Neil deGrasse Tyson vysvětluje cestování časem v Interstellaru

Thumbnail play icon
85 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:214
Počet zobrazení:14 228

V dnešním videu vám Neil deGrasse Tyson vysvětlí princip cestování časem, se kterým jste se mohli setkat ve sci-fi snímku Interstellar.

Přepis titulků

Pokud bych cestoval vesmírem a uviděl černou díru, vydám se opačným směrem. Neil deGrasse Tyson vysvětluje konec Interstellaru. POZOR, SPOILERY! V Interstellaru dochází k interakci mezi budoucím a současným Matthew McConaugheym. Předpokladem je, že proletíte skrz černou díru, a tím tuto možnost získáte. Vezměme si však skutečný život, známe v něm tři dimenze. Představte si to jako ulici v New Yorku.

V té ulici stojí budova, která má určitý počet pater, ve kterých se můžete s někým setkat. Dohromady tedy máme tři souřadnice. Uvědomte si ale, že pokaždé, co si s někým domluvíte schůzku... - Nezvládnu to. - Ale zvládneš! Nikdy si nedomluvíte čas schůzky, aniž byste si domluvili místo. Stejně tak si nikdy nedomluvíte místo, aniž byste se dohodli na čase. Takže abyste se s někým skutečně mohli sejít, je třeba znát čtyři údaje. V podstatě čtyři souřadnice.

Tři prostorové a jeden časový údaj. Nikdy svému kamarádovi neřeknete: "Sejdeme se zítra v deset ráno." Kde? Nikdy mu neřeknete: "Sejdeme se na rohu té a té ulice." Kdy? Sami dobře víme, že je třeba znát místo i čas, aby se náš život ubíral nějakým smysluplným směrem. Takže myšlenka, že žijeme ve čtyřrozměrném prostoru by neměla být lidem cizí.

Bereme ji jako samozřejmost. Rozdíl je v tom, že v tom trojrozměrném prostoru nejsme uvězněni. Mohu jít nalevo, mohu jít napravo, mohu skákat nahoru a dolů, mohu jít dopředu a dozadu a mohu to opakovat. Mohu se dostat do kteréhokoliv místa ve svém trojrozměrném prostoru, ale přesto jsem vězněm přítomnosti, která neustále směřuje od minulosti k budoucnosti. Nemám přístup k minulosti, nemám přístup k budoucnosti. Pokud se však ocitnete ve vyšší dimenzi, není cestování v čase tak nemyslitelné.

Vystoupíte z časové dimenze a můžete vidět čas stejným způsobem jako nyní vidíme prostor. Jakékoliv otázky, které máme, cokoliv, co řekneme o našich životech, nedává ve vyšší dimenzi smysl. Můžete se ptát: "Kdy jsem se narodil?" "Byl jsi pořád naživu." "Kdy jsem šel na vysokou?" "Pořád chodíš na vysokou." "Kdy jsem umřel?"

"Jsi pořád mrtvý." Takže pokud před sebou budete mít celou časovou osu, budete k ní mít přístup a můžete do ní kdekoliv vstoupit. Nevíme však, jestli ji můžete také ovlivnit. Pokud celá vaše časová osa už existuje, co by se stalo kdybyste do ní zasáhli a chtěli něco změnit? Vždyť už dávno existuje. To jsou fascinující otázky, které přesahují hranice science fiction. Nevíme, co je v černých dírách, ale takhle si to vysvětluju...

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář