Tento týden si Graham pozval Hillary Clinton a řeč bude tudíž samozřejmě o jejím rivalovi Donaldu Trumpovi. Povypráví o jejich bitvách na Twitteru, ale i o pocitech, které zažívala, když jako bývalá první dáma musela jít na Trumpovu inauguraci.
Je to skoro shakespearovské,
šla jste na inauguraci. Proto, že jste bývalá první dáma,
ne jako kandidátka. Jo. Vážně jsem se z toho
snažila vyvléknout. Protože jsem nešla jako kandidát, oponent,
ale jako bývalá první dáma. Je tu ta tradice, že bývalí prezidenti
a jejich první dámy přijdou bez ohledu na stranu,
aby ukázali podporu a kontinuitu vlády. Ale řekli jsme si,
že třeba nepůjde ještě někdo další. Zavolali jsme Bushovým, senioři byli
v nemocnici, myslím, že to bylo doopravdy.
Potom jsme zavolali mladším Bushovým
a ti nám řekli, že jdou, volali jsme Carterovým, ti také.
Tak jsme se na sebe s Billem podívali, že budeme muset jít taky. Bože, pokoušela jsem se popsat ten pocit
v té knize. Netušila jsem, co čekat. Chtěla jsem, aby se i přes svou kampaň
chopil té příležitosti být prezidentem a byl prezidentem pro všechny,
nejen pro ty, kteří ho podporovali. To se nestalo. Seděla jsem tam, vedle George W.
Bushe,
Bill seděl po mém druhém boku, a poslouchali jsme tu temnou řeč,
která rozdělovala. Popsala bych ji jako výkřik z nitra
bílého nacionalisty. A byla jsem tak zklamaná, tak smutná,
že to nebylo vstřícné, že šlo o zúžení a o zdůraznění toho,
co řekl dříve. A bylo zaznamenáno,
proto jsem to dala do té knihy, že George W. Bush řekl na konci:
"To byly teda divný sračky." A taky že ano. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
Ta kniha je obrovský úspěch, což je super,
ale ne všichni z ní byli tak nadšení. Prezident Trump tak zvláštně
vpadl do světa Twitteru. Napsal o té knize: "Křivá Hillary Clinton
viní ze své prohry všechny, kromě sebe. Prohrála v debatách a ztratila směr." A mám pocit,
že jste velice dobře odpověděla. Ano, to je pravda. Jste v pokušení jeho tweety ignorovat? No, ignoruji jich hodně,
protože jich je tolik.
Nedá se odpovědět na všechny. Zrovna na tenhle jsem odpověděla,
že jsem také napsala knihu pro děti, - která by třeba...
- Ten tweet máme tady. "Pokud se ti ta kniha nelíbila,
zkus tuhle." - Přijal vaši nabídku?
- Nevím, zatím se neozval. Ale odpovídám, když mi přijde,
že řekl něco urážlivého a neférového, co lidem opravdu způsobuje problémy.
A občas, zřídka, píšu přímo jemu. Měli jsme ten hrozný hurikán v Portoriku,
což je část USA se 3,5 miliony obyvatel, a nic se nedělo.
Tak jsem tweetovala jemu
i ministerstvu obrany, aby poslali námořnictvo a nemocniční loď.
Což asi za dva, za tři dny udělali. Ale nastavil tu strategii on?
Vy jste předtím asi tolik netweetovala, to on začal vysvětlovat komplikované věci
na Twitteru v rámci jenom několika slov. On tweetoval už nějakou dobu,
ale máte pravdu, že se snaží mluvit o věcech,
které jsou komplikované. Používá to především pro útoky na lidi,
aby je urazil, kritizoval. Nejnebezpečnější je, když přes Twitter
vede diplomatická jednání.
Vyměňuje si urážky s Kim Čong-Unem,
což je pro Una úplná lahůdka. Miluje to, tu twitterovou slavnost urážek
s prezidentem Spojených států. Dělá věci, které jsou nejen znepokojivé,
ale také prakticky nevysvětlitelné. Něco z toho zůstane bez odpovědi
a na něco odpovídám já i spousta dalších. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 8 let
