22. listopadu 1963 zemřel jeden z historicky nejoblíbenějších amerických prezidentů John Fitzgerald Kennedy. Byl na něj spáchán atentát, když v rámci kampaně pro prezidentské volby projížděl i se svou manželkou Jacqueline ulicemi texaského Dallasu. V roce 1965 vznikl o prezidentu Kennedym rozhovor s monackou kněžnou, dříve americkou herečkou, Grace Kelly a tvůrci z kanálu Blank on Blank jejím vzpomínkám vdechli pomocí animací nový život.
Taky si pamatuji… Najednou se ke mně otočil a řekl: "To je parfém Givenchy?" A já na to: "Jste velmi pozorný.
Jak jste to poznal?" A on: "Začínám se v tom orientovat.
Dnes je móda důležitější než politika. Tisk víc zajímá oblečení Jackie
než moje projevy." GRACE KELLY O JFK V ROZHOVORU S PAULEM GALLICEM
19.
ČERVNA 1965 Z KNIHOVNY A MUZEA
PREZIDENTA JOHNA F. KENNEDYHO To bylo vaše první setkání
s prezidentem? Vlastně ne. Poprvé to bylo,
než se stal prezidentem. Ležel tehdy v nemocnici v New Yorku
po operaci páteře. Byla jsem na večírku a tam potkala
paní Kennedyovou a její sestru. Požádaly mě,
ať ho s nimi jdu navštívit do nemocnice. Měla jsem se mu představit
jako nová noční sestra.
Představila? Váhala jsem, bylo mi to hrozně trapné. Nakonec mě do toho pokoje strčily. Představila jsem se,
ale on mě okamžitě poznal. Byl moc milý, tolik se mi ulevilo. Když na něj dnes vzpomínáte, jaká vzpomínka, nebo možná emoce,
se vám vybaví nejjasněji. Jeho mládí.
Byli jsme stejná generace. Poprvé v životě jsem se proto
hluboce zajímala, duševně a zúčastněně, o prezidentství. O úřad i jeho zástupce. Cítila jsem osobní zájem. - Coby Američanka?
- Jistě, narodila jsem se v Americe. Ale také jako žena
hlavy nezávislého evropského státu. Měli jsme pocit,
že Spojené státy mají konečně vůdce, který je svým věkem,
vzhledem a energičností pravým obrazem své doby.
Manžel často říkal, že je škoda,
že zemi jako Amerika, která je v Evropě vnímána
jako mladý národ, reprezentují staře
nebo nemocně působící muži. Od chvíle, kdy byl zvolen prezidentem, jako by se mladými americkými malíři,
básníky a hudebníky valila vlna nadšení. Teď, když byl v Bílém domě
někdo v jejich věku, měli větší šanci, že je někdo vyslyší.
Jednou jsme měli tu čest
poobědvat v Bílém domě. Nechala jsem si lístek s menu.
Všechno si takhle schovávám. Měli jsme kraba s měkkou
skořápkou a jehněčí a jahody se šlehačkou. Povídala jsem si s paní Kennedyovou, samozřejmě i o dětech. O našich dvou Carolinách
a s čím se potýkáme při jejich výchově.
Jacqueline byla tehdy rozrušená, že fotografové nedají pokoj ani dětem. Trvala na tom, že Caroline a John
by měli dveřmi Bílého domu procházet, aniž by je obtěžovali fotografové
a připomínali jim jejich pozici. Myslíte, že jeho život a smrt měly trvalý dopad
na mezinárodní vztahy? - Ptáte se mě, jestli umřel zbytečně?
- Svým způsobem ano. Nuže…
Dnes to tak možná nevypadá, ale já odmítám věřit tomu,
že muž Kennedyho postavení a úspěchů byl na tomto světě jen proto,
aby zastavil kulku atentátníka. Věřím, že Bůh takovéto tragédie dopouští, aby daného člověka
a jeho úspěchy vyzdvihl. A aby inspiroval jeho následovníky,
aby měli dost síly a vůle uskutečnit jeho nesplněné sny.
VideaCesky.czPublikováno: 10 let
