SmrtPříběhy obyčejné existence

PŘÍBĚHY OBYČEJNÉ EXISTENCE od LEVA YILMAZE NÁHODNÁ POZOROVÁNÍ Třetí část SMRT Nedávno jsem si prohlížel svý starý výkresy ze střední a došlo mi, jak moc jsem byl posedlý smrtí. Když jste dítě, tak moc nechápete, co smrt znamená. Což je logické, protože ještě ani nevíte, co znamená život. A i když vám spousta lidí bude říkat, jak drahocenný život je, je těžké to pochopit, když vypadají všichni, co vám to tvrdí, životem pěkně otráveni.

Máme spoustu teorií o tom, jaká smrt vlastně je. Slyšel jsem jich spousty, ale z nějakého důvodu věřím jen těm, co vykládali zfetovaný rockový hvězdy, které fakticky na chvíli umřely a pak znovu ožily. Většinou říkají, že viděly bílé světlo a prožily si jakousi extázi. A pak nebylo nic.

I když na hřbitovy většina lidí nechodí s radostí, já jsem vždycky věřil, že dodají životu perspektivu. Začnete přemýšlet o tom, že když byli tito lidé naživu, byli středem svých vlastních vesmírů. Měli různé touhy, sny a ambice. A možná i věřili, že mají tolik času, kolik chtějí. A pokud bylo ráno vaší největší starostí, jaké kalhoty si máte koupit, přijdete na jiné myšlenky.

Vždycky jsem byl paranoidní z toho, že až budu ležet na smrtelné posteli, bude mě strašit to staré: "Jestli sis život neužil naplno, je to jen tvoje vina." V takovém případě se uklidním tímhle citátem: "Na Zemi jsme proto, abychom tu prděli. Nenechte si to od nikoho vymluvit." Když už jsme u citátů, nevím, který se mi líbí víc. "Co tě nezabije, to tě posílí." Nebo: "Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu." Nevím, jestli se smrti bojím, ale slíbil jsem si, že neumřu hloupě.

Protože jestli existuje posmrtný život, nechci si v něm připadat jako pitomec. Jestli už jste někdy byli v situaci, kdy jste smrti o vlas unikli, asi jste se pokoušeli udělat dohodu s kteroukoli nadpřirozenou silou, ve kterou věříte. A odpřísáhli jste, že jestli vyváznete živí, budete sekat dobrotu. Doufám, že taky znáte tu úlevu, kterou cítíte, když je nebezpečí odvráceno. Ale taky asi víte, že se na slib být lepším člověkem po chvíli zapomene. Možná teď budu znít hloupě, ale myslím, že kdybych umíral, nestrachoval bych se, že jsem nezískal dost peněz, slávy nebo moci Spíš by mě mrzelo, že jsem nestrávil víc času odpočíváním v parku a pozorováním stromů.

Jestli si myslíte, že strach ze smrti je důležitá hnací síla, mohlo by vám přijít zajímavé, že před pár lety byla hrozba atomové bomby tak silná, že umožnila dělat lidem věci, které dělat chtěli, dokud byli naživu. Dnes se spíš než bomb bojíme sociálního, ekonomického a společenského úpadku.

Nemám k tomu žádná rozuzlení, ale myslím, že je to zajímavé. Nechápal jsem touhu lidí zplodit potomky, až dokud jsem loni neviděl starého pána, jak si hraje se svou vnučkou. Uvědomil jsem si, že když jste staří, vaši přátelé umírají a vy sami máte na kahánku, je docela fajn přidat do toho závan nového života. Před pár lety jsem šel navštívit hrob svého známého a uvědomil jsem si, že nevím, jak se mají mrtví vlastně uctívat. Když jsem tam tak stál, přiběhly na hřbitov dvě děti se psem, smetly sníh z jednoho náhrobku a řekly: - "Kdo to je?"

- "Nevím." - "Jaký asi byl?" A pak odběhly pryč a královsky si užívaly života. Stál jsem tam a říkal jsem si, že to ty děti možná dělají mnohem líp než já. Překlad: Atevi www.videacesky.cz