Tak špatné filmy, až jsou vlastně dobréNow You See It

Rveš mi srdce, Liso! "Tak špatný, až je to dobrý" vám nejspíš asociuje film se směšnými herci a scénářem. Tak špatný, až je to sranda sledovat. S přáteli si z toho děláte srandu, protože se tak špatný film bere tak vážně. "Tak špatné, až dobré" filmy existují už od béček 40. a 50. let. Jejich koncept se nemění. Jde o "guilty pleasure", užíváte si nadměrné užívání filmových klišé, přemrštěné herectví a strašnou práci s kamerou.

A dává to smysl. Lze si povšimnout, že Robot-monstrum z roku 1953 a Žralokonádo sdílí podobnou směšnost. Problémem analýzy tohoto fenoménu je, že nezachází dál. Lze jít ale do hloubky. Chci mluvit o jádru tohoto jevu a ukázat, že metody "tak špatného, až dobrého" užívají i oceňované filmy a většinou naschvál.

Nechte mě to tedy vysvětlit. - Michaele. - Pojď se mnou. "Tak špatné, až dobré" filmy se opírají o teorii, že si diváci užívají teatrální a přehnané filmy, které se berou vážně. Jde o tzv. "camp". Filmař tento nástroj může využít. Může se zdát, že jsou filmy přehnané nezáměrně. Jako Tommy Wiseau – snažil se o vážný film a náhodou stvořil klasiku campu. O tom ale nemluvím.

Režiséři tvrdí, že svůj hloupý film berou vážně, a vytváří tak novou úroveň zábavy. Pokud se všichni tváří vážně a chovají se, jako by to bylo normální zemětřesení nebo mimozemská invaze, pak vám ta upřímná vážnost pomůže dál rozvíjet padoucha, tedy žralokonádo. - Můžete dělat šílenosti. - Pak je to vtipnější. Camp není nutně žánrem. Některé filmy mají jeho prvky, aniž je považujeme za "tak špatné, až dobré". Příkladem dokonalé rovnováhy campu a vážnosti je Princezna Nevěsta.

Jde o skvěle napsaný a natočený film i se spoustou přehnanosti a otřepanosti. Vypadáš jako fajn chlap. Zabíjím tě nerad. Ty vypadáš jako fajn chlap. Nerad umřu. Jejich souboj stírá hranici mezi směšností a vážností. Jde jim o hodně a choreografie tomu odpovídá, zároveň ale náhodně skáčou. Camp dělá z Princezny Nevěsty zábavný, ale ne směšný film. Jde přes hranu, ale nikdy ne příliš a pokaždé se bere vážně. Camp občas film zachrání.

Díky výkonu Johnnyho Deppa nejsou Piráti jen řadovým akčním filmem, ale okouzlující vtipnou franšízou díky přemrštěnému, ale opodstatněnému herectví. Nikdy jsem neslyšel o horším pirátovi. Ale slyšel jste o mně. Wes Anderson je králem campu. Jeho kulisy jsou tak symetrické, až to není možné. Kamera se neustále točí z jedné postavy na druhou.

Využívá zastaralé efekty jak z animáků a dialogy nemotorně střihá na konci každé věty. Proč mě považuješ za nepřítele? Protože mě tvá holka bodla do zad nůžkama pro leváky. Je teď mou ženou. Blahopřeju. Anderson natáčí okouzlující a oceňované filmy, přestože narušuje spoustu konvencí. Camp filmům dodává zvláštní šmrnc, jsou zábavné a chceme je vidět zas a zas.

Režiséři musí vychytat poměr mezi nemožným a realistickým, aby jejich filmy měly prvky campu, ale jen s náznakem vážnosti, aby nevypadaly, že se snaží příliš. Ralph pro mě hraje skutečnou osobu, dělá ze sebe skutečnou osobu. I když se to odehrává ve vymyšlené zemi ve vymyšlené verzi historie, chceme působit co nejrealističtěji, bereme-li v úvahu, co točíme. Přemrštěné filmy vznikají každou chvíli.

Takže tohle... ...se stává tímhle. A tohle... ...se stává tímhle. Quentin Tarantino camp miluje. Udělejte padoucha ze školačky a dejte jí cep jako zbraň. Jeho láska pro vše teatrální a přehnané se jeví v jeho postavách – předstírají, že jsou někým jiným. Pojď se vžít do role.

Výsledkem jsou vtipně přehnané, ve vážných chvílích nápadně špatné výkony. - Arrivederci. - Arrivederci. - Arrivederci. - Árvedérči. Dost často se přehání i v dialozích. Spousta postav říká věci, které by ve skutečnosti nikdo neřekl. Tohle už ti nikdo neodpáře, holka. To neznamená, že jde o špatný dialog. Občas ale ano... Já ji neuhodil!

Není to pravda! Je to blbost! Já ji neuhodil! Fakt ne. Jé, ahoj Marku. Jde o způsob, jak film udělat vtipnější. Aaron Sorkin je jeden z nejlepších scenáristů a píše teatrální dialogy. Občas upřednostní přehánění před tím, co by člověk skutečně řekl. - Ann! - Ano, pane? - Dej mi pěstí. Posluž si. Jeho slavná "pojď a mluv" metoda ze Západního křídla je teatrální, strojená a byla zparodována snad v každém televizním sitcomu. - Paroduje to i on sám.

- Pojďte se mnou. - Jsem Aaron Sorkin. - Jeho úsečné dialogy se také recyklují. - Mluvím s tebou já, Dano. Nejsem cizí. - Nejsem cizí. - Nejsem cizí. - Nejsem cizí. - Nemluv se mnou jako s cizím. Není to ale špatně. Chce to talent, abyste stvořili styl, který je snadné parodovat a úchvatné sledovat. Technicky není originální, ale zůstává svěží. Jeho styl poznáme, ale nevadí nám.

Přijali jsme ho. Až moc. Je uctíván až tak, že hrát v jeho stylu nutí i herce v talkshow. Přehánění umožňuje filmům být filmy. Tento koncept je znát ve všem, kdykoliv film přežene něco, co by se v reálném životě nestalo, ale film to provede ve vší vážnosti. Manšelství... Pokoj do konceptu přehnaného a zábavného hezky zapadá.

Patří mezi campy, ale vyčnívá, protože se bere naprosto vážně, aniž by jen tušil, jak přemrštěný je. Je to camp, ale jedinečný tím, jak si toho roztomile není vědom. - Ahoj pejsku. - Jsi můj oblíbený klient. - Díky. Ahoj! To mě přivádí k tomu hlavnímu: camp se vzpírá binárnímu myšlení o filmu, protože je dobrý i špatný. Objektivně bourá několik principů filmařiny. Nerealistické herectví, laciné dialogy, přehnané metody běžně nejsou vítané, ale camp není špatně.

Někdy je neskutečně zábavný, možná jsou takové filmy ty nejzábavnější. Spusta režisérů je vážná, spousta režisérů je vtipná, ale málokdo je tak vážný, až je vtipný. Camp uznávám, protože filmy nemusí být přímočaré. Naopak: camp filmům umožňuje být tím, čím vždy měly být – zábavou. Při sledování filmu nezvažujte jen, jestli je dobrý, nebo špatný, ale zda je super jako "guilty pleasure" a že není špatně, když je špatný.

- Je to vlastně skvělé. Je dobře, že je špatný. - Mám objednat pizzu? - Klidně. Je mi to jedno. - Už jsem ji objednala. Ty myslíš na všechno. Díky za zhlédnutí. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz