Právo být zapomenutLast Week Tonight
235
Tentokrát vám nepřinášíme video z minulého týdne. Místo toho se zaměříme na jedno ze starších videí, ve kterém John Oliver diskutuje o právu být zapomenut, nařízení Evropského soudu, které nutí vyhledávače mazat na požádání odkazy o fyzických osobách. Kompletní epizody pořadu Last Week Tonight with John Oliver můžete sledovat každou neděli v noci na televizní stanici HBO Comedy.
Přepis titulků
Promluvme si o něčem jiném. O internetu. Tento týden se objevilo
několik důležitých novinek. Říká se, že internet nezapomíná. Až do teď. Nejvyšší evropský soud nařídil
Googlu a podobným vyhledávačům, že na požádání musí
smazat výsledky vyhledávání. Nazývají to "právo být zapomenut".
Právo být zapomenut. To je má nejoblíbenější neexistující píseň od Morrissey. Mám právo být zapomenut. Jo, jasně. Toto pravidlo říká, že pokud je na internetu něco potupného o vaší osobě, smíte Google požádat, aby nezobrazoval tyto odkazy. A nebo jak se to CBS pokusila vysvětlit starším divákům... Když o vás bude někdo hledat informace, nepodaří se mu to.
Je to jako v knihovně. Když budete mít knihy, které se lidem nebudou líbit, budete muset odstranit záznam z lístkového katalogu. Cože? Lístkový katalog? Na zastaralejší metaforu byste nepřišli. Informace je jako kostitřas. Data jsou špalíková brzda.
Poskytovatelé připojení jsou kolo. Uživatelé jsou sedlo na pružině. Povím vám, kdo je tímto novým právem nejvíce nadšený. Jsou to reportéři, kteří o něm mluví. Hypoteticky předstírejme, že jsi na střední a někomu ozdobíš dům toaleťákem a zatknou tě... Jedna propitá noc na vysoké vás může na internetu strašit celý život. Co kdyby se Googlu najednou ozvalo 10 milionů lidí a řeklo: "Chci odstranit ten odkaz, ve kterém nahý a opilý přejedu na kole veverku."
No dobře, dobře... To je příliš detailní na to, aby ho to jen tak napadlo. Garantuji vám, že existuje jeho nahá fotka, ve které přejíždí veverku. A pokud ne, tak teď už ano. Seznam se s novou nejvyhledávanější fotkou, Briane Sullivane. Žij s ní po zbytek života. Ale s mou nejoblíbenější novinářskou představou přišel tento víkend novinář Foxu, Shep Smith.
Přemýšlím, co bych dal za to, abych mohl být zapomenut. Vyloupil bych všechny banky na světě. Zadrž, Shepe. Když se vymažeš z internetu, neznamená to, že tě nechytí při vyloupení banky. Takhle nefunguje vlastně vůbec nic.
Ale je okouzlující, že si to myslíš. Prostě rád vykrádám banky. Mám takovou pověst. Možná toto pravidlo poukazuje na skutečný problém. Internet nezapomíná. Dokáže lidem zničit život. Pokud toto pravidlo lidem dovolí smazat odkazy na malé nerozvážnosti z minulosti, tak je to v pořádku.
Říká se, že po zavedení tohoto pravidla v Evropě, byl mezi prvními žadateli o odstranění odkazu muž usvědčený z pedofilie. Chtěl odstranit odkazy na články o svém odsouzení. Dále mezi nimi byl politik zneužívající svou funkci a lékař se špatným hodnocením. Když schvalujeme zákon, měli bychom se vždy zeptat na jednu věc. Mohlo by se to tvůrcům dětské pornografie líbit? Pokud ano, možná bychom si to ještě měli promyslet. Naštěstí skutečné škodě zabraňuje to, že toto pravidlo je naprosto neefektivní.
Evropský soud si neuvědomuje, že internet je jako tekutý písek. Čím agresivněji se z něj snažíte dostat, tím více vás do sebe vtahuje. Příkladem je člověk, který to celé začal. Celé to začalo ve Španělsku. Zdejší muž tvrdil, že když Google zobrazuje odkaz na záznam aukce z roku 1998, ve které se dražil jeho zabavený dům, porušuje tak jeho práva na soukromí.
Tento Španěl je Mario Costeja Gonzáles. Toto je jeho fotka, která byla u článku v New York Times, ohledně jeho křížové výpravy k odstranění odkazu na jeho dluh z roku 1998. Díky tomu je dnes celosvětově známý jako ten Španěl s dluhy z roku 1998.
Vím o něm pouze tu jedinou informaci, kterou přede mnou chtěl zatajit. A to je důvodem, proč to všechno... Tohle je důvodem, proč právo být zapomenut nemůže ve věku internetu fungovat. Potupné věci o vás z internetu nezmizí. Každý z nás má nějakou svou otřesnou fotku, která podkopává jeho současné já, ať už profesionálně nebo osobně.
Můžeme žít ve strachu, že vyplave na povrch, nebo se můžeme chytit za ruce, společně skočit a tím se zachránit. Proto dnes spouštíme #spolecnesdileneponizeni. Pokud společně vypustíme do světa svou nejhorší fotografii, už nikdy nebudeme druhé za podobnou fotku odsuzovat. Nemluvím o roztomilé, lehce trapné fotce, jako ta, na které nosíte svetr se svým jménem.
Jen čistě hypoteticky. Taková ta... Tu kterou... Je skutečná. Ne tu, která vás lehce ponižuje, ale pořád na ní vypadáte jako člověk. Ne, mluvím o tomhle! Smrtelně jedovatá trapnost. Právě teď tuhle fotku nahraju na internet. Musíme to udělat společně.
Věřím vám, že to také uděláte. Tři, dva, jedna... Musíte to udělat se mnou. Teď! Koukejte to, kur*a, udělat! Jinak jsem udělal obří chybu. Právě teď mi to přijde jako obrovská chyba. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Právo být zapomenut. To je má nejoblíbenější neexistující píseň od Morrissey. Mám právo být zapomenut. Jo, jasně. Toto pravidlo říká, že pokud je na internetu něco potupného o vaší osobě, smíte Google požádat, aby nezobrazoval tyto odkazy. A nebo jak se to CBS pokusila vysvětlit starším divákům... Když o vás bude někdo hledat informace, nepodaří se mu to.
Je to jako v knihovně. Když budete mít knihy, které se lidem nebudou líbit, budete muset odstranit záznam z lístkového katalogu. Cože? Lístkový katalog? Na zastaralejší metaforu byste nepřišli. Informace je jako kostitřas. Data jsou špalíková brzda.
Poskytovatelé připojení jsou kolo. Uživatelé jsou sedlo na pružině. Povím vám, kdo je tímto novým právem nejvíce nadšený. Jsou to reportéři, kteří o něm mluví. Hypoteticky předstírejme, že jsi na střední a někomu ozdobíš dům toaleťákem a zatknou tě... Jedna propitá noc na vysoké vás může na internetu strašit celý život. Co kdyby se Googlu najednou ozvalo 10 milionů lidí a řeklo: "Chci odstranit ten odkaz, ve kterém nahý a opilý přejedu na kole veverku."
No dobře, dobře... To je příliš detailní na to, aby ho to jen tak napadlo. Garantuji vám, že existuje jeho nahá fotka, ve které přejíždí veverku. A pokud ne, tak teď už ano. Seznam se s novou nejvyhledávanější fotkou, Briane Sullivane. Žij s ní po zbytek života. Ale s mou nejoblíbenější novinářskou představou přišel tento víkend novinář Foxu, Shep Smith.
Přemýšlím, co bych dal za to, abych mohl být zapomenut. Vyloupil bych všechny banky na světě. Zadrž, Shepe. Když se vymažeš z internetu, neznamená to, že tě nechytí při vyloupení banky. Takhle nefunguje vlastně vůbec nic.
Ale je okouzlující, že si to myslíš. Prostě rád vykrádám banky. Mám takovou pověst. Možná toto pravidlo poukazuje na skutečný problém. Internet nezapomíná. Dokáže lidem zničit život. Pokud toto pravidlo lidem dovolí smazat odkazy na malé nerozvážnosti z minulosti, tak je to v pořádku.
Říká se, že po zavedení tohoto pravidla v Evropě, byl mezi prvními žadateli o odstranění odkazu muž usvědčený z pedofilie. Chtěl odstranit odkazy na články o svém odsouzení. Dále mezi nimi byl politik zneužívající svou funkci a lékař se špatným hodnocením. Když schvalujeme zákon, měli bychom se vždy zeptat na jednu věc. Mohlo by se to tvůrcům dětské pornografie líbit? Pokud ano, možná bychom si to ještě měli promyslet. Naštěstí skutečné škodě zabraňuje to, že toto pravidlo je naprosto neefektivní.
Evropský soud si neuvědomuje, že internet je jako tekutý písek. Čím agresivněji se z něj snažíte dostat, tím více vás do sebe vtahuje. Příkladem je člověk, který to celé začal. Celé to začalo ve Španělsku. Zdejší muž tvrdil, že když Google zobrazuje odkaz na záznam aukce z roku 1998, ve které se dražil jeho zabavený dům, porušuje tak jeho práva na soukromí.
Tento Španěl je Mario Costeja Gonzáles. Toto je jeho fotka, která byla u článku v New York Times, ohledně jeho křížové výpravy k odstranění odkazu na jeho dluh z roku 1998. Díky tomu je dnes celosvětově známý jako ten Španěl s dluhy z roku 1998.
Vím o něm pouze tu jedinou informaci, kterou přede mnou chtěl zatajit. A to je důvodem, proč to všechno... Tohle je důvodem, proč právo být zapomenut nemůže ve věku internetu fungovat. Potupné věci o vás z internetu nezmizí. Každý z nás má nějakou svou otřesnou fotku, která podkopává jeho současné já, ať už profesionálně nebo osobně.
Můžeme žít ve strachu, že vyplave na povrch, nebo se můžeme chytit za ruce, společně skočit a tím se zachránit. Proto dnes spouštíme #spolecnesdileneponizeni. Pokud společně vypustíme do světa svou nejhorší fotografii, už nikdy nebudeme druhé za podobnou fotku odsuzovat. Nemluvím o roztomilé, lehce trapné fotce, jako ta, na které nosíte svetr se svým jménem.
Jen čistě hypoteticky. Taková ta... Tu kterou... Je skutečná. Ne tu, která vás lehce ponižuje, ale pořád na ní vypadáte jako člověk. Ne, mluvím o tomhle! Smrtelně jedovatá trapnost. Právě teď tuhle fotku nahraju na internet. Musíme to udělat společně.
Věřím vám, že to také uděláte. Tři, dva, jedna... Musíte to udělat se mnou. Teď! Koukejte to, kur*a, udělat! Jinak jsem udělal obří chybu. Právě teď mi to přijde jako obrovská chyba. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)