Politické ideologie: KapitalismusŠkola života

Dnes je většina ekonomik založena na metodách kapitalismu, ale zároveň je všude kapitalismus spojován se zklamáním, frustrací a podezřením. Zajímavé je, že tato kritika není ničím novým. Kapitalismus byl kritizován od svého počátku. Pojďme se vrátit v čase a zjistit, jak si kapitalismus vysloužil svou špatnou pověst a co můžeme udělat pro její zlepšení. Padova, Itálie, 1304. Malíř Giotto dokončil fresku na zdech kostela v Padově nedaleko Benátek.

Ježíš a lichváři. Zopakuje ve vlastní době něco, co už po staletí na západě známe: příhodný duchovní život a honba za penězi a blahobytem jsou zapřísáhlými nepřáteli. Ježíš jde to chrámu v Jeruzalémě, kde vidí obchodníky a poskytovatele půjček a rozčílí se. Toto posvátné místo není hřištěm pro zkažené činnosti, jakými jsou prodávání a kupování.

Tento křesťanský útok na nemorálnost peněz se ukáže jako velice vlivný a pozdrží vývoj kapitalismu po staletí. Benátky, 1450. Františkánský mnich Luca Pacioli vydává první knihu o účetnictví Summa de Arithmetica. Je to nejdůležitější kapitalistický vynález před zrozením akciových společností a moderních továren. Ve své knize Pacioli představuje principy podvojného účetnictví, které se postupně stanou běžnou praxí ve všech společnostech.

Pacioliho dílo říká, že zacházení s penězi už není závislé na víře. Peníze nejsou boží trest nebo odměna: Je to druh vědy, kterou je možno ovládnout trpělivostí, rozumem a tvrdou prací. Ženeva, 1555. V silném kázání ke shromážděným v Ženevě se protestantský teolog John Calvin snaží švýcarskému publiku předat důležitost protestantských hodnot, kterými jsou tvrdá práce, sebezapření, trpělivost, upřímnost a smysl pro povinnost.

Tyto hodnoty se stanou pro kapitalismus extrémně užitečnými. Calvin s dalšími knězi, kteří sdíleli jeho pohled, vysvětluje, že se nesmíte bát utrácet peníze, a dopřát si tak luxusní život. Musíte přebytek výdělku jednoduše investovat zpět. Calvin dodává, že být úspěšný v podnikání je v očích boha větší potěšení, než být šlechticem nebo mnichem.

Tyto nové myšlenky možná urychlí nástup kapitalismu více než rozvoj technologie. Delft, Nizozemská republika, 1670 Nově vzniklá nezávislá nizozemská republika je prvním výhradně kapitalistickým státem, kde se na líné šlechtice shlíží s opovržením a na těžce pracující obchodníky se ctí. V kostelech se vedou protestantská kázání o spořivosti a těžké práci. V umění se upouští od oslavování královen a králů.

Jan Vermeer dokončuje malbu The Lacemaker, která zobrazuje pečlivé kroky vedoucí k výrobě krajky. Jeho malba Ulička v Delftu, nám říká, že pokojné žití a poklidné vedení podnikání z domova je mnohem více okouzlující a vznešenější, než bojovat ve válce nebo sloužit v klášteře. 14. Strand Stree, Londýn, 1776 Toto jsou kanceláře a obchody Strain & Cable, vydavatelů, kteří slavili obrovský úspěch s novou knihou Pojednání o podstatě a původu bohatství národů napsanou skotským filozofem Adamem Smithem.

Smith demystifikuje vytvoření bohatství vysvětlením, jak rostou kapitalistické ekonomiky. Dojde k několika důležitým závěrům. Otroctví je pozoruhodně neefektivní. Po násilí je menší poptávka než po penězích pro pracovníka a zdroje na uchovávání otroků vysoce převyšují náklady na mzdy. Kapitalisté vydělají více peněz, pokud se k pracovníkům budou chovat podle práva a lidsky.

Ekonomiky rostou díky specializované práci, říká Smith. Soustředí se na průmysl vyrábějící špendlíky a zjišťuje, že zatímco jeden pracovník vyrobí za den dvacet špendlíků, tým deseti pracovníků jich nevyrobí 200, ale 48 000, a to díky tomu, co Smith nazval dělbou práce. Smith nám také říká, že kapitalismus je veden neviditelnou rukou. Maximalizováním zisku jednotlivce poskytují lidé společnosti nepřímo zboží, které lidé chtějí a potřebují.

Smith říká: "Není to laskavostí řezníka, sládka nebo pekaře, že očekáváme svoji večeři, ale díky jejím vlastním zájmům." Tyto myšlenky ještě více odstranily morální podezření ohledně kapitalismu. Avšak ne ve všem je vyhráno. Londýn, 1854. Britská ekonomika je největší na světě a to díky bavlníkovým přádelnám, loďařství, ocelářskému a uhelnému průmyslu. Z venkovských oblastí Midlands a severní Anglie se stala rozlehlá města.

Obchodníci a nově zbohatlí kapitalisté zvítězili. Ale mnoho jiných zuří. Charles Dickens, jeden z nejvášnivějších kritiků ničím nevázaného kapitalismu Viktoriánské Anglie vydává knihu Zlé časy. Odehrávající se ve fiktivním městě Coketown, verzi Manchesteru, se zaměřuje na bezcitné kapitalisty jako byl pan Gradgrind, který zneužíval dělníky a využíval malé děti pro práci v dolech a kouřovodech, a používal tvrdou kapitalistickou logiku k znesvěcení jejich přirozenosti jako lidských bytostí.

Zde je popis Coketownu: "Bylo to město rudých cihel, nebo cihel, které by byly rudé, kdyby to jen kouř a popel dovolil; ale ve světle událostí to bylo město uměle červené a černé jako pomalovaný obličej divocha." Dickens říká, že kapitalismus je zlo, protože podporuje otřesné podmínky pro pracovníky. Pod závojem logiky kapitalismu budou jinak slušní lidé přicházet s důvody, proč je v pořádku zaměstnat dítě v továrně, nebo proč nechat chudé lidi hladovět, jakmile již nejsou schopni pracovat.

Londýn, 1860. Anglický reformátor John Ruskin vydává knihu Unto This Last, tvrdou kritiku kapitalismu, ve které se více než na pracovníky zaměřuje na spotřebitele. Stejně jako Dickens je i Ruskin rozčílen faktem, že lidé jsou vykořisťováni a životní prostřední ničeno. Ale pokládá si následující otázku: "Ve jménu čeho?"

Ruskin říká, že nejvíce kapitalisté vydělávají tím, že lidem prodávají absurdní věci, jako tretky, ozdobné talíře nebo vyšívané ubrousky či vyřezávané příborníky. Veškeré utrpení bavlnových plantáží v Manchesteru je přiživováno naší touhou po levných tričkách s hezkými límečky. Ničíme si životy pro cetky, zatímco Ruskin argumentuje, že peníze by neměly být jen morálně získány, ale také morálně utráceny za skutečně vznešené a krásné věci, které člověk skutečně potřebuje.

Pro vysvětlení svých postojů srovnává krásu Benátek a ohyzdnost moderní Británie. Berlín, 1963. Vůdce komunistického východního Německa Walter Ulbricht spouští program Neues Ökonomische System, zkráceně NÖS. Ten si klade za cíl vyřešit pro východní Němce dvě největší selhání kapitalismu. Zaprvé bude pracovníkům garantovat dobré podmínky a výstavbu mnoha nových státních škol, obytných čtvrtí a chatových oblastí.

Zadruhé se nebude soustředit na cetky z kapitalistické produkce, jako jsou modré džíny a popová hudba, ale dá lidem to, co funguje, jako Plató nebo Marx a vzrušující televizní programy ohledně sledování produkce. Drážďany, Východní Německo, 1976. Fatální chyby komunismu vystoupily na povrch v lednu spolu s masivními protesty ohledně nedostupnosti kávy. Východní Němci milovali kávu , avšak globální růst cen znamenal, že si Německá demokratická republika nemohla nadále dovolit dovážet kávu v potřebném množství.

Politické strany se proto rozhodnou veškerou kávu z obchodů stáhnout a nahradit ji "mich Kaffee", což je z 51 % mix kávy a ze 49 % další složky, jako jsou čekanka, žito a cukrová řepa. Nespokojenost musela být nakonec utišena použitím Stasi neboli tajné policie. Je to neúmyslná pocta kapitalismu, který je neuvěřitelně dobrý v poskytování věcí. Hypermarket Edeka blízko Hamburku, listopad 1989.

Východní Němci, kteří nedávno prolomili zeď, zamířili rovnou do západoněmeckých hypermarketů jako Edeka poblíž Hamburku. Žasli nad produktivními schopnostmi kapitalismu a nad schopností poskytnout tak obyčejné, ale přesto pro život důležité věci jako olivový olej, párty čepičky, led a kávu. Bývalá východoněmecká elita, která věřila, že lidi uspokojí filozofií, atletikou, kysaným zelím a televizními programy o farmaření je zbavena úřadu. Seattle, USA, 1999.

Světová obchodní organizace, tělo kapitalismu odhodlané odstranit ochranu ze strany průmyslu a liberalizovat trhy se setkává pro další kolo rozhovorů deset let po pádu komunismu a po desetiletí nevídaného ekonomického růstu. Ale zatímco politici mají dobrou náladu, v ulicích se shromáždily stovky tisíc lidí protestujících proti kapitalismu, neboť chtějí říct dost nespravedlnosti kapitalismu. Jejich stížnosti jsou velice podobné těm, které pronášel Ježíš. Kapitalismus se nestará o pracovníky a snižuje důležitou duchovní složku člověka pro potěšení z hamburgerů, neudržitelně levného oblečení a křiklavých rozptylujících masových médií.

Kvůli vousům vypadali protestující jako renesanční ztvárnění Ježíše. Policie velice tvrdě zakročila, použila slzný plyn, zatkla 2 000 lidí a povolala Národní gardu. Protest světu připomíná, že vedle úspěšných kapitalistů je zde i ohromný počet znevýhodněných s velkou zlostí, kteří vidí větší smysl v Ježíšovi, Dickensovi a Ruskinovi než v Adamu Smithovi a Billu Clintonovi.

Cupertino, Kalifornie, 2015. Apple se oficiálně stal největší světovou korporací. Je to neuvěřitelný příběh o úspěchu. Ale výzvy zůstávají stejné. Ukázalo se, že Apple je nepřímo zodpovědný za vykořisťování dělníků v Číně korporací Foxconn a s prodejem Apple Watch přístroje, který zdá se nemá žádný naléhavý význam, se znovu objevují otázky, proč ničíme sebe i planetu v tak ohromném měřítku.

Abychom to zobecnili: Kapitalismus je neuvěřitelně produktivní, ale má dvě velké chyby. První je, že systémově tíhne k přehlížení utrpení dělníků, není-li tomu pravidelně zabraňováno. A bohatství společností je často postaveno na ukojení potřeb, které nejsou pro lidstvo nezbytné.

Zisku je dosahováno vyráběním nezdravého jídla a špatných televizních pořadů. Výzvou pro budoucnost zůstává, jak vydělat více peněz lidštěji tak, abychom se k lidem i planetě chovali lépe a jak vydělat více peněz činnostmi, které by lidé nazvali vznešenějšími. Do té doby tu vztek Ježíše v chrámu bude s námi.