Standardizované testyLast Week Tonight

Standardizované testy. Je to nejsnazší způsob, jak vystrašit dítě pěti písmeny, pokud tedy pominu slovo klaun. Momentálně probíhá testování po celé zemi. A s tím přichází sezóna úzkosti a školních videí, která mají děti dostat do nálady. Nemůžeš přečíst, nemůžeš přečíst můj testový obličej. Ukážeme jim, co dokážeme!

Dokážu to a to je šílený, ale jsem rozhodnutý, tak mě otestujte. Jak dělají testy? Vyndejte si tužku číslo 2, tužku číslo 2. Vyndejte si tužku číslo 2. Jak dělají testy? Vyndejte si tužku číslo 2, tužku číslo 2. Standardizované testy se zdají být náramně zábavné.

Rád bych si hned teď jeden napsal. Podejte mi tužku číslo 2, prosím! Ale jedna základní škola v Texasu si dokonce na přípravu k testu přivedla opičího maskota. Bude to hustý. Přichází opička. Bude to hustý, opička, hustý, opička, hustý, opička. Podívejte...

Shodneme se na tom, že neexistuje žádný scénář, ve kterém by vás slova "přichází opička" nepotěšila. Představte si, že jsem chirurg a řekl bych vám: "Řeknu vám to na rovinu. Šance na přežití je 20 %." "Ale mám pro vás dvě důležitá slova." "Přichází opička." Budete se na tu operaci těšit. Bude to zábava.

Zbožňujete ji. Jde o to.. Jde o to... Dokazujete, že mám pravdu. Jde o to, že tato videa a opičí maskoti ve vás zanechají pocit, že testování je úžasné. Proto jsou tyto nedávné reportáže tak překvapivé. V Lower Hudson Valley se v mnoha okrscích odhlásilo asi 25 % dětí. Více než 1 700 studentů základních a středních škol se odhlásilo z PARCC testu.

Je to jen 5 dětí. - Kteří se účastní testu. - Ano. Skoro celá oratoř byla plná dětí, které se testu neúčastnily. Ani jeden třeťák nepřišel na Common Core Smarter Balance Test. Páni. Celá třída ten test bojkotovala. Jedinou další věcí, na které se skupina spolužáků z třeťáku kdy shodla, je to, že Šarlatové písmeno by se lépe dalo vyjádřit emotikony.

Chápeme. Červená dáma, prsty do sebe, ďábel, dítě. Tu knihu jsme četli, má skvělý příběh. Diví se někdo, že mají američtí studenti testů plné zuby? Mezi jednotlivými diagnostickými testy jich píšou spoustu dalších. Studenti různých tříd se účastní 10 až 20 standardizovaných testů. Do konce studia jich napíší v průměru 113.

113 je spousta testů. Stejný počet testů budete požadovat, když se probudíte po jednorázovce s Colinem Farrellem. Udělejte mi všechny dvakrát. A toto množství testů si vybírá svou daň. Učitelé nám nahlásili zvracející děti a plačící děti, především ty mladší. Je to na ně velký tlak.

Pravdou je, že se to stává tak často, že v oficiálních dokumentech pro zkoušející se píše o tom, co dělat, když se student vyzvrací na své zadání. Se systémem není něco v pořádku, když předpokládáme, že se část dětí pozvrací. Testy mají zjišťovat jejich schopnosti, nemají být rapovou bitvou na 8. míli. Emineme, proč ti mamka udělala špagety?

Věděla přece, že dneska je rapová bitva. Jak jsme se k tomu dopracovali? Začátek hromadného testování nastal v 90. letech a asi si pamatujete takovéto příběhy o veřejném vzdělávání. 40 států se zúčastnilo matematických a přírodovědných testů a američtí studenti se umístili skoro až na konci. To muselo bolet. Především když jste věděli, že se francouzské děti ani nesnažily.

Honem, hrajte si se svými praštěnými čísly. O skutečné povaze duše vám nic neprozradí. Roním pro vás slzy. Jako odpověď na takovéto statistiky prezident George W. Bush, hned třetí den v úřadu, ohlásil program No Child Left Behind. Kongresem to samozřejmě prošlo s naprostou většinou. Hlasovat proti programu Žádné dítě pozadu je jako hlasovat proti programu Žádné štěně nepomazlené.

