Proč by se měla zrušit dýška
Adam Conover z College Humoru je zpět, aby vás opět o něčem vtipně poučil. Po snubních prstenech a přešlechtěných psech se tentokrát zaměří na placení spropitného. Ve videu sice mluví hlavně o amerických zvyklostech, ale zrovna v tomhle případě to u nás vypadá dost podobně. A jaký je váš názor? Myslíte, že by se měla dýška zrušit, nebo jde podle vás o příjemný zvyk, který vám vůbec nevadí?
Přepis titulků
- Děkujeme. Tady máte účet.
- Pane a paní Axfordová, nechte to na mně. - Jaký dáme dýško?
- V ideálním světě žádný. - Sakra!
- To je on? - Jo. No tak!
Byla to příjemná večeře. Jo, přesně.
Dokud nepřinesli účet. - Zdravím, jsem Adam Conover.
- Ahoj. - Nevšímej si ho. Teď mě asi nesnášíte, protože jsem si
dovolil zpochybnit smysl spropitného. - Jo, co to má bejt?
- Nebojte. Na konci videa určitě sami uznáte, že by nám bez placení spropitného bylo líp. - Já s ním půjdu. Máte tu rodinu. - Díky. Nejdřív si něco ujasníme. Pokud žijete v Americe, musíte dávat dýško. Číšníci a servírky z něho žijí. Takže když jim nedáte dýško, jste blbec! Pardon. Díky.
Ale to, že to tu takhle funguje, neznamená, že je to správné. Dýška akorát tak šidí obsluhu, otravují zákazníky a všem kazí výsledný dojem z návštěvy restaurace. Omlouvám se. Zamyslete se. Proč bychom my měli rozhodovat o tom, jestli dostanete rozumnou výplatu? Co kdyby vám radši přidali a trochu zdražili jídlo? Takhle to přece funguje v každém normálním podnikání.
Když si koupíte rifle, stojí 50 dolarů. Neřeknete: To bude 40 dolarů a je jen na vás, jestli dostane skladník nažrat! To mě mrzí. Nevděčná mrcha. Já za to nemůžu. Placení spropitného je v Americe poměrně novým zvykem. Dříve bylo placení za lepší služby bráno jako nedemokratická forma úplatku. Přineste mi jídlo dřív než tomuhle otrhanci. Jsem zámožný muž. Jak se opovažujete?
Toto je Amerika! Každý zákazník má právo na řádné zacházení. Ale když prohibice zakázala alkohol, restaurace začaly tratit a jejich majitelé nabádali k dávání dýšek, aby mohli obsluze platit míň. Je mi líto, ale tenhle měsíc ti nemůžu dát ani floka. Zkus radši něco dostat z toho pracháče. I dnes, téměř o sto let později, nedostává obsluha ani minimální mzdu. A proto se stala z úplatku povinnost, která zkazí dojem z každého pokrmu.
Pokud tedy nezbožňujete počítání a nekonečné spory s přáteli. Takže 20 % ze 138 je to samý jako 2 x 10 %, což dělá... Do háje! To je jako maturita! Jenom 20 %? Je vidět, žes nikdy nedělal ve službách. Já dávám vždycky aspoň 60 %, protože nechci, aby servírka umřela hlady. - Když se budu snažit, dostanu vyšší dýško. - Ne tak docela. Studie Cornellovy univerzity zjistila, že výši dýška určují spíše náhodné faktory.
Spokojení zákazníci platí v průměru jen o 1 % víc než ti nespokojení. Takže... se jděte... bodnout! - Nedáme jí dýško. - Dáme, nechci, aby na mě řvala. Přitom je všechen ten stres úplně zbytečný. Ve spoustě zemí se spropitné neplatí, a na kvalitě obsluhy to není znát. Číšníci a servírky dostávají normální plat a vy si můžete odpustit věčné hádky. - Dýško počítej z částky bez DPH. - Ne, z té s DPH. Vždycky to dělám bez DPH!
Už od dětství. Na daně se jim můžu vybodnout! Na viděnou zase příště, až budu mluvit o sexuálních skandálech Billa Cosbyho. Vy jste prevít! Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz
- Nebojte. Na konci videa určitě sami uznáte, že by nám bez placení spropitného bylo líp. - Já s ním půjdu. Máte tu rodinu. - Díky. Nejdřív si něco ujasníme. Pokud žijete v Americe, musíte dávat dýško. Číšníci a servírky z něho žijí. Takže když jim nedáte dýško, jste blbec! Pardon. Díky.
Ale to, že to tu takhle funguje, neznamená, že je to správné. Dýška akorát tak šidí obsluhu, otravují zákazníky a všem kazí výsledný dojem z návštěvy restaurace. Omlouvám se. Zamyslete se. Proč bychom my měli rozhodovat o tom, jestli dostanete rozumnou výplatu? Co kdyby vám radši přidali a trochu zdražili jídlo? Takhle to přece funguje v každém normálním podnikání.
Když si koupíte rifle, stojí 50 dolarů. Neřeknete: To bude 40 dolarů a je jen na vás, jestli dostane skladník nažrat! To mě mrzí. Nevděčná mrcha. Já za to nemůžu. Placení spropitného je v Americe poměrně novým zvykem. Dříve bylo placení za lepší služby bráno jako nedemokratická forma úplatku. Přineste mi jídlo dřív než tomuhle otrhanci. Jsem zámožný muž. Jak se opovažujete?
Toto je Amerika! Každý zákazník má právo na řádné zacházení. Ale když prohibice zakázala alkohol, restaurace začaly tratit a jejich majitelé nabádali k dávání dýšek, aby mohli obsluze platit míň. Je mi líto, ale tenhle měsíc ti nemůžu dát ani floka. Zkus radši něco dostat z toho pracháče. I dnes, téměř o sto let později, nedostává obsluha ani minimální mzdu. A proto se stala z úplatku povinnost, která zkazí dojem z každého pokrmu.
Pokud tedy nezbožňujete počítání a nekonečné spory s přáteli. Takže 20 % ze 138 je to samý jako 2 x 10 %, což dělá... Do háje! To je jako maturita! Jenom 20 %? Je vidět, žes nikdy nedělal ve službách. Já dávám vždycky aspoň 60 %, protože nechci, aby servírka umřela hlady. - Když se budu snažit, dostanu vyšší dýško. - Ne tak docela. Studie Cornellovy univerzity zjistila, že výši dýška určují spíše náhodné faktory.
Spokojení zákazníci platí v průměru jen o 1 % víc než ti nespokojení. Takže... se jděte... bodnout! - Nedáme jí dýško. - Dáme, nechci, aby na mě řvala. Přitom je všechen ten stres úplně zbytečný. Ve spoustě zemí se spropitné neplatí, a na kvalitě obsluhy to není znát. Číšníci a servírky dostávají normální plat a vy si můžete odpustit věčné hádky. - Dýško počítej z částky bez DPH. - Ne, z té s DPH. Vždycky to dělám bez DPH!
Už od dětství. Na daně se jim můžu vybodnout! Na viděnou zase příště, až budu mluvit o sexuálních skandálech Billa Cosbyho. Vy jste prevít! Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz
Komentáře (0)