Zpět na seznamOdvážní válečníci4.6 (27 hodnocení)
ErzikaPublikováno: 11 let
Načítám přehrávač...
Catbug
6:27
9.8K zhlédnutí
ErzikaCatbug je tu! A s ním i spousta dárků. Od koho? To se dozvíte v posledním díle první série.
ODVÁŽNÍ VÁLEČNÍCI CATBUG Ale věda tvrdí, že vesmír je nekonečný. Časoprostorová Kaliopé obsahuje nekonečno světů a mimozemšťanů. Všichni víme, že to bylo dokázáno, ale stále tomu nerozumíme. - Já to ještě nevzdal. - Naše mozky prostě nebyly navrženy tak, aby pochopily koncept "nekonečna". A co tvůj kůň? Pochopil smysl vesmíru, už když nám bylo 6. No jo...
od té doby se nepohnul. Asi bych na něm měla jezdit častěji, ale je vždycky tak... mimo. Nerad vtrhávám do vašeho soukromého světa... - Danny! Někdo si tu lakoval nehtíky. - Vypadni! - No tak, vypadáš roztomile. - Kámo, co chceš? - Myslel jsem, že byste vy dámy chtěly slyšet o dárcích, co jsme dnes dostali. Od našich rodičů. Catbug žije ve dvou dimenzích, skáče tam a zpátky mezi realitami.
Ale doteď jsme nevěděli, kam přesně jde, když skáče. Do Průhledné zóny? Kde jsou naši rodiče uvěznění už dva roky. Posílají Catbuga s dárky? Můj táta mi poslal akvárko Bojových lordů poníků. Neviděl jsem je už pár neděl. Chrisovi rodiče poslali jeho dětské fotky. Pár pamětních známek Willa Rogerse.
A nosní zvlhčovač. - Krása! - Já dostal prošlý los do loterie a nůž. Moje máma je třída. Catbug skočil. Vrátí se každou chvíli. Chrisi, jsme naživu. S láskou, máma a táta. - To je šílený. - A něco od mého táty? To jsou... arašídovo máslové čtverečky? Ty jsou od mámy! Jsou moje oblíbené. - Co říkala? - Říkala, abych řekl, že si můžu dát jen jeden čtvereček, - ale až vychladnou.
- Hodnej kluk, Catbugu. - Já jsem Catbug! - Jsou opravdu v Průhledné zóně v pořádku? Jó, všechno je v pořádku! Viděls mého tátu? Nemyslím si. Beth nedostala žádné dárky. Jsi velmi statečný. Zeptej se jich, jestli chtějí něco poslat, ano? Já ale nevím, jak se tam dostat sám od sebe. Možná se to už nikdy nestane! Nejez to!
Hemží se to nějakýma podivnýma mikroorganismama. Je to virus! Všechny dárky jsou tím pokryté. - Dokážeš ho identifikovat? - Nikdy jsem nic takového neviděla. - Sladký hrášek! - Pusť to! Tak jo! Nemůžu to zabít. Nemůžu to ani nijak ovlivnit. Virus z prostředí mimo časoprostorovou Kaliopé. Hej, lidi, ty dárky začínají dělat nějakou neplechu.
Ta věc se vzdouvá jako sušenka v horké troubě! Hoďte přes to deku! Jestli to přeroste v extradimenzionální monstrum, mohlo by to zničit NovoMars nebo celou planetu! - Kužely proti šíření? - Nepomůžou. - Postavte kolem toho malý plot. - Zákony časoprostoru tu neplatí. Zkoušet to kontrolovat je jako zkoušet rozbrečet ovesnou kaši. - Proč bychom to dělali?
- Je to jako zkoušet použít prezidentovu pusu na líbání s Bohovým druhým jménem. Je to jako zkoušet smíchat průjem se smyslem pro humor tvého psa. Ach jo... Lordi poníci, skočte a zachraňte se! - Dveře. - Rodiče nám poslali dveře? - Musí vést do Průhledné zóny! - Zase uvidím mámu! Je tam klíč? Počkejte.
Nemůžeme prostě předpokládat, že rodiče věděli, že se ty dveře zhmotní. - Další vzkaz! - Je od mého táty? - Ralph Valdík Nakládaná Brambůrka je klíčem. - Kdo to má být? Ralph Valdík Nakládaná Brambůrka! Toho neznám. Je mi jedno, co musím udělat nebo jak dlouho to potrvá. Neodpočinu si, dokud ty dveře neotevřu. O 10 HODIN POZDĚJI Jdu spát. Ospalí válečníci, do polštářové zóny.
Čas jít do postele! Aspoň víme, že jsou rodiče pořád naživu. Och.. promiň, Beth. Ještě jsem to nevzdala. Myslím, že půjdu ven a navštívím svého koně. Deník paralyzovaného koně, 3. července 3085. Každý den slyším a vidím věčnost. Jsem ztuhlý v údivu z mého vědění "nekonečna".
Ale patřím jen jedné dívce. Nikam nevidím jasněji než do jejího srdce. Když Beth cítí zármutek, jsem uvězněn v Stygské prázdnotě, nemohouc jí utěšit, neb jsem jenom kůň... Teď spěte, Odvážní válečníci, a nechte si zdát o dveřích a klíčích a Raplhovi Valdíkovi Nákladané Brambůrce. Dnes do vašeho světa vklouzlo něco nepřirozeného.
Oktáva smrti. Chapadlo času. Tohle je poslední dárek... a ten není pro vás. Beth to ještě neví, ale tento dárek... je pro ni. Překlad: Eržika www.videacesky.cz
od té doby se nepohnul. Asi bych na něm měla jezdit častěji, ale je vždycky tak... mimo. Nerad vtrhávám do vašeho soukromého světa... - Danny! Někdo si tu lakoval nehtíky. - Vypadni! - No tak, vypadáš roztomile. - Kámo, co chceš? - Myslel jsem, že byste vy dámy chtěly slyšet o dárcích, co jsme dnes dostali. Od našich rodičů. Catbug žije ve dvou dimenzích, skáče tam a zpátky mezi realitami.
Ale doteď jsme nevěděli, kam přesně jde, když skáče. Do Průhledné zóny? Kde jsou naši rodiče uvěznění už dva roky. Posílají Catbuga s dárky? Můj táta mi poslal akvárko Bojových lordů poníků. Neviděl jsem je už pár neděl. Chrisovi rodiče poslali jeho dětské fotky. Pár pamětních známek Willa Rogerse.
A nosní zvlhčovač. - Krása! - Já dostal prošlý los do loterie a nůž. Moje máma je třída. Catbug skočil. Vrátí se každou chvíli. Chrisi, jsme naživu. S láskou, máma a táta. - To je šílený. - A něco od mého táty? To jsou... arašídovo máslové čtverečky? Ty jsou od mámy! Jsou moje oblíbené. - Co říkala? - Říkala, abych řekl, že si můžu dát jen jeden čtvereček, - ale až vychladnou.
- Hodnej kluk, Catbugu. - Já jsem Catbug! - Jsou opravdu v Průhledné zóně v pořádku? Jó, všechno je v pořádku! Viděls mého tátu? Nemyslím si. Beth nedostala žádné dárky. Jsi velmi statečný. Zeptej se jich, jestli chtějí něco poslat, ano? Já ale nevím, jak se tam dostat sám od sebe. Možná se to už nikdy nestane! Nejez to!
Hemží se to nějakýma podivnýma mikroorganismama. Je to virus! Všechny dárky jsou tím pokryté. - Dokážeš ho identifikovat? - Nikdy jsem nic takového neviděla. - Sladký hrášek! - Pusť to! Tak jo! Nemůžu to zabít. Nemůžu to ani nijak ovlivnit. Virus z prostředí mimo časoprostorovou Kaliopé. Hej, lidi, ty dárky začínají dělat nějakou neplechu.
Ta věc se vzdouvá jako sušenka v horké troubě! Hoďte přes to deku! Jestli to přeroste v extradimenzionální monstrum, mohlo by to zničit NovoMars nebo celou planetu! - Kužely proti šíření? - Nepomůžou. - Postavte kolem toho malý plot. - Zákony časoprostoru tu neplatí. Zkoušet to kontrolovat je jako zkoušet rozbrečet ovesnou kaši. - Proč bychom to dělali?
- Je to jako zkoušet použít prezidentovu pusu na líbání s Bohovým druhým jménem. Je to jako zkoušet smíchat průjem se smyslem pro humor tvého psa. Ach jo... Lordi poníci, skočte a zachraňte se! - Dveře. - Rodiče nám poslali dveře? - Musí vést do Průhledné zóny! - Zase uvidím mámu! Je tam klíč? Počkejte.
Nemůžeme prostě předpokládat, že rodiče věděli, že se ty dveře zhmotní. - Další vzkaz! - Je od mého táty? - Ralph Valdík Nakládaná Brambůrka je klíčem. - Kdo to má být? Ralph Valdík Nakládaná Brambůrka! Toho neznám. Je mi jedno, co musím udělat nebo jak dlouho to potrvá. Neodpočinu si, dokud ty dveře neotevřu. O 10 HODIN POZDĚJI Jdu spát. Ospalí válečníci, do polštářové zóny.
Čas jít do postele! Aspoň víme, že jsou rodiče pořád naživu. Och.. promiň, Beth. Ještě jsem to nevzdala. Myslím, že půjdu ven a navštívím svého koně. Deník paralyzovaného koně, 3. července 3085. Každý den slyším a vidím věčnost. Jsem ztuhlý v údivu z mého vědění "nekonečna".
Ale patřím jen jedné dívce. Nikam nevidím jasněji než do jejího srdce. Když Beth cítí zármutek, jsem uvězněn v Stygské prázdnotě, nemohouc jí utěšit, neb jsem jenom kůň... Teď spěte, Odvážní válečníci, a nechte si zdát o dveřích a klíčích a Raplhovi Valdíkovi Nákladané Brambůrce. Dnes do vašeho světa vklouzlo něco nepřirozeného.
Oktáva smrti. Chapadlo času. Tohle je poslední dárek... a ten není pro vás. Beth to ještě neví, ale tento dárek... je pro ni. Překlad: Eržika www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář