Přeneste pytlík se solí

- Tohle si máme nasadit? - Ano, prosím. Přesuňte pytlík se solí na tamten stůl. - Tamto je pytlík se solí? - Asi jo. Kdo drží pytlík se solí, ten nesmí chodit. Pokud se pytlík se solí dotkne země, musíte se vrátit na začátek. Pokud se nějaký zvoneček dotkne země, musíte se vrátit na začátek. - Zvoneček? - Zvoneček. Na provaz ani na zvonečky nesmíte sahat.



Vyhrává ten, kdo bude rychlejší. Váš čas začíná teď. Kdo drží ten pytlík, nesmí chodit. A co ten pytlík zabalit do toho ubrusu? Pak nebudeme držet pytlík se solí, ale zabalený ubrus. - Takže když vezmu… - Když to shodíme a pak to zabalíme do ubrusu, nebudeme držet pytlík se solí. Ale někdo ponese ten červený pytel. - Tyhle nám totiž překáží…



- Přesně. Jeden to ponese a druhý bude natahovat zvonky. Tak jo. Ale počkat… Je tam napsáno: „Kdo drží pytlík se solí.“ Kdybych byl v obchodě a má žena mi řekla: „Nezapomeň koupit sůl,“ já si ji dal do tašky a ona řekla: „Počkat, vzal jsi sůl?“ A já na to: „Jo.“ A ona: „A držíš ji teda?“ A já: „Ne.“ A ona: „Ale jo!“ A já: „Ne, držím sáček, ve kterém je ta sůl.“ Ano, ale tady nejsme v Mackovic světě.



Nebudeme si ho radši házet? - Ty jsi tam. - Přiblížím se. Hážu. Jo! No, to… - O protržení tam není ani slovo.



- Nic se neděje. - Zavázal jsi ho? - Zamotal. Zamotat stačí. Počkat. - Jo. - Jo? Zastavuji čas. Splnili jste úkol? Ani nevím, co to bylo za úkol. Užil jsem si to. - Jsi špinavý, Miku? - Jsem slaný, to asi není totéž. - Opravdu?



- Sůl nevadí. Vy to natáhněte a já to podlezu. Dobře. Můžeme se otáčet. Tak jo, paráda. - A pak si ho budeme přehazovat? - Jo. - Komu to mám hodit? - Mně. - Nesmíš chodit! - Musíme začít znovu. - Kdo to drží, nesmí chodit. - Kdo drží sůl. - Můžete začít znova.



- Připraveni? Super. - A pak… - Nesmíš chodit. No tak! Zrychlíme! - Tak jo. - Nechodit. Máme problém. Bylo to takové sladké… Sůl? Hele, lidi, přece… Tohle je cukr, ne sůl!



- Pro jistotu to stejně dáme na stůl. - Pojďme tudy. Opatrně. A pak se vrátíme a podíváme se pod stůl. Do prdele práce. - Je to tu. - Dotkla jsem se provazu. Zvoneček se dotkl země, musíte začít znovu. Do háje. Začněme. - Prostě ho skopněte.



- Do toho! Kopni do něj! - Jéje… - V pohodě. A pak to tam práskni. Zastavuji čas. Na stole v pytlíku je trocha soli. To bylo velice otravné. Když jsem viděla, že jste na to nepřišli, měla jsem pocit, jaký máte většinou vy.



- A byl to úžasný pocit. - Byl to dobrý pocit? Říkal jsem si: „Podělali to.“ - „Dostaneme všechny body.“ - Bylo super je sledovat. Sledovat, jak si říká: „Jo!“ A pak se podíval na Mika, sice teda nic neřekl, ale pohledem mu řekl… Takhle nějak. Zrovna když jsem v hlavě slavil, ozval se tenounký hlásek: „Je to sladké.“ A já: „Co?



Jak jako?“ A pak se to celé rozpadlo. A dramatické odhalení Sarah, na které bychom se měli podívat znovu, to bylo jako z filmu. Tohle je ten dramatický moment. Hele, lidi, tohle je cukr, ne sůl! Opravdový thriller.



Nevěděla jsem, co v tom úkolu dělat. - Ale tohle jsem věděla. - Jeden fakt. - Jedna věc. - Ale nikdo mi nevezme to, že jsem si to moc užil. Překlad: Xardass www.videacesky.cz