Největší britská porážka ‒ Singapur padl!

Počkej, počkej, bombardují kde? A kdo tomu velí? Fušida? Ten z Pearl Harboru? Fíha. Je 20. února 1942. Byl popisován jako
britský Gibraltar na východě, všemocná námořní pevnost
spojující Indii s Austrálií, ale ať byl čímkoliv, od tohoto týdne
je v japonských rukou. Tento týden Singapur padl.

Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Já jsem Indy Neidell
a toto je druhá světová válka. Minulý týden Němci drze
propluli s loděmi Lamanšským průlivem, jiní Němci byli obklíčeni
v Sovětském svaze a další Němci ztěžovali život na Maltě. Ale největší zprávou byla japonská invaze
na ostrov Singapur, která nyní pokračuje. Ráno 15. 2. se britský velitel Arthur Percival
schází se svými důstojníky. Zásob jídla, vody a střeliva
mají zhruba na jeden den.

Shodnou se, že další protiútok není možný. V 17:15 se japonský generál
Tomojuki Jamašita sejde s Percivalem v továrně
Ford na západě města. Jamašita žádá kapitulaci. Percival chce ponechat 1 000
ozbrojených mužů na udržení pořádku, ale Jamašita to považuje za hru o čas
a žádá jasnou odpověď v angličtině: Vzdávají se, nebo ne? Kapitulace Singapuru
je podepsána krátce po šesté hodině.

V průběhu malajské kampaně Japonci
ztratili méně než 10 000 mužů. Britské jednotky kolem 138 000 ‒
80 000 z nich jsou zajatci. Počet padlých, nikoli vězňů,
může být navýšen započítáním dobrovolníků. Poměr zraněných k padlým je méně než 2:1
a možná i méně než 1,5:1. Zatímco v Evropě je 4 nebo možná 5:1. Vidíme tedy brutální průběh bojů
a nepříjemné vyhlídky zraněných. Japonci měli nadvládu ve vzduchu
a jako jediní disponovali tanky. Byli také lépe cvičeni a vedeni.

Délku kampaně odhadli na 100 dní;
trvala pouhých 70. Toto je největší porážka
v celé britské vojenské historii. Tedy alespoň podle
premiéra Winstona Churchilla. Oficiální vyšetřování malajské kampaně
a pádu Singapuru ale neproběhlo. Je to dáno nejen tím, že porážky v této
válce pro Brity nejsou ničím výjimečným a také je to na opačné
straně světa od Londýna. A s Rommelovým postupem v severní
Africe před dvěma týdny to ani pro britské občany
není hlavní priorita.

Určitě ne tolik, jako byl blitzkrieg nebo jak minulý týden
Němci prosvištěli průlivem. Pro Japonce to je ovšem jinak. Singapur pro ně bylo slavné město
a ne tak daleko od jejich ostrovů. Jamašita za toto obrovské vítězství
získal přezdívku Malajský tygr. 17. 2. byli evropští zajatci
odvedeni do kasáren a 55 000 indických vězňů
bylo drženo odděleně. Japonci se je budou snažit přesvědčit
ke vstupu do INA, Indické národní armády,
která by teoreticky měla spoluprací s Japonci
vést k osamostatnění Indie.

Uvidíme, jak to dopadne.
Co se týče místních… Hromadné popravy zabránily rabování
a veřejné popravy stětím udržely pořádek. Ale Jamašita věří, že Číňané
jsou nepřáteli Japonska, proto nařídí prohledat město
a najít podvratné Číňany. Co přesně nařídil, aby se s nimi stalo, a kolik z toho, co se jim stalo,
věděl, není úplně jasné.

Ale Japonci zahájili „suk čing“ ‒
očištění vyhlazením. Od 18. 2. byli shromážděni
a prověřeni všichni čínští muži. Státní úředníci, učitelé, komunisté,
všichni s tetováním Triád nebo ti, kdo mluvili chajnanským dialektem,
pro Japonce automaticky komunisté, zmizeli. Hotovo. Jak přesně byli vyhlazeni, není jasné,
protože jich moc nepřežilo. A dělo se to na celém malajském poloostrově. Moderní historici odhadují
na 50 000 vyhlazených v Singapuru a 20 000 na dalších místech.

Nebylo by však fér hodit celý
singapurský debakl na Percivala. „Nejprve si musíme ujasnit,
že žádný britský armádní velitel nebyl tak hluboce zklamán královským
námořnictvem i letectvem. Jeho nadřízení ho také donutili
bránit Singapur jako námořní základnu a rozptýlit jednotky na obranu letišť
bez adekvátní letecké podpory.“ Každopádně byl drsně poražen nepřítelem, kterého převyšoval počtem mužů
i vybavení, lepší logistikou, ale nebyl schopen zacílit své zdroje
na důležité body.

