Zpět na seznamAxolot4.7 (14 hodnocení)
ElTigrePublikováno: 6 let
Načítám přehrávač...
Vikinský tulák
8:33
6.9K zhlédnutí
ElTigreDalší z portrétů fascinujících dobrodruhů vypráví o dvoumetrovém, nebojácném objeviteli Peteru Freuchenovi, jehož neuvěřitelné příhody se neodehrávaly pouze za polárním kruhem, ale také v amerických zábavních pořadech.
Drazí zvídaví přátelé, vítejte u dalšího dílu Axoportrétů. Osobnost, o které dnes bude řeč, byl objevitel, spisovatel, herec, novinář, kartograf, zoolog, antropolog a ve své době také prezident Dánské boxerské federace. To je na jednu vizitku příliš, ale pokud bychom měli zvolit dvě slova, nejlepší by byla ta, kterými nazval jednu ze svých autobiografií: Vikinský tulák. AXOPORTRÉTY Peter Freuchen se narodil v roce 1886 v Nykøbing Falsteru v Dánsku.
Odmalička měl radši příběhy z cest, které si vyprávěli námořníci, než sezení ve školní lavici. V roce 1904, v 18 letech, se i tak rozhodne studovat medicínu na Kodaňské univerzitě, ale chuť po dobrodružství je silnější. O dva roky později se dobrovolně zúčastní expedice na sever Grónska, během které se stane meteorologickým asistentem. Jelikož se učí rychle, svěří mu vlastní stanici, ve skutečnosti plesnivou chatrč, ve které stráví 6 měsíců polární zimy.
Je tam taková zima, že vzduch, který vydechuje, se proměňuje v led a hromadí se na stěnách a zemi. Na konci své mise tak žije v rádoby ledové jeskyni vyrobené z vlastního dechu. I když mu je trochu těsno, dvoumetrový obr účasti na expedici ani chvilku nelituje. Má pocit, že je na svém místě, a Grónsko mu doopravdy přiroste k srdci. Po návratu do Dánska začne psát pro Politiken, velké národní noviny. Jeho osud nabere nový směr, když se potká s jistým Knudem Rasmussenem. Rasmussen, mladý objevitel s vášní pro Inuity, sní o základně v Grónsku.
Zeptá se Freuchena, jestli se chce přidat, s čímž on samozřejmě ihned souhlasí. Dva kamarádi projekt započnou v roce 1910 založením stanice v Uummannaqu na západě Grónska. Pojmenují ji Thulé podle mýtického jména odlehlého severu, jak jej nazval objevitel Pýthéas. Peter se stane jejím správcem a dohlíží na obchodní transakce, ale zároveň objevuje zemi. Studuje faunu a flóru, sbírá vzorky pro muzea, píše články na různá témata od antropologie až po meteorologii a také se naučí jazyk Inuitů.
Místní lidé a jejich kultura se mu natolik zalíbí, že se za rok, v roce 1911, ožení s mladou Inuitkou Navaranou, s kterou bude mít dvě děti. To se nelíbí tamním dánským misionářům, jelikož svazek považují za kacířský. Jejich nevole ovšem Petera, dlouholetého ateistu a kritika křesťanství, spíše těší. V dopise příteli píše: "Misionáři mě nenávidí a Eskymáci milují.
Co víc si přát?" V roce 1912 se Rasmussen a Freuchen vydají od založení Thulé na první výpravu. Jejich cílem je ověřit teorii Roberta Pearyho, podle které Grónsko a Pearyho zemi – poloostrov, jenž nese objevitelovo jméno, dělí průliv. Nevím, kam až byste šli, abyste dokázali nepravdu, ale Rasmussen a Freuchen překonají na saních 1000 km ledu, což je málem stojí život, aby nakonec zjistili, že průliv neexistuje. V následujících letech Thulé zorganizuje další expedice, ale nejsmělejší a nejslavnější zůstává ta pátá, trvající mezi roky 1921 a 1924.
Navarana, Peterova žena, se jí měla zúčastnit, ale těsně před jejím začátkem podlehne španělské chřipce. Jelikož nebyla pokřtěna, kněz ji odmítne pohřbít na tamním hřbitově, a proto musí Freuchen pohřbít svou ženu sám. Cílem páté expedice Thulé bylo nasbírat co nejvíce vědeckých údajů napříč arktickou částí Severní Ameriky.
O regionu a jeho obyvatelích tak během 4 let získáme obrovské množství vědomostí. Z Rasmussena se stane legenda, jejíž jméno se dodnes pojí s objevováním Arktidy. Pro Freuchena má expedice těžší následky, jelikož skončí nehodou, která mu život obrátí naruby. V roce 1923, když na severu Kanady pořizuje kartografické záznamy, se dostane do prudké sněhové bouře. Protože musí zastavit, schová se do dutiny, zakryje ji sáněmi a v provizorním přístřešku stráví noc. Teplota se blíží k mínus 30 stupňům.
Ráno je po bouři, ale nahromadilo se tolik sněhu, že Peter nemůže ven. Hodiny se zoufale snaží vyprostit ze svého hrobu holýma rukama, marně. Pak dostane nápad. Nápad sice odporný, ale zachrání mu život: Uleví svým střevům a nechá své výkaly zmrznout, aby z nich udělal cepíny. Funguje to. S pomocí improvizovaného nářadí si nakonec skrz sníh prorazí cestu.
Ale tím to nekončí. Po 30 hodinách strávených v ledovém vězení se Peter musí doplazit na základnu, protože mu nohy kvůli omrzlinám ztuhly. S odhodláním, které by mu i DiCaprio záviděl, dosáhne tábora za tři hodiny a tam si uvědomí, že mu uhnívá levé chodidlo. V posledním záchvěvu hrdinství si začne hnijící prsty amputovat kleštěmi a kladivem.
O této příhodě říká následovné: "Asi se na řezání prstů dá zvyknout, ale nikdy jsem jich na to neměl dost." Později mu lékař amputuje celé chodidlo a Freuchen začne nosit dřevěnou nohu, která patří k jeho image – stejně jako plnovous. Po této kapitole dánský kolos ukončí kariéru polárního objevitele, ale jeho nový život teprve začíná. Po návratu do Dánska zakoupí malý ostrov, kam se uchýlí psát romány, články, autobiografické příběhy a také film s názvem Eskimo.
Nechtěl se mu podepsat pod scénář, ale zahrál si v něm padoucha. Film dokonce v roce 1933 obdržel Oscara! V této době se Peter znovu ožení, tentokrát s Magdou Vang Lauridsenovou, herečkou, jejíž nesmírně bohatí rodiče vydělali jmění na margarínu, a když v roce 1926 založí časopis, nabídnou svému zeti pozici šéfredaktora. Mimochodem časopis dodnes vychází a patří mezi ty nejstarší v Dánsku.
A i když se mu psaní dařilo, neopustila ho chuť po dobrodružství. Na konci třicátých let se vydává objevovat Jižní Afriku a poté Sibiř. Takový klimatický skok je úctyhodný. V roce 1938 zakládá Dánský klub dobrodruhů, bratrstvo cestovatelů, kde sdílí své zážitky. Druhá světová válka má na Freuchenův život rozhodující vliv. Když v roce 1940 Německo napadne Dánsko, aktivně se zapojí do odboje a na svém ostrově ukrývá uprchlé.
Nacisté ho nakonec zatknou a odsoudí k smrti, ale podaří se mu utéct do Švédska, kde v odboji pokračuje. V roce 1944 se po 20 letech manželství s Magdou rozvede a odejde do New Yorku. Tam se pozná s módní návrhářkou Dagmar Cohnovou, která se za rok stane jeho třetí ženou. Po válce Freuchen pokračuje v psaní knih. Za svého života jich vydá přes třicet.
Jako by jeho život nebyl dost neuvěřitelný, podnikne svůj poslední kousek v roce 1956 – zúčastní se Otázky za 64 000 dolarů. Předchůdce Chcete být milionářem? byl nejoblíbenějším americkým pořadem a Peter v něm vyhrál jackpot, čímž se stal jedním z mála účastníků, kteří odpověděli na poslední otázku. Rok nato producent a objevitel Lowell Thomas Freuchenovi nabídne cestu na severní pól, kde měli se štábem natočit dokument.
Ostřílený dobrodruh samozřejmě souhlasí, protože i když sever prošel křížem krážem, na severní pól se nedostal. Naneštěstí to ale nestihne. Při mezipřistání na Aljašce dostane Peter infarkt poté, co přežil na tisíc smrtí. Bylo mu 71 let. Jeho popel byl rozprášen v Grónsku v okolí jeho drahé Thulé. Pochopitelné vzhledem k tomu, kolik let té zemi a jejímu lidu zasvětil.
Určitě by byl pyšný na svého syna, Petera Ittinuara. V roce 1979 se stane prvním Inuitou, který se dostal do kanadského parlamentu. Tento díl je tímto u konce, a pokud někdy uvíznete ve sněhové bouři pod sáněmi, doufám, že si vzpomenete na Petera Freuchena. Do té doby na shledanou u dalšího portrétu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Odmalička měl radši příběhy z cest, které si vyprávěli námořníci, než sezení ve školní lavici. V roce 1904, v 18 letech, se i tak rozhodne studovat medicínu na Kodaňské univerzitě, ale chuť po dobrodružství je silnější. O dva roky později se dobrovolně zúčastní expedice na sever Grónska, během které se stane meteorologickým asistentem. Jelikož se učí rychle, svěří mu vlastní stanici, ve skutečnosti plesnivou chatrč, ve které stráví 6 měsíců polární zimy.
Je tam taková zima, že vzduch, který vydechuje, se proměňuje v led a hromadí se na stěnách a zemi. Na konci své mise tak žije v rádoby ledové jeskyni vyrobené z vlastního dechu. I když mu je trochu těsno, dvoumetrový obr účasti na expedici ani chvilku nelituje. Má pocit, že je na svém místě, a Grónsko mu doopravdy přiroste k srdci. Po návratu do Dánska začne psát pro Politiken, velké národní noviny. Jeho osud nabere nový směr, když se potká s jistým Knudem Rasmussenem. Rasmussen, mladý objevitel s vášní pro Inuity, sní o základně v Grónsku.
Zeptá se Freuchena, jestli se chce přidat, s čímž on samozřejmě ihned souhlasí. Dva kamarádi projekt započnou v roce 1910 založením stanice v Uummannaqu na západě Grónska. Pojmenují ji Thulé podle mýtického jména odlehlého severu, jak jej nazval objevitel Pýthéas. Peter se stane jejím správcem a dohlíží na obchodní transakce, ale zároveň objevuje zemi. Studuje faunu a flóru, sbírá vzorky pro muzea, píše články na různá témata od antropologie až po meteorologii a také se naučí jazyk Inuitů.
Místní lidé a jejich kultura se mu natolik zalíbí, že se za rok, v roce 1911, ožení s mladou Inuitkou Navaranou, s kterou bude mít dvě děti. To se nelíbí tamním dánským misionářům, jelikož svazek považují za kacířský. Jejich nevole ovšem Petera, dlouholetého ateistu a kritika křesťanství, spíše těší. V dopise příteli píše: "Misionáři mě nenávidí a Eskymáci milují.
Co víc si přát?" V roce 1912 se Rasmussen a Freuchen vydají od založení Thulé na první výpravu. Jejich cílem je ověřit teorii Roberta Pearyho, podle které Grónsko a Pearyho zemi – poloostrov, jenž nese objevitelovo jméno, dělí průliv. Nevím, kam až byste šli, abyste dokázali nepravdu, ale Rasmussen a Freuchen překonají na saních 1000 km ledu, což je málem stojí život, aby nakonec zjistili, že průliv neexistuje. V následujících letech Thulé zorganizuje další expedice, ale nejsmělejší a nejslavnější zůstává ta pátá, trvající mezi roky 1921 a 1924.
Navarana, Peterova žena, se jí měla zúčastnit, ale těsně před jejím začátkem podlehne španělské chřipce. Jelikož nebyla pokřtěna, kněz ji odmítne pohřbít na tamním hřbitově, a proto musí Freuchen pohřbít svou ženu sám. Cílem páté expedice Thulé bylo nasbírat co nejvíce vědeckých údajů napříč arktickou částí Severní Ameriky.
O regionu a jeho obyvatelích tak během 4 let získáme obrovské množství vědomostí. Z Rasmussena se stane legenda, jejíž jméno se dodnes pojí s objevováním Arktidy. Pro Freuchena má expedice těžší následky, jelikož skončí nehodou, která mu život obrátí naruby. V roce 1923, když na severu Kanady pořizuje kartografické záznamy, se dostane do prudké sněhové bouře. Protože musí zastavit, schová se do dutiny, zakryje ji sáněmi a v provizorním přístřešku stráví noc. Teplota se blíží k mínus 30 stupňům.
Ráno je po bouři, ale nahromadilo se tolik sněhu, že Peter nemůže ven. Hodiny se zoufale snaží vyprostit ze svého hrobu holýma rukama, marně. Pak dostane nápad. Nápad sice odporný, ale zachrání mu život: Uleví svým střevům a nechá své výkaly zmrznout, aby z nich udělal cepíny. Funguje to. S pomocí improvizovaného nářadí si nakonec skrz sníh prorazí cestu.
Ale tím to nekončí. Po 30 hodinách strávených v ledovém vězení se Peter musí doplazit na základnu, protože mu nohy kvůli omrzlinám ztuhly. S odhodláním, které by mu i DiCaprio záviděl, dosáhne tábora za tři hodiny a tam si uvědomí, že mu uhnívá levé chodidlo. V posledním záchvěvu hrdinství si začne hnijící prsty amputovat kleštěmi a kladivem.
O této příhodě říká následovné: "Asi se na řezání prstů dá zvyknout, ale nikdy jsem jich na to neměl dost." Později mu lékař amputuje celé chodidlo a Freuchen začne nosit dřevěnou nohu, která patří k jeho image – stejně jako plnovous. Po této kapitole dánský kolos ukončí kariéru polárního objevitele, ale jeho nový život teprve začíná. Po návratu do Dánska zakoupí malý ostrov, kam se uchýlí psát romány, články, autobiografické příběhy a také film s názvem Eskimo.
Nechtěl se mu podepsat pod scénář, ale zahrál si v něm padoucha. Film dokonce v roce 1933 obdržel Oscara! V této době se Peter znovu ožení, tentokrát s Magdou Vang Lauridsenovou, herečkou, jejíž nesmírně bohatí rodiče vydělali jmění na margarínu, a když v roce 1926 založí časopis, nabídnou svému zeti pozici šéfredaktora. Mimochodem časopis dodnes vychází a patří mezi ty nejstarší v Dánsku.
A i když se mu psaní dařilo, neopustila ho chuť po dobrodružství. Na konci třicátých let se vydává objevovat Jižní Afriku a poté Sibiř. Takový klimatický skok je úctyhodný. V roce 1938 zakládá Dánský klub dobrodruhů, bratrstvo cestovatelů, kde sdílí své zážitky. Druhá světová válka má na Freuchenův život rozhodující vliv. Když v roce 1940 Německo napadne Dánsko, aktivně se zapojí do odboje a na svém ostrově ukrývá uprchlé.
Nacisté ho nakonec zatknou a odsoudí k smrti, ale podaří se mu utéct do Švédska, kde v odboji pokračuje. V roce 1944 se po 20 letech manželství s Magdou rozvede a odejde do New Yorku. Tam se pozná s módní návrhářkou Dagmar Cohnovou, která se za rok stane jeho třetí ženou. Po válce Freuchen pokračuje v psaní knih. Za svého života jich vydá přes třicet.
Jako by jeho život nebyl dost neuvěřitelný, podnikne svůj poslední kousek v roce 1956 – zúčastní se Otázky za 64 000 dolarů. Předchůdce Chcete být milionářem? byl nejoblíbenějším americkým pořadem a Peter v něm vyhrál jackpot, čímž se stal jedním z mála účastníků, kteří odpověděli na poslední otázku. Rok nato producent a objevitel Lowell Thomas Freuchenovi nabídne cestu na severní pól, kde měli se štábem natočit dokument.
Ostřílený dobrodruh samozřejmě souhlasí, protože i když sever prošel křížem krážem, na severní pól se nedostal. Naneštěstí to ale nestihne. Při mezipřistání na Aljašce dostane Peter infarkt poté, co přežil na tisíc smrtí. Bylo mu 71 let. Jeho popel byl rozprášen v Grónsku v okolí jeho drahé Thulé. Pochopitelné vzhledem k tomu, kolik let té zemi a jejímu lidu zasvětil.
Určitě by byl pyšný na svého syna, Petera Ittinuara. V roce 1979 se stane prvním Inuitou, který se dostal do kanadského parlamentu. Tento díl je tímto u konce, a pokud někdy uvíznete ve sněhové bouři pod sáněmi, doufám, že si vzpomenete na Petera Freuchena. Do té doby na shledanou u dalšího portrétu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář