Emblem: Awakening, Zelda: The Minish Cap, Ni no Kuni, Super Mario 3D Land, a dokonce poslední Pokémon X, omlouvám se. Seznam se táhne do nekonečna. Ale co se tím snažím říct? Nelituji těch utracených peněz. Člověk by měl utrácet za to, co ho baví. Nelituji ani promarněného času. Pokud jste vážně ponořeni do hry, tak se bavíte a nemarníte čas.
Ani nevím, co tím chci říct. Možná nic. Jen mám zlozvyky, kterých se musím zbavit, pokud si chci hry zase užít. No, jsem rád, že jsem to ze sebe dostal. A co vy? Děláte taky takové kraviny, nebo... jsem v tom sám? Nebo máte nějaké jiné zlozvyky? Napište mi do komentářů a zbavíme se jich spolu. Uvidíme se příště. Já teď dohraju Pokémon X. Možná.
Ale ať už si myslím, že jsem jakkoli dobrý, mám několik herních zlozvyků, kvůli kterým to se mnou jde z kopce. A můžu si za to sám. Tady je jen hrstka z mých hlavních hráčských vad. Vada číslo jedna. Na prvním místě je nostalgie. Jsem nostalgií zaslepený. Hlavně proto, že bylo mé dětství plné Maria, Zeldy a Metroida.
Jsem tak moc nostalgický, že si sem tam řeknu: "Mám chuť si zase zahrát Pokémon Red." Spoustu konzolí, které nepoužívám, jsem nechal doma u rodičů. Ale protože si ty hry chci fakt zahrát, tak jdu na eBay a objednám si původní GameBoy a Pokémon Red. Čekám. Balík dorazí. Zasunu hru a hraju asi deset minut.
Ta hudba! Ty úvodní titulky! Vybírání startovacího pokémona! Jako bych byl zpátky v roce 1999. Je mi devět let a miluju pokémony! Pak si začnu všímat drobných nedostatků. Neberte to špatně. Ve své době byl Pokémon Red revoluční. Ale nemůžu si pomoct a porovnávám ho s dalšími díly. Ta pomalá chůze, nedostatek útoků, nedostatek kombinací pokémonů.
Už to není to, co to bývalo. Co jsem to udělal? Takže zabalím GameBoy a pošlu ho rodičům domů. Na výšce jsem to udělal několikrát. Teď mám dva původní GameBoye, dvě NES, dvě Super Nintenda a dvě N64. Občas se nevyplatí vracet se do dětství. Přesto pořád miluju Super Nintendo. Vada číslo dvě. Dělal jsem jednu takovou blbost - kupoval jsem si japonské hry, protože se mi líbily ty krabičky.
Takové jsme tady neměli. Hru jsem na svém PAL systému nemohl hrát, protože... je to PAL. Takže jsem se na ně jen díval. Bylo to směšné, byl ze mě kramář. Určitě vás potěší zpráva, že jsem šel do sebe a přestal s tím. Vada číslo tři. Ze všeho, co jsem zatím řekl, musí být nejhorší to, čemu říkám Sebouzapřičiněné nedokončování her.
Dělám to, že si koupím hru, na kterou jsem dlouho čekal. Čekal jsem na ni fakt dlouho a šíleně se na ni těším. Hraju pár dní a jsem unešen. Úžasné, že? Splňuje všechny moje očekávání! Mluvím s každou postavou, vše prozkoumám a dělám každou misi. Ale pak mi dojde: "Co když to hraju moc rychle?"
"Měl bych zpomalit, nechci to mít hned dohrané." Takže zpomalím. Ještě déle se všemi mluvím, zkoumám do větší hloubky a dávám si načas se všemi úkoly. Takhle si prodlužuju požitek ze hry, a asi by se to tak nemělo dělat. Pak přijde problém. Jsem tak ponořený do příběhu, že nechci, aby skončil. Co s tím můžu dělat? Přestanu hrát. Dám tu hru bokem a začnu hrát něco, čím jen tak zabiju pár hodin.
Třeba Minecraft nebo Borderlands. A tu původní hru už většinou nedohraju. Za pár měsíců si na ni vzpomenu a řeknu si: "Nikdy jsem to nedohrál, chtěl bych vidět konec, byla to sranda." Takže se pokusím dostat zase do hry, ale nevím, čím jsem skončil. A to je špatné, hlavně u dlouhých RPGček. Nepamatuju si, co jsem dělal naposled, tak si řeknu, že začnu znova od začátku. Bude to tak dobré jako napoprvé, ne?
Takže začnu hru znovu a připomenu si, jaká je to sranda. Ale s přibývající obtížností si přeju, abych hru nerestartoval. Uvědomím si, že mi bude trvat dostat se tam co předtím. Začnu být frustrovaný, hodím ovladačem o zeď a hru nechám být. Nikdy ji nedohraju. A nikdy neuvidím konec, na kterém vývojáři tak pilně pracovali. Tohle je zaručeně můj nejhorší herní zlozvyk... ne, ne, ne... Nejspíš můj nejhorší zlozvyk vůbec. Protože jsem kvůli němu nedohrál spoustu dobrých her.
Jako Pokémon Black 2, Fire Emblem: Awakening, Zelda: The Minish Cap, Ni no Kuni, Super Mario 3D Land, a dokonce poslední Pokémon X, omlouvám se. Seznam se táhne do nekonečna. Ale co se tím snažím říct? Nelituji těch utracených peněz. Člověk by měl utrácet za to, co ho baví. Nelituji ani promarněného času. Pokud jste vážně ponořeni do hry, tak se bavíte a nemarníte čas.
Ani nevím, co tím chci říct. Možná nic. Jen mám zlozvyky, kterých se musím zbavit, pokud si chci hry zase užít. No, jsem rád, že jsem to ze sebe dostal. A co vy? Děláte taky takové kraviny, nebo... jsem v tom sám? Nebo máte nějaké jiné zlozvyky? Napište mi do komentářů a zbavíme se jich spolu. Uvidíme se příště. Já teď dohraju Pokémon X. Možná.
Komentáře (0)