Luk z Hunger GamesMuž ve zbrani

Ocelový luk Hunger Games: Vražedná pomsta - Jsem Matt. - A já Kerry. Jsme bratři Stagmerové z Baltimore Knife&Sword. Vyrábíme vaše oblíbené zbraně i zbraně, které jste nikdy neviděli. Tohle je MUŽ VE ZBRANI. Pro výrobu z Hunger Games budeme dělat luk, jaký používala Katniss ve Vražedné pomstě. V tomto případě uděláme vše z kovu.

Střední část bude celá z hliníku, jako u filmového luku. Toto je hliník 6061-T6. Něco váží, má zhruba 8,5 kilogramu. Dostaneme se asi na třetinu až čtvrtinu, až uděláme veškeré tvarování. Pro konce luku použijeme ocel 4140, kterou překováme, zaoblíme, vytvarujeme, změníme její ohyb, tepelně ošetříme a s postupem práce ji ztenčíme, abychom se dostali na příslušnou sílu. U tak velkého kusu hliníku se snažím být opatrný.

Jako první využiji přístroj na diamantové rytí, který jsem vyrobil, napojím ho na číslicové obrábění a přesně si zakreslím svůj výřez. Máme tu dvoupalcový hliník, ze kterého vyřízneme náš profil. U řezání zde máme zhruba 5000 otáček, do nich se přidává chladivo, což nadělá svinčík a všude roznese odštěpky. Průběh celého programu zabere něco mezi hodinou až hodinou a půl, prostě to necháme běžet a špinit. Vytvarovala jsem přívěsek s reprodrozdem z Hunger Games, jeho příběh je takový, že ho našla Katnissina matka ve vetešnictví a nešlo o věc velké hodnoty.

Bylo to jen něco, co jí mělo dodat sílu a pozitivní myšlení, takže namísto odlévání ze stříbra a zlata jsme se rozhodli pro bronz, ze kterého byl nejspíš i původní výrobek. Dokončili jsme frézování středové části. Teď ji vyjmeme. Nejspíš jsem měl upravit programování tak, aby šel řez zcela skrz, místo toho jsem si nechal materiálem spojený tenký kousek.

Doříznutí provedu pomocí pásové pily, tím oddělím jednotlivé části. Teď vše zarovnáme, zbavíme se přebytečných kousků, které nepotřebujeme. Pak začneme s formováním. Opět jsme sáhli po modrém dykemu, kterým jsme natřeli celý povrch. Díky tomu můžu vkreslovat značky a označit si linky pro řezání. Udělám několik snadných řezů, oddělím přebytečný kov a můžu brousit. Začínáme s párem tyčí 4140. Ilya napřed ohřeje materiál, pak přejde k bucharu a vytvaruje hroty luku.

Od Ilyi jsem dostal kované konce luku. Musím je sjednotit. Udělám profilování, v těchto bodech jsou trochu rozdílné. Půjdu po celém obvodu, srovnám tloušťku a délku. Později uděláme ruční ztenčování, ale napřed je musím sjednotit. Máme tu oba konce luku, profilování celkem odpovídá tomu, co potřebujeme. V téhle chvíli musím zbrousit povrch do plochy a poté pokračovat ve sjednocení tloušťky.

Jeden konec je o něco silnější a potřebujeme je srovnané, jinak budou mít při střelbě jinou sílu. Navrtám dovnitř šrouby, které se zapustí pro držení konců. U průmyslově vyrobeného luku bývají konce plně pohyblivé. U ocelového luku máme trochu obavy z jejich tloušťky. Takže je navrtáme a usadíme pomocí šroubů, zespoda je zapustíme a pak budou vyčnívat jen na vrchní straně, takže nebudeme namáhat hliník přílišným natažením.

Dobrá, na střední části máme hotovou většinu strojařiny. Nyní můžu udělat tvarování na brusce. Musím být opatrný, abych neubral příliš materiálu. Při broušení hliníku si pamatujte, že je dost škodlivý a hrozně páchne. Rozhodně si vezmu respirátor a budu velmi opatrný, protože bude mizet rychleji než ocel. Hliník je při broušení trochu jako dřevo. Máme navrtaná ramena luku, nyní už pasují. Opět jsem udělal modrý nátěr, do něj jsem vryl značky.

Zbavím se přebytečného materiálu a zkontroluji, jestli celek sedí. Poté, co si ramena prošla několika tepelnými cykly, přišel čas na jejich ohnutí. Použijeme tento nástroj, kterým jim dodáme totožnou křivku. Pro tepelné ošetření ramen musíme být opatrní na zachování tvaru. Nechceme je jen položit do běžné pece, kde by se teplem takto narovnaly. Proto je pověsíme do této pece. Jde o několik prstenců z vypalovacích pecí s velkým barelem, obaleným v žáruvzdorné vatě a s hořákem.

Pro tepelné ošetření v závěsu jsme ovinuli konce drátěnou smyčkou, k vložení do pece používáme vytvarovaný hák, tam je chvíli ponecháme. Jde o velmi důležitou část, nemůžu vám popsat, jak moc je stresující. Při jakékoli prasklině musíme začít znovu, jakmile se ramena nalomí nebo prasknou, není pro ně žádná záchrana. Ihned po vyjmutí, dokud jsou ještě horké, se vrátíme k formě, kterou jsme použili pro prvotní tvarování, připevníme je, necháme pomalu vychladnout a budeme doufat, že si udrží tvar.

Fajn, ramena pomalu chladnou, připevnili jsme je k původní formě a vypadá to, že zachovávají svůj tvar. Ztratily trochu tvrdosti, ale vypadají skvěle. Máme obě ramena. Můžete vidět mé značky, spodní rameno je o něco silnější, prostě zezadu kousek ubrousím. Musím je srovnat, než je dotvarujeme, jinak bychom mezi nimi nikdy neměli stejnou sílu.

Zatím jsou o dost silnější, než je pro luk použitelné. Ale chci je srovnat. Když máme veškeré upevnění vyřešené, provedené a připravené, mohu udělat tvarování rukojeti. Chci dodat pocit ergonomie, takže postupně testuji úchop, abych se pocitově ujistil o perfektním držení. Luk máme složený, ramena jsou hotová a sedí, mají zakřivení a tětiva je umístěná. Vše je natěsno usazené.

Jediný vážný problém je nyní to, že luk je příliš silný. Během natahování se rozhodně blížím k síle 100 liber. Potřebujeme se dostat zhruba na polovinu, tedy ztenčit ramena zhruba o čtvrtinu. Zapracujeme na šířce, hustotě a formování, tím sílu snížíme a bude možné střílet. Tímhle si projdeme, udělá se leštění a černý nátěr. Výsledek bude pěkný. Pomocí plynové výhně jsme ohřáli bronz na 1150 stupňů Celsia.

Elektrickou vypalovací pec máme nastavenou na 550 stupňů. Rozžhavený kelímek mám uchycený v něčem, co se nazývá dřík. Ten ho drží, takže nemusím přibližovat ruce během přelévání. Vyčnívající kov, kterému říkáme čudlík, nyní září. Počkáme, až zářit přestane, vychladne na 750 stupňů a pak ho ponoříme do vody, tím odhalíme výsledný kus. S tolika online dostupnými přívěsky jsme chtěli mít něco, co by vyčnívalo. Toto je větší a vytříbenější než většina kusů, které jsem viděl.

Jsme hotoví s leštěním a vyhlazováním středové části, teď ji vložíme do bubnové třepačky. V té jsou malé keramické korále, které vibrují po celém povrchu, vše perfektně zahladí a utvoří na povrchu drobné tečkování, které na hliníkových dílech vypadá skvěle. Potřeboval jsem hodně času na snížení síly luku. I když z něj teď dokážu střílet, je velmi těžké ho napnout. Jeden z posledních kroků téhle výroby je černý oxidační nátěr ramen.

To provedu pomocí trochy kyseliny a brusného polštářku. Budu otírat povrch kyselinou, dokud nezískám cílenou tmavou barvu. Moc hezká, velmi jemná, vypadá jako u filmového luku. Jsem s ní spokojený. Stačí natáhnout tětivu a střílet. Luk jsem nevyráběl 15 až 20 let a nikdy nic takto moderního. Výsledek mě vážně potěšil a přitáhl můj zájem zpět k lukostřelbě. Překlad: L1ght www.videacesky.cz