Spider-Man: Bez domova

- Připraven? - Ano. Rád jsem tě poznal, Spider-Mane. Měl bych takový nápad. Co takhle se zastavit a domluvit se na detailech tohohle extrémně nebezpečného kouzla, které zasahuje do mnohovesmíru, místo abys poslechl radu Nejvyššího čaroděje? No dobře. Tak jo, v podstatě všichni, co tě znali, si budou pamatovat, že jsi Spider-Man.



Jo. Kromě Vultura. No, vlastně s ním nebyly potíže, takže… Měl bych další nápad. Co tím kouzlem zapomenout na Mysteria a vše, co kdy řekl? - Jo, to zní mnohem líp! - Hotovo. JAK TO MĚLO SKONČIT: SPIDER-MAN: BEZ DOMOVA Přečtěte si o tom v mé knize Flashpoint. Nebo si můžete přečíst mou starší a známější knihu, Flashpoint.



Co to děláš? Vypadni a nekraď mi slávu! Já tu byl první. Ty to nekraď mně! Ticho! Kdo zaváhá… - Co to je? - Tohle? Ale nic. Jen taková kouzelná krabička. Potřebuju ji na něco, co s tímhle vůbec nesouvisí. To nic. Ani nevím, proč ji tu mám. Bum!



A jsou pryč. Norman měl pravdu! Tu trapnou nemoc má po tobě! Pokusila ses mě napravit. A teď napravím já tebe. Počkat, co to děláš? TEĎ! Prima. Ne! Pomstěte mě! - Panebože, to bylo o chlup.



- Jo, jeden z nás mohl umřít! Ukaž mi Petera Parkera. Zavři to! Helemese. - Mám to napravit? - Ne, vše je v pořádku. - Možná bys měl nosit záložní prsten. - Ticho buď! Miluju vás, kluci. - Díky. - Teda… - Vy mě nemilujete?



- Ale tak to není. - To jsme neřekli. - Musíte to říct taky. Pardon, počkat, kdo jsi? - Ahoj, jsem Spider-Man. - Ahoj. - Miluju vás. - Vážně? - Miluju tě. - Je to dost náhlé. - Zní to divně. - Miluju tě. - No tak dobře. Taky tě miluju. - A já taky. Paráda, černej Spider-Man. Konečně jsem skákal vedle svých dvou pavoučích kamarádů, Petera 1 a Petera 3.



Byl jsem připraven čelit světu. - Ty popisuješ, co děláme? - Jo. - To vy neděláte, co? - Ne, to fakt ne. - Kde je ta krabice? - Ubozí Peteři Parkerové. Tohle mi fakt nejde. - Stůj, ať tě můžu bodnout. - Ne, díky. - Tvoje šimry šimry jsou fakt dobré. - Cože? Sešli nové kouzlo.



Ať všichni zapomenou, kdo je Peter Parker. To nemůžeme. Všichni, kdo tě znají a milují tě… Nepamatovali bychom si tě. - Ale fungovalo by to. - Ano. - Co tam řešíte? - Sešlem kouzlo a všichni na mě zapomenou. Co? S tím nesouhlasím! Mám dotaz, než se do toho pustíme. Zapomenou všichni i na nás? Protože i my jsme Peter Parker. Jen na něj.



Myslím. Myslel jsi, že to kouzlo bude fungovat i napoprvé. Ale pak se stalo něco úplně jiného. Tak pardon, že v ten plán nemáme důvěru. Proč mi Spider-Mani neustále překáží v kouzlení? - Budeme to muset lépe promyslet. - No tak dobře. Takže jsem všechny lidi, co znají Petera Parkera, přivedl do tohoto vesmíru. Mám vrátit čas? Můžu ho vrátit, jestli chcete. - Ne, tak cestování časem nefunguje. - Jo, vy máte tuhle super výmluvu. Chtěl bych všem připomenout, že asi brzy vykrvácím.



Potřebuju do nemocnice. Budete si objednávat jídlo? Po všem tom napravování jsem dostal hlad. Takže takhle to vypadá u stolu klaďasů? Musím se přiznat, že je to celkem nuda. - Proč jsou vlastně tady s námi? - Vyléčili jsme je a teď jsou hodní. - Ale pořád jsou to zločinci, ne? - Zabil jsem jeho tetu. Nevím, co se děje.



Proč nemůžeš všechny poslat domů a pak seslat kouzlo zapomnění na Mysteria? Musíme opravit trhlinu v mnohovesmíru. - Paralelních světech. - Mnohovesmíru. - Mám to zkusit? Umím kouzlit. - Ne. - Neexistuje napravovací kouzlo? - Ne. - Kouzlo léčení paralelních světů? - Mnohovesmíru. Ne. Lidé musí zapomenout, kdo je Peter. - Jak to opraví tu trhlinu?



- Prostě opraví. - Můžu se vrátit v čase. - Žádné cestování časem. Co by ne? To zvládnu. - Můžu vás poslat do doby před Mysteriem. - Nemůžeš. Musíme to vyřešit kouzlem! Dobře, Strangi. Kriste pane. Čím déle budeme čekat, tím víc narušíme všechny časové linky. Moc to řešíte. Sešlete kouzlo zapomnění na Petera Parkera upravené o pohádkový konec.



- Pohádkový konec? - Princezna políbí žábu, což to kouzlo zlomí. - Počkat, já jsem princezna? - Jo. - A já jsem jako žába? - Špatný příklad. Takhle si Peter může vybrat, kdo si ho bude pamatovat. - Polibkem. - Jo. - Nevadí. - Asi bys ale musel políbit hodně lidí. Jo, no. Byla by to bžunda. - Mám nápad.



Co zůstat žít tady? - Sklapni, tvoje kecy nikoho nezajímají. Mám lepší nápad. Co zůstat žít tady? - Jo, to zní dobře. Zkusme to. - Spousta lidí by z toho měla radost. - Stejně se tu cítím jako doma. - Nejde to. Musím zpátky za dcerou. Pořád moje dcera, moje dcera. Nemáme čas. Trhlinou už přišlo příliš mnoho lidí, co Petera znají. - Musíme to napravit. - Počkat. Takže tu může být i Gwen?



Zůstaňme u jednoho roztomilého pavoučího párečku. - Nikam nepůjdu, pokud je tu Gwen. - Ale ne, už zas? Takhle jsem si svou první kavárenskou scénu nepředstavoval. Rozhodli jsme se pro to kouzlo s polibkem a šťastným koncem. - Jste poslední na mém seznamu. - Páni. Nikdo nechtěl, abych vracel čas? No jo. Batmane, teď ty.



V pohodě, vím, že jsi Peter Parker a Spider-Man. - Cože? Jak? - Protože jsem Batman! Jo a mohl jsi ty lidi líbat na čelo nebo tak něco. Nespecifikovali jsme kam. To mi říkáš až teď? Sranda. TAKHLE TO ALE MĚLO SKONČIT DOOPRAVDY Chtěl jsem se jít schovat nebo si zaplavat nebo tak něco. - Ale pak jsem si to rozmyslel.



- A kdo jsi? Jmenuju se Peter Parker a jsem Spider-Man. A mám pro vás parádní příběh. Spider-Man, Spider-Man. Tři pavouci, co jsou pavoučími kamarády. Napravili všechny záporáky! A Peter je teď úplně sám, tak to má být. Protože tři, to je spousta pavouků. - Vrať čas a zachraň tetu May!



Hned! - Díky! Překlad: Xardass www.videacesky.cz