Sluneční soustava ve správném měřítku
Snad všechny obrázky zobrazují naši sluneční soustavu ve špatném měřítku. Parta nadšenců nám teď v nevadské poušti skutečné měřítko přiblíží.
Přepis titulků
Čím jsme byli dál,
tím menší Země byla. Nakonec byla malá jako kulička. Jako ta nejkrásnější kulička,
kterou si dokážete představit. Takový pohled člověka změní. Pokud hledáte obrázky Země a Měsíce, najdete obrázky, kde jsou blízko sebe. Asi takhle. Ale ve skutečnosti jsou od sebe Země a Měsíc...
asi takto daleko. Toto je Země a Měsíc v měřítku. Vezměte si stejný koncept, ale tentokrát pro naši sluneční soustavu. Žádný obrázek, který jsme kdy viděli, nectí měřítko. Pokud nakreslíte oběžné dráhy v měřítku na papír, planety budou tak malé, že je ani neuvidíte. Neexistuje jediný obrázek, který by správně ukazoval, jak naše sluneční soustava opravdu vypadá.
Jediným způsobem, jak vidět zmenšený model sluneční soustavy, je jeden postavit. Vítejte v Black Rock Desert. Tohle je Alex, já jsem Wylie, a Alex bude za kamerou, zatímco já budu před ní dělat spoustu chyb. Máme 36 hodin na změření vzdáleností, nakreslení oběžných drah a nachystání časo-sběrného videa na tamté hoře. Na vytvoření sluneční soustavy v měřítku, kdy je Země tak velká jako tato kulička, potřebujeme 11 kilometrovů volného prostoru.
A proto jsme tady. Proč jste tady vy? Jsem bez práce. V tomto měřítku má Slunce v průměru jeden a půl metru. Je asi takhle velké. Teď jedeme k Merkuru. A jsme tady.
Venuše je stejné velká jako Země. Mám ji někde v kapse. A Země. A toto je Mars. Jezdí po něm několik vozítek. Jakmile bude kamera připravena, budeme po oběžných drahách jezdit se světlem a snad si uvědomíte, o jak velké vzdálenosti tu jde.
Vzhůru k dalším planetám. Jupiter. Saturn. To malinké světlo támhle je naše Slunce, teď vzdálené asi 1,7 kilometru. Slunce je teď hodně daleko. A jsme na okraji naší sluneční soustavy. Je kolem sedmi ráno a vzbudili jsme se ve chvíli, kdy bude vycházet slunce.
Stojíme na oběžné dráze Země a tamhle je Wylie, který drží Slunce. Pusťte k tomu dramatickou hudbu. Pokud jsme udělali všechno správně, tak z perspektivy zmenšené Země uvidíte totéž jako z té skutečné. Jestliže se podíváte na Slunce, uvidíte, že model Slunce a skutečné Slunce jsou stejně velké.
A podle toho poznáme, že jsou poměry správné. Jen 24 lidí v dějinách lidstva, z několika miliard lidí, vidělo celou Zemi na vlastní oči. Po snídani šli astronauti do této místnosti, kde si oblíkli své skafandry. Právě teď se lidstvo snaží dosáhnout Měsíce. Jedna, nula, odlétá. Odlet v 7:51... Na oběžné dráze je horizont malinko zakřivený.
Když letíte na Měsíc, tak se horizont zakřivuje a najednou vidíte něco zvláštního, avšak dobře známého. Bože můj, podívej se na tohle. To je krása. Když zvednete palec, můžete za něj schovat celou Zemi. Vše, co jste kdy poznali. Všechno za vaším palcem. Váš palec zakryje ve vesmíru všechno.
Je to opravdu nádhera. Chce se vám až plakat. Přesně toto jsem chtěl zkusit a natočit. Žijeme na kuličce letící ničím. A když to konečně vidíte, je to ohromující.
asi takto daleko. Toto je Země a Měsíc v měřítku. Vezměte si stejný koncept, ale tentokrát pro naši sluneční soustavu. Žádný obrázek, který jsme kdy viděli, nectí měřítko. Pokud nakreslíte oběžné dráhy v měřítku na papír, planety budou tak malé, že je ani neuvidíte. Neexistuje jediný obrázek, který by správně ukazoval, jak naše sluneční soustava opravdu vypadá.
Jediným způsobem, jak vidět zmenšený model sluneční soustavy, je jeden postavit. Vítejte v Black Rock Desert. Tohle je Alex, já jsem Wylie, a Alex bude za kamerou, zatímco já budu před ní dělat spoustu chyb. Máme 36 hodin na změření vzdáleností, nakreslení oběžných drah a nachystání časo-sběrného videa na tamté hoře. Na vytvoření sluneční soustavy v měřítku, kdy je Země tak velká jako tato kulička, potřebujeme 11 kilometrovů volného prostoru.
A proto jsme tady. Proč jste tady vy? Jsem bez práce. V tomto měřítku má Slunce v průměru jeden a půl metru. Je asi takhle velké. Teď jedeme k Merkuru. A jsme tady.
Venuše je stejné velká jako Země. Mám ji někde v kapse. A Země. A toto je Mars. Jezdí po něm několik vozítek. Jakmile bude kamera připravena, budeme po oběžných drahách jezdit se světlem a snad si uvědomíte, o jak velké vzdálenosti tu jde.
Vzhůru k dalším planetám. Jupiter. Saturn. To malinké světlo támhle je naše Slunce, teď vzdálené asi 1,7 kilometru. Slunce je teď hodně daleko. A jsme na okraji naší sluneční soustavy. Je kolem sedmi ráno a vzbudili jsme se ve chvíli, kdy bude vycházet slunce.
Stojíme na oběžné dráze Země a tamhle je Wylie, který drží Slunce. Pusťte k tomu dramatickou hudbu. Pokud jsme udělali všechno správně, tak z perspektivy zmenšené Země uvidíte totéž jako z té skutečné. Jestliže se podíváte na Slunce, uvidíte, že model Slunce a skutečné Slunce jsou stejně velké.
A podle toho poznáme, že jsou poměry správné. Jen 24 lidí v dějinách lidstva, z několika miliard lidí, vidělo celou Zemi na vlastní oči. Po snídani šli astronauti do této místnosti, kde si oblíkli své skafandry. Právě teď se lidstvo snaží dosáhnout Měsíce. Jedna, nula, odlétá. Odlet v 7:51... Na oběžné dráze je horizont malinko zakřivený.
Když letíte na Měsíc, tak se horizont zakřivuje a najednou vidíte něco zvláštního, avšak dobře známého. Bože můj, podívej se na tohle. To je krása. Když zvednete palec, můžete za něj schovat celou Zemi. Vše, co jste kdy poznali. Všechno za vaším palcem. Váš palec zakryje ve vesmíru všechno.
Je to opravdu nádhera. Chce se vám až plakat. Přesně toto jsem chtěl zkusit a natočit. Žijeme na kuličce letící ničím. A když to konečně vidíte, je to ohromující.
Komentáře (0)