I jeho podřízení
kompletně zvrtali své mise. Snažili se většinu viny hodit na indické
a australské jednotky, ale to je blbost. Kruci, podle některých zápisků byla polovina
Japonců na ostrově pobita právě Australany. Jeden smutný, ale pravdivý fakt je, že po porážce Francouzů
a Holanďanů Němci roku 1940 neměla Británie nadějné vyhlídky
na zastavení japonských akcí v asijské části Impéria.

Roli také sehrál výcvik,
zkušenosti a velení Japonců, které byly rozhodně lepší
než u všech obránců, a také fakt, že se dokázali
přizpůsobit terénu. Britové byli odkázaní na silnice. Japonci využili
bicyklů a koní, aby je objeli cestou na jih. Ale co kromě prestiže
vlastně Britové ztratili? Zdá se, že to byla mnohem větší ztráta
pro někoho jiného, a to Čínu. Čankajškovi a jeho Národní armádě
zůstalo jediné spojení se Spojenci ‒ Barmská cesta, jejíž obrana spočívá v tom, že Japonci budou zastaveni dřív,
než Malajsko a Barmu obsadí.

Pokud se bude cesta muset uzavřít,
Čína má velký problém. Co mohlo všechno změnit,
ale nestalo se, souvisí s přístrojem „Purple“. Purple je jeden z tajných japonských kódů,
který Spojenci prolomili. Britové postavili obdobu stroje Purple,
která byla od prosince v Singapuru, ale není známo, co se s ní stalo.
Možná byla zničena nebo japonské jednotky
nepoznaly, o co jde.

Ale pokud by ji Japonci získali,
kdyby věděli, že Spojenci mají nejen jejich kódy,
ale i vlastní dešifrovací stroj, co by to pro celou bezpečnost
Osy znamenalo? Britové už prolomili několik
kódů Enigma se 100% úspěšností, protože když si někdo myslí, že jeho kód
je dokonalý, přibývá nedbalostí. Nalezení stroje Purple postaveného
Spojenci by tomu učinil přítrž. „Náznaky podobné katastrofy nevidíme jen
v asijsko-pacifické oblasti. Důležitým náhledem
do Hitlerova strategického myšlení byla pro Spojence depeše
japonského ambasadora v Berlíně…

Celkové vylepšení bezpečnosti
komunikačních metod Osy by zastavilo nebo přinejmenším
omezilo spojenecké úspěchy v tomto odvětví… Dalším nepříjemným
pozůstatkem této pohromy by byla neochota amerických lamačů kódu
spolupracovat s britskými protějšky.“ To jsou samozřejmě dohady, ale co se opravdu děje,
je vstup Japonců na Sumatru. Tento rovníkový ostrov má délku 1 600 km
a hlavní město Palembang je na jihu.

Ropná pole severně od města produkují
40 % ropy pro Nizozemskou východní Indii, která pak míří do dvou nedalekých rafinérií, a nafta je velký důvod
pro japonský vstup do války. Spojenci úspěšně sabotovali
rafinérie na Borneu a Celebesu, takže útočníci musejí získat místní zásoby. Blízko Palembangu jsou dvě letiště, odkud Spojenci operují od chvíle,
kdy v Singapuru začalo být horko. Mají tam zhruba 85 letadel a k tomu
pár set britských a místních mužů k obraně.

14. 2. 150 japonských letadel
včetně transportních s 240 parašutisty a bombardéry na shození zásob
přilétají k ostrovu. Po chaotických bojích
přistávají a jednu rafinérii obsadí. Druhá je téměř zničena. V druhé půlce týdne vzlétá
další várka japonských letounů. Bombardovat Darwin v Austrálii. 19. 2. ráno před 10. hodinou letadlové
lodi Akagi, Kaga, Hirjú a Sorjú s podporou bitevních lodí
pošlou na Darwin 188 letadel.

O pět víc než v první vlně Pearl Harboru
v prosinci, opět pod velením Micua Fušidy. Tento útok má podpořit
přistání na Bali a Timuru. Polovina města je evakuována,
ale v přístavu je zhruba 50 lodí. Tato vlna a druhá kolem poledne
potopí sedm obchodních lodí, americký torpédoborec s 91 členy posádky,
dvě menší námořní lodi a zničí 17 bojových letounů. Poškodí téměř polovinu všech lodí, zničí celou infrastrukturu přístavu
a zabije na 250 lidí.

