Simon Sinek, známý motivační řečník a autor knihy Začněte s PROČ či novinky Nekonečná hra, se tentokrát rozmluvil o jednom našem nešvaru – srovnávání se s ostatními. Proč si tím škodíme a jak můžeme z úspěchů druhých sami těžit?
My lidé si nemůžeme pomoct a srovnáváme se s ostatními. A porovnávat se je to nejhrůznější, co si děláme, protože z toho vždycky vyjdeme hůř. Jen tím přiživujeme pocity nejistoty. Je v pořádku radovat se z úspěchu druhých. Ale žijí svůj život a my ten svůj. Sociální sítě si spravují sami, tam jejich skutečný život nenajdete. Rozhodujete se na základě pocitu, který tyhle vybrané informace vyvolávají. Mluvil jsem s mnoha mileniály, znám osobu, co je bez práce, v depresi, a přesto se prezentuje tak, aby se zdálo, že má skvělý život plný úspěchů.
Možná to dělá kvůli přátelům. Kdo ví, jaký divný, zvrácený, intenzivní… nekonečný koloběh deprese to může způsobit. Vraťme se k pravidlům Nekonečné hry. Přátele máme obdivovat. Přátelům se říká: „Moc ti to přeju!“ Jde ale o to, co se od nich můžeme naučit. Uvedu příklad. Do téhle pasti se můžeme chytit všichni.
V mém oboru se my, autoři, řečníci, také jeden s druhým srovnáváme. Někdy je to až hloupý konkurenční boj. Občas na Amazonu kontroluju hodnocení svých knih, abych se ujistil, že mám pořád práci. A jednu dobu existoval autor, kterého jsem zcela bezdůvodně nesnášel. Je moc chytrý, má skvělá díla, získal si neuvěřitelný respekt. I já ho respektuju, ale nesnáším ho. Díval jsem se na hodnocení jeho knih.
Když jsem vedl, říkal jsem si: „Jo!“ A když vedl on… úplně jsem šílel, vyfabuloval jsem si konkurenci. Moje sociální média byla hodnocení na Amazonu. Pořád jsem to kontroloval, moje hodnocení, to jeho, ale jen nás dvou, nikoho jiného. Každopádně, na jedné akci jsme se při rozhovoru ocitli na jednom pódiu. A dotazovatele napadlo, abychom jeden druhého představili. Tak jsem začal.
Měl jsem ho představit. Tak jsem se na něj podíval a říkám: „Cítím se kvůli tobě dost nejistě. Protože všechny tvé silné stránky jsou moje slabiny. A vždy, když vidím, že se ti daří, připomene mi to, co mi nejde.“ Takhle jsem začal. On se podíval na mě a povídá: „Vtipný, já se cítím stejně kvůli tobě.“ A teď se máme rádi. Protože mi došlo, že v tom, co mi nejde, je on opravdu dobrý.
Uvědomuju si, že tím, že jsem ho poznal a oblíbil si ho, se v těch věcech zlepšuju. A jsem pyšnější na to, v čem jsem dobrý, místo toho, abych se mu snažil vyrovnat v tom, co jde jemu. Rozumíte? Je mnohem zdravější pěstovat si své vlastní přednosti než se nechat zastrašit přednostmi druhých. Přeložila: Mia www.videacesky.cz
MiaPublikováno: 5 let
