Levice vs. pravice

V dnešním světě politiky mohou být časté pojmy levice a pravice špatně pochopeny. Co tedy znamenají a odkud pochází? V ideologickém smyslu poprvé zazněly během Velké francouzské revoluce v 18. století. Levičáci podporovali revoluci, zatímco pravičáci stáli za monarchií. Koncept levice žádající změnu a pravice držící se stávajícího stavu trvá dodnes a je pro podstatu jejich filozofie klíčový. Rozdíl mezi levicí a pravicí spočívá v rovnováze osobní svobody a moci státu. Levice usiluje o rovnou společnost a věří, že stát by měl v životě hrát významnou roli.

To znamená větší regulaci podnikání a vyšší daně pro bohaté. Levice má zároveň progresivnější názory. Často odmítá trest smrti a podporuje sňatky homosexuálů a právo na potrat. Levice je také shovívavější k imigraci a obvykle podporuje oddělení církve od státu. Levice často uznává Keynesiánský ekonomický model, tzv. ekonomický intervencionismus. Ve zkratce smí stát zasahovat, aby předešel ekonomické krizi. To znamená vysoké daně, když se daří, a jejich investice v době, kdy je to potřeba. Míra zásahu vlády závisí na tom, jak moc levicová je.

Komunisté chtějí mít nad všemi aspekty ekonomiky naprostý dohled, zatímco středolevice hájí pouze mírné zásahy. Podle pravice je společenská nerovnost nevyhnutelná a vláda by měla do lidských životů a podnikání zasahovat jen zřídka. Pravice věří, že hlavním cílem by pro vládu měla být ochrana osobní svobody a ne občany svazovat velkým množstvím pravidel. Pravice se také více drží tradičních a náboženských postojů a často tak odmítají věci, které podporuje levice, jako sňatky homosexuálů či právo na potrat.

Pravicové strany se často ubírají neoklasickým ekonomickým směrem, který se řídí tzv. Laissez-faire politikou. V překladu 'nechat věcem volný průběh'. To znamená méně předpisů a větší prostor inovaci a nižší daně vedoucí k růstu. Pravice zkrátka vnímá zásahy státu do podnikání jako špatné a trh podle ní prosperuje nejlépe, když je ponechán bez zásahů.

Levicovými stranami jsou Labouristé, Zelení a Demokraté, zatímco mezi pravicové se řadí Republikáni, Konzervativci a Strana nezávislosti (UKIP). Existuje také politický střed, kam patří například Liberální demokraté. Tyto strany mají jak levicové tak i pravicové názory. Dělení na levici a pravici není u nových stran úplně přesné. Existuje mnoho politických spekter, podle kterých se dá zhodnotit, nakolik je strana levicová či pravicová. Strany samy sebe často definují podle ostatních existujících stran.

Labouristé jsou považováni za levici a Konzervativci za pravici, ve skutečnosti je ale politika Labouristů často spíše centrická, někdy až pravicová. Totéž platí i v USA, kde jsou Republikáni i Demokraté politicky pravicoví, i když se Demokraté občas drží levicových hodnot. Politické spektrum navíc není jen dvojrozměrné. Na levé i pravé straně se najdou lidé s autoritářskými i libertarianistickými názory. Příznivci autoritarismu podporují zásahy státu a liberálové chtějí přesný opak. Jak jsme si řekli dříve, levice bývá autoritářská a pravice liberální.

Neplatí to ale vždy. Často slýcháme, že komunismus je levicový extremismus a fašismus je pravicový extremismus. To není tak úplně pravda. Extrémně autoritářská politika spolu s levicovou ekonomikou dělají z fašismu těžko zařaditelné hnutí. Laikům sice podobné rozdělení usnadňuje orientaci v odlišných ideologiích, ale je důležité vědět, že není vždy přesné.

Nahlédnutí do programů jednotlivých stran je často nejlepší způsob, jak si vybrat, koho volit. Lepší než volit naslepo. Překlad: heindlik www.videacesky.cz