Nad vodou: Skotské dudy

Tradiční výroba dud vyžaduje pevnou ruku, důraz na detail a ostré nástroje. Historie dud přesahuje tři milénia s kořeny v dávnověkých civilizacích. A je nedílnou součástí skotského dědictví více než 600 let. Bohužel v hlavním městě země přežila jen jediná ruční výrobna. Vydali jsme se do Edinburghu zjistit, jak se tradiční dudáci drží nad vodou. V Kilberry Bagpipes Dave Wardell s učněm Ruari Blackem vyrobí jeden nástroj za 4 dny. Vyrábí více druhů, ale nejslavnější jsou bezesporu dudy Great Highland.



Tento nástroj se skládá z měchu a pěti píšťal. Takzvaný piskor je nejmenší. Dudák fouká do měchu vzduch, který přes plátky v píšťalách tvoří tóny. Zadním píšťalám se říká drony. Dva tenorové hrají jeden tón a větší basa ten stejný tón o oktávu níž. Tak vzniká typický nepřetržitý zvuk dud. Přední píšťala „chanter“ má otvory k hraní melodie jako na flétnu. Dave si neustále ostří nástroje.



A to minimálně jednou za hodinu, aby byly po celou dobu v top stavu. V levé ruce mám poškozené nervy, což jsem si uhnal nejspíš v práci. Celou dobu děláte rukama, stojíte na nohou. Dřevo je hodně, hodně tvrdé. Ostříte dláta a sekáčky. K výrobě používá africké dřevo grenadill. Má velmi hustá vlákna, a proto lepší kvalitu zvuku. Je také velice odolné a velmi, velmi tvrdé. Vyrábí se z něj kvalitní dechy, například klarinety.



Starověcí řemeslníci používali k výrobě nástrojů lokální dřevo, ale Dave si jej nechává posílat až z Mosambiku. Do dřevěného hranolu vyvrtá vzduchový tunel pro píšťalu. Před vynálezem soustruhu se vše vrtalo a dlabalo ručně. Nyní se většina dud vyrábí strojově na rozdíl od Kilberry. Jedním z úkolů učně Ruarihi je zformovat dřevo do tvaru válce. Jak soustruh otáčí hranolem, dlátkem ořezává hrany do kulata. Zásadní je způsob výroby dud.



Vše je ruční od začátku do konce. Nemáme CNC stroje, vše děláme sami. I dnes se učím tradiční výrobu, jaká bývala dřív. Dave se ujme složitějších ozdob zvaných korálkování a hřebenování. Tento jemný postup dodá každému nástroji tradiční vzor. Hřebeny jsou drobné zářezy ve dřevě a korálky hladké mezery mezi nimi. Pak Dave vyrobí přesahující spoje. Vyřezává je z vosku a umístí mezi jednotlivé části píšťal. Umožňuji hladší pohyb při ladění a pak je drží ve správné pozici.



Pak se na celou sekci nanese vrstva laku. Nakonec je osadí ozdobnými kovovými kroužky. Kupuje je od stříbrníka, aby se dudy z Kilberry lišily od ostatních. Okolo kování navine vlněné nitě pokryté pryskyřicí. Pryskyřice je lepkavá, vytvoří tak se dřevem spoj, který nebude klouzat. Tomuto procesu se říká lemování a spoje jsou díky němu vzduchotěsné. Musí se na něj však opatrně, aby i tak bylo možné naladění nástroje.



Dave umístí do zadních píšťal jeden plátek a do přední dva. Jako u všech dechů se plátky rozechvějí a tvoří tón. Teď můžou píšťaly jít do měchu. Dave je uzavře do vaku z Gore-Texu se zipy a gumovým těsněním. Tradičně byly měchy ze zvířecích kůží, a i dnes je někteří zákazníci vyžadují. Mnozí hráči však říkají, že umělé měchy nedrží vlhkost a lépe se čistí. Nakonec přijde poslední dekorace, obal a šňůry. Ochranný obal je ze sametu nebo tartanu.



A šňůry drží píšťaly na místě. A máme dudy hotové, je čas na zkoušku před odesláním. Ruari zkontroluje kvalitu ladění a hratelnost, než dudy zabalí a odešle zákazníkům do celého světa. S příchodem internetu jsme otevření světu. Divili byste se, kam až se dudy prodají. Je to neuvěřitelné. Proč chce někdo z Kazachstánu skotské dudy, to nemám tušení. Skotští vojáci dudy používali v bojích už od 14.



století. Na původně zvané válečné dudy hráli vojáci k povzbuzení do boje proti anglickým uchvatitelům a ke vzbuzení strachu u nepřátel. Vysoké ječivé tóny zněly na míle daleko, pro bitevní pole ideální. Používaly se až do 2. světové války. Dnes slouží spíše k ceremoniálním účelům a v soutěžních dudáckých souborech, v jednom z nichž hrál i Dave. Hru na nástroj si máte užít, ne jak já.



Jednu dobu jsem cvičil i tři, čtyři hodiny každý večer, celý týden, chtěl jsem být co nejlepší. V patnácti jsem hrál v prestižním souboru, soutěžil jako sólista a tak. Ale pak prostě musíte zpomalit, někdy je to až moc náročné. Takže místo hraní Dave zaměřil svou vášeň na výrobu. Masová výroba ve 20. století tradiční řemeslo zdecimovala a zaplavila trh levnými nástroji v kvantitě za méně peněz. Strojově vyrobené dudy stojí sto dolarů, dudy z Kilberry okolo patnácti set.



Před pár lety Dave myslel, že bude kvůli nízké poptávce muset zavřít. Dostal však nečekanou pomoc. Gordon Nicholson je tradiční krejčí kiltů, který má obchod hned vedle. Na dveřích Kilberry Bagpipes se roku 2018 objevila cedule „na prodej“. Dave se s tehdejším majitelem dohodl na výpovědi z nájmu. Tak jsem šel domů a řekl své ženě: „Přijdeme o posledního tradičního výrobce dud v Edinburghu.“ A ona řekla: „Snad víš, co máš dělat.“ Gordon vede krejčovskou akademii, aby i on zachoval svou tradici.



Společně oba obchody využívají bohatého turismu ve městě, nabízejí prohlídky a ukázky výroby. A jak jinak udržet řemeslo naživu? Podporou hudebního dědictví. Ruari vyvažuje učňovství ve výrobě svou vášní pro hru na dudy. Je dudákem od dětství a hraje v mistrovském irském souboru. Každou sobotu létá do Dublinu na zkoušky. Je to velký závazek, domů se vracím pozdě v noci.



Dave má z jeho zápalu radost. Dává mu naději, že řemeslo, kterému zasvětil život, nevymře. Ruari je jako já v mládí. Oddaný dudáctví na sto procent. Je důležité si tradice udržet. A dudáctví má dobře našlápnuto, vyučuje se teď na skotských školách. Pro mě je důležité, ale děcka ho milují. Překlad: hAnko www.videacesky.cz