Francis Walsingham – alžbětinský mistr špionáže

Hrad Fotheringhay 15. října 1586 Druhý den soudu Marie Stuartovny za vlastizradu. Byla obviněna z plánování vraždy královny Alžběty I. Po desetiletí hrála Marie roli ve spiknutích proti Alžbětě, protestantské královně, a po celou tu dobu požadovali Alžbětini rádci popravu Marie, protože její rodokmen a katolická víra z ní dělaly ideální náhradu Alžběty v očích domácích i cizích nepřátel.



Alžběta ale odolávala. Bála se, že by byla za blázna, že by poprava vyvolala nepokoje nebo invazi z ciziny. Nejtěžší na Mariině soudu však nebylo přesvědčit porotu, veřejnost či dokonce přihlížející z ciziny o její vině. Nejtěžší bylo přesvědčit Alžbětu, aby podepsala rozsudek. Naštěstí pro Alžbětiny rádce byl Mariin soud založen na důkazech od jednoho z Alžbětiných nejbližších, muže, pro nějž byl tento moment vrcholem kariéry.



Po letech velení dvojitým agentům, dešifrování zpráv a vynucování přiznání je Francis Walsingham konečně připravený svou nejpůsobivější tajnou akci dokončit. Lidé si obvykle Anglii s pojmem špionáž blízce spojují. Obvykle je to díky novodobým dějinám a popkultuře, například Bletchley Parku, Jamesu Bondovi nebo Špiónovi, který přišel z chladu.



Nicméně spojení Anglie se špionáží a tajnými službami sahá mnohem hlouběji, než mnozí tuší. O proradném Albionu koneckonců slýcháme už od 13. století. Byl to ale první anglický mistr špionáže, sir Francis Walsingham, který zpečetil spojení Anglie se špionáží. Narodil se roku 1532 do zámožné protestantské rodiny, v dětství tudíž zažíval strach z pronásledování. Skoro dokonalé prostředí k tomu, aby se naučil základy špionáže, od vyhýbání se úřadům po mlčení.



Walsingham vyrostl během anglické reformace, kdy se anglická koruna a církev odloučily od Říma. Následovalo období neuvěřitelného politického a kulturního chaosu, jelikož anglikánská církev a Jindřich VIII. utnuli staletou tradici během několika málo let. Po vládě Jindřicha VIII.



se z Anglie stala protestantská země. Nejenže ji obklopovaly silnější katolické země, ale byla i plná rozporů mezi nedávno nastoupenými protestanty a zbývajícími katolíky, kteří chtěli současný stav zachovat stůj co stůj. V této době vznikla Walsinghamova podezřívavá povaha a oddanost utajování, protože jako vzdělaný protestant se styky u královského dvora chápal domácí i zahraniční hrozby vůči reformaci více než kdo jiný. Po smrti Jindřicha a nástupu katoličky Marie Tudorovny na trůn v roce 1553 strávil Walsingham pět let v exilu v Itálii, aby se doma vyhnul Mariinu potlačování protestantismu.



Když Marie zemřela, vlády se ujala její polorodá sestra, protestantka Alžběta, Walsingham se vrátil a spolupracoval s jejími rádci na vyslýchání členů katolického spiknutí. Jeho služba mu v roce 1572 vynesla funkci velvyslance v katolické Francii, kde ve svém domě v Paříži schovával protestanty z Anglie i Francie během protestantského masakru známého jako Bartolomějská noc.



Walsinghama zkušenost naučila, že nepřátelé reformace měli více peněz, vojáků i spojenců. Jestliže měla protestantská Anglie přežít, bude muset být chytřejší a nemilosrdnější. Své úsilí tedy směřoval na sběr informací. Začal během exilu v Itálii a pokračoval ve funkci královnina hlavního tajemníka v roce 1573. Walsingham vytvořil síť informátorů a špehů, aby mu dodávali informace o spiknutí proti Anglii a Alžbětě.



Proto se Walsingham stal synonymem pro paranoiu a machiavellskou mazanost. Tyto vlastnosti získal poté, co žil léta jako protestant pod vládou katolíků v neustálém nebezpečí. V roce 1583 odhalil jeden z jeho špehů spiknutí okolo Francise Throckmortona, který pracoval se skupinou katolíků na osvobození Marie Stuartovny, známé jako Marie, královna skotská, a chystal vpád španělských a francouzských vojsk do Anglie.



Toto spiknutí potvrdilo, že Marie stále představovala hrozbu, přestože byla už více než 10 let ve vězení. Walsingham ji potřeboval odstranit ze hry, ale musel být opatrný. Věděl, že ji potřebuje nachytat při činu, jinak Alžběta nikdy nebude souhlasit s její popravou a nepřátelé země si budou myslet, že její smrt je věcí náboženskou a ne politickou.



Jinými slovy, potřeboval nezvratný důkaz. A dostane ho. Uvnitř soudku od piva. Chartley Hall, Staffordshire 6. ledna 1586 Marie, královna skotská, sedí ve svém pokoji a pokouší ji šílenství. Posledních 18 let strávila jako vězenkyně v různých hradech.



Padají jí vlasy, trpí artritidou a už přes rok nemůže komunikovat s okolním světem. Je na úplném dně. Vtom někdo zaklepal na dveře. Do místnosti vešel sluha a přinesl velký pytel dopisů. Celé roky korespondence. Ale jak to? Sluha jí řekl, že k ní dopisy propašoval katolík jménem Gilbert Gifford, nacpal je totiž do vodotěsného koženého vaku, který schoval do díry v soudku piva a poslal ho na Chartley Hall.



Dopisy byly pravé, protože rozpoznala písmo. Pro Marii byly dopisy spojením s okolním světem, ovšem to, že se k ní dostaly, bylo součástí spletité lsti, kterou naplánoval Walsingham s jediným cílem. Zabít skotskou královnu. Co Marie nevěděla, bylo to, že Gifford byl dvojitý agent pracující pro Walsinghama, který vzal pravé dopisy a zřídil komunikační kanál jako návnadu.



Mistr špionáže chtěl, aby Marie bezostyšně komunikovala s okolím, a doufal, že se skotská královna zaplete do nového spiknutí proti Alžbětě a tím se sama usvědčí. Během jara roku 1586 četl Walsingham každý řádek Mariiny korespondence ze soudku od piva, ale aby pokračoval v léčce, najal tým padělatelů, kteří měli opatrně otevírat, přepisovat a zase zalepit každý dopis, aby vypadal neporušený, než ho pošlou do cíle.



Jelikož byla většina dopisů zašifrovaná, Walsingham najal dešifrovatele jménem Thomas Phelippes, který použil svůj lingvistický talent k rozluštění substituční šifry, již používala Marie a její stoupenci. Když upletl síť, čekal Walsingham jako pavouk, až lapí mouchu. Uprostřed léta roku 1586 mu v soudku od piva jedna přistála.



Anthony Babington, anglický gentleman a utajený katolík, napsal 6. července Marii zašifrovaný dopis, v němž plánoval osvobodit skotskou královnu, zabít Alžbětu, vytvořit armádu, která by pomohla vpádu vojsk Francie a Španělska. Přestože Babington zkombinoval krycí slova a substituční šifru, aby zprávu zabezpečil, Thomas Phelippes ji rozluštil. Když ji přečetl, měl Walsingham všechno k tomu, aby zatknul Babingtona a jeho komplice.



On však chtěl Marii. Nacpal tedy zprávu zpátky do sudu a ten poslal uvězněné bývalé královně. 17. července poslala skotská královna Babingtonovi zašifrovanou zprávu, která spiknutí schválila a vyjádřila mu podporu. Nezvratný důkaz byl na světě. Do října byli Babington a jeho spiklenci pověšeni, utopeni a rozčtvrceni.



Marie šla před soud. Tam obvinila Walsinghama a jeho spolupracovníky, že si spiknutí vymysleli a padělali dopisy, aby ji obelstili. Welsingham, který byl zároveň členem poroty i žalobcem, reagoval prohlášením: „Neudělal jsem nic nečestného. Přiznávám, že ve vší opatrnosti ke královně a království jsem prozkoumal všechny nekalé praktiky proti nim.“ Marie byla 25.



října uznána vinnou a byla konečně – a bolestivě – popravena trojnásobným stětím 8. února roku 1587. Po zmařeném spiknutí se Walsingham a jeho síť osvědčili jako nápomocní při poskytování špionážních služeb při obraně Anglie před Španělskem. Přestože se Walsinghamovo zdraví rychle horšilo a na jaře roku 1590 zemřel, jeho metody přetrvaly.



Jeho síť, strategie double-cross a kryptoanalýza sloužily jako vzor mnoha generacím špionážních organizací od cabinet noir v raném novověku až po MI5 a CIA. I přes utajení, v němž Walsingham často pracoval, měli i jeho současníci ponětí o jeho důležitosti. Krátce po jeho smrti napsal španělský špeh z Londýna králi Filipovi dopis o tajemníkově smrti, která rozesmutnila celé město.



Když dopis dostal, přidal poznámku: „Tam možná ano, ale pro nás je to dobrá zpráva.“ Jste-li mistr špionáže a vašemu nepříteli se uleví, když zemřete, je to pro vás ten nejlepší kompliment. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz