Vše, co jste chtěli vědět o Zemi

Planeta Země je domovem všeho nám známého života. Její stáří se rovná zhruba třetině stáří vesmíru a přiznejme si, že je krásná. Jedná se o lehce zploštělou kouli s těžkým kovovým jádrem a tenkou povrchovou vrstvou, která je obalená vrstvou dýchatelného vzduchu. Najdeme zde širé oceány, úrodné pláně, ohromující hory, sladké řeky, potoky, jezera a zvodně. Obíháme hvězdu, která nás zahřívá a dodává nám energii.

Jak náš domov vznikl a co ho tvoří? Před 4,6 miliardami let byla Země vytvořena z ostatků mrtvých hvězd, které se shlukly v obří mlhovině. Mlhovina se ve svém centru stávala hustší a vytvořila akreční disk. Začaly se v něm shlukovat menší částice a vytvářely čím dál větší objekty, až vytvořily dnešní planety. Tento proces zabral 10 až 20 milionů let a stále mu plně nerozumíme. V této době, když byla sluneční soustava mladá a chaotická, do naší planety narazil objekt velký asi jako Mars.

Tento náraz byl velmi prudký. Kdyby byl objekt ještě větší, mohl Zemi zničit. Hornina vyvržená ze Země se zachytila na oběžné dráze a vytvořil se z ní Měsíc. Ten je největší přirozenou družicí vzhledem k velikosti své planety. Tehdy byla Země horkým peklem. Byla neustále ostřelována asteroidy a našli byste na ní oceány lávy a jedovatou atmosféru.

Avšak něco se mělo změnit. Země se ochladila. Voda z hlubin Země se dostala na povrch a pršelo jen proto, aby se voda znovu vypařila a stala se mrakem. Miliony asteroidů přinášely na naši planetu další vodu. Voda na Zemi však měla asi jen takovýto objem. V současnosti je 71 % Země pokryto vodou a 29 % souší. 97,5 % je slaná voda a jen 2,5 % je sladká voda.

Sladká je ze 69 % ve formě ledu a sněhu. 30 % je ve formě podzemní vody a jen 1 % tvoří zbytek. Avšak i většina tohoto zbytku je zmrzlá. Jen maličká část vody je v řekách a jezerech. A ještě menší část je vázána v živých věcech. Země tedy zchladla a na povrchu se utvořila tenká vrstva. Avšak uvnitř Země se žhavá hornina stále pohybovala a svrchní vrstva po ní plula a lámala se.

Tento proces je znám jako desková tektonika. Odehrává se i dnes. V budoucnu o tom vytvoříme celé video. Zatím si jen řekněme, že se zemská kůra skládá z obřích pohyblivých desek. Když se setkají, naráží do sebe a vytváří obrovská pohoří. Nebo se naopak zasouvají pod sebe a vytvářejí hluboké příkopy. Takto vzniklo nejvyšší místo na Zemi, Mount Everest, a také to nejnižší místo, Mariánský příkop.

Z naší perspektivy jsou pohoří a příkopy skutečně obří. Ale když se podíváte na průřez zemskou kůrou, uvidíte, jak maličké jsou. My se procházíme po kůře, která je asi 50 kilometrů tlustá. Avšak tloušťka se pohybuje v rozmezí mezi 5 až 70 km. Nejhlubší štola vyhloubená lidmi je 12,262 km hluboká. Po kůře následuje plášť. Jedná se o křemičitanovou kamenitou schránku, která je asi 2 900 km tlustá. Tato vrstva se skládá ze svrchního pláště a spodního pláště.

Svrchní plášť se také skládá z několika vrstev. Vrchní část, která je viskózní a putují po ní desky, se nazývá litosféra. Po ní následuje astenosféra, která se skládá z méně pohyblivého tuhého materiálu. Spodní plášť dosahuje až ke vnějšímu jádru. Vnější jádro je vrstvou z tekutého železa a niklu a je 2 266 km tlusté. Teploty se zde pohybují od 4 000°C až po 5 700°C.

A uprostřed je vnitřní jádro. Z větší části je pevné a tvořené slitinou niklu a železa. Má průměr asi 1 200 km, což je asi 70 % průměru Měsíce. Avšak teplota je zde stejná jako na povrchu Slunce. Pomalu roste, každý rok asi o 1 mm. Teď si to položme do určité perspektivy. Tato tenká vrstva zkrystalizovaných hornin z původně tekutého pláště je naším domovem.

Dále je tu zemské magnetické pole. Je to neviditelné pole, které odráží vysokoenergetické částice ze Slunce a z jiných zdrojů a tím vytváří na Zemi stabilní prostředí s poměrně nízkou radiací. Ale jak vzniká? Popravdě si nejsme moc jistí. Víme, že to má něco společného s jádrem Země.

V této obří kovové kouli tečou v komplikovaných vzorcích vysoké proudy. Vytvářejí magnetické pole, které se dle zákonů elektrodynamiky samo stabilizuje. Říká se tomu dynamový jev. Ale nemyslete si, že mu plně rozumíme. Když už mluvíme o dechberoucích informacích, jak to máme se vzduchem kolem nás? Suchý vzduch obsahuje nejvíce dusíku, pak kyslíku, argonu, uhlíku, různé množství vodní páry a malé množství jiných plynů.

Život lidí závisí na nejnižší vrstvě atmosféry, na troposféře. Zde vzniká počasí. Průměrně je tlustá 12 kilometrů. Nad ní je stratosféra, v níž leží ozónová vrstva, která nás chrání před nejagresivnějším slunečním světlem. Nad ní je mesosféra, nejchladnější místo na Zemi.

Průměrná teplota zde dosahuje asi -85°C. Ve výšce kolem 80 km začíná termosféra. Přechod mezi vesmírem a Zemí je proměnlivý a bez jasných hranic. Lidé se dohodli, že vesmír začíná zde. Ve výšce asi 100 km končí Země a začíná vesmír. Ale atmosféra sahá ještě dále. V té oblasti nalezneme ionosféru, polární záři a ISS. Nejsvrchnější vrstvou je exosféra.

Ta dosahuje až 10 000 km nad povrch. Volně přechází ve vesmír, kde žádná atmosféra není. Atomy a molekuly jsou v této oblasti tak vzdálené, že mohou putovat stovky kilometrů, aniž by se srazily. Lidé jsou na Zemi přítomni asi jen 200 000 let. To je po dobu 0,004 % existence Země. To není dlouho. Avšak nyní tu jsme.

Žijeme na tenké vlhké vrstvě na malé mokré skále. Tuto skálu nazýváme Zemí. Je produktem tajemných pochodů vesmíru. Je výsledkem nekonečného procesu stvoření a zkázy. Děje se to neustále v celém vesmíru. Pomáhají tomu čiré náhody, zákony vesmíru a nečekané události. Máme opravdu štěstí. Překlad: Mithril www.videacesky.cz