Bastille – PompeiiHudební pecky 21. století
6
"Pompeii" je píseň anglické indie rockové kapely Bastille vydaná jako čtvrtý singl z debutového studiového alba Bad Blood (2013). Název i text odkazuje k římskému městu, které bylo pohřbeno po výbuchu sopky Vesuv (79 n. l.). Singl v domácím žebříčku obsadil 2. místo, stal se 11. nejprodávanějším toho roku a do června 2014 byl nejstreamovanější písní v zemi. Světově se dostal do první desítky v dalších 15 státech a v hitparádě Billboard se vyšplhal na 5. místo. Získal nominaci na Singl roku v cenách Brit Awards 2014.
Přepis titulků
Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, dny plynuly
jeden za druhým beze změny. A stěny se hroutí
ve městě, které milujeme, velké mraky se převalí přes kopce
a přinesou shora temnotu. Ale když zavřeš oči, nezdá se ti,
jakoby se nic nezměnilo? Když zavřeš oči, nezdá se ti,
jako bys tu už někdy byl? Jak v tomhle můžu
zůstat optimistou?
Byli jsme lapeni a ztraceni ve svých neřestech, zůstáváme bez hnutí, i když kolem nás usedá prach. A stěny se hroutí ve městě, které milujeme, velké mraky se převalí přes kopce a přinesou shora temnotu. Ale když zavřeš oči, nezdá se ti, jakoby se nic nezměnilo? Když zavřeš oči, nezdá se ti, jako bys tu už někdy byl? Jak v tomhle můžu zůstat optimistou? Od čeho máme začít?
Od trosek, nebo našich hříchů? A stěny se hroutí ve městě, které milujeme, velké mraky se převalí přes kopce a přinesou shora temnotu. Ale když zavřeš oči, nezdá se ti, jakoby se nic nezměnilo? Když zavřeš oči, nezdá se ti, jako bys tu už někdy byl? Jak v tomhle můžu zůstat optimistou? Když zavřeš oči, nezdá se ti, jakoby se nic nezměnilo?
Byli jsme lapeni a ztraceni ve svých neřestech, zůstáváme bez hnutí, i když kolem nás usedá prach. A stěny se hroutí ve městě, které milujeme, velké mraky se převalí přes kopce a přinesou shora temnotu. Ale když zavřeš oči, nezdá se ti, jakoby se nic nezměnilo? Když zavřeš oči, nezdá se ti, jako bys tu už někdy byl? Jak v tomhle můžu zůstat optimistou? Od čeho máme začít?
Od trosek, nebo našich hříchů? A stěny se hroutí ve městě, které milujeme, velké mraky se převalí přes kopce a přinesou shora temnotu. Ale když zavřeš oči, nezdá se ti, jakoby se nic nezměnilo? Když zavřeš oči, nezdá se ti, jako bys tu už někdy byl? Jak v tomhle můžu zůstat optimistou? Když zavřeš oči, nezdá se ti, jakoby se nic nezměnilo?
Komentáře (0)