Nepříjemná pravda o svobodě slova

Musíme si o něčem promluvit. A nemohla bych o tom mluvit, kdybych neměla právo… říct to nahlas. - Svoboda projevu. - Svoboda projevu. V USA máme tohle právo všichni, dokonce i veřejné osoby. Zatímco se MAGA zoufale snaží vykreslit toho kluka, co zabil Charlieho Kirka, jako někoho, kdo k nim nepatří, a dělají všechno pro to, aby z toho získali politické body.



Po krátkém zastavení show Jimmyho Kimmela kvůli poznámkám ke smrti Charlieho Kirka, udělali lidé napříč spektrem něco, co obvykle nedělají. Vzácně se shodli, že pozastavení Kimmelovy show bylo přehnané. Činy FCC byly nepřijatelné, a to může vytvořit nebezpečný precedens pro právo na svobodu projevu. Jste z toho zmatení? Nejste v tom sami. V USA máme svobodu projevu v podstatě 70 let. Předtím byl v ústavě první dodatek, ale ve skutečnosti moc nefungoval.



Dotazy, co vše znamená svoboda projevu, se objevují jako roje meteoritů – alespoň jednou do roka, často vícekrát. Ale v roce 2025 to působí trochu jinak. Svoboda projevu je nyní velmi křehká. A částečně je to kvůli tomu, kdo právě vládne. Znamená to, že je svoboda projevu v USA ještě předmětem debaty? Abychom našli odpověď, podívejme se na klíčové momenty, které formovaly toto zdánlivě nezadatelné právo a kam by nás politika mohla zavést dál.



Jen bych chtěl říct, že toto je jeden z nejvýznamějších dnů Ameriky. Hnutí za občanská práva bylo pro svobodu projevu v Americe zásadní. I když byla svoboda projevu v Listině práv zakotvena už v roce 1791, po dlouhou dobu šlo spíš o mlhavý pojem. Až ve 20. století jsme začali vidět, jak se rozšiřuje ochrana politického projevu, což vedlo k širším možnostem veřejné debaty a společenských změn.



V ústavě byla skoro od začátku, ale fakticky začala fungovat až někdy v padesátých a šedesátých letech. Tohle je Ian Millhiser, právník a seniorní zpravodaj Voxu, který se zaměřuje na Nejvyšší soud a ústavu. Proč se to stalo právě tehdy? Do značné míry to byla šedesátá léta. Byla to doba hnutí za občanská práva. Doba volné lásky. Byla to doba spousty věcí, které směřovaly jedním směrem – že jsme národ, který věří ve svobodu, a vláda by neměla trestat lidi jen proto, že se nám nelíbí to, co říkají nebo jak žijí.



Tato éra byla pozadím jednoho z prvních důležitých případů u Nejvyššího soudu, New York Times vs Sullivanovi. Tento spor je pramenem svobody tisku v USA. Šlo o případ, kdy New York Times vytiskl inzerát, který se snažil získat peníze na právní pomoc Martinu Lutheru Kingovi. Kvůli inzerátu žaloval noviny montgomerský úředník, který tvrdil, že neoprávněně kritizují jižanské úředníky za to, jak zachází s demonstranty.



Šlo spíš o to, že vláda Jima Crowa v Alabamě chtěla potlačit hnutí za lidská práva, nejen jeho šíření ale i výběr prostředků. A Nejvyšší soud řekl: Ne, v této zemi budeme mít svobodu tisku. To znamená, že New York Times rozhodne o tom, co publikuje, i když jde o placený inzerát podporující občanská práva. Vláda Alabamy jim to nemůže zakázat. Pod vedením předsedy Earla Warrena v letech 1953–1969, je tento soud známý rozšiřováním několika práv, svobod včetně práv obviněných.



Široká interpretace svobody projevu Nejvyšším soudem činí toto právo v Americe výjimečným. Tady je Zach Beauchamp z Voxu s dalšími informacemi. Hlavní věc na USA je, že první dodatek je mnohem, mnohem intenzivnější a silnější než ochrana svobody projevu v jiných zemích.



Například v Německu existují zákony proti popírání holokaustu. V USA to tak není. Popírání holokaustu je v USA legální. Je to odsouzeníhodné, ale podle amerického práva přípustné. A tato ochrana sahá i na řeč z nenávisti, ale případy jako Brandenburg vs Ohio stanovily limity pro řeč vedoucí k násilí. Šlo o případ Kukluxklanovce, který mluvil o tom, že může dojít k pomstě na prezidentovi a dalším vysokým úředníkům, pokud začnou potírat bílou nadřazenost.



Jde o nejhorší možnou politickou řeč. Ale Nejvyšší soud řekl, že i ta odporná, nenávistná řeč je chráněná prvním dodatkem, protože nemůžeme nechat vládu, aby rozhodovala, co lidé mohou říkat. V USA je naše představa svobody projevu stále na hraně. Některé podniky a organizace podnikly kroky proti veřejným poznámkám zaměstnanců ohledně zavraždění Kirka.



Jsem velmi silný zastánce svobody slova. Pokud se dopustíte nenávistných projevů vůči komukoli, budeme vás bezpodmínečně stíhat a pronásledovat. Všechny bez rozdílu. Centrální metafora, která dlouho stála za přístupem Nejvyššího soudu ke svobodě projevu, se nazývá tržiště idejí. Může se tu objevit všechno možné. Vláda nerozhoduje, co se na trhu objeví, a pak si můžeš vybrat, se kterými ideami souhlasíš, které chceš šířit, které ignorovat, a máš právo přijímat myšlenky, které ti ostatní nabízejí.



Šedé zóny přicházejí, když řeč přestane být jen řečí. Očividný příklad je výhrůžka. Když řekneš, že někomu ublížíš, to už není jen řeč – slibuješ škodu. Slibuješ, že spácháš trestný čin. Otázka je, co jsou ty šedé zóny mezi tím.



Druh řeči, který je společensky škodlivý, že by se měl řešit spíš jako výhrůžka než jako chráněné politické názory. Jedna z takových šedých zón nastala docela nedávno, 6. ledna 2021. Po několika výbušných tweetech Trumpa byl jeho účet v tu dobu trvale pozastaven na Twitteru. Důvod suspendování: riziko dalšího podněcování násilí. Máme tady sociální sítě, které nejsou součástí vlády, nejsou nikomu demokraticky odpovědné, ale mají v podstatě úlohu vymáhat pravidla, která by možná lépe měl řešit stát.



Otázky typu kdy řeč přejde v pobuřování k násilí? Nejsem si jistý, že soukromí aktéři jsou způsobilí mít takovou moc efektivně vymáhat ta pravidla. Když se rozhodnou Donalda smazat z Twitteru, mají na to ústavní právo. Na druhou stranu to, že je něco legální, ještě neznamená, že je to dobrý nápad.



Nejenže to nezabralo, teď je zpátky rozhořčený a hledá pomstu. Tím, že útočí na řeč jiných lidí, snaží se vystrnadit komiky z televize. Od rána je Jimmy Kimmel mimo vysílání. Moderátor opustil studio poté, co ABC oznámilo, že jeho dlouho běžící show pozastavuje na dobu neurčitou. Po Kimmelových poznámkách o atentátu na Kirka, předseda FCC Brendan Carr vystoupil v konzervativním podcastu - a označil Kimmelův komentář za „hnusný.“ - Můžeme to udělat jednoduše, nebo složitě.



Tyto firmy najdou způsoby, jak změnit chování, podniknout kroky, upřímně, vůči Kimmelovi, nebo pro FCC bude před námi další práce. O hodiny později ABC pozastavilo show na dobu neurčitou. Celebrity, senátoři a komentátoři z obou stran kritizovali pozastavení Kimmelovy show. Když se vláda začne zabývat tím, že vás zakáže z vysílání, pokud neřeknete, co se nám líbí, to dopadne špatně i pro konzervativce.



Je důležité pochopit, že kauza Jimmyho Kimmela je o politice. Federálové vám říkají, že chtějí prosadit zákony o řeči, které jim v podstatě dají plnou moc jít po lidech za „špatné“ názory. Ale máš právo se mýlit. Nebo mít jakýkoli názor, chceš-li. O tom je první dodatek. Víš, jaké jsou hodnoty mé komunity, Bustere? Svoboda projevu. Na této zemi obdivují nejvíc svobodu slova.



Bral jsem to jako samozřejmost, dokud nestáhli z vysílání Stevena. A snažili se přinutit pobočky ve městech, ve kterých žijete, aby z éteru stáhly i mou show. A to není legální. Ani americké. Je to neamerické a velmi nebezpečné. Šest dní po pozastavení byla show Jimmyho Kimmela zpět ve vysílání. Události, které testují šedé zóny svobody projevu, budou vznikat, jak se potýkáme s více médii, růstem internetu a novými politickými mocnostmi.



Svoboda projevu je teď rozhodně velmi křehká, protože máme federální vládu, která není úplně oddaná jejímu dodržování. Nejvyšší soud USA stojí na většině 6 ku 3 soudců jmenovaných republikány, přičemž polovinu této většiny jmenoval prezident Trump. Podoba svobody projevu v USA do značné míry závisí na jejich rozhodnutí. Jediný způsob, jak může společnost tak rozmanitá jako Spojené státy fungovat, je říct, že musí existovat určitá neutralita vlády u kulturních sporů.



Vláda nemá rozhodovat, kdo, když v něco věří, má pravdu, a kdo ne. A o tom je první dodatek. Překlad: Sethe www.videacesky.cz