V čem vyniká žánr tragikomedie mezi obyčejnými komediemi? Kanál Now You See It se zamýšlí nad kombinací humoru a smutných okamžiků například v seriálu Horace and Pete nebo ve filmu Malá Miss Sunshine.
Co je vaše oblíbená filmová vzpomínka, něco, co se vám stalo při sledování filmu? Napadlo mě to, když jsem se ráno díval na první díl Horace a Peta Louise C. K., seriálu, který má na webu a je skvělý. Je tam zajímavá scéna, kdy postarší muž vejde do jejich baru. Pustím ji celou. Koukněte se na celý díl, pokud vás zaujme. Má matka mě sem posílala se džbánkem pro pivo pro mýho tátu. Jo, to jsme prodávali vzadu. Ano.
A já jsem sem zašel na svý první pivo. A poznal jsem tu svou ženu. Seděla... tam na tý stoličce. A byli jsme svoji... roky a... Byl jsem šťastnej. Pak jsem se doslechl, že spí s mým nejlepším přítelem. Tak jsem sem jednou přišel a...
Seděla zase na tý stoličce s mým nejlepším přítelem. A on ji líbal. A tak... Prostě jsem je oba zastřelil. To se stalo v šedesátým prvním. Dneska mě zrovna pustili z basy. - Fakt tam ten chlápek je? - Jo, je. - Dáte si pivo? Pivo? - Jo. A tak zní moje otázka: Byla ta scéna smutná, nebo vtipná?
Nejdřív nás asi napadne, že je morbidní. Vražda manželky a život strávený ve vězení zní tragicky. Ale způsob, jakým je to řečeno, je vtipný. Je to horská dráha pocitů. U snídaně jsem se dusil smíchem nad tím, jak se ten příběh absurdně zhoršuje. Věřím, že ty nejvtipnější momenty jsou i ty nejsmutnější. Táta je doma docela ujde. Párkrát jsem se zasmál, ale podobným komediím vždy něco chybí. A to chci říct: nejvtipnější filmy jsou i ty nejsmutnější.
To je tragikomedie. Vyslechněte mě... Dovolím si říct, že většina dnešních komedií stojí na postavách, které nás mají jen rozesmát: filmy jako Ženy sobě nebo Spaceballs. A jsou super. Jsou to klasiky a Mel Brooks je génius. Ale komedie je plytká ze své podstaty, má nás jenom rozesmát. Ale v této scéně z Horace a Peta se nám dostává palety emocí: od smíchu, protože si tam dal první pivo a nachytal nevěrnou ženu, až k velmi smutnému momentu, vraždě, a rozřešení, když mu Pete nabídne pití.
Horská dráha je lepší, mnohem víc znamená. Přetrvává ve mně déle, když zažiju více pocitů najednou, nejenom smích. Černá komedie je jiná. Je to komedie postavená na něčem, co má být tabu. Tragikomedie nechává smutné okamžiky doopravdy smutné. Vtipné okamžiky jsou díky tomu doopravdy vtipné. Ta scéna mě přivádí k mé nejmilejší vzpomínce. Díval jsem se s rodinou na Malou Miss Sunshine a přišla tato scéna.
Pozor, spoilery! Dwayne se dozví, že se nemůže stát pilotem, o čemž snil. Nemůžeš lítat s tryskáčem, když jsi barvoslepý. CO? Vypadá to jako tragická scéna, ne? Ale tady opět vidíme základní prvek tragikomedie: to nejvtipnější je i to nejsmutnější. Když se to Dwayne dozvěděl, zasáhlo mě to.
Frank pak ale dokonale rozhořčeně reaguje: Máme tu menší... Bože! Aha. Máme tu vzadu pohotovost. A asi musíme zastavit. Tak sakra zastav! V tu chvíli moje mamka vyprskla smíchy a já taky. Záchvat smíchu. Táta se ségrou mysleli, že jsme na hlavu. Takže... je to vtipná scéna? Ne, je tragická. Ale zároveň je vtipná. Smutné je smutnější, vtipné je vtipnější. Steve Carell je mistr komedie. Rozesměje nás, protože má i své smutné stránky.
A tehdy jsem... ...se rozhodl zabalit to dřív. Ano, ano. A ani v tom jsem neuspěl. Tu rovnováhu si drží celý film. Ve svých nejlepších filmech hraje zoufalce. Filmy, kde je jen potrhlý, nemají jiskru. Talent projevil v mé oblíbené vzpomínce. Každá postava dovádí scénu k dokonalosti: Dwayne kolem sebe kope jako šílenec, auto si jen tak troubí, Richard s pohledem na hodinky namítá, že není čas zastavit...
Dwaynova reakce je vtipná. - Tak zastav! - Vždyť už zastavuju! V tuhle chvíli pláču. Pláču smutkem. Ale zároveň se potrhám smíchy. Vyvrcholení scény je prakticky bezchybné. Do prdele. Do prdele! Do prdele!
Otec se sestrou na nás užasle zírali. Proč jsou tak krutí a bezcitní? Nevidí, jaká je to tragédie? Není to tragédie. Je to něco lepšího: tragikomedie. Život je totiž tragický a vtipný. Ale 99 % filmů jsou buď jedno, nebo druhé. Těch obojetných je jako šafránu. Jakmile si jich začnete všímat, o dost více si jich ceníte. To je má oblíbená filmová vzpomínka: jak jsme se s mámou naráz smáli a brečeli. Ach ty filmy, které zachycují skutečně lidské momenty!
Někdy tragické... Sulley, toho medvídka! ...někdy komické... Díky za zhlédnutí. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
ElTigrePublikováno: 6 let
