17. den pozorování ledovce Mám na telefonu Jima během jednoho z běžných hlášení. Jime, nic se tu neděje. Ahoj, Jime. Jde to dobře, byl tu silný nárazový vítr, ale jinak je tu klid. Stále pořizujeme časosběr... Myslím, že to začíná, Adame, začíná to. Počkej, Jime...

Ten velký kus se začíná telit. Zavolám ti zpátky. Fajn, zatím. - Pořád točíme? - Jo. Vidíš tu výseč? Proboha, podívej na ten velký kus, jak se otáčí. - Běží všechny čtyři kamery? - Jo. Koukej na to. Vidíš, jak... Podívej se na to! Stěny telících se ledovců jsou 90 až 120 metrů vysoké.

Kusy ledu vystřelovaly z moře až 180 metrů vysoko a pak spadly. Jediný způsob, jak k tomu dát měřítko, aby to člověk chápal, je představit si Manhattan. A najednou všechny budovy začnou burácet, třást se a rozpadat, padat dolů a otáčet se. Celé to obrovské město se vám rozpadá přímo před očima. My jsme jen pozorovatelé.

Jen dvě malé tečky na úpatí hory. Sledovali jsme a natočili největší telení ledovců, jaké kdy bylo zachyceno na kameru. Doba telení: 75 minut Jak velké bylo telení ledovců, které jsme právě viděli? Pro srovnání vám ukážeme animaci, která vám pomůže s představou. Je to jako by se celý spodní cíp Manhattanu odlomil. Až na to, že jeho hustota a výška by odpovídala budovám 2,5 až 3x vyšším, než jsou ve skutečnosti.

To je kouzelná, zázračná, hrozivá a děsivá věc. Nevím, zda někdy někdo viděl takový zázrak a hrůzu zároveň. Ledovcům trvalo 100 let, než ustoupily o 13 kilometrů od roku 1900 do 2000. Od roku 2000 do 2010 ustoupily o více než 14 kilometrů. Za 10 let ustoupily o více než za posledních 100 let. Překlad: Magenta www.videacesky.cz