Zpět na seznamThe Late Show with Stephen Colbert3.7 (13 hodnocení)
jesterkaPublikováno: 3 let
Načítám přehrávač...
Neil deGrasse Tyson o hranici vesmíru
9:35
6K zhlédnutí
jesterkaOd Grahamovy show si dáme trochu pauzu a podíváme se pro změnu do studia jiných talk show moderátorů. Tento týden přivítá Stephen Colbert ve své Late Show Neila deGrasse Tysona. Proč tento astrofyzik ještě nevyrazil do vesmíru? A kde vlastně vesmír začíná? Ve druhém videu Neil prozradí, jaká otázka mu v noci nedá spát.
Dobrý večer! Vítejte zpět, dámy a pánové. Přátelé, mám radost, že je dnes mým hostem nejoblíbenější astrofyzik Ameriky, ředitel Haydenova planetária v přírodovědném muzeu. Prosím, přivítejte v naší show Neila deGrasse Tysona! Moc rád tě vidím. - Vítej zpět.
- Děkuji. - Vždycky… - A děkuji taky kapele. - To jamování… - Potlesk pro kapelu, prosím. Pořádně jsem si v zákulisí zatancoval, nešlo tomu odolat, jak tam ten zvuk přicházel skrz zeď. - To mě bavilo. - A jak funguje zvuk, Neile? Potřebuje něco, čím se může pohybovat. To znamená, že většina Star Wars filmů by neměla zvuk. Protože se ten zvuk exploze nemá čím šířit.
- Takže ve vesmíru nikdo neuslyší jazz. - Správně. A neuslyší tě křičet ani vybuchovat. Poslouchej, jsi pan Vesmírný, dneska létá do vesmíru každý, proč ty ne? Proč jsi neletěl s Elonem? Taky Branson nebo Bezos by tě mohli vzít. No, Bezos a Branson… Víš, já jsem astrofyzik. Schválně se zeptej, jak vysoko doletěli. Zeptej se. - Jak vysoko doletěli?
- Pamatuješ na glóbus, co byl ve třídě? - Ano. - Tak jak vysoko byli nad tím glóbem? Na šířku dvou desetníků. Tak vysoko byli. - Takže tak zhruba 100 km. - Maximálně! Dobře, nemusíš křičet. Jsem na tvé straně. Táhneme za stejný provaz. Jen pokládám otázky, ty odpovídáš. - Nikdo na tebe neútočí.
- Držte mě! Takže maximálně 100. Lidé potom říkají, že nejsou vidět hranice zemí. Ale to platí i u letadla. - To je pravda. - To platí tak obecně. - Takže to na tebe nedělá dojem? - Je to lepší než nikam neletět… Pokud mají milionáři v něčem soutěžit, tohle je lepší než velikost jachty. Takže s tím nemám problém. Ale jako astrofyzik… To říkáš jen proto, že na jachtu tě nikdy nepozvali.
- Ty jachty jsou fakt pěkný. - Ne, původně jsem říkal, že nikam nepoletím, dokud na tu cestu nevezmou svou mámu. Ale pak tam vzali Williama Shatnera, tomu je 90, takže to se počítá. Když tam pošlou Shatnera a on se vrátí v pořádku, počítá se to. Někdo tvrdí, že nebyli ve vesmíru. Byli tam? Já jen říkám, že pro astrofyzika jako mě je vesmír Měsíc, Mars a dál. Někam mě dovezte, místo abyste odvážně dobývali už dobyté území. Takže oběžná dráha podle tebe není vesmír.
- Existuje takzvaná Kármánova hranice. - A to je kde? To byl skvělý tón. „A to je kde?“ Kármánova hranice je místo v naší atmosféře, kde už nad tebou není dost molekul vzduchu, aby rozptýlily sluneční světlo a obarvily oblohu modře. Člověk tedy míří na modrou, denní oblohu, ale ta modř pomalu ustupuje a vynoří se hvězdy. Za bílého dne, je vidět i Slunce.
To je ta hranice. - Jak je to vysoko? - Asi 100 km. - Vždyť to říkám. - Ano, ale já se ptám, proč by definice vesmíru měla záviset na tloušťce zemské atmosféry? Kdyby ta atmosféra měla poloviční tloušťku, hranice by byla 50 km. Kdyby čtvrtinovou, tak 25 km. Kdybychom neměli atmosféru, byli bychom teď všichni ve vesmíru? Podle té definice ano! Ta definice se mi nelíbí.
