Vznik lidského těla

VZNIK LIDSKÉHO TĚLA Zdravím. Včera jsem mluvil s šéfovou o našem projektu Člověk. A? Jak to šlo? Líbilo se jí to! Takže jdem na prototyp, vaše nápady. Já jeden mám. Je to ruka. - Pět prstů ke sbírání věcí.



- Dobré. Má to drápy na roztrhání kořisti? To je moc brutální! Co ty? Já mám… pupík. Je to otvor… v břiše. - Který slouží…? - To je všechno. Už jsem skončil. Úplně tam vidím takové malé žmolky… - Šéfová mě zabije. - Já mám něco užitečného. Slouží k odvádění odpadu.



Prohlédněte si… řitní otvor! To snad ne… - Má to něco do sebe. - Schovej to, prosím tě! - Má to chlupy okolo, uvnitř… - To je nechutné! Někdo musí myslet na odpad! Mysli na věci, co se budou líbit! - Oko. - To je dobrý! Kolik jich dáme?



Jedno! Přímo doprostřed! - Pět, sedm, devět! - Dáme dvě. To je akorát. - Co tam máš ty? - Já mám… nohu! - To je co? - Jako ruka, ale dole. Sbírá věci bez ohýbání, to je dobrý! - Ne, ne, nic nesbírá. - Nemá prsty? Ano, má, ale jsou moc malé, aby něco zvedly.



Můžeme říct, že je po celém dni cítit. - Ruka, co smrdí, a nic nezvedne. - Dobrý, ne? Mě napadlo… obočí. Ne! To bude třeba udržovat! A co přirození? Vymakala jsem systém „the vagina“. Má to všechno: pysky, klitoris, samočištění… úplný klenot! - Nechápu… nic. - Já se taky neflákal… Hleďte, penis! Ten tvar se mi líbí!



Kuličky a vůbec, to beru! To snad ne! Makala jsem celou noc, on to nakreslil za dvě vteřiny! Fajn, berem obojí. Jedno pro muže, druhý pro ženu. - A všude chlupy. - Kdo nosí dítě? Muž, muž… Jste si jistí? Devět měsíců zvracení, bolestí a zůstanou strie. Tak žena… žena! K těm dětem… na krmení mlékem bradavka pro ženu! A proč ne pro muže?



Nemají mléko, takže jim k ničemu není. - Dobře, pro muže ne. - Přidáme dva tři chloupky okolo. Mám tu ještě něco… podpaží! Přidal jsem pár chlupů, vypadá to umělecky. - Předpokládám, že je cítit. - Výborný nápad! - Pro čich tu mám nos. - Dáme tam taky pár chlupů. Dvě dírky na dýchání… Střevo!



Je to něco jako trubka ke zpracování stravy. Máš pravdu, na to jsme zapomněli. Takže trubka na stravu, jak dlouhá? Asi takhle… Sedm…osm metrů! To je moc tohle… Metr šedesát max. To se nemůže vejít. Co se nemůže vejít? - Dobrý den, šéfová.



- Nějaká citlivka… - Tak co, vy tupci? - Dobrý den. - Šéfová, máte na rameni větev… - Ne, to je Viktor! To není větev, to je… moje pakobylka. Je rozkošná. Pohlaďte si ho… Opatrně! - Kdo tuhle blbost vymyslel? Žeru to. - Je to extrémně oddané zvíře. Zůstaň! Co se teda nevejde? Trubice na stravu, říkali jsme, že osm metrů je moc. Jasně že vejde.



Musí se to zmáčknout. Tak se to zamotá, nacpe… Poradím si, ne? - Děkuju! - Všechno jde. A na konec té trubice můžeme dát můj otvor… - Schovej to! - To je dobrý! - K posrání! - Myslel jsem na vylučování… Ale jo. To vy jste k posrání. Máte padáka. Kdo z vás vymyslel chlupy? To se mi líbí. Takové krátké vlásky, které jsou všude. Aha, vy!



Dobře, jste zpátky. No a vy máte padáka. Chcete to mít na starost? Co se týče člověka, pusťte se do toho. Chci ho ve všech velikostech, barvách… Teda nechci fialovou, samozřejmě. Fialová je hnusná. Jo a tuhle modrou taky ne. Žádnou příšernou levanduli, jasný. Díky. Takže co se týče chlupů, navrhuju dát je na paže, na ruce, prsty, prsty u nohou… K těm bradavkám…



Muž je musí mít taky! Bez nich to bude divný, prázdný. Tak, Viktore! Jdeme! Máte pravdu, je to jen větev. Překlad: Alouette www.videacesky.cz