Co za zrůdu by s tím nesouhlasilo? Jmenuje se Patches a potřebuje lásku. Program se měl řídit získanými daty. Zahrnoval každoroční testování dětí a měl identifikovat a napravit špatné školy. Tento spočitatelný systém musí přinášet i následky. Jinak by to nebyl spočetný systém.

S tím se nedá nesouhlasit. Ovšem počitatelnost je takový ten koncept, se kterým všichni souhlasí, ale nikdo neví, jak ho uvést do praxe. Je to něco jako synergie a šaty od Maxi. Ať je nosí kdokoliv, vypadají, jako by mělo pončo dítě s vodopádem. Vypadáš jako duch budoucnosti Gwyneth Paltrow. Straším jen značku Goop. No Child Left Behind zvedlo počet povinných testů ze 6 na 17.

A náš současný prezident s naší fixací na testy zřejmě moc nesouhlasí. Netvrďte nám, že děti se dají učit jen tak, že je budete valnou část roku připravovat na vyplňování standardizovaných testů. Víme, že to není pravda. Páni. Ten muž ví, jak dostat učitele na svou stranu.

Víte, co ještě? Ve sborovně by měl být kulečník. A jednou ročně byste měli smět vrazit facku jednomu rodiči. Volte mě! Já mizím! Volte mě. Ale když nastoupil do funkce, testy nezrušil. Přidal vlastní vzdělávací iniciativy jako Race to the Top. Podle ní mají státy přijmout Common Core. Jeho logo jsou dva šneci v 69.

Znovu opakuji, že záměry byly dobré. Existují špatné školy. A ve vzdělávání dětí panuje velká ekonomická a rasová nerovnost. Vše, co tyto rozdíly zmírní, je dobrá věc. Problém byl v tom, jak to zavedli. Mnoho států váže plat učitelů na výkon, ale používají k tomu zvláštní přístup. Nazývá se to analýza přidané hodnoty. Hodnotí učitele na základě výkonu dětí.

Pokud se student v 60 percentilovém testu na konci roku umístí lépe, učitel dostane lepší hodnocení. Pokud se žák zhorší, zhorší se i učitelovo ohodnocení. To vysvětluje, proč se většina výzdoby ve třídách změnila z "Věř sám sobě" na "Hlavně mi to nepo*er!" Nepo*er to! Svázání učitelova výkonu se zlepšováním studentů zní v teorii dobře, ale v praxi to funguje spíš takto.

Měl jsem 4 studenty, jejichž předpovídané skóre bylo doslova nemožné. Jedna z mých šesťaček měla předpovídané skóre 286,34. Ale šesťák může dosáhnout maximálně 283 bodů. Tato studentka skutečně 283 bodů získala. Ale i přes to, že získala maximum bodů, se v mém vyhodnocení zapsala zápornými čísly. Byla o tři body za svým předpovídaným skóre. To je směšné.

Svého předpovídaného skóre by mohla dosáhnout jen tak, že by měla všechno dobře, sama si napsala několik dalších otázek, ty také měla dobře a pak by je přiložila k testu. Tento učitel žije na Floridě, která k hodnocení učitelů používá tento vzorec. Vzorec, který vypadá, jako by ho mimozemšťané napsali na pole antisemity. A mnoho těchto vzorců, na kterých závisí kariéra učitelů, bylo částečně inspirováno výzkumem, a to je pravda, modelů trendů reprodukce hospodářských zvířat.

To, co se děje v komplikovaných dětských myslích, posuzujeme stejně, jako posuzujeme toto. Nevím, co jsme udělali špatně, ale vaše dítě projde algebrou, nebo se mu narodí zdravé tele. Nevím! Hoďte si mincí. Vzdělání je důležité, proto by testy měly být dobré. Ale existují náznaky, že tomu tak není.

Podívejte se na Floridský test komplexního hodnocení, čili FCAT. Floridský člen školního představenstva byl znepokojen a udiven tím, že jen 39 % deváťáků se ve čtení umístilo nad hranicí nebo na ní. Dostal nápad. Požádal jsem okres o to, aby mi poslali co nejpřesnější příklad toho, co se řeší v FCAT testech ve čtení a matematice. Udělal jsem si ho. Podle testu jsem slabý čtenář. A to mám několik magisterských titulů, byl jsem zvolen 4krát za sebou a vyučuju 39 předmětů na 6 univerzitách v zemi.

Jasně, my to chápeme. Testy jsou mizerné. Chceš se vychloubat ještě něčím dalším? Také umím zahrát Marry měla jehňátko na flétnu. A hádejte, kdo dokáže udělat třicet přerušovaných kliků? Tenhle borec! Ale v něčem má pravdu.

Pokud testy nevypovídají o skutečnosti, má to vážné lidské důsledky. Jedna stydlivá osmačka, která měla vždy ve své jazykové třídě téměř perfektní skóre, byla loni požádána aby ji opustila, protože z FCAT měla skóre nevysvětlitelně nízké. Minulý podzim na zasedání školské rady prozradila, jak se cítila. Každý rok jsem byla ve škole dobrá. Ale nízké... Ale z FCAT jsem měla nízké skóre. Není to fér a nechci přijít o možnost studovat v jazykové třídě, nebo o své lepší vzdělání, kvůli jedinému testu.

To je otřesné. Beru zpět to, když jsem řekl, že bych si test chtěl napsat. Víte co, ať přijde opička! Ne, ne, ne! Vypněte tu hudbu. Netleskejte jí! Co to s tebou, sakra, je? Co to s tebou je? Kvůli tobě ta dívka pláče. Přemýšlej o tom, co jsi provedla. Ne, ne, ne!

Netancuj! Běž přemýšlet o tom, co jsi provedla. Hanba ti. Hanba ti! V tomto bodě si musíte položit otázku, že když jsou testy nevhodné pro učitele i děti, pro koho jsou tedy dobré? Ukázalo se, že je provozují společnosti jako jsou tyto. Zaměřme se na tu největší, na Pearson. Roku 2012 měli téměř 40% podíl na trhu. To je třikrát víc než jejich konkurenti.

Pokud jste o ní nikdy neslyšeli, gratuluju. Ale zmiňte její jméno před jakýmkoliv rodičem nebo dítětem ve státě, kde fungují, a uvidíte, co se stane. Pearson je vzdělávacím ekvivalentem Time Warner Cable. Buď jste s nimi nikdy neměli nic společného a je vám to jedno, nebo vám pos*ali celý život. Pearson má na školách až šokující míru vlivu. V dnešní době může hypotetická dívka psát testy od Pearsonu od školky až po 8.

třídu. Testy, na které se učila z osnov a učebnic Pearsonu. Učil ji učitel s vlastní zkouškou Pearsonu. Pokud se někdy testovala na poruchy učení, třeba na ADHD, to je taky test od Pearsonu. Pokud bude mít Pearsonu dost a odmítne ho, bude muset složit GED, které nyní je, hádejte co, také testem od Pearsonu. Jediný test, který nedělají, je test na lidský papilomavirus který se dělá na vysoké.

Ale hádám, že až tenhle pořad uvidí, taky ho začnou dělat! Pearsonu v posledních letech značně rostou výdělky. Avšak jejich záznamy jsou plné stížností. Například na technické chyby, na pomalé vyhodnocování a také ohledně obsahu testů. Podívejte se, co se před pár lety stalo v New Yorku. Téměř 30 otázek bylo prohlášeno za neplatné. Byly matoucí nebo chybné.

Z testu angličtiny už vyjmuli 6 otázek, včetně bizarní pasáže o mluvícím ananasu. Mluvící ananas? Ačkoliv budu znít jako ředitel Dreamworks, který mluví se CGI animátorem... Povězte mi víc o tomhle mluvícím ananasu. Studenti museli zodpovídat na otázky o příběhu. Ten prý vypadal takto. Ananas vyzval zajíce na závod.

Zvířata si myslela, že ovoce má nějaké eso v rukávu. Ale zajíc vyhrál a zvířata ananas snědla. Poučením bylo, že ananasy nemají rukávy. Byla jsem zmatená, protože jsem čekala něco víc. Ten úryvek o zajíci a ananasu byl hloupý a absurdní. Neplete se, protože jsme se na tu část testu podívali, a ani my neznáme všechny odpovědi. Ta povídka o ananasu se nehodí jako testová otázka.

Sotva by se hodila jako text The Doors. Problém není jen v otázkách od Pearsonu, ale i v jejich způsobu hodnocení. Společnost na Craigslist napsala tento inzerát, ve kterém hledá lidi na opravování testů. Craigslist. Lidi na opravování hledají tam. Pearson hledá lidi stejně, jako vy hledáte matraci plnou brouků nebo nezávazné vyhonění.

A jen aby bylo jasno, tohle není jen problémem Pearsonu. V celém odvětví najdete hodnotitele testů, kteří vám budou vyprávět děsivé příběhy. Na esej jsme měli dvě minuty. Na krátké odpovědi jsme měli 5 až 10 vteřin. Nerozumíme vašim dětem. Nerozumíme žádným dětem. Tohle není přijatelná odpověď od osoby, která může být zodpovědná za budoucnost vašeho dítěte.

Je to stěží přijatelné pro výrobce amerických panenek. Vyrábíme panenky za 100 dolarů, se kterými si děti nemohou hrát, protože by je ušpinily. Nerozumíme vašim dětem. Nerozumíme žádným dětem. A jak řekl jiný hodnotitel, někdy známky nezávisí na schopnostech, ale na člověku, který to opravuje. Bylo mi hned na začátku řečeno, že loni byl určitý počet dvojek, trojek a čtyřek. A letos to prý čekají obdobné.

Pokud to není obdobné, řeknou vám: "Dáváme moc trojek. Dáváme moc čtyřek." "Musíte víc prací hodnotit jako trojky." "Musíte jich víc hodnotit jako čtyřky." To nedává smysl, když se obsah, který hodnotíte, nezměnil. To je jako říct baseballovému rozhodčímu: "Máme problém s průměrem odpalů." "Musíte brát víc homerunů jako strikeouty a víc strikeoutů jako double.

Dělejte!" Rád bych vám ukázal víc otázek z těch testů, ale nejenže je to těžké, ale často i nelegální. Státy i společnosti chtějí držet otázky v tajnosti. Učitelé a studenti musí podepsat prohlášení, že nebudou obsah tajných testových materiálů používat nebo o něm diskutovat. Ačkoliv tvrdí, že to má zabránit podvádění, je to zvláštní. I když v testech uvidíte chybu, nemůžete to nikomu říct. Standardizované testy využívají pravidlo, kterým se řídí všichni lidé v metru.

"Pokud něco uvidíš, nech si to, ku*va, pro sebe!" "Všichni jsme už viděli někoho zvracet do kabelky." "Nech to být! Koukej před sebe a nech to být!" "Nech si to pro sebe!" Standardizované testy používáme už přes 10 let. Možná je na čase otestovat tyto testy. Původním cílem bylo smazat rozdíly mezi školami a vylepšit naše mezinárodní hodnocení.

Studie z roku 2013 nezjistila, že by No Child Left Behind smazalo rozdíly mezi školami, a naše mezinárodní hodnocení se nezlepšilo, naopak se mírně zhoršilo. Nechci slyšet, co si o těch výsledcích myslí to francouzské dítě. "Všechen ten čas a ty peníze..." "A vaše cesta vzhůru byla, jak říkáte, překážkový běh na běžeckém pásu." Tohle všechno volá po tom, co oba prezidenti požadovali, když prosazovali své reformy.

Vyšší standardy jsou správným cílem. Spočitatelnost je správný cíl. Spočitatelný systém musí nést následky. Jinak to není spočitatelný systém. Podívejme se na to. Podle mě tento systém pouze obohatil množství společností, platí a vyhazují učitele podle vzorce na rození telat, mate děti mluvícími ananasy a má stejná pravidla, co se transparentnosti týká, jako měl Brad Pitt v Klubu rváčů.

Pro Pearson, ostatní společnosti a zákonodárce, kteří tento systém podporovali, bude skutečným testem přesvědčit ostatní, že to funguje, nebo přijmout, že to nefunguje, a napravit to. Sice budu znít jako hodnotitel testů, ale... "Vaše čísla nejsou dobrá."

A pokud vám nepřijde fér, že váš osud závisí na zamotaném systému, který nebere ohled na okolnosti nebo neříká úplnou pravdu, tak máte pravdu. Ale nesmíte si na to stěžovat! Pokud kvůli tomuto tlaku na zlepšení vašich čísel cítíte nevolnost, jako byste každou vteřinou měli zvracet, nebojte se. Mám pro vás dvě slova, díky kterým se budete cítit lépe. Přichází opička!

Překlad: Mithril www.videacesky.cz