Neile, nechci ti kazit iluze, ale my teď všichni ve vesmíru jsme. - A to mi stačí. - Dostal jsem tě? Dostal jsem tě, Neile? - Všichni jsme na palubě lodi Země. - To je naprostá pravda. Děkuji, že říkáš, že mám pravdu. Není zač. Vím, že to slýcháš rád. Myslím, že je to tvé vyzvánění.
„Neile, máš pravdu. Neile, máš pravdu.“ Musíme si dát přestávku, ale hned budeme zpátky. A pak se zeptám, co je Neilova oblíbená otázka o vesmíru. Počkejte si. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
- Děkuji. - Vždycky… - A děkuji taky kapele. - To jamování… - Potlesk pro kapelu, prosím. Pořádně jsem si v zákulisí zatancoval, nešlo tomu odolat, jak tam ten zvuk přicházel skrz zeď. - To mě bavilo. - A jak funguje zvuk, Neile? Potřebuje něco, čím se může pohybovat. To znamená, že většina Star Wars filmů by neměla zvuk. Protože se ten zvuk exploze nemá čím šířit.
- Takže ve vesmíru nikdo neuslyší jazz. - Správně. A neuslyší tě křičet ani vybuchovat. Poslouchej, jsi pan Vesmírný, dneska létá do vesmíru každý, proč ty ne? Proč jsi neletěl s Elonem? Taky Branson nebo Bezos by tě mohli vzít. No, Bezos a Branson… Víš, já jsem astrofyzik. Schválně se zeptej, jak vysoko doletěli. Zeptej se. - Jak vysoko doletěli?
- Pamatuješ na glóbus, co byl ve třídě? - Ano. - Tak jak vysoko byli nad tím glóbem? Na šířku dvou desetníků. Tak vysoko byli. - Takže tak zhruba 100 km. - Maximálně! Dobře, nemusíš křičet. Jsem na tvé straně. Táhneme za stejný provaz. Jen pokládám otázky, ty odpovídáš. - Nikdo na tebe neútočí.
- Držte mě! Takže maximálně 100. Lidé potom říkají, že nejsou vidět hranice zemí. Ale to platí i u letadla. - To je pravda. - To platí tak obecně. - Takže to na tebe nedělá dojem? - Je to lepší než nikam neletět… Pokud mají milionáři v něčem soutěžit, tohle je lepší než velikost jachty. Takže s tím nemám problém. Ale jako astrofyzik… To říkáš jen proto, že na jachtu tě nikdy nepozvali.
- Ty jachty jsou fakt pěkný. - Ne, původně jsem říkal, že nikam nepoletím, dokud na tu cestu nevezmou svou mámu. Ale pak tam vzali Williama Shatnera, tomu je 90, takže to se počítá. Když tam pošlou Shatnera a on se vrátí v pořádku, počítá se to. Někdo tvrdí, že nebyli ve vesmíru. Byli tam? Já jen říkám, že pro astrofyzika jako mě je vesmír Měsíc, Mars a dál. Někam mě dovezte, místo abyste odvážně dobývali už dobyté území. Takže oběžná dráha podle tebe není vesmír.
- Existuje takzvaná Kármánova hranice. - A to je kde? To byl skvělý tón. „A to je kde?“ Kármánova hranice je místo v naší atmosféře, kde už nad tebou není dost molekul vzduchu, aby rozptýlily sluneční světlo a obarvily oblohu modře. Člověk tedy míří na modrou, denní oblohu, ale ta modř pomalu ustupuje a vynoří se hvězdy. Za bílého dne, je vidět i Slunce.
To je ta hranice. - Jak je to vysoko? - Asi 100 km. - Vždyť to říkám. - Ano, ale já se ptám, proč by definice vesmíru měla záviset na tloušťce zemské atmosféry? Kdyby ta atmosféra měla poloviční tloušťku, hranice by byla 50 km. Kdyby čtvrtinovou, tak 25 km. Kdybychom neměli atmosféru, byli bychom teď všichni ve vesmíru? Podle té definice ano! Ta definice se mi nelíbí.
Neile, nechci ti kazit iluze, ale my teď všichni ve vesmíru jsme. - A to mi stačí. - Dostal jsem tě? Dostal jsem tě, Neile? - Všichni jsme na palubě lodi Země. - To je naprostá pravda. Děkuji, že říkáš, že mám pravdu. Není zač. Vím, že to slýcháš rád. Myslím, že je to tvé vyzvánění.
„Neile, máš pravdu. Neile, máš pravdu.“ Musíme si dát přestávku, ale hned budeme zpátky. A pak se zeptám, co je Neilova oblíbená otázka o vesmíru. Počkejte si. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Dobrý večer! Vítejte zpět, dámy a pánové. Přátelé, mám radost, že je dnes mým hostem nejoblíbenější astrofyzik Ameriky, ředitel Haydenova planetária v přírodovědném muzeu. Prosím, přivítejte v naší show Neila deGrasse Tysona! Moc rád tě vidím. - Vítej zpět.
- Děkuji. - Vždycky… - A děkuji taky kapele. - To jamování… - Potlesk pro kapelu, prosím. Pořádně jsem si v zákulisí zatancoval, nešlo tomu odolat, jak tam ten zvuk přicházel skrz zeď. - To mě bavilo. - A jak funguje zvuk, Neile? Potřebuje něco, čím se může pohybovat. To znamená, že většina Star Wars filmů by neměla zvuk. Protože se ten zvuk exploze nemá čím šířit.
- Takže ve vesmíru nikdo neuslyší jazz. - Správně. A neuslyší tě křičet ani vybuchovat. Poslouchej, jsi pan Vesmírný, dneska létá do vesmíru každý, proč ty ne? Proč jsi neletěl s Elonem? Taky Branson nebo Bezos by tě mohli vzít. No, Bezos a Branson… Víš, já jsem astrofyzik. Schválně se zeptej, jak vysoko doletěli. Zeptej se. - Jak vysoko doletěli?
- Pamatuješ na glóbus, co byl ve třídě? - Ano. - Tak jak vysoko byli nad tím glóbem? Na šířku dvou desetníků. Tak vysoko byli. - Takže tak zhruba 100 km. - Maximálně! Dobře, nemusíš křičet. Jsem na tvé straně. Táhneme za stejný provaz. Jen pokládám otázky, ty odpovídáš. - Nikdo na tebe neútočí.
- Držte mě! Takže maximálně 100. Lidé potom říkají, že nejsou vidět hranice zemí. Ale to platí i u letadla. - To je pravda. - To platí tak obecně. - Takže to na tebe nedělá dojem? - Je to lepší než nikam neletět… Pokud mají milionáři v něčem soutěžit, tohle je lepší než velikost jachty. Takže s tím nemám problém. Ale jako astrofyzik… To říkáš jen proto, že na jachtu tě nikdy nepozvali.
- Ty jachty jsou fakt pěkný. - Ne, původně jsem říkal, že nikam nepoletím, dokud na tu cestu nevezmou svou mámu. Ale pak tam vzali Williama Shatnera, tomu je 90, takže to se počítá. Když tam pošlou Shatnera a on se vrátí v pořádku, počítá se to. Někdo tvrdí, že nebyli ve vesmíru. Byli tam? Já jen říkám, že pro astrofyzika jako mě je vesmír Měsíc, Mars a dál. Někam mě dovezte, místo abyste odvážně dobývali už dobyté území. Takže oběžná dráha podle tebe není vesmír.
- Existuje takzvaná Kármánova hranice. - A to je kde? To byl skvělý tón. „A to je kde?“ Kármánova hranice je místo v naší atmosféře, kde už nad tebou není dost molekul vzduchu, aby rozptýlily sluneční světlo a obarvily oblohu modře. Člověk tedy míří na modrou, denní oblohu, ale ta modř pomalu ustupuje a vynoří se hvězdy. Za bílého dne, je vidět i Slunce.
To je ta hranice. - Jak je to vysoko? - Asi 100 km. - Vždyť to říkám. - Ano, ale já se ptám, proč by definice vesmíru měla záviset na tloušťce zemské atmosféry? Kdyby ta atmosféra měla poloviční tloušťku, hranice by byla 50 km. Kdyby čtvrtinovou, tak 25 km. Kdybychom neměli atmosféru, byli bychom teď všichni ve vesmíru? Podle té definice ano! Ta definice se mi nelíbí.
Neile, nechci ti kazit iluze, ale my teď všichni ve vesmíru jsme. - A to mi stačí. - Dostal jsem tě? Dostal jsem tě, Neile? - Všichni jsme na palubě lodi Země. - To je naprostá pravda. Děkuji, že říkáš, že mám pravdu. Není zač. Vím, že to slýcháš rád. Myslím, že je to tvé vyzvánění.
„Neile, máš pravdu. Neile, máš pravdu.“ Musíme si dát přestávku, ale hned budeme zpátky. A pak se zeptám, co je Neilova oblíbená otázka o vesmíru. Počkejte si. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
- Děkuji. - Vždycky… - A děkuji taky kapele. - To jamování… - Potlesk pro kapelu, prosím. Pořádně jsem si v zákulisí zatancoval, nešlo tomu odolat, jak tam ten zvuk přicházel skrz zeď. - To mě bavilo. - A jak funguje zvuk, Neile? Potřebuje něco, čím se může pohybovat. To znamená, že většina Star Wars filmů by neměla zvuk. Protože se ten zvuk exploze nemá čím šířit.
- Takže ve vesmíru nikdo neuslyší jazz. - Správně. A neuslyší tě křičet ani vybuchovat. Poslouchej, jsi pan Vesmírný, dneska létá do vesmíru každý, proč ty ne? Proč jsi neletěl s Elonem? Taky Branson nebo Bezos by tě mohli vzít. No, Bezos a Branson… Víš, já jsem astrofyzik. Schválně se zeptej, jak vysoko doletěli. Zeptej se. - Jak vysoko doletěli?
- Pamatuješ na glóbus, co byl ve třídě? - Ano. - Tak jak vysoko byli nad tím glóbem? Na šířku dvou desetníků. Tak vysoko byli. - Takže tak zhruba 100 km. - Maximálně! Dobře, nemusíš křičet. Jsem na tvé straně. Táhneme za stejný provaz. Jen pokládám otázky, ty odpovídáš. - Nikdo na tebe neútočí.
- Držte mě! Takže maximálně 100. Lidé potom říkají, že nejsou vidět hranice zemí. Ale to platí i u letadla. - To je pravda. - To platí tak obecně. - Takže to na tebe nedělá dojem? - Je to lepší než nikam neletět… Pokud mají milionáři v něčem soutěžit, tohle je lepší než velikost jachty. Takže s tím nemám problém. Ale jako astrofyzik… To říkáš jen proto, že na jachtu tě nikdy nepozvali.
- Ty jachty jsou fakt pěkný. - Ne, původně jsem říkal, že nikam nepoletím, dokud na tu cestu nevezmou svou mámu. Ale pak tam vzali Williama Shatnera, tomu je 90, takže to se počítá. Když tam pošlou Shatnera a on se vrátí v pořádku, počítá se to. Někdo tvrdí, že nebyli ve vesmíru. Byli tam? Já jen říkám, že pro astrofyzika jako mě je vesmír Měsíc, Mars a dál. Někam mě dovezte, místo abyste odvážně dobývali už dobyté území. Takže oběžná dráha podle tebe není vesmír.
- Existuje takzvaná Kármánova hranice. - A to je kde? To byl skvělý tón. „A to je kde?“ Kármánova hranice je místo v naší atmosféře, kde už nad tebou není dost molekul vzduchu, aby rozptýlily sluneční světlo a obarvily oblohu modře. Člověk tedy míří na modrou, denní oblohu, ale ta modř pomalu ustupuje a vynoří se hvězdy. Za bílého dne, je vidět i Slunce.
To je ta hranice. - Jak je to vysoko? - Asi 100 km. - Vždyť to říkám. - Ano, ale já se ptám, proč by definice vesmíru měla záviset na tloušťce zemské atmosféry? Kdyby ta atmosféra měla poloviční tloušťku, hranice by byla 50 km. Kdyby čtvrtinovou, tak 25 km. Kdybychom neměli atmosféru, byli bychom teď všichni ve vesmíru? Podle té definice ano! Ta definice se mi nelíbí.
Neile, nechci ti kazit iluze, ale my teď všichni ve vesmíru jsme. - A to mi stačí. - Dostal jsem tě? Dostal jsem tě, Neile? - Všichni jsme na palubě lodi Země. - To je naprostá pravda. Děkuji, že říkáš, že mám pravdu. Není zač. Vím, že to slýcháš rád. Myslím, že je to tvé vyzvánění.
„Neile, máš pravdu. Neile, máš pravdu.“ Musíme si dát přestávku, ale hned budeme zpátky. A pak se zeptám, co je Neilova oblíbená otázka o vesmíru. Počkejte si. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář