Superbloky: města pro lidi
Velká města v dnešní době připomínají spíše džungli plnou aut a silnic, kde jeho obyvatelé, obyčejní chodci, jsou až na druhém místě. Barcelona však přichází s takzvanými superbloky, které navrací města zpět do rukou lidem. První pokusy zatím přinášejí dobré ohlasy.
Uvítali byste takovéto řešení i v dalších městech?
Přepis titulků
Jestliže vezmeme klasickou americkou
ulici a odmyslíme si místa určená autům, moc nám toho nezbyde. Po stranách jsou chodníky
a mezi nimi přechody, ale to je tak vše. Auta dominují městům. Procházením města
zjistíte, že akorát na chodníčku čekáte na zelenou. Uvidíte cyklisty
hledající každou skulinku.
Američané jsou zvyklí na auta jako ryby na vodu. Jsou v USA tak všudypřítomná, že většina lidí snad ani nevidí jinou možnost. Ale co když je jiná možnost? Vrátit místo chodcům a cyklistům, a udělat město přátelštější vůči lidem. Podle všeho by mohla mít řešení Barcelona. V roce 2014 město trápilo vážné znečištění vzduchu.
Barcelona a jejích 35 přilehlých čtvrtí soustavně nedosahovaly kvality ovzduší stanovené EU. Studie prokázaly, že tamní znečištění ročně způsobí 3500 předčasných úmrtí. Doprava také zásadně zvyšuje hlučnost. Město tak navrhlo rozsáhlý plán městského rozvoje, jež by mohl snížit dopravu o 21 %. Nejzajímavější na plánu bylo toto.
- Nazývají je... - Superilles. Superilles? Si, superilles. Což znamená superbloky. Jedná se o městský koncept, který má zredukovat počet aut v centrech. Slovo superblok dříve popisovalo obří městské bloky neprůjezdné pro automobily. Ale tohle je jiné.
Podívejme se na plán Barcelony. Vezmete 9 bloků a uvnitř omezíte dopravu. Takže autobusy, kamiony a další vozidla mířící skrz město musí tento perimetr objet. Uvnitř je rychlost omezena na 10 kilometrů v hodině, což je zhruba 6 mil za hodinu a parkování se přesunulo do podzemí. Což znamená více místa pro trhy, venkovní aktivity a hry. Uvnitř tohoto bloku dostanete příjemné prostředí, kde se lidé mohou procházet a družit beze strachu z projíždějících aut.
Koncept bude vyzkoušen v 5 čtvrtích, ale město identifikovalo 120 uzlů pro jeho možné využití. Jaké tedy můžeme předpokládat výsledky? Na severozápadě je město zvané Vitoria-Gasteiz, kde superblok využívají od roku 2008. Hlavní superblok v centru zvýšil prostor pro pěší ze 45 % v celé oblasti na 74 %.
Bez nadbytečné dopravy se úroveň hluku snížila z 66,5 dB na 61 dB. Ale především se o 42 % snížila emise oxidu dusíku a o 38 % ubylo prachových částic. A navíc roste i obchod. Když lidé mění své okolí, aby upřednostnili sami sebe před auty, nevidíte úpadek ekonomiky, ale přesný opak. Lidé se více procházejí, projíždějí na kole, zastavují, lépe vnímají obchody, které mají díky sociální aktivitě tendenci růst.
Otázka tedy zní: Může něco podobného fungovat v americkém městě? Barcelona má pro tento koncept jisté výhody, jelikož byla budována ještě před automobily a bylo užito jednoduchého systému. Čtvrť Eixample, kde superblok vznikl, spolu s jednoduchou strukturou navrhl roku 1859 Ildefons Cerda. V podstatě dal vzniknout urbanizaci, když navrhl síť pro Barcelonu, která rovnoměrně poskytuje místa jako školy a nemocnice.
Ale podle návrhářů města pro tento koncept nepotřebují mít jednoduchou strukturu. Lze použít kdekoliv. Americká města se snaží omezit dopravu vlastními projekty. Ale pouze v bohatších oblastech, kde již existuje mnoho obchodů. Politika zón často rozděluje rezidenční a komerční oblasti, ale ideálem by bylo jejich spojení. Navíc si zóny svými kvótami na parkování auta vynucují a parkovací stání a úzká šíře ulic je dělají téměř neprůchozími.
Kvůli tomu jsou pěší zóny vlastně v Americe ojedinělým luxusem. Barcelona však neupřednostňuje jednu bohatou čtvrť nebo oblast pro tento koncept. Ale spíše chce superbloky po celém městě, kde se každý může procházet bez aut, bez ohledu na část města. Možná je to příliš optimistické, ale dle mého začínáme chápat, že model, kdy každý člověk vlastní auto a všude s ním jezdí, je přirozeně omezený.
