Světový odpad: Recyklační stroje H&M

Tato vlákna pocházejí ze starého oblečení. Vznikají v procesu, který použité látky změní v něco nového. A oděvní značka H&M sází na to, že brzy dokáže recyklovat miliardy tun každoročního odpadu z textilu. Ale vyřeší tím prodejce rychlé módy problém, který sám způsobil? To zjistíme v Hong Kongu a Švédsku. Většina recyklovaných textilií je použita do výplně matrací či izolace. Jde však o zbytky z podlah šicích dílen, nikoliv použité oblečení.



Linka v obchodním domě v Hong Kongu jako první na světě dokáže na jednom místě ze starého textilu vyrobit nový. Technici jako Emily Shao nejprve oděv prohlédnou. Dnes zrecyklujeme starý oděv. Ozonová komora látku asi hodinu dezinfikuje. Pak Emily odstraní knoflíky, štítky a zipy a nastříhá látku na menší kusy. Drtička pruhy látky dále rozmělní. Pak vzniklá vlákna vytáhnu.



Další krok procesu přece jen vyžaduje nový materiál. Do příze přidám nová vlákna, abych ji posílila. Další stroj tuto bavlnu smíchá s recyklovanou sukní. Emily pak vlákna sroluje do balíčků a vloží do dalšího stroje, který tvoří takzvanou vláknitou síť. Další stroje této hongkongské linky jsou jediné svého druhu na světě. Vlákna se stočí do hadovitých pramenů, ze kterých se opřede vrstvená příze, stavební kámen nového oděvu.



Nakonec stroj uplete nový svetr podle počítačového návrhu. Nakupující zde za recyklaci svého textilu platí 65 dolarů. Jak pomoct spotřebiteli vnímat své oblečení jinak? Třeba tak, že děláme výzkum ve skleněné krabici uprostřed obchoďáku. Nadace H&M se spojila s Hongkongským výzkumným institutem textilu a oděvů. Díky této investici získali licenci na provoz technologie v jednom z obchodů ve Stockholmu, kde společnost sídlí. H&M lince říká Loop.



Tady za sledování procesu zákazníci platí jen 18 dolarů, což je zhruba cena jedněch H&M tepláků. Zde máme výsledný produkt. Tato jediná část se odstraní. Technička Virginia odstřihne nadbytečnou přízi a svetr je hotov. Recyklace jednoho kusu zabere tři dny. To je dost času a námahy na výrobu svetru ze svetru. Je to proto, že továrna na recyklaci tisíců tun oblečení zatím neexistuje. H&M ale tuto technologii vidí jako globální řešení textilního odpadu.



Svatým grálem je výroba oděvu z oděvu a to je pro mě dnes věc, do které nejvíc investujeme. Ovšem oděvní řetězec roste tak, že prodává levné kousky stále více lidem. - Jak často kupujete nové oblečení? - Tak jednou týdně. - Kolik vám zabere místa? - Asi půlku bytu. Jsme král a královna nákupů. Potřebuje vlastní šatnu. Švédi však nejsou největšími původci textilního odpadu. Průměrný Američan utratí za nové oděvy 1 800 dolarů ročně a za ten rok vyhodí textil odpovídající 200 tričkům.



Dřív oděvy nebyly spotřební zboží. Trend rychlé módy přišel v 90. letech díky polyesteru. Umělé vlákno z ropy stojí o polovinu méně než bavlna. Myslím, že málokdo si uvědomuje, že na sobě většinou nosí plasty. Kolem roku 2000 polyester bavlně sebral prvenství nejoblíbenější látky. Přesně tehdy v New Yorku síť H&M otevřela svůj první americký obchod. Od té doby se oděvní výroba zdvojnásobila, a pokud se nic nezmění, do roku 2030 se zdvojnásobí znovu.



Použité oblečení končí na místech, jako je Akkra v Ghaně, na jednom z největších trhů se zbožím z druhé ruky. Každý týden trhem Kantamanto projde 15 milionů kusů oděvů. A téměř polovina z toho skončí na skládce, je spálena nebo spláchnuta do vodních cest. Oblečení jsme úplně znehodnotili, stalo se spotřebním a netuším jak zvrátíme to, že je pro nás jako igelitka nebo PET láhev. Liz Ricketts přes 10 let sleduje jak oděvy z bohatých zemí putují po světě.



Většina oblečení na skládkách je v nositelném stavu. A spousta toho odpadu jsou známé značky. Určitě, top desítka, co jiného jste čekali. Je to H&M, Zara, Marks&Spencer, Adidas, Nike, Gap… Lince Loop by zabralo téměř 50 000 let, aby se vypořádala s odpadem, co trhem projde za týden. Nemůžete sami sebe přesvědčit, že jiný postup výroby textilu zázračně vyřeší ten problém, že je toho textilu zkrátka moc.



I přesto vedení H&M tvrdí, že berou navýšení recyklace vážně. Společnost si dala za cíl začít používat jen recyklovaný polyester do konce dekády. S Hong Kong RITA jsme vyvinuli stroj zvaný zelená linka. Nadace H&M investovala 12 milionů dolarů do technologií na recyklaci polyesteru a plánuje výstavbu větší továrny, která zvládne recyklovat 1360 kilo textilu denně. Ale i ředitel HK RITA přiznává, že recyklaci čeká dlouhá cesta, než alespoň trochu uleví odpadům z tohoto průmyslu.



Komerčně využitelné užitečné recyklační systémy by musely zvládnout nejméně tisíce tun odpadu denně. Dnes se na nové kousky recykluje pouhé 1 % oděvů. Je nám jasné, že nemáme mnoho času. Hrozí, že uděláme příliš málo příliš pozdě. Podle expertů recyklace nikdy problém odpadu nevyřeší. Značky spotřebitele přesvědčily, že problémem je absence recyklační technologie.



Což samozřejmě není pravda. Problém vyřeší jen konfrontace růstu a pokud firmy skončí s nadprodukcí. H&M nijak neplánuje omezení výroby. Jsme rostoucí společnost. Naší ambicí je, aby ten růst byl smysluplný. Spotřebitelé mohou pomoci omezením nákupů a delším nošením svých kousků. Vždy doporučuji nekoupit si nic nového alespoň jeden rok. Ředitel HK RITA ví, že recyklace problém nevyřeší. Výrobci oděvů budou muset změnit způsob svého obchodování.



Kvůli tomu v noci nemůže usnout. Mou noční můrou je, že naše odvětví bude spokojené. Šťastné ze svých skromných cílů, ale to nikomu nijak nepomůže. Pak nás obviní z greenwashingu a faktem je, že to bude pravda. Překlad: hAnko www.videacesky.cz