Sametová revoluce a rozpad Československa

Je rok 1988 a Československo, tehdy známé jako Československá socialistická republika, je neklidné. Jeho lídrem je Miloš Jakeš, generální tajemník KSČ, který vedl čistky v 70. letech. Jakeš a komunistická strana měli Československo pevně v rukou a neměli velké problémy s disidenty jako v Polsku nebo NDR. Kvalita života tu byla také o něco vyšší. Vymoženosti moderní doby jako televize byly dostupné, ale všechna média zcela ovládala vláda.

Proto nemohli významní disidenti jako Václav Havel oslovit moc lidí. Nechci říct, že si obyvatelé ČSR na nic nestěžovali, především mladí rozhodně výtky měli. V letech 1988 a 1989 probíhaly po celé zemi protesty, ty nejvýznamnější v Bratislavě a v Praze. Ty ale volaly hlavně po reformách, ne po revoluci a vláda je ignorovala. Ale komunistická vláda viděla, co se dělo ve východním bloku, tak se tvářila, že je ochotná se reformovat.

17. 11. 1989 se v Praze konala demonstrace na památku studenta zavražděného nacisty o 50 let dříve. Mnoho studentů skandovalo protikomunistická hesla, takže je policie rozehnala, šířily se zvěsti, že jeden student byl zabit, a to byla poslední kapka. Desetitisíce lidí vyšly do ulic, stávkovalo se a Havel s dalšími z opozice se vydali do hlavního města, proběhla sametová revoluce.

Šířily se stávky i protesty a Jakeš s celou vládou rezignoval 24. 11. Nahradil ho umírněnější komunista Karel Urbánek, ale mnoho lidí už mělo celého režimu dost a Urbánek vydržel celých 5 dní. Ale než rezignoval, ukončil komunistický monopol moci. Po několika týdnech byla ustanovena kompromisní vláda, ve které poprvé od roku 1949 neměli většinu komunisté. Tato vláda jmenovala 28.

12. Havla prezidentem a ten brzy poté udělil amnestii politickým vězňům. Byly zavedeny menší reformy, ale přechod od komunistického režimu ke kapitalismu musel počkat na legitimní vládu. Ta byla zvolena v červnu 1990 a Havel zůstal prezidentem. Ve volbách do parlamentu zvítězilo Havlovo Občanské fórum, které vládlo se slovenským hnutím Verejnosť proti násiliu. Rozpad opozice na českou a slovenskou část ukazuje nový problém, kterému Československo čelilo, oživení nacionalismu, který komunismus potlačil.

To neznamená, že byl nezvladatelný, většina občanů i politiků obou zemí byla pro zachování unie. Ve volbách v roce 1992 se objevili dva favorité, ODS Václava Klause a HZDS Vladimíra Mečiara. Klaus a Mečiar v roce 1992 debatovali, jak by mělo vypadat nové Československo a na ničem se nedohodli.

Mečiar chtěl pro Slovensko vlastní měnu a více autonomie, než Češi nabízeli. Ale Mečiarovy požadavky byly jeho osobní, slovenským politikům by stačila rovnocenná unie. On ale tvrdil, že Čechům je to jedno a že bude lepší se rozdělit. Slovenská národní rada odhlasovala napsání nové ústavy a krásnou novou vlajku pro nový stát – Slovenskou republiku. Bylo domluveno, že se Československo rozdělí v roce 1993.

Slovenská a Česká republika se tedy rozešly v tzv. sametovém rozvodu. Málokdo v obou zemích se rozpadem nějak zabýval, jen Havel, ale toho už neposlouchali. Ale málokdo se z něj radoval. Rozpad Československa byl zajímavý nejen proto, že vznikly dva státy, ale je to také jediný rozpad státu, který doprovázela apatie veřejnosti. Snad se vám video líbilo, děkuji za zhlédnutí. Překlad: jesterka www.videacesky.cz