Přehled nejhorších trestůInfographics Show: Nejhorší tresty v dějinách lidstva (S01E01)
3
Zločin a trest. Tortura. Bolest, utrpení, smrt. Jaké jsou nejhorší tresty, které kdy lidské pokolení vymyslelo? To se dozvíte v sérii Nejhorší tresty v dějinách lidstva z kanálu The Infographics Show. V úvodním dílu si projdeme pár nejkrutějších forem mučení převážně z dob středověku.
VIDEO JE NEVHODNÉ PRO SLABŠÍ POVAHY.
Poznámky k překladu – literatura:
Dohlížet a trestat, Michel Foucault, česky 2000, Dauphin.
Skin and Bones, Robert Donald Cohen, vydáno v anglickém jazyce 2013, Matador.
Nejkrutější metody mučení v dějinách, Daniel Diehl a Mark Donnelly, česky 2012, Allpress.
Death by a Thousand Cuts, Gregory Blue, Jérôme Bourgon, Timothy Brook, vydáno v anglickém jazyce 2008, Harvard University Press.
Merrily I Go to Hell: Reminiscences of a Bishop's Daughter, Lady Mary Cameron, vydáno v anglickém jazyce 1931, Brentano's.
The Dictionary of Torture, Nigette M. Spikes, vydáno v anglickém jazyce 2015, AbbottPress.
Přepis titulků
Dohlížet a trestat: Kniha o zrodu vězení francouzského filozofa Michela Foucaulta začíná kapitolou o nešťastníkovi, Francouzi Robertu-Françoisi Damiensovi. Spáchal neúspěšný atentát na Ludvíka XV. a byl za to přísně potrestán. Polili ho roztaveným voskem, vlekli ho a do otevřených ran mu lili vroucí olej. Potom byl rozčtvrcen tahem koní a jeho trup spálili na hranici. Někteří lidé jásali, ale jeden si poznamenal: „Musel jsem párkrát odvrátit tvář a zakrýt si uši před pronikavým jekotem, zatímco ho trhali vejpůl.“ Krutost trestů se postupně zmírnila, ale dnes se podíváme na brutální minulost.
Dnešní epizoda Infographics Show: NEJHORŠÍ TRESTY V DĚJINÁCH LIDSTVA Tresty nejsou nutně seřazeny dle míry ohavnosti, protože zjistíte, že jsou všechny barbarské na entou. Těžko říct, který je nejhorší, protože strašné jsou všechny. Rozhodněte sami, který je nejodpornější. Můžete mít pocit, že dlouhodobé utrpení, třeba 20 let na samotce, je ve skutečnosti horší než pár sekund či minut trýznivé bolesti před smrtí.
Dnes se ale zaměříme na kruté činy. SKŘIPEC Trest, o kterém jste asi už slyšeli. Skřipec byl celkem jednoduchý nástroj, obdélníkový rám a řada pák, kladek a lan. Od dob antiky po středověkou éru existovaly různé druhy skřipců. Vězně natahují, dokud se netrhají svaly a klouby nevyskočí z jamek. Nakonec byly vykloubené všechny klouby. OBĚŠENÍ, UTOPENÍ, ROZČTVRCENÍ Něco takového zažil Damiens.
Ve středověké Anglii to byla známá forma hrůzné popravy pro ty, kteří se dopustili vlastizrady, tedy zradili svou zem. Vězně pověsili, a když byl skoro mrtvý, sundali ho dolů a zaživa vykuchali. Také mu uřízli jeho chloubu. Pak ho rozsekali na kusy, usekli mu hlavu a tu často vystavili na veřejném místě. V Anglii se trest přestal používat v roce 1870. JIDÁŠOVA STOLICE Známá též pod názvem Jidášovo křeslo.
Kdy se přesně používala, se neví, existují ale její náčrty, a některá muzea ji dokonce vystavují. Tento strašlivý nástroj byla židle se sedákem ve tvaru ostrého jehlanu. Na webech o středověku se píše, že člověka posadili na vrchol a pomocí lan ho spouštěli dolů. Vstup do řitního otvoru byl velmi bolestivý. Někdy vězně stahovali dolů pomocí závaží a špici naolejovali, což bylo ještě horší.
Umíralo se pomalu během procedury, nebo ještě pomaleji po ní, na infekci. Dle dvou nalezených zdrojů se umíralo celé hodiny i dny. Dle několika zdrojů Jidášovu stolici používala inkvizice, jiné to popírají. UVAŘENÍ Opět se vracíme do Anglie, do 15. století. Tvrdí se, že tuto formu trestu smrti zavedl prchlivý král Jindřich VIII., zdá se však, že tento trest býval populární v celé Evropě i Asii. Jak jste asi už uhodli, mučení a následná smrt spočívaly ve vaření člověka zaživa v kotli plném vařící vody, oleje nebo dehtu.
KOLO SVATÉ KATEŘINY NEBOLI LÁMÁNÍ V KOLE Tato metoda ničení těla se nejspíš používala v 18. a 19. století v Evropě a některých koutech Asie. Francouzský spisovatel Voltaire o trestu píše v knize z 18. století. Vězně přivázali s roztaženými údy k dřevěnému kolu, pak vzal kat těžký předmět, někdy šlo o železnou tyč, a lámal člověku na kole tělo, dokud nebylo skoro na cucky.
Někdy ale trvalo několik dní, než oběti zraněním podlehly. DRCENÍ LEBKY To mluví samo za sebe. Představte si na hlavě kovovou čapku a pod bradou kovovou desku. Vše upevněné, takže se ani nehnete. Čapka se dá posunout dolů otáčením šroubu. Při klesání láme kosti v hlavě a nakonec vám rozdrtí lebku. Mnoho zdrojů ohledně doby použití tohoto trestu není, ale zřejmě jde o středověký vynález.
Podle history.com šlo o reálný trest a píše se o něm i v knize Nejkrutější metody mučení v dějinách. STAHOVÁNÍ Z KŮŽE Pokud znáte Hru o trůny, znáte i trest. Spočívá v tom, že se člověku stáhne kůže z těla, i když v Číně prý stahovali jen kůži na obličeji. Občas člověka nejdřív popálili, aby šla kůže lépe dolů, nebo proto, aby to bylo horší.
Trest existoval ještě v 18. století a Michel Foucault hrůzné detaily trestu popisuje v knize zmiňované v úvodu. Angličané tak prý ve 13. století trestali zloděje, trest se ale v průběhu věků používal po celém světě. Čínský císař Chung-wu prý v roce 1357 nařídil stáhnout 5 000 žen, ačkoli v knize Skin and Bones se uvádí rok 1396. SMRT TISÍCEM RAN Ze stejné doby pochází z Číny další brutální mučení zvané ling-čch'.
Dle knihy Death by a Thousand Cuts šlo ve 14. století o běžný druh mučení v Číně, v zemi však existoval několik staletí. Vězně pořezali po celém těle, umírání ale trvalo dlouho, rány byly totiž malé. Noži neuniklo jediné místo a nebohá oběť nakonec zemřela. Ačkoli se tato forma mučení nechvalně proslavila i mimo Čínu, někteří historici tvrdí, že netrvalo tak dlouho, jak se říká, a v některých případech šlo vlastně o rozčtvrcení, čímž byla smrt rychlejší.
ROZŘEZÁNÍ Při pohledu na náčrty z 15. století se tento trest zdá nejkrutější, ač zcela prostý. Člověk visí na „šibenici“ hlavou dolů s nohama roztaženýma do V. Dva muži rozříznou odsouzence velkou pilou od třísel dolů vejpůl. Oběť byla naživu téměř celou dobu.
Jeden zdroj uvádí, že se tento trest ve středověké Evropě používal zřídka a v Číně se používala alternativa v podobě horizontálního rozřezání. Dle netu se rozřezání během staletí používalo v mnoha podobách po celém světě. Lidé byli v každém případě rozřezání, ale způsoby provedení byly různé. KRYSY Možná si říkáte, co to s lidmi dříve bylo, že takové tresty vůbec schvalovali. Protože lidé bolest velmi dobře chápou, nemáme snad vrozenou morálku?
Pokud ještě ne, možná si to řeknete za chvíli, protože krysy jsou fakt maso. Používaly se ve středověku v Evropě a Číně. Dle zdrojů se vyhladovělé krysy zavřou do bedny s nahým vězněm a pomalu ho sežerou. Jiné zdroje uvádějí, že se vězni nejdřív nařízlo břicho, aby mohly krysy do těla. Trest zmiňuje kniha z roku 1931 s názvem Merrily I Go to Hell: Reminiscences of a Bishop's Daughter.
Dle knihy The Dictionary of Torture, se trest používal v Německu. Jinde se píše, že v Číně se krysy umístily na vězňovo břicho v kovovém hrnci. Zahříval se tak dlouho, až krysám nezbylo než prokousat si cestu ven tělem. Těžko říct, jak to asi vypadalo a jestli byla krysa schopná se tělem vůbec prokousat. Zdroje, které to uvádějí jako fakt, o tom nepředkládají žádné důkazy. To byla krátká historie lidské krutosti.
Buďme rádi, že jsme se od těch dob posunuli dál. Přeložila: Mia www.videacesky.cz
Dnešní epizoda Infographics Show: NEJHORŠÍ TRESTY V DĚJINÁCH LIDSTVA Tresty nejsou nutně seřazeny dle míry ohavnosti, protože zjistíte, že jsou všechny barbarské na entou. Těžko říct, který je nejhorší, protože strašné jsou všechny. Rozhodněte sami, který je nejodpornější. Můžete mít pocit, že dlouhodobé utrpení, třeba 20 let na samotce, je ve skutečnosti horší než pár sekund či minut trýznivé bolesti před smrtí.
Dnes se ale zaměříme na kruté činy. SKŘIPEC Trest, o kterém jste asi už slyšeli. Skřipec byl celkem jednoduchý nástroj, obdélníkový rám a řada pák, kladek a lan. Od dob antiky po středověkou éru existovaly různé druhy skřipců. Vězně natahují, dokud se netrhají svaly a klouby nevyskočí z jamek. Nakonec byly vykloubené všechny klouby. OBĚŠENÍ, UTOPENÍ, ROZČTVRCENÍ Něco takového zažil Damiens.
Ve středověké Anglii to byla známá forma hrůzné popravy pro ty, kteří se dopustili vlastizrady, tedy zradili svou zem. Vězně pověsili, a když byl skoro mrtvý, sundali ho dolů a zaživa vykuchali. Také mu uřízli jeho chloubu. Pak ho rozsekali na kusy, usekli mu hlavu a tu často vystavili na veřejném místě. V Anglii se trest přestal používat v roce 1870. JIDÁŠOVA STOLICE Známá též pod názvem Jidášovo křeslo.
Kdy se přesně používala, se neví, existují ale její náčrty, a některá muzea ji dokonce vystavují. Tento strašlivý nástroj byla židle se sedákem ve tvaru ostrého jehlanu. Na webech o středověku se píše, že člověka posadili na vrchol a pomocí lan ho spouštěli dolů. Vstup do řitního otvoru byl velmi bolestivý. Někdy vězně stahovali dolů pomocí závaží a špici naolejovali, což bylo ještě horší.
Umíralo se pomalu během procedury, nebo ještě pomaleji po ní, na infekci. Dle dvou nalezených zdrojů se umíralo celé hodiny i dny. Dle několika zdrojů Jidášovu stolici používala inkvizice, jiné to popírají. UVAŘENÍ Opět se vracíme do Anglie, do 15. století. Tvrdí se, že tuto formu trestu smrti zavedl prchlivý král Jindřich VIII., zdá se však, že tento trest býval populární v celé Evropě i Asii. Jak jste asi už uhodli, mučení a následná smrt spočívaly ve vaření člověka zaživa v kotli plném vařící vody, oleje nebo dehtu.
KOLO SVATÉ KATEŘINY NEBOLI LÁMÁNÍ V KOLE Tato metoda ničení těla se nejspíš používala v 18. a 19. století v Evropě a některých koutech Asie. Francouzský spisovatel Voltaire o trestu píše v knize z 18. století. Vězně přivázali s roztaženými údy k dřevěnému kolu, pak vzal kat těžký předmět, někdy šlo o železnou tyč, a lámal člověku na kole tělo, dokud nebylo skoro na cucky.
