Poctivá pravda o nepoctivosti
Většina z nás o sobě smýšlí jako o čestných lidech, ale ve skutečnosti podvádíme úplně všichni. Od Washingtonu až po Wall Street, od školy až po pracoviště, neetické chování se dá najít všude. Dan Ariely, profesor psychologie a behaviorální ekonomie, přináší jedinečný pohled na otázku nepoctivosti. Pokud vás zajímá, jak a proč si ospravedlňujeme klamání sebe i ostatních, pak je toto video právě pro vás. Poznámky UCLA je zkratka pro University of California, Los Angeles.
Přepis titulků
DAN ARIELY (POCTIVÁ) PRAVDA O NEPOCTIVOSTI Lidé se v zásadě snaží o dvě věci: Na jednu stranu se chceme podívat do zrcadla a mít ze sebe dobrý pocit. Na druhou stranu chceme těžit z toho, že nejsme poctiví. Věříme, že můžeme mít jedno nebo druhé. Buďto jste poctivý člověk, nebo můžete těžit z nepoctivosti. Nemůžete mít obojí. Ukázalo se, že díky flexibilní kognitivní psychologii a schopnosti racionalizovat naše činy můžeme mít obojí.
A dokud budeme racionalizovat naše činy a budeme podvádět jen trochu, můžeme mít z podvádění jen malý užitek a stále se považovat za poctivé a skvělé. Je to jen o racionalizaci. Pokud dokážeme více racionalizovat, můžeme více podvádět nebo být méně poctiví a považovat se za dobré, a pokud dokážeme méně racionalizovat, budeme méně čestní. Mimochodem, není to tak, že je hodně velkých podvodníků, máme moc těch malých. V této knize, výzkumu, jsme otestovali 30 000 lidí. A mezi nimi jsme našli 12 velkých podvodníků.
A těch 12 velkých podvodníků mě dohromady okradlo o 150 dolarů. Mezi těmi 30 000 lidmi jsme také objevili 18 000 malých podvodníků a ti mě dohromady okradli o 36 000 dolarů. Podle mě to odráží stav společnosti. Jsou v ní velcí podvodníci, lidé, kteří udělají cokoliv. Ale je jich málo. Ale za nepoctivost, kterou pozorujeme ve společnosti, můžou dobří lidé, kteří věří, že odvádí dobrou práci a podvádí jen trochu.
Ale protože je jich - nás - tolik, má to obrovský ekonomický dopad. K tomu se váže jeden vtip: Pepíček přijde domů ze školy s s poznámkou, že sousedovi z lavice ukradl tužku. A Pepíčkův otec se rozzlobí: "Pepíčku, sousedovi z lavice se přece věci nekradou. To je nepřijatelné, nemůžu uvěřit, že jsi to udělal. Máš dva týdny domácího vězení. Přece víš, že když potřebuješ tužku, stačí říct. Mohl ses zmínit a já bych ti z kanceláře donesl tucet tužek."
A proč je to tak trochu zábavné? Protože jsme si všichni vědomi toho, že když vezmeme 10 centů z pokladny, budeme se muset považovat za zloděje. Ale když si vezmeme tužku, budeme to vnímat jinak. Dokonce i kdybychom těch 10 centů použili na koupi tužky, pořád bychom byli zloději. Ale vzít si tužku už není o penězích. Když o tom začnete přemýšlet, stáváme se společností bez peněz. Společnost s delší vzdáleností mezi námi a následky naších akcí.
Kreditní karty, elektronické peněženky, zástavní hypoteční listy, akcie. Představte si vše, co představuje psychologickou vzdálenost mezi námi a lidmi, námi a penězi. Mohlo by to být tak, že jak se vzdálenost zvětšuje, lidé dokážou být nepoctiví, a současně se pokládat za poctivé? Myslím, že zejména v bankovnictví to tak je. Představte si, že máte na starosti například úrokové sazby. A k tomu se váže tolik dalších věcí, že ani nevíte, na koho to má vliv, a přitom můžete ovlivňovat i globální ekonomiku.
Že to může svést lidi na scestí, ale stále si budou myslet, že nedělají nic špatného. Posledního půl roku jsem pracoval na své knize a pokaždé, když jdu do restaurace, tak se číšníka ptám, zda se u nich dá najíst a odejít bez placení. "Podívejte, já to neudělám, ale kdybyste měl poradit, jak se to dá provést?" Až na jednoho přijdou vždy se spoustou skvělých nápadů. Pak se zeptám, jak často se to stává. A oni řeknou, že skoro nikdy. Čas od času někdo odejde bez placení, ale odchází pomalu, a když je zastavíme, řeknou, že zapomněli.
Snad nikdy neodejdou jen tak, bez placení. Porovnejme to s nelegálním stahováním. Moje kniha vyšla asi před měsícem a v prvních dvou dnech byla asi 20000x stažena z nějaké webové stránky. Trochu ironické, kniha o podvádění byla... Ale když mluvíte s mladými lidmi, skoro všichni mají v počítači nelegální hudbu a nemají z toho špatný pocit.
Nedávno mi jeden mladík, se kterým jsem se bavil, řekl: "Nevidím na tom nic špatného. Muzikanti chtějí, aby se jejich hudba poslouchala, proto ji skládají. Nahrávací společnosti jsou špatné. Kromě toho jsem si tu hudbu ani nechtěl koupit, takže tím nikomu neubližuju. Dělají to všichni." A když jsem ho poslouchal, on vlastně nestahoval nelegálně hudbu, bojoval za svobodu. Chtěl udělat svět lepším. Úžasná úroveň odůvodnění, které nelze aplikovat na restauraci.
Nemůžete tam jít a říct si: "Šéfkuchaři opravdu chtějí, aby se jejich jídlo jedlo." Ve skutečnosti je vlastní konglomerát a to jídlo není zase tak dobré. Něco lze prostě snadno zracionalizovat a s jinými věcmi to jde mnohem hůře. Řekli jsme si, proč lidé podvádějí víc. Ale co by je donutilo podvádět méně? Co by mohlo racionalizaci snížit? Prozkoumat vlastní činy, připomenout jim hodnoty. Udělali jsme to několika způsoby a vypadá to docela nadějně. Vydali jsme se do UCLA v Los Angeles a požádali jsme asi 500 studentů, aby si vybavili 10 přikázání.
Ale poté, co se je pokusili vybavit, když jsme jim dali další šanci podvádět, nikdo nepodváděl. Ani když jsme nechali zapřisáhlé ateisty přísahat na bibli a dali jim šanci podvádět, nikdo to neudělal. To poukazuje na to, jakou sílu má připomínání. Jakmile pomyslíme na morálku, i když nejde o naše vlastní zásady, dokážeme se často mnohem více kontrolovat.
Více o svých činech přemýšlíme a v důsledku toho si necháme projít méně činů. Také jsme se podívali na katolickou zpověď, navštívili jsme jejich kněze. A řekli jsme mu: "Z ekonomického hlediska zpověď nechápeme, můžete nám ji vysvětlit? "Když se můžete vyzpovídat a dostanete rozhřešení, neměli byste podvádět víc - dokonce i cestou ke zpovědi?" Kněz řekl, že ne. Máme tři teorie, jak asi funguje zpověď. První teorie je, že vás napadne: "Chci vykrást večerku.
Ale budu se muset vyzpovídat. Nebude to příjemné, kněz o mně bude špatně smýšlet, a za všechny ty dodatečné náklady to ve výsledku nestojí." Pro to nemáme žádný důkaz. Další možností je, jako v případě experimentu s deseti přikázáními, že se po zpovědi cítíte dobře a chcete si ten pocit ještě nějakou dobu udržet. Tohle máme podloženo nějakými důkazy. Ale nejzajímavější je toto: Když těmto lidem dáme tisíce příležitostí podvádět, zjistili jsme, že jsou nepoctiví jen trochu.
A snaží se vyvážit to, že mají ze sebe dobrý pocit a podvádění, a v určitém bodě se to zlomí a najednou neustále podvádějí. A tomu říkáme čert-to-vem efekt. Ukázalo se, že nemusíme být 100 % dobří, abychom se tak vnímali. Ale pokud o sobě tak přestanete smýšlet, může se vám to zalíbit. Spousta lidí to zažívá při dietě. Začnete držet přísnou dietu, pak ji porušíte, a pak si řeknete, že už ji nemusíte držet.
Můžete si dát burger a hranolky a začít zítra nebo příští měsíc. Když lidé pořád podvádějí, proč by přestávali? Když jako katolík víte, že půjdete do pekla, proč byste měl přestat? Katolická zpověď na to asi narazila. Může to být skvělý nápad. Když hodně podvádíte, je důležité mít možnost začít znovu. Tak jme udělali experiment, takovou nekatolickou zpověď.
Lidé podvádějí trochu nebo hodně, dali jsme jim možnost přiznat, čeho se dopustili, dali jsme jim možnost požádat o odpuštění dle jejich víry. A co se po těchto dvou krocích stalo? Začali méně podvádět. Nový začátek se zdá být velmi úspěšnou strategií. A to je něco, na co náboženství přišlo už dávno, a otázkou je, jak to zavedeme do občanské společnosti. Máme například dát bankéřům možnost čas od času požádat o odpuštění... a začít...
začít znovu? Lidé budou podvádět, s tím nic nenaděláme, ale jak jim umožníme se očistit a znovu jednat poctivě? Shrnul bych to takto: Když se nad tím zamyslíte, jde vlastně o střet zájmů. A střet zájmů znamená, že máme tendenci vidět realitu určitým způsobem, a dokážeme si tento pohled ospravedlnit. Představte si, že fandíte určitému fotbalovému týmu a jdete na zápas a rozhodčí rozhodne v jeho neprospěch.
Můžete to vnímat jinak než, že je rozhodčí zlý, slepý a hloupý? Samozřejmě že ne. Nemůžete si pomoct, protože motivace ovlivňuje, jak vnímáte realitu. Teď si místo fotbalového týmu doplňte 5 milionů dolarů nebo něco jiného a uvidíte, jak to změní váš pohled na realitu. Představte si, že jste bankéř. A představte si, že dostanete 5 milionů dolarů, abyste podpořili hypoteční zástavové listy jako dobrý produkt.
Dokážete je pořád vnímat nezaujatě? Neříkám, že změníte svůj postoj z hrozného produktu na úžasný, ale asi to trochu změní vaše vnímání. A co kdyby si každý kolem vás myslel, že jsou skvělé? A co kdyby je bylo těžké spočítat, a vy byste tam seděli s velkou tabulkou a různými výpočty, parametry a odhady, a vespodu byste viděli jejich hodnotu, která má vliv na vaše roční prémie? Změnilo by se trochu vaše hodnocení?
A to je hodně důležité, protože když si vzpomenete na finanční krizi, vzali jsme lidi a vystavili je situacím, kde bylo jasné, že to buď nevidí, nebo se změní jejich pohled na věc. A čekali jsme, že to prostě přejdou. Všichni máme tendenci o lidech smýšlet jako o dobrých nebo špatných. A myslíme si, že dokud dáváme na frak těm špatným, je vše v pořádku. Ale realitou zůstává, že za určitých okolností dokážeme být zlí všichni. A myslím, že v bankovnictví jsme vytvořili ty správné podmínky pro špatné chování, a proto nepomůže ani lidi vyhodit a přijmout jiné, musíme změnit jejich motivaci, protože dokud to neuděláme, zůstane vše při starém.
Překlad: sethe www.videacesky.cz
A dokud budeme racionalizovat naše činy a budeme podvádět jen trochu, můžeme mít z podvádění jen malý užitek a stále se považovat za poctivé a skvělé. Je to jen o racionalizaci. Pokud dokážeme více racionalizovat, můžeme více podvádět nebo být méně poctiví a považovat se za dobré, a pokud dokážeme méně racionalizovat, budeme méně čestní. Mimochodem, není to tak, že je hodně velkých podvodníků, máme moc těch malých. V této knize, výzkumu, jsme otestovali 30 000 lidí. A mezi nimi jsme našli 12 velkých podvodníků.
A těch 12 velkých podvodníků mě dohromady okradlo o 150 dolarů. Mezi těmi 30 000 lidmi jsme také objevili 18 000 malých podvodníků a ti mě dohromady okradli o 36 000 dolarů. Podle mě to odráží stav společnosti. Jsou v ní velcí podvodníci, lidé, kteří udělají cokoliv. Ale je jich málo. Ale za nepoctivost, kterou pozorujeme ve společnosti, můžou dobří lidé, kteří věří, že odvádí dobrou práci a podvádí jen trochu.
Ale protože je jich - nás - tolik, má to obrovský ekonomický dopad. K tomu se váže jeden vtip: Pepíček přijde domů ze školy s s poznámkou, že sousedovi z lavice ukradl tužku. A Pepíčkův otec se rozzlobí: "Pepíčku, sousedovi z lavice se přece věci nekradou. To je nepřijatelné, nemůžu uvěřit, že jsi to udělal. Máš dva týdny domácího vězení. Přece víš, že když potřebuješ tužku, stačí říct. Mohl ses zmínit a já bych ti z kanceláře donesl tucet tužek."
A proč je to tak trochu zábavné? Protože jsme si všichni vědomi toho, že když vezmeme 10 centů z pokladny, budeme se muset považovat za zloděje. Ale když si vezmeme tužku, budeme to vnímat jinak. Dokonce i kdybychom těch 10 centů použili na koupi tužky, pořád bychom byli zloději. Ale vzít si tužku už není o penězích. Když o tom začnete přemýšlet, stáváme se společností bez peněz. Společnost s delší vzdáleností mezi námi a následky naších akcí.
Kreditní karty, elektronické peněženky, zástavní hypoteční listy, akcie. Představte si vše, co představuje psychologickou vzdálenost mezi námi a lidmi, námi a penězi. Mohlo by to být tak, že jak se vzdálenost zvětšuje, lidé dokážou být nepoctiví, a současně se pokládat za poctivé? Myslím, že zejména v bankovnictví to tak je. Představte si, že máte na starosti například úrokové sazby. A k tomu se váže tolik dalších věcí, že ani nevíte, na koho to má vliv, a přitom můžete ovlivňovat i globální ekonomiku.
Že to může svést lidi na scestí, ale stále si budou myslet, že nedělají nic špatného. Posledního půl roku jsem pracoval na své knize a pokaždé, když jdu do restaurace, tak se číšníka ptám, zda se u nich dá najíst a odejít bez placení. "Podívejte, já to neudělám, ale kdybyste měl poradit, jak se to dá provést?" Až na jednoho přijdou vždy se spoustou skvělých nápadů. Pak se zeptám, jak často se to stává. A oni řeknou, že skoro nikdy. Čas od času někdo odejde bez placení, ale odchází pomalu, a když je zastavíme, řeknou, že zapomněli.
Snad nikdy neodejdou jen tak, bez placení. Porovnejme to s nelegálním stahováním. Moje kniha vyšla asi před měsícem a v prvních dvou dnech byla asi 20000x stažena z nějaké webové stránky. Trochu ironické, kniha o podvádění byla... Ale když mluvíte s mladými lidmi, skoro všichni mají v počítači nelegální hudbu a nemají z toho špatný pocit.
Nedávno mi jeden mladík, se kterým jsem se bavil, řekl: "Nevidím na tom nic špatného. Muzikanti chtějí, aby se jejich hudba poslouchala, proto ji skládají. Nahrávací společnosti jsou špatné. Kromě toho jsem si tu hudbu ani nechtěl koupit, takže tím nikomu neubližuju. Dělají to všichni." A když jsem ho poslouchal, on vlastně nestahoval nelegálně hudbu, bojoval za svobodu. Chtěl udělat svět lepším. Úžasná úroveň odůvodnění, které nelze aplikovat na restauraci.
Nemůžete tam jít a říct si: "Šéfkuchaři opravdu chtějí, aby se jejich jídlo jedlo." Ve skutečnosti je vlastní konglomerát a to jídlo není zase tak dobré. Něco lze prostě snadno zracionalizovat a s jinými věcmi to jde mnohem hůře. Řekli jsme si, proč lidé podvádějí víc. Ale co by je donutilo podvádět méně? Co by mohlo racionalizaci snížit? Prozkoumat vlastní činy, připomenout jim hodnoty. Udělali jsme to několika způsoby a vypadá to docela nadějně. Vydali jsme se do UCLA v Los Angeles a požádali jsme asi 500 studentů, aby si vybavili 10 přikázání.
Ale poté, co se je pokusili vybavit, když jsme jim dali další šanci podvádět, nikdo nepodváděl. Ani když jsme nechali zapřisáhlé ateisty přísahat na bibli a dali jim šanci podvádět, nikdo to neudělal. To poukazuje na to, jakou sílu má připomínání. Jakmile pomyslíme na morálku, i když nejde o naše vlastní zásady, dokážeme se často mnohem více kontrolovat.
Více o svých činech přemýšlíme a v důsledku toho si necháme projít méně činů. Také jsme se podívali na katolickou zpověď, navštívili jsme jejich kněze. A řekli jsme mu: "Z ekonomického hlediska zpověď nechápeme, můžete nám ji vysvětlit? "Když se můžete vyzpovídat a dostanete rozhřešení, neměli byste podvádět víc - dokonce i cestou ke zpovědi?" Kněz řekl, že ne. Máme tři teorie, jak asi funguje zpověď. První teorie je, že vás napadne: "Chci vykrást večerku.
Ale budu se muset vyzpovídat. Nebude to příjemné, kněz o mně bude špatně smýšlet, a za všechny ty dodatečné náklady to ve výsledku nestojí." Pro to nemáme žádný důkaz. Další možností je, jako v případě experimentu s deseti přikázáními, že se po zpovědi cítíte dobře a chcete si ten pocit ještě nějakou dobu udržet. Tohle máme podloženo nějakými důkazy. Ale nejzajímavější je toto: Když těmto lidem dáme tisíce příležitostí podvádět, zjistili jsme, že jsou nepoctiví jen trochu.
A snaží se vyvážit to, že mají ze sebe dobrý pocit a podvádění, a v určitém bodě se to zlomí a najednou neustále podvádějí. A tomu říkáme čert-to-vem efekt. Ukázalo se, že nemusíme být 100 % dobří, abychom se tak vnímali. Ale pokud o sobě tak přestanete smýšlet, může se vám to zalíbit. Spousta lidí to zažívá při dietě. Začnete držet přísnou dietu, pak ji porušíte, a pak si řeknete, že už ji nemusíte držet.
Můžete si dát burger a hranolky a začít zítra nebo příští měsíc. Když lidé pořád podvádějí, proč by přestávali? Když jako katolík víte, že půjdete do pekla, proč byste měl přestat? Katolická zpověď na to asi narazila. Může to být skvělý nápad. Když hodně podvádíte, je důležité mít možnost začít znovu. Tak jme udělali experiment, takovou nekatolickou zpověď.
Lidé podvádějí trochu nebo hodně, dali jsme jim možnost přiznat, čeho se dopustili, dali jsme jim možnost požádat o odpuštění dle jejich víry. A co se po těchto dvou krocích stalo? Začali méně podvádět. Nový začátek se zdá být velmi úspěšnou strategií. A to je něco, na co náboženství přišlo už dávno, a otázkou je, jak to zavedeme do občanské společnosti. Máme například dát bankéřům možnost čas od času požádat o odpuštění... a začít...
začít znovu? Lidé budou podvádět, s tím nic nenaděláme, ale jak jim umožníme se očistit a znovu jednat poctivě? Shrnul bych to takto: Když se nad tím zamyslíte, jde vlastně o střet zájmů. A střet zájmů znamená, že máme tendenci vidět realitu určitým způsobem, a dokážeme si tento pohled ospravedlnit. Představte si, že fandíte určitému fotbalovému týmu a jdete na zápas a rozhodčí rozhodne v jeho neprospěch.
Můžete to vnímat jinak než, že je rozhodčí zlý, slepý a hloupý? Samozřejmě že ne. Nemůžete si pomoct, protože motivace ovlivňuje, jak vnímáte realitu. Teď si místo fotbalového týmu doplňte 5 milionů dolarů nebo něco jiného a uvidíte, jak to změní váš pohled na realitu. Představte si, že jste bankéř. A představte si, že dostanete 5 milionů dolarů, abyste podpořili hypoteční zástavové listy jako dobrý produkt.
Dokážete je pořád vnímat nezaujatě? Neříkám, že změníte svůj postoj z hrozného produktu na úžasný, ale asi to trochu změní vaše vnímání. A co kdyby si každý kolem vás myslel, že jsou skvělé? A co kdyby je bylo těžké spočítat, a vy byste tam seděli s velkou tabulkou a různými výpočty, parametry a odhady, a vespodu byste viděli jejich hodnotu, která má vliv na vaše roční prémie? Změnilo by se trochu vaše hodnocení?
A to je hodně důležité, protože když si vzpomenete na finanční krizi, vzali jsme lidi a vystavili je situacím, kde bylo jasné, že to buď nevidí, nebo se změní jejich pohled na věc. A čekali jsme, že to prostě přejdou. Všichni máme tendenci o lidech smýšlet jako o dobrých nebo špatných. A myslíme si, že dokud dáváme na frak těm špatným, je vše v pořádku. Ale realitou zůstává, že za určitých okolností dokážeme být zlí všichni. A myslím, že v bankovnictví jsme vytvořili ty správné podmínky pro špatné chování, a proto nepomůže ani lidi vyhodit a přijmout jiné, musíme změnit jejich motivaci, protože dokud to neuděláme, zůstane vše při starém.
Překlad: sethe www.videacesky.cz
Komentáře (0)