Skleníkové plyny budí vášnivé diskuze v kontextu narušování rovnováhy v atmosféře, což vede k nebezpečným klimatickým změnám. Tyto plyny, ke kterým patří např. oxid uhličitý, oxid dusný nebo metan, jsou totiž životně důležité pro teplotní stabilitu Země. Jak se jim tedy přesně daří na naší planetě udržovat onu krásnou, obyvatelnou teplotu? Slovíčka:
distance - vzdálenost
temperature - teplota
to average - být v průměru
5 degrees Celsius - 5 stupňů Celsia
deadly - smrtící
to range from... to... - pohybovat se mezi... a...
to exceed - překonávat, převyšovat
to record - zaznamenat
to spare - ušetřit (někoho např. utrpení)
ray - paprsek
visible - viditelný
to trap - polapit, chytit do pasti
infrared radiation - infračervené záření
to absorb - vstřebat, pohltit
electric charge - electrický náboj
balanced - vyrovnaný, vyvážený
lopsided - nesouměrný, nakřivo
back and forth - tam a zpátky, sem a tam
greenhouse gases - skleníkové plyny
to insulate - izolovat (tepelně, zvukově...)
Země a Měsíc jsou
od Slunce v podstatě stejně daleko a přitom teploty na Měsíci
průměrně dosahují neobyvatelných -18 °C. Ještě více smrtící je, že se pohybují mezi -170 °C v noci
a 100 °C během měsíčního poledne, čímž pravidelně překonávají
největší teplotní rekordy, které jsme kdy zaznamenali na Zemi. Zatímco měsíční dny a noci
jsou asi 14krát delší než ty pozemské, relativně rychlá rotace naší planety
nás od těchto bláznivých teplot nechrání.
Chrání nás naše atmosféra.
Přes den slouží jako štít, který blokuje ty nejškodlivější
sluneční paprsky s největší energií a asi třetinu méně intenzivního,
ale viditelného světla. Zároveň zabraňuje úniku
infračerveného záření neboli tepla, které sálá
ze Sluncem vyhřátého povrchu Země, což brání tomu,
abychom v noci promrzli na kost. Aby naše atmosféra
mohla pohltit jakoukoli radiaci, potřebuje částice
s elektrickým nábojem, do kterých
by elektromagnetické vlny narážely.
Většinu atmosféry tvoří molekuly plynu,
které elektrický náboj nemají. Všechny mají vyrovnaný počet kladných
protonů a záporných elektronů. Jisté molekuly ale drží většinu elektronů
se záporným nábojem na jedné straně, což jim dává nesouměrnost,
díky které se můžou pohupovat a pohlcovat energii
infračervených paprsků. Například voda, ozon
a oxid dusný jsou elektricky nesouměrné. Všechny tak
pohlcují infračervené záření.
Pak máme plyny
jako oxid uhličitý a metan. Na papíře
ani jedna z molekul nevypadá nesouměrně, takže se nezdá, že by byly
schopné pohlcovat jakékoli teplo. Molekuly plynu
ale ve skutečnosti nestojí nehybně. Miliardkrát za vteřinu
do sebe narážejí, díky čemuž se odrážejí do jiných směrů
a způsobů rotace a vibrace. Ukázalo se, že oxid uhličitý i metan
sebou většinu života elektricky lomcují, což jim umožňuje pohlcovat infračervené
paprsky a tepelně izolovat Zemi.
I když infračervené záření umí
pohlcovat spousta různých druhů molekul, naprostá většina naší atmosféry to neumí,
protože ji tvoří dusík a kyslík, které zůstávají souměrné,
i když vibrují. Jsou příliš symetrické. Nesouměrné 1 % nicméně
infračervené záření pohlcuje tak dobře, že se mu daří zadržet
asi 90 % tepla unikajícího ze Země. Každý polapený
paprsek se odráží v atmosféře a většinou se alespoň jednou vrátí
na povrch, než unikne do vesmíru. Nemusíme Měsíc navštívit
během mrazivé měsíční noci, abychom věděli, jak důležitá
je pro Zemi hra infračerveného pinballu.
Vzorky ledu
z našeho nejchladnějšího klimatu ukazují, že malé přirozené variace
v atmosférickém oxidu uhličitém vedou
k relativně velkým změnám teploty. Ukazují také, že ve srovnání
s posledními 800 000 lety je dnes tato hra
mnohem, mnohem těžší. Překlad: qetu
www.videacesky.cz
qetuPublikováno: 10 let