Někdy ale trvalo několik dní, než oběti zraněním podlehly. DRCENÍ LEBKY To mluví samo za sebe. Představte si na hlavě kovovou čapku a pod bradou kovovou desku. Vše upevněné, takže se ani nehnete. Čapka se dá posunout dolů otáčením šroubu. Při klesání láme kosti v hlavě a nakonec vám rozdrtí lebku. Mnoho zdrojů ohledně doby použití tohoto trestu není, ale zřejmě jde o středověký vynález.
Podle history.com šlo o reálný trest a píše se o něm i v knize Nejkrutější metody mučení v dějinách. STAHOVÁNÍ Z KŮŽE Pokud znáte Hru o trůny, znáte i trest. Spočívá v tom, že se člověku stáhne kůže z těla, i když v Číně prý stahovali jen kůži na obličeji. Občas člověka nejdřív popálili, aby šla kůže lépe dolů, nebo proto, aby to bylo horší.
Trest existoval ještě v 18. století a Michel Foucault hrůzné detaily trestu popisuje v knize zmiňované v úvodu. Angličané tak prý ve 13. století trestali zloděje, trest se ale v průběhu věků používal po celém světě. Čínský císař Chung-wu prý v roce 1357 nařídil stáhnout 5 000 žen, ačkoli v knize Skin and Bones se uvádí rok 1396. SMRT TISÍCEM RAN Ze stejné doby pochází z Číny další brutální mučení zvané ling-čch'.
Dle knihy Death by a Thousand Cuts šlo ve 14. století o běžný druh mučení v Číně, v zemi však existoval několik staletí. Vězně pořezali po celém těle, umírání ale trvalo dlouho, rány byly totiž malé. Noži neuniklo jediné místo a nebohá oběť nakonec zemřela. Ačkoli se tato forma mučení nechvalně proslavila i mimo Čínu, někteří historici tvrdí, že netrvalo tak dlouho, jak se říká, a v některých případech šlo vlastně o rozčtvrcení, čímž byla smrt rychlejší.
ROZŘEZÁNÍ Při pohledu na náčrty z 15. století se tento trest zdá nejkrutější, ač zcela prostý. Člověk visí na „šibenici“ hlavou dolů s nohama roztaženýma do V. Dva muži rozříznou odsouzence velkou pilou od třísel dolů vejpůl. Oběť byla naživu téměř celou dobu.
Jeden zdroj uvádí, že se tento trest ve středověké Evropě používal zřídka a v Číně se používala alternativa v podobě horizontálního rozřezání. Dle netu se rozřezání během staletí používalo v mnoha podobách po celém světě. Lidé byli v každém případě rozřezání, ale způsoby provedení byly různé. KRYSY Možná si říkáte, co to s lidmi dříve bylo, že takové tresty vůbec schvalovali. Protože lidé bolest velmi dobře chápou, nemáme snad vrozenou morálku?
Pokud ještě ne, možná si to řeknete za chvíli, protože krysy jsou fakt maso. Používaly se ve středověku v Evropě a Číně. Dle zdrojů se vyhladovělé krysy zavřou do bedny s nahým vězněm a pomalu ho sežerou. Jiné zdroje uvádějí, že se vězni nejdřív nařízlo břicho, aby mohly krysy do těla. Trest zmiňuje kniha z roku 1931 s názvem Merrily I Go to Hell: Reminiscences of a Bishop's Daughter.
Dle knihy The Dictionary of Torture, se trest používal v Německu. Jinde se píše, že v Číně se krysy umístily na vězňovo břicho v kovovém hrnci. Zahříval se tak dlouho, až krysám nezbylo než prokousat si cestu ven tělem. Těžko říct, jak to asi vypadalo a jestli byla krysa schopná se tělem vůbec prokousat. Zdroje, které to uvádějí jako fakt, o tom nepředkládají žádné důkazy. To byla krátká historie lidské krutosti.
Buďme rádi, že jsme se od těch dob posunuli dál. Přeložila: Mia www.videacesky.cz
Komentáře (0)