Tento první letecký útok na Austrálii
spolu s pádem Singapuru vypadá jako předzvěst invaze,
a tak mnoho lidí z Darwinu prchá. Zbytek města zachvátí panika a rabování. Přistání na Bali začíná
kolem druhé hodiny odpoledne. Útočná námořní skupina ABDA Karla Doormnana
má japonské lodi napadnout ve 3 vlnách, ale 4 torpédoborce bránící transporty
si s nimi hravě poradí. Hned v noci 19. 2.
se ze 14 lodí a 3 torpédoborců vyloďuje 4 600 mužů na holandské
i portugalské straně Timuru.

Portugalsko je však neutrální, proto se
po interních diskuzích Japonsko rozhodne nabídnout stažení z jejich území
po porážce Spojenců, aby si Portugalsko neutralitu zachovalo,
k čemuž nejspíš nedojde. Během války už jsme viděli, co se stane neutrálním
nebo přemožených národům, a děje se to i na individuální rovině. 14. 2. je Japonci bombardován
a potopen SS Vyner Brooke během evakuace obyvatel Singapuru,
včetně sester a zraněného servisního personálu.

Lodě s uprchlíky přistanou na ostrově Banka a téměř stovka přeživších
se sejde na pláži Ranji. Vrchní sestry pošlou civilní
ženy s dětmi do města Muntok, zatímco lodní důstojník
se jde vzdát okupujícím Japoncům. Vrátí se s dvaceti japonskými vojáky, kteří napřed odvedou
a postřílí muže schopné chůze. Pak se vrátí a znásilní některé ženy, pak všem ženám nařídí vstoupit do moře
a postřílí je taky.

Pak ubodají bajonety
zraněné muže na nosítkách. Jihoafrická sestra Vivian Bullwinkel
střelbu přežije a leží ve vodě,
dokud Japonci neodejdou. Najde britského vojína Patricka
Kingsleyho zraněného bajonetem a Stokera Lloyda,
který přežil střelbu na muže. Aby přežili, nezbývá než se
opět vzdát do japonských rukou. Kingsley i přesto zemře,
ale Bullwinkelová a Stoker budou vězni. V ten den bylo zmasakrováno
22 sester a 60 servisních pracovníků.

Na nebi však nejsou tento týden
jen japonské transporty. 17. 2. vzlétá 20 letounů se členy
14. parašutistické brigády. 19 letadel se vrátí,
když nenajdou zónu seskoku, a jedno letadlo výsadek shodí špatně.
Partyzáni totiž zapálili signální ohně, ale Němci také, aby je zmátli. I přesto na konci týdne seskočilo
6 988 parašutistů, aby pomohli ukončit bitvu o Juchnov a spojili 1.

strážní kavalérii Pavla Belova
se 33. armádou Michajla Jefremova za německou linií. 17. 2. Walter Model úspěšně obklíčí
sovětskou 29. armádu západně od Rževa. 39. armáda je chce ze západu osvobodit,
ale výsledkem je všeobecný masakr. Přítomnost Němců nelze eliminovat. A nyní poznámky ke konci týdne. 14. 2. dostává velení bombardérů RAF
směrnici o plošném bombardování. Útoky mají „nyní směřovat
na morálku civilního obyvatelstva, především na dělníky průmyslu“.

Cílem nyní budou hořlavé
obytné části Německa místo továren, aby zničili domy
namísto výrobních prostředků. 19. 2. Maurine Gamelin,
Paul Reynaud a Leon Blum, bývalý francouzský velitel štábu
a dva bývalí premiéři, stanou před soudem ve Francii,
obvinění z francouzské porážky. Snaží se vinu hodit na celé vojenské zřízení
a soud není nikdy dokončen. Ten samý den prezident Franklin Roosevelt
podepisuje výkonný rozkaz 9066 na vytvoření vojenských zón.

Mohou tak zadržet japonské,
německé a italské Američany, pokud by se v některých částech Států
musely vojenské zóny vyhlásit. Vojenští velitelé by pak rozhodli,
kdo bude ze zón vyloučen a uvězněn. Tím se dostáváme na konec týdne,
kdy padl Singapur a Sumatra, Bali a Timur byly napadeny. Týden, kdy Japonci bombardují Austrálii
a zmasakrují bezbranné zajatce. K tomu prvnímu,
není to přesné opakování Pearlu, protože Austrálie s Japonskem
už jsou ve válce, ale na rozdíl od Pearlu dojde
ke zničení především civilních cílů.

A k tomu druhému… Víte, jak se říká,
že v lásce a válce je vše dovoleno? Tak to není pravda.
Některé věci by dovoleny být neměly. Ani ve válce.