Věda nevěryAsapSCIENCE

Přestože je nevěra téměř ve všech kulturách tabu, dává šťávu zápletkám filmů a inspiruje bezpočty písní o zlomeném srdci. Proč ale lidé vlastně podvádějí? Stojí za tím věda? Jen asi 3 % savců jsou monogamní. Celý život zůstávají s jedním partnerem. Do této kategorie spadají i lidé. Z evolučního hlediska to přináší výhodu, protože jeden partner může chránit potomky, zatímco druhý hledá potravu a prostředky. Mimopárové páření neboli podvádění je ale poměrně časté lidské chování. Klíčovou roli při podvádění hraje u mužů i žen gen pro dopaminový receptor.

Dopaminu se někdy přezdívá "hormon štěstí", protože se uvolňuje po příjemných aktivitách jako cvičení, jídle nebo orgasmu. Jedna studie zjistila, že 50 % lidí, kteří mají variantu tohoto genu s dlouhou alelou, podvedli svého partnera ve srovnání s pouhými 22 % lidí s krátkou alelou. Účastníci s dlouhou alelou také měli sklony k riskování a návykovému chování jako alkoholismu. Mýtus, že kdo jednou podvedl, s podváděním nepřestane, se tak možná zakládá na pravdě.

Roli hraje i úroveň hormonu vazopresin. Podobně jako u oxytocinu, kterému se někdy přezdívá "hormon lásky", může vazopresin ovlivnit důvěru, empatii a sociální vazby. Injekce vazopresinu přímo do centra odměn polygamního hraboše horského zvyšuje pravděpodobnost toho, že začne žít monogamně. I autisti mají nižší úroveň vazopresinu, což ovlivňuje jejich schopnost porozumět sociálním podnětům. Studie 7000 finských dvojčat v roce 2014 zjistila, že nevěrné ženy měly jistou variantu genu, který kóduje vazopresinový receptor, což naznačuje, že nižší úroveň vazopresinu ovlivňuje nevěru.

Faktorem mohou být i peníze. U mužů, kteří vydělávají podstatně více než své ženské protějšky, je nevěra pravděpodobnější. Je ale pravděpodobnější i u otců v domácnosti. Možnost nevěry se podstatně sníží, jen když mají partneři podobný potenciál výdělku.

K nevěře samozřejmě mohou vést mnohé další faktory, od nevyřešených emocionálních problémů, problémů z minulých vztahů nebo nadměrného požití alkoholu. U homosexuálních párů bohužel neproběhlo dost studií na to, abychom jim porozuměli, což ukazuje, jak vědecký výzkum nadále přehlíží menšiny. Nevěra tedy u některých z nás jasně pramení z biologie a genetiky, přestože jsme monogamní druh.