Limituje růst a zdraví vašeho města. Takže tak či tak musíme najít způsoby, jak přimět lidi žít pospolu, aniž by všichni měli automobily. Aby se dostali do práce, mohli žít a užívat si života i bez aut. Překlad: richja www.videacesky.cz
Američané jsou zvyklí na auta jako ryby na vodu. Jsou v USA tak všudypřítomná, že většina lidí snad ani nevidí jinou možnost. Ale co když je jiná možnost? Vrátit místo chodcům a cyklistům, a udělat město přátelštější vůči lidem. Podle všeho by mohla mít řešení Barcelona. V roce 2014 město trápilo vážné znečištění vzduchu.
Barcelona a jejích 35 přilehlých čtvrtí soustavně nedosahovaly kvality ovzduší stanovené EU. Studie prokázaly, že tamní znečištění ročně způsobí 3500 předčasných úmrtí. Doprava také zásadně zvyšuje hlučnost. Město tak navrhlo rozsáhlý plán městského rozvoje, jež by mohl snížit dopravu o 21 %. Nejzajímavější na plánu bylo toto.
- Nazývají je... - Superilles. Superilles? Si, superilles. Což znamená superbloky. Jedná se o městský koncept, který má zredukovat počet aut v centrech. Slovo superblok dříve popisovalo obří městské bloky neprůjezdné pro automobily. Ale tohle je jiné.
Podívejme se na plán Barcelony. Vezmete 9 bloků a uvnitř omezíte dopravu. Takže autobusy, kamiony a další vozidla mířící skrz město musí tento perimetr objet. Uvnitř je rychlost omezena na 10 kilometrů v hodině, což je zhruba 6 mil za hodinu a parkování se přesunulo do podzemí. Což znamená více místa pro trhy, venkovní aktivity a hry. Uvnitř tohoto bloku dostanete příjemné prostředí, kde se lidé mohou procházet a družit beze strachu z projíždějících aut.
Koncept bude vyzkoušen v 5 čtvrtích, ale město identifikovalo 120 uzlů pro jeho možné využití. Jaké tedy můžeme předpokládat výsledky? Na severozápadě je město zvané Vitoria-Gasteiz, kde superblok využívají od roku 2008. Hlavní superblok v centru zvýšil prostor pro pěší ze 45 % v celé oblasti na 74 %.
Bez nadbytečné dopravy se úroveň hluku snížila z 66,5 dB na 61 dB. Ale především se o 42 % snížila emise oxidu dusíku a o 38 % ubylo prachových částic. A navíc roste i obchod. Když lidé mění své okolí, aby upřednostnili sami sebe před auty, nevidíte úpadek ekonomiky, ale přesný opak. Lidé se více procházejí, projíždějí na kole, zastavují, lépe vnímají obchody, které mají díky sociální aktivitě tendenci růst.
Otázka tedy zní: Může něco podobného fungovat v americkém městě? Barcelona má pro tento koncept jisté výhody, jelikož byla budována ještě před automobily a bylo užito jednoduchého systému. Čtvrť Eixample, kde superblok vznikl, spolu s jednoduchou strukturou navrhl roku 1859 Ildefons Cerda. V podstatě dal vzniknout urbanizaci, když navrhl síť pro Barcelonu, která rovnoměrně poskytuje místa jako školy a nemocnice.
Ale podle návrhářů města pro tento koncept nepotřebují mít jednoduchou strukturu. Lze použít kdekoliv. Americká města se snaží omezit dopravu vlastními projekty. Ale pouze v bohatších oblastech, kde již existuje mnoho obchodů. Politika zón často rozděluje rezidenční a komerční oblasti, ale ideálem by bylo jejich spojení. Navíc si zóny svými kvótami na parkování auta vynucují a parkovací stání a úzká šíře ulic je dělají téměř neprůchozími.
Kvůli tomu jsou pěší zóny vlastně v Americe ojedinělým luxusem. Barcelona však neupřednostňuje jednu bohatou čtvrť nebo oblast pro tento koncept. Ale spíše chce superbloky po celém městě, kde se každý může procházet bez aut, bez ohledu na část města. Možná je to příliš optimistické, ale dle mého začínáme chápat, že model, kdy každý člověk vlastní auto a všude s ním jezdí, je přirozeně omezený.
Limituje růst a zdraví vašeho města. Takže tak či tak musíme najít způsoby, jak přimět lidi žít pospolu, aniž by všichni měli automobily. Aby se dostali do práce, mohli žít a užívat si života i bez aut. Překlad: richja www.videacesky.cz
Komentáře (0)