Proč je tak těžké dostat se z chudoby?TED-Ed
35
Sociální pomoc těm nejslabším existovala v různých podobách už od nepaměti. Dnes této pomoci říkáme sociální dávky, podpora v nezaměstnanosti apod. Nicméně právě tyto systémy, které mají s chudobou bojovat, často pomáhají udržovat cyklus chudoby v chodu. Jak je to možné a jak můžeme tento problém vyřešit?
Přepis titulků
„Boj s chudobou není předmětem charity, ale předmětem spravedlnosti.“ Představte si, že jste nezaměstnaní a už měsíce hledáte práci. Vládní podpůrný program vám pomáhá pokrýt nájem, energie a jídlo, ale jen taktak vyžíváte. Konečně ale najdete práci. Po dlouhé době obdržíte první výplatu a vypadá to, že bude lépe, ale má to háček. Nová práce vám vydělává tolik, abyste ztratili nárok na podporu, ale ne tolik, abyste pokryli výdaje.
A co hůř, musíte platit za dojíždění a školku, když jste v práci. Kupodivu máte méně peněz nyní než v nezaměstnanosti. Ekonomové této situaci říkají „past sociální podpory“, což je jedna z pastí chudoby, která má dopady na miliony lidí světa. Pasti chudoby jsou ekonomické a environmentální poměry, které se upevňují a drží lidi v chudobě po generace. Některé pasti chudoby se pojí s osobní situací, například s nedostupností zdravého jídla nebo vzdělání, jiné postihují celé národy, když jde o zkorumpované vlády nebo klimatickou změnu.
Ale krutá ironie pasti sociální podpory je v tom, že vychází ze systémů, které mají s chudobou bojovat. Většina společností v dějinách se snažila chudým pomoci se základními potřebami. Do 20. století takové iniciativy vytvářely náboženské a soukromé charity. Dnes jsou to programy sociální podpory a většinou vypadají jako vládní příspěvky na bydlení, jídlo, energie a zdravotní péči.
Zpravidla vycházejí z majetkových poměrů, tedy pouze lidé, kteří nedosahují určitého stupně příjmů, mají na podporu nárok. Takový systém má zajistit pomoc těm, kdo ji potřebují nejvíce. Ale to znamená, že k ní lidé ztrácí přístup, když začnou vydělávat nad daný limit, ať už je jejich finanční situace stabilní, nebo ne. Tento začarovaný kruh škodí chudým lidem i ostatním.
Běžné ekonomické modely předpokládají, že lidé jednají racionálně, zvažují náklady a přínosy svých možností a vybírají si tu nejvýhodnější. Pokud chudí lidé ví, že z práce nebudou mít prospěch, jsou pobízeni k tomu, zůstat na vládní podpoře. Jistěže lidé pracují z několika důvodů, mezi které patří společenské normy a osobní hodnoty. Ale příjem je zásadní motivace k práci. A když méně lidí pracuje, ekonomika zpomaluje, což drží lidi v chudobě a lidi na hranici chudoby to může dostat za její okraj.
Někteří tvrdí, že tento cyklus můžeme zastavit tím, že zcela zrušíme vládní podpůrné programy. Ale většina se shoduje na tom, že to není realistické ani lidské. Jak tedy můžeme sociální dávky předělat, aby lidé nebyli za práci penalizováni? Různé země tento problém zkusily vyřešit různě. Některé lidem umožňují pobírat dávky určitou dobu i poté, co si našli práci.
Jiné na dávkách ubírají postupně se zvyšujícími se příjmy. Tyto strategie i tak snižují finanční motivaci k práci, ale riziko pasti je nižší. Jiné vlády poskytují podporu na vzdělávání, péči o děti nebo zdravotní péči plošně všem svým občanům. Jeden návrh tuto myšlenku univerzální podpory dotahuje ještě dál. Základní nepodmíněný příjem by všem lidem poskytoval fixní podporu bez ohledu na majetek nebo pracovní status.
Jde o jedinou známou strategii, která by mohla odstranit pasti, protože vydělaná mzda by podporu doplnila, ne nahradila. Vytvořením stabilního příjmového dna, pod které nikdo nemůže propadnout, by měl nepodmíněný příjem zabránit tomu, aby se lidé do chudoby vůbec dostali. Mnoho ekonomů a myslitelů tento nápad prosazovalo už od 18. století. Ale v dnešní době je to pořád hlavně hypotetická záležitost.
I když to v omezeném rozsahu už na některých místech zkusili, lokální experimenty moc nesvědčí o tom, jak by to fungovalo v celé zemi nebo na celém světě. Ať už vlády zvolí kteroukoli strategii, při řešení pasti sociální podpory je potřeba respektovat autonomii člověka. Jen když jednotlivcům umožníme vytvářet dlouhodobou změnu ve svých životech a okolí, budeme schopni začít narušovat cyklus chudoby.
Možnost jednat je druh moci, která vychází ze spojení jednání a volby. Ale co je vlastně moc? Jakou roli ve společnosti hraje? Jak ji můžeme získat a zodpovědně používat? Zjistěte více v tomto videu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
A co hůř, musíte platit za dojíždění a školku, když jste v práci. Kupodivu máte méně peněz nyní než v nezaměstnanosti. Ekonomové této situaci říkají „past sociální podpory“, což je jedna z pastí chudoby, která má dopady na miliony lidí světa. Pasti chudoby jsou ekonomické a environmentální poměry, které se upevňují a drží lidi v chudobě po generace. Některé pasti chudoby se pojí s osobní situací, například s nedostupností zdravého jídla nebo vzdělání, jiné postihují celé národy, když jde o zkorumpované vlády nebo klimatickou změnu.
Ale krutá ironie pasti sociální podpory je v tom, že vychází ze systémů, které mají s chudobou bojovat. Většina společností v dějinách se snažila chudým pomoci se základními potřebami. Do 20. století takové iniciativy vytvářely náboženské a soukromé charity. Dnes jsou to programy sociální podpory a většinou vypadají jako vládní příspěvky na bydlení, jídlo, energie a zdravotní péči.
Zpravidla vycházejí z majetkových poměrů, tedy pouze lidé, kteří nedosahují určitého stupně příjmů, mají na podporu nárok. Takový systém má zajistit pomoc těm, kdo ji potřebují nejvíce. Ale to znamená, že k ní lidé ztrácí přístup, když začnou vydělávat nad daný limit, ať už je jejich finanční situace stabilní, nebo ne. Tento začarovaný kruh škodí chudým lidem i ostatním.
Běžné ekonomické modely předpokládají, že lidé jednají racionálně, zvažují náklady a přínosy svých možností a vybírají si tu nejvýhodnější. Pokud chudí lidé ví, že z práce nebudou mít prospěch, jsou pobízeni k tomu, zůstat na vládní podpoře. Jistěže lidé pracují z několika důvodů, mezi které patří společenské normy a osobní hodnoty. Ale příjem je zásadní motivace k práci. A když méně lidí pracuje, ekonomika zpomaluje, což drží lidi v chudobě a lidi na hranici chudoby to může dostat za její okraj.
Někteří tvrdí, že tento cyklus můžeme zastavit tím, že zcela zrušíme vládní podpůrné programy. Ale většina se shoduje na tom, že to není realistické ani lidské. Jak tedy můžeme sociální dávky předělat, aby lidé nebyli za práci penalizováni? Různé země tento problém zkusily vyřešit různě. Některé lidem umožňují pobírat dávky určitou dobu i poté, co si našli práci.
Jiné na dávkách ubírají postupně se zvyšujícími se příjmy. Tyto strategie i tak snižují finanční motivaci k práci, ale riziko pasti je nižší. Jiné vlády poskytují podporu na vzdělávání, péči o děti nebo zdravotní péči plošně všem svým občanům. Jeden návrh tuto myšlenku univerzální podpory dotahuje ještě dál. Základní nepodmíněný příjem by všem lidem poskytoval fixní podporu bez ohledu na majetek nebo pracovní status.
Jde o jedinou známou strategii, která by mohla odstranit pasti, protože vydělaná mzda by podporu doplnila, ne nahradila. Vytvořením stabilního příjmového dna, pod které nikdo nemůže propadnout, by měl nepodmíněný příjem zabránit tomu, aby se lidé do chudoby vůbec dostali. Mnoho ekonomů a myslitelů tento nápad prosazovalo už od 18. století. Ale v dnešní době je to pořád hlavně hypotetická záležitost.
I když to v omezeném rozsahu už na některých místech zkusili, lokální experimenty moc nesvědčí o tom, jak by to fungovalo v celé zemi nebo na celém světě. Ať už vlády zvolí kteroukoli strategii, při řešení pasti sociální podpory je potřeba respektovat autonomii člověka. Jen když jednotlivcům umožníme vytvářet dlouhodobou změnu ve svých životech a okolí, budeme schopni začít narušovat cyklus chudoby.
Možnost jednat je druh moci, která vychází ze spojení jednání a volby. Ale co je vlastně moc? Jakou roli ve společnosti hraje? Jak ji můžeme získat a zodpovědně používat? Zjistěte více v tomto videu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře (0)