Matthew McConaughey povypráví o tom, jak se velmi nepříjemným způsobem naučil, že příprava je v herectví klíčová, o tom, jak jeho táta zachránil život rodinnému papouškovi, a o tom, jak mu fotka na obálce časopisu Vanity Fair změnila život.
V té knize vyprávíš, jak cenné poučení sis odnesl - z natáčení filmu Scorpion Spring. - Ano, to jo. Byl to jeden z těch případů, kdy jsem dostal super nápad a nevyšlo to. Bylo to na začátku mojí kariéry, dostal jsem se do LA, ale nemohl jsem sehnat angažmá. Zvali mě na druhá kola castingů, ale nikdy jsem tu roli nedostal. Vážně jsem se snažil, poprvé jsem chodil na herecké kurzy, konečně se učil to, co jsem dříve uměl instinktivně.
Dostal jsem nabídku jedné role: pašerák drog na hranici Mexika a USA, jeho kontakty mu přinesou drogy, on za ně nezaplatí, ukradne je, zabije ty lidi a uteče. Konec scény. A mě napadlo něco geniálního. Říkal jsem si, že jsem moc upjatý, chodím na kurzy herectví, něco se učím, ale nefunguje to. Musím se vrátit k tomu, jak jsem hrál v Omámení a zmatení, když jsem měl tři repliky, pracoval tam tři týdny a ty scény jsem improvizoval, protože jsem znal svou postavu.
Řekl jsem si, že si ten scénář na Scorpion Spring nepřečtu. Ani tu scénu si nepřečtu, vím, o co tam jde, vím, co umím, prostě se tam objevím a ukážu jim. Fakt bezva nápad. Střih. Jsem na place, máme natáčet tu scénu a samozřejmě jsem znervózněl, přišel asistent produkce se scénářem. Postavím se na značku, už se málem natáčí a já mrknu do papírů. Jedna stránka, dvě stránky, tři stránky, čtyři stránky.
Monolog. Můj. Ve španělštině. Na šíji mi vyrazil pot a vím, že jsem jen tak do éteru řekl: „Můžeme pokračovat za 12 minut?“ Počítal jsem, že by jim 12 minut nemuselo vadit, ale třeba bych se stihnul naučit ty 4 stránky ve španělštině, vždyť jsem ve škole měl půl roku španělštinu. Ale nestačilo to, vrátil jsem se, natočili jsme to, nikdy jsem se na to nepodíval.
Ale tehdy jsem se naučil, že se člověk musí nejdřív připravit, aby potom mohl improvizovat. Teď už jsem velký fanda přípravy, byla to jedna z nejtrapnějších chvil mé kariéry.
V té knize vyprávíš, jak cenné poučení sis odnesl - z natáčení filmu Scorpion Spring. - Ano, to jo. Byl to jeden z těch případů, kdy jsem dostal super nápad a nevyšlo to. Bylo to na začátku mojí kariéry, dostal jsem se do LA, ale nemohl jsem sehnat angažmá. Zvali mě na druhá kola castingů, ale nikdy jsem tu roli nedostal. Vážně jsem se snažil, poprvé jsem chodil na herecké kurzy, konečně se učil to, co jsem dříve uměl instinktivně.
Dostal jsem nabídku jedné role: pašerák drog na hranici Mexika a USA, jeho kontakty mu přinesou drogy, on za ně nezaplatí, ukradne je, zabije ty lidi a uteče. Konec scény. A mě napadlo něco geniálního. Říkal jsem si, že jsem moc upjatý, chodím na kurzy herectví, něco se učím, ale nefunguje to. Musím se vrátit k tomu, jak jsem hrál v Omámení a zmatení, když jsem měl tři repliky, pracoval tam tři týdny a ty scény jsem improvizoval, protože jsem znal svou postavu.
Řekl jsem si, že si ten scénář na Scorpion Spring nepřečtu. Ani tu scénu si nepřečtu, vím, o co tam jde, vím, co umím, prostě se tam objevím a ukážu jim. Fakt bezva nápad. Střih. Jsem na place, máme natáčet tu scénu a samozřejmě jsem znervózněl, přišel asistent produkce se scénářem. Postavím se na značku, už se málem natáčí a já mrknu do papírů. Jedna stránka, dvě stránky, tři stránky, čtyři stránky.
Monolog. Můj. Ve španělštině. Na šíji mi vyrazil pot a vím, že jsem jen tak do éteru řekl: „Můžeme pokračovat za 12 minut?“ Počítal jsem, že by jim 12 minut nemuselo vadit, ale třeba bych se stihnul naučit ty 4 stránky ve španělštině, vždyť jsem ve škole měl půl roku španělštinu. Ale nestačilo to, vrátil jsem se, natočili jsme to, nikdy jsem se na to nepodíval.
Ale tehdy jsem se naučil, že se člověk musí nejdřív připravit, aby potom mohl improvizovat. Teď už jsem velký fanda přípravy, byla to jedna z nejtrapnějších chvil mé kariéry.
V té knize vyprávíš, jak cenné poučení sis odnesl - z natáčení filmu Scorpion Spring. - Ano, to jo. Byl to jeden z těch případů, kdy jsem dostal super nápad a nevyšlo to. Bylo to na začátku mojí kariéry, dostal jsem se do LA, ale nemohl jsem sehnat angažmá. Zvali mě na druhá kola castingů, ale nikdy jsem tu roli nedostal. Vážně jsem se snažil, poprvé jsem chodil na herecké kurzy, konečně se učil to, co jsem dříve uměl instinktivně.
Dostal jsem nabídku jedné role: pašerák drog na hranici Mexika a USA, jeho kontakty mu přinesou drogy, on za ně nezaplatí, ukradne je, zabije ty lidi a uteče. Konec scény. A mě napadlo něco geniálního. Říkal jsem si, že jsem moc upjatý, chodím na kurzy herectví, něco se učím, ale nefunguje to. Musím se vrátit k tomu, jak jsem hrál v Omámení a zmatení, když jsem měl tři repliky, pracoval tam tři týdny a ty scény jsem improvizoval, protože jsem znal svou postavu.
Řekl jsem si, že si ten scénář na Scorpion Spring nepřečtu. Ani tu scénu si nepřečtu, vím, o co tam jde, vím, co umím, prostě se tam objevím a ukážu jim. Fakt bezva nápad. Střih. Jsem na place, máme natáčet tu scénu a samozřejmě jsem znervózněl, přišel asistent produkce se scénářem. Postavím se na značku, už se málem natáčí a já mrknu do papírů. Jedna stránka, dvě stránky, tři stránky, čtyři stránky.
Monolog. Můj. Ve španělštině. Na šíji mi vyrazil pot a vím, že jsem jen tak do éteru řekl: „Můžeme pokračovat za 12 minut?“ Počítal jsem, že by jim 12 minut nemuselo vadit, ale třeba bych se stihnul naučit ty 4 stránky ve španělštině, vždyť jsem ve škole měl půl roku španělštinu. Ale nestačilo to, vrátil jsem se, natočili jsme to, nikdy jsem se na to nepodíval.
Ale tehdy jsem se naučil, že se člověk musí nejdřív připravit, aby potom mohl improvizovat. Teď už jsem velký fanda přípravy, byla to jedna z nejtrapnějších chvil mé kariéry.
jesterkaPublikováno: 5 let
