Anya Taylor-Joy, která ztvárnila například hlavní roli v miniseriálu Dámský gambit, se spolu s herečkou Annou Maxwell Martin podělí o své poměrně netradiční strachy. Ve druhém videu pak vypráví, jak se setkávala s fanoušky, když opadla covidová opatření. Kromě těchto dvou hereček sedí na pohovce ještě Bruce Springsteen a britský komik Mo Gilligan.
Málem jsem zapomněl, až teď to vidím. Jsi v pohodě, Anno? - Upozorňovala jsem tě. - Je to tak, ale já na to zapomněl. - To ti nevěřím. - Ne, vážně. Ale ty máš fobii z něčeho tady ve studiu. - Není to Graham! - Ani Bruce Springsteen. Ani pohovka. Tak čeho se bojíš? Tohle je v pohodě, teď koukám, že je to plastové, ale mám fobii z misek s ovocem.
- Vážně? - Ne z té misky, - jde o to ovoce. - Protože se navzájem dotýká? Omlouvám se. - Kdy to začalo? - To nevím. Mám různé strachy, prostě se tak nějak zjeví. Je problém ovoce, nebo ta mísa? - Ne, ta mísa ne. - Takže to ovoce? Jíš vlastně ovoce?
Jak si doplňuješ vitamíny? - S tím si nedělej starosti. - Dělám. Jako bych byl tvůj rodič. Anyo, tebe tu snad nevyděsíme, ale taky trpíš fobií. - Ano. - Ale ta tvoje mi přijde opodstatněná. Viď? Děkuju! Ano, já se bojím otáčecích dveří. Děsí mě, že mě prostě rozříznou vejpůl nebo že se v nich zaseknu. Když jsem natáčela první scénu v seriálu Gangy z Birminghamu, bylo to na jeden záběr, musela jsem vběhnout otáčecími dveřmi, někoho popadnout a těmi dveřmi zase vytáhnout.
Samozřejmě jsem se tam hned při prvním pokusu zasekla. Takže podle mě je to oprávněné. Navíc musíš přizpůsobit rychlost chůze těm dveřím. A na letišti tam všichni chodí s kuframa, to se bojím, že tam umřu. Já mám taky fobii, která souvisí s otáčecíma dveřma. Když nosím žabky, tak se bojím, že se mi malíček zasekne v drážce dveří.
Proč to ještě zhoršuješ? To mě nenapadlo. Tomu docela rozumím. Když jezdím metrem, jsou tam ty eskalátory. Na těch si po straně čistím boty. Jsou tam takové kartáče. To neděláte? To teda nedělám. Nejím ovoce a ještě si nečistím boty. Je to fajn, mám potom čisté boty, ale bojím se, že se tam někdy zaklíním.
Málem jsem zapomněl, až teď to vidím. Jsi v pohodě, Anno? - Upozorňovala jsem tě. - Je to tak, ale já na to zapomněl. - To ti nevěřím. - Ne, vážně. Ale ty máš fobii z něčeho tady ve studiu. - Není to Graham! - Ani Bruce Springsteen. Ani pohovka. Tak čeho se bojíš? Tohle je v pohodě, teď koukám, že je to plastové, ale mám fobii z misek s ovocem.
- Vážně? - Ne z té misky, - jde o to ovoce. - Protože se navzájem dotýká? Omlouvám se. - Kdy to začalo? - To nevím. Mám různé strachy, prostě se tak nějak zjeví. Je problém ovoce, nebo ta mísa? - Ne, ta mísa ne. - Takže to ovoce? Jíš vlastně ovoce?
Jak si doplňuješ vitamíny? - S tím si nedělej starosti. - Dělám. Jako bych byl tvůj rodič. Anyo, tebe tu snad nevyděsíme, ale taky trpíš fobií. - Ano. - Ale ta tvoje mi přijde opodstatněná. Viď? Děkuju! Ano, já se bojím otáčecích dveří. Děsí mě, že mě prostě rozříznou vejpůl nebo že se v nich zaseknu. Když jsem natáčela první scénu v seriálu Gangy z Birminghamu, bylo to na jeden záběr, musela jsem vběhnout otáčecími dveřmi, někoho popadnout a těmi dveřmi zase vytáhnout.
Samozřejmě jsem se tam hned při prvním pokusu zasekla. Takže podle mě je to oprávněné. Navíc musíš přizpůsobit rychlost chůze těm dveřím. A na letišti tam všichni chodí s kuframa, to se bojím, že tam umřu. Já mám taky fobii, která souvisí s otáčecíma dveřma. Když nosím žabky, tak se bojím, že se mi malíček zasekne v drážce dveří.
Proč to ještě zhoršuješ? To mě nenapadlo. Tomu docela rozumím. Když jezdím metrem, jsou tam ty eskalátory. Na těch si po straně čistím boty. Jsou tam takové kartáče. To neděláte? To teda nedělám. Nejím ovoce a ještě si nečistím boty. Je to fajn, mám potom čisté boty, ale bojím se, že se tam někdy zaklíním.
jesterkaPublikováno: